Activity Report – 10/2013

Když Jindra OK1XR přišel v září se smutnou zprávou o úmrtí Olgy OK1CAM, nikdo netušil, že ji za pouhých šest týdnů bude sám následovat. Bohužel v úterý 29.  října 2013 Jindrovi v necelých 64 letech definitivně dotlouklo jeho nemocné srdce. Dva týdny předtím mi z nemocnice napsal mail, ze kterého si dovolím zveřejnit několik vět, které vystihují Jindru možná víc, než dlouhé povídání: „Koupil jsem od OK5IM vertikál 20 - 10m. Míra mi ho na zahradě postavil. Ani jsem nestihnul udělat na něj QSO. Jenom poslechem. Tak si ho snad ještě do sytosti užiju. Letos budou kluci na CQ bez polévky. To se ještě budu válet asi tady.“ Užít si novou anténou bohužel Jindrovi dopřáno nebylo. Jindra byl nadšený radioamatér a vynikající kuchař, ochotný kdykoliv pomoci kamarádům. Když se do závodu nemohl zapojit aktivně, alespoň nám něco dobrého uvařil. Na jeho prvotřídní polévky a guláše jen tak něco nemělo. Víc než já by o tom mohli vyprávět pamětníci Polních dnů z dob, kdy klášterecká kolektivka OK1KJO závodila z Horní Halže v Krušných horách a Jindra Šlisík, v té době OK1DDC, byl jejich pravidelným účastníkem. Když o mnoho let později zemřel Ruda Albert OK1XR, vzal si Jindra jeho značku, aby ji udržel v éteru, a značku OK1DDC „podědil“ Jindrův syn stejného jména. Před několika lety Jindra navíc požádal o značku OK5WW pro svoje QRP experimentování. Zároveň touto značkou vyjadřoval příslušnost k partě OK5W.

Jindra Šlisík, OK1XR byl výborný kamarád, který nám bude hodně chybět. Jako vzpomínku na něj jsem dal na rajče několik fotografií.

Jindra OK1XR

QSL

V říjnu se žádné QSL žně nekonaly. Ale i dva došlé lístek mi udělaly velkou radost. Jeff KL2HD mi poslal QSL ze svojí letošní expedice KL7NWR na nejzapadlejší aleutský ostrov Attu NA-064. Kromě vzácné IOTA skupiny je to v mojí sbírce 26. potvrzená stanice z Aljašky. Druhý QSL je od Toma WB8WIV, který mi z Michiganu odpověděl direktem na SWL report.

Protože jsem vyčerpal zásobu posluchačských QSL, nechal jsem si vytisknout nové. Pavel OK1DRQ zajistil tisk 1.000 ks „klasických“ lístků, které posílám už řadu let (jednostranné jednobarevné lístky s modrým tiskem) a Dan OK1HRA se postaral o krásné oboustranné fotografické lístky od zpracování grafického návrhu až po tisk 1.000 ks a odeslání poštou.

Můj nový QSL a došlé lístky

SOTA

O třetím říjnovém víkendu jsme s Radkem OK1MRK, Zuzkou a Renatou vyrazili na Šumavu s cílem užít si víkend na horách a aktivovat čtyři desetibodové SOTA vrcholy Bavorského lesa. Na výlet jsme se tentokrát vydali už v pátek odpoledne. Vlakem a výlukovým autobusem jsme dojeli do Železné Rudy, kde jsme měli zajištěné ubytování v penzionu Bultas. V sobotu ráno jsme se svezli autobusem k dolní stanici lanové dráhy na Großer Arber a po předem vytipované cestě jsme stoupali na vrchol. Počasí nám přálo, s každým vystoupaným metrem bylo vidět dál a dál do kraje a také teplota vzduchu byla pro pochod ideální. Přiměřeným tempem jsme bez potíží vyšli až na rozložitý vrchol Velkého Javoru. Z vrcholových skalních skupin byl krásně vidět hřeben Šumavy, přilehlá část Bavorského vnitrozemí a jižnímu obzoru kralovaly Alpy. K tomu modrá obloha a zářící Slunce. Na nejvyšším vrcholu Šumavy jsme snad nemohli stanout za lepších podmínek. Radost nám nemohl zkazit ani dav lidí od nemluvňat po důchodce, který na Javor vylákalo nezvykle pěkné počasí. Když jsme se dosyta vynadívali do dáli a prohlédli jsme si zajímavé objekty na vrcholu (zejména radom kryjící radar Luftwaffe typ RRP-117 a kupoli s telekomunikačními anténami), nastal čas na vysílání. Usadili jsme se na méně exponovaném místě na okraji cesty. Zatímco se holky vyhřívaly na sluníčku a zobaly velké borůvky, Radek a já jsme natáhli anténu pro 40m. Vzhledem k terénním možnostem jsme s využitím teleskopického stožárku a místní vegetace vytvořili něco mezi horizontálním dipólem a invertovaným V. K anténě jsme připojili IC-7000 a byli jsme QRV. Aktivaci Großer Arber DM/BM-047 zahájil Radek na SSB. O potřebná čtyři spojení se musel tvrdě snažit, protože jeho CQ SOTA bohužel nespustilo kýžený pajlap, zato budil fonický provoz patřičnou pozornost kolemjdoucích turistů a cyklistů. Nakonec se Radkovi aktivace podařila a k rádiu jsem nastoupil já s telegrafní pastičkou v ruce. Na telegrafu byla situace jiná. Stačily dvě výzvy na 7032 kHz a spustil se obvyklý mumraj. Protože jsme toho měli ještě dost na programu, nemohl jsem uspokojit všechny lovce a v určitém okamžiku jsem vyslal QRT. Balení nám šlo rychle, možná i díky vidině teplého obědu v restauraci Eisensteiner Hütte. Po krátkém přesunu jsme zjistili, že před restaurací obědvá moře lidí. Uvnitř restaurace to ale bylo výrazně lepší. Volných stolů bylo dost a obsluhy jsme se dočkali prakticky okamžitě potom, co jsme se usadili. Stěžovat jsme si nemohli ani na kvalitu a množství jídla. Dali jsme si každý něco jiného, ale pochutnali jsme si všichni.

Vrchol Velkého Javoru

Po obědě následoval přesun na Kleiner Arber DM/BM-046. Po sestupu z vrcholu Velkého Javoru nás pohodlná cesta přivedla až k Chamer Hütte pod vrcholem Malého Javoru. U chaty s restaurací se výprava rozdělila. Holky daly přednost kávě s něčím sladkým a dál na vrchol pokračovali jen koncesovaní radioamatéři. Domluvili jsme se, že když se s Radkem do hodiny nevrátíme z vrcholu, vyrazí holky ke Kleiner Arbersee a dál na autobusovou zastávku do Brennes tak, aby stihly zpáteční autobus do Železné Rudy. Šedesát minut na výstup na Malý Javor, jeho aktivaci na SSB a CW a návrat k chatě nebylo mnoho, ale nestresovalo nás to. Po rychlém výstupu na vrchol následovalo rychlé zřízení krátkovlnného vysílacího pracoviště. Jako první se k rádiu opět posadil Radek, protože bylo jasné, že aktivace na SSB bude problematičtější než aktivace na telegrafu. Předpoklad se rychle potvrdil. Navíc když Radkovi chybělo do platné aktivace poslední spojení, kleslo napětí akumulátoru pod mez přijatelnou pro IC-7000 a rádio se vypnulo. Naštěstí jsme na podobnou situaci byli připraveni. Podal jsem Radkovi FM ručku, aby se pokusil aktivaci dokončit na 2m, a pro sebe jsem zprovoznil HB-1A napájený ze záložního akumulátoru. Radek se odsunul o kus dál, na místo vhodnější pro VKV provoz, a já začal telegrafovat. Úspěch jsme slavili oba dva. Radkovi se dokonce podařilo s2s spojení s OK2UHD/P na Pradědu OK/MO-001 a já jsem na 40m CW neměl s aktivací ani nejmenší problém. Když jsme měli oba dva splněno, rozhodli jsme se, že se pokusíme stihnout poslední autobus z Brennes. Rychle jsme zabalili a zpátky k chatě pod vrcholem jsme téměř seběhli. Holky odsud odešly už před půlhodinou. Od autobusové zastávky v Brennes nás dělilo šest kilometrů pochodu horským terénem a do odjezdu autobusu zbývalo 60 minut. Šanci dojít na zastávku včas jsme odhadovali na 50%, což bylo dost na to, abychom se o to pokusili. Ostrým tempem jsme vyrazili ke Kleiner Arbersee. Věděli jsme, že se na severní okraj jezera musíme dostat za třicet minut. To se nám povedlo a naděje, že se do základního tábora dostaneme autobusem a ušetříme si tak jedenáct kilometrů pochodu, stále žila. To nás vzpružilo a i druhou polovinu cesty jsme udrželi potřebné tempo. Na zastávku v Brennes jsme došli několik minut před odjezdem autobusu. Já měl jazyk na vestě, Radek na tom byl se svojí kondicí profesionálního vojáka o něco lépe. Holky koukaly, že jsme to stihli, a do penzionu jsme se vraceli společně. V penzionu jsme si dopřáli horkou sprchu a při bohaté večeři jsme ukuli plány na neděli. Holky projevily přání navštívit železniční muzeum v Bavorské Rudě a potom se vrátit do Plzně, Radek a já jsme měli plán také jasný – aktivovat Hindenburgfelsen DM/BM-269 a Hochberg DM/BM-268.

Na Malém Javoru

V neděli jsme se po královské snídaní rozloučili s penzionem. Holky odjely autobusem do Železné Rudy a já s Radkem do Brennes. Náplastí na desetiminutové zpoždění autobusu do Brennes bylo to, že po nás řidič nechtěl žádné jízdné. V Bavorsku holt služby fungují trochu jinak než u nás. Z Brennes jsme vystoupali na nedaleký Hindenburgfelsen DM/BM-269 a k jeho aktivaci jsme využili probíhající VKV Provozní aktiv. Radek pověsil na soušku dvoupásmovou svinovací anténu z koaxiálního kabelu, na pařez položil IC-7000 a mohli jsme vysílat. Než Radek udělal na 2m SSB potřebná spojení, prohlédl jsem si vrchol i to, co je z vrcholu vidět. Potom jsme se vystřídali a i já jsem kopec aktivoval na 2m SSB. 

Pohled z vrcholu Hindenburgfelsenu

Z vrcholu jsme se vrátili stejnou cestou do Brennes a k přesunu do Bavorské Rudy jsme opět využili autobus. Ze zastávky u železničního muzea jsme začali stoupat jihovýchodním směrem na Hochberg DM/BM-268. Mapy a GPS nám pomohly zvolit správnou cestu na vrchol a podobně jako den předem na nás i tentokrát krásně svítilo sluníčko. Na vrcholu Hochbergu jsme se usadili na malé pasece. Nacvičeným postupem jsme mezi stromy pověsili dipól 2x10m a vysílací pracoviště jsme zřídili na silném kmeni padlého stromu. K rádiu si sednul Radek a potřebná spojení navázal v závodě Worked All Germany, v němž jsme platili za německé stanice. Já jsem vyzkoušel Radkovu pastičku, a protože nás netlačil ani čas ani zbývající energie v akumulátoru, uspokojil jsem všechny zájemce o telegrafní spojení. Když jsme v klidu všechno zabalili, dali jsme se osvědčenou cestou zpátky na nádraží. Mezi dvěma vlaky do Plzně s odjezdem lišícím se o tři čtvrtě hodiny jsme dali přednost vlaku pozdějšímu a ve zbylém čase jsme se v restauraci sídlící přímo v nádražní budově odměnili vynikající svíčkovou. Cesta do Plzně byla zpestřena výlukou mezi hranicemi a Nýrskem, poruchou traťového zabezpečovacího zařízení mezi Chlumčany a Dobřany, neobvyklou prudkou říjnovou bouřkou a poškozením podvozku vagonu, ve kterém jsme seděli. Ale všechno jsme šťastně přestáli, a i když jsme do Plzně přijeli se zpožděním 35 minut, navazující vlaky do Prahy a do Domažlic na nás počkaly. S vědomím, že se opakujeme, jsme i tentokrát s Radkem konstatovali, že se společná SOTA výprava na Šumavu podařila ve všech směrech. Doma jsem zjistil, že se holky do železničního muzea kvůli nevyhovující otevírací době nedostaly, ale tahle drobná vada na kráse naštěstí nikomu z nás radost z víkendu na Šumavě nezkazila. Fotky z výletu jsou na rajčeti.

Radek OK1MRK při aktivaci Hochbergu

SWL

Říjnové brouzdání po KV pásmech bylo nečekaně plodné. Vrcholem jsou dvě nové země DXCC. Italská expedice vysílající pod značkou TO2TT z ostrova Mayotte pro mě znamená zemi č. 298. Další nová země, Samoa (#299) přišla koncem měsíce, kdy do mého přijímače dolétl z ostrova Upolu signál stanice 5W1SA. S blížící se třístovkou slyšených zemí už nové úlovky DXCC nepřichází příliš často a tak jsou pro mě dvě nové země během jednoho měsíce událostí. Další stanice z Oceánie byly poměrně dobře slyšet v Oceania DX Contestu. V deníku mám značky FK8CE, P29NO, VK1HW, VK2BJ, VK2GR, VK2IM, VK2PN, VK3EW, VK3TZ, VK4TT, VK4YB, VK6NE, VK7BO, VK7CW, ZL1BYZ, ZL3PAH, ZM1A, ZM2B, ZM4G. Z dálky je také úlovek UA0DM z Židovské autonomní oblasti na dálném východě Ruska a stanice VY1JA z kanadské provincie Yukon. Z židovské autonomní oblasti je to teprve druhá stanice, kterou jsem na pásmech ulovil, a Yukon je pro mě ještě vzácnější. Jay VY1JA je mojí vůbec první stanicí z Yukonu. Z Evropy mě potěšil provoz stanice HV5PUL vysílající z papežské lateránské univerzity. Poprvé jsem slyšel Vatikán na pásmech 40m a 17m. Z IOTA skupiny EU-017 vysílalo několik operátorů pod značkou ID9Y. Jako obvykle jsem ulovil několik speciálních stanic. Tentokrát to byly DL60BADEN, DM1813LEI, GB1BNB, GB75BVB, LZ1795WZM, OZ30EU a YO900AMF. O několik značek se také prodloužil můj seznam slyšených členů DIG.

Drsná romantika Yukonu (převzato z internetu)

Zajímavé čtení

Kamarádi z OK1KSO mi věnovali štos časopisů ze čtyřicátých a padesátých let (Krátké vlny, Amatérské radio, Elektronik) a dvě brožury, které po válce vydal ČAV – Amatérské vysílání pro začátečníky (1946) a Antény (1947). Díky, kluci!

Radiovou knihovničku jsem dále doplnil dvěma publikacemi od Československého DX klubu. Brožura 20 let CSDXC mapuje dosavadní historii klubu a oblíbená příručka ROZHLAS, TELEVIZE – Přehledy vysílačů pro rok 2013 poskytuje aktuální přehled o DV, SV, VKV a TV vysílačích v Čechách a na Slovensku.

Dárek od kamarádů

Závody

K říjnu neodmyslitelně patří fone část CQ World Wide DX Contestu. Náš radioklub se jí standardně zúčastnil v kategorii M/S pod značkou OK5W. Českou část závodní party (OK1CF, OK1FKD, OK1JR, OK1NF, OK1WF) doplňoval moravský Z-team (OK2ZA, OK2ZC, OK2ZI, OK2ZW) a technická skupina (OK1AAU, OK1AEZ, OK1AMX, OK1MJA), bez jejíž celoroční práce by účast v závodě nebyla vůbec možná. Já jsem se tentokrát mohl zúčastnit jenom poloviny závodu, ale i tak jsem si contest užil. V Krušných horách bylo krásné počasí a odpolední teplota 19°C připomínala vše kromě typického krušnohorského podzimu. A přálo nám nejenom počasí, ale hlavně Slunce. Sluneční tok na úrovni 160 jednotek a klidné geomagnetické pole bylo conditio sine qua non dobrého výsledku. Sešly se i ostatní dva předpoklady úspěchu – šikovná parta schopná táhnout (stejným směrem) za jeden provaz a fungující technika. Několik hodin před začátkem závodu sice v koncovém stupni na 160m shořelo vn trafo a to doslova, ale naštěstí jsme měli k dispozici náhradní zesilovač. Velkým štěstím bylo, že závada transformátoru nepřerostla v požár vysílacích buněk. 

Jaro na konci října

Samotný závod už probíhal v klidu a po 48 hodinách skončil s následujícím rekordním výsledkem:

Band  QSOs  Zones  Countries
------------------------------
  160:   86    14       61
   80:  763    22       86
   40: 1382    39      128
   20:  833    40      145
   15: 1929    40      152
   10: 1311    40      150
------------------------------
Total: 6304   195      722  Total Score = 13,883,380

Rekord (dosud nejvyšší dosažené skóre a poprvé víc než 6000 spojení) je to samozřejmě jenom pro náš radioklub. Špičkové M/S stanice v Evropě dosáhli ještě výrazně lepších výsledků. Pro představu toho, co se dalo ze střední Evropy udělat, se stačí podívat na výsledek kamarádů z OM8A:

Band  QSOs  Zones  Countries
------------------------------
  160:  237    15       67
   80:  528    22       95
   40: 1343    39      131
   20: 1243    40      155
   15: 1826    40      148
   10: 2508    39      157
------------------------------
Total: 7685   195      753  Total Score = 17,126,568

Jako posluchač jsem se v říjnu zúčastnil SSB části DIG Geburtstagscontestu s výsledkem 26345 bodů, což by na dobré umístění mělo stačit. Poslouchal jsem také v obou částech  Oceania DX Contestu. Lovit v šumu a rušení stanice z Oceánie je vždycky zážitek. Ujít jsem si nenechal ani fone část Scandinavian Activity Contestu.