Diplomy
Po úspěšné aktivaci stého unikátního SOTA vrcholu jsem poslal
žádost o příslušný diplom. Zároveň jsem požádal o diplom za nasbírání 250 bodů
za spojení mezi SOTA vrcholy. Oba diplomy a také SOTA nášivka a odznak v květnu
v pořádku dorazily na mojí adresu. Získání diplomu za aktivaci 100 SOTA
vrcholů patří k tomu nejnáročnějšímu, co se mi v radioamatérské
činnosti dosud podařilo. V rámci vysílání ze sta jedinečných vrcholů jsem po
kopcích a horách nachodil zhruba 1050
kilometrů ve všech ročních dobách a za každého počasí a z kopců jsem
navázal 2550 spojení.
Diplom za aktivaci 100 různých SOTA vrcholů
Diplom za spojení mezí SOTA vrcholy
Exkurze
Během květnových oslav osvobození pořádal v sobotu 3.
května Český rozhlas Plzeň den otevřených dveří. Na rozdíl od předchozích let
se mi letos konečně podařilo ČRo Plzeň navštívit. Kromě vlastní exkurze
připravili pracovníci rozhlasu v budově na náměstí Míru pestrý doprovodný
program zahrnující mimo jiné výstavu starých rozhlasových koncesí, autogramiádu
redaktorů a moderátorů, informační stánek o digitálním vysílání DAB a DAB+ a vystoupení
Orchestru Oty Hellera. Při exkurzi jsem absolvoval obě připravené prohlídkové
trasy. Začal jsem prohlídkou Rozhlasového muzea mapujícího historii rozhlasu
v Plzni od zahájení vysílání v květnu 1945 po nedávnou minulost.
Muzeem nás provázel a zajímavý výklad podával mistr zvuku Josef Vavruška.
Muzeum je umístěno v prostorách původních, dnes již nepoužívaných
rozhlasových pracovišť a k vidění je zejména historická záznamová a
režijní rozhlasová technika, dokumenty z historie rozhlasu v Plzni a
výstava starých radiových přijímačů. Druhá prohlídková trasa vedla přes
nahrávací studia, režijní pracoviště a technické zázemí budovy. Průvodce nám
dělal manažer marketingu Pavel Bouda a jeho výklad o historii plzeňského
rozhlasu a rozhlasové práci se mi moc líbil. Nemá smysl tady opakovat to, co
jsem se v rámci exkurze dozvěděl, ale pro získání představy o tom, jak to
v Českém rozhlasu Plzeň vypadá, jsem dal na rajče pár fotografií. Každému,
koho rozhlas aspoň trochu zajímá, můžu návštěvu ČRo Plzeň vřele doporučit.
Živé vysílání při exkurzi v ČRo Plzeň
QSL
Poté, co mi v dubnu přišly dvě nové země DXCC, jsem
nečekal, že bude i květen podobně plodný. Ale byl. Od Elma EA5BYP mi přišel
lístek potvrzující poslech jeho jednomužné expedice 3C0BYP na ostrov Annobón,
což pro mě znamená potvrzenou zemi DXCC
# 302. Pochvalu si Elmo zaslouží za to, že jsem jeho lístek našel
v poštovní schránce za pouhých 24 dnů od odeslání mého QSL. Katsu JA1DXA
si s potvrzením SWL reportu pro 5W1SA
dal na čas víc, ale po 187 dnech jsem se dočkal a do seznamu potvrzených zemí
mi přibyla Samoa jako DXCC # 303.
Na
reporty poslané přes QSL službu mi direkty odpověděli Hans DG1RPU, Darin ND3O (ID),
Jűrgen SV8/DK3SJ (ostrov Lesbos,
EU-049) a Gun YB1LZ jako manažer speciální stanice YE90PK, která vysílala loni u příležitosti 90. výročí zprovoznění
radiové stanice Malabar, vybavené
Poulsenovým obloukovým vysílačem o výkonu 2400 kW (!). Účelem tohoto svého času
nejvýkonnějšího obloukového vysílače na světě bylo zajištění dlouhovlnného radiového
spojení mezi Nizozemskem a nejvýznamnější nizozemskou kolonií - Nizozemskou
východní Indií (dnes Indonésie) pomocí jiskrové telegrafie.
Květnové přírůstky do sbírky QSL
SOTA
Vlčí hora OK/PL-090
Vlčí horu jsem měl v merku několik
let, ale dostal jsem se na ní až teď. Protože Vlčí hora spadá do kategorie SOTA
vrcholů se zimním bonusem, schovával jsem si její aktivaci na zimní období, ale
nakonec vždycky dostal přednost jiný vrchol. Poté, co jsem v dubnu završil
stovku aktivovaných SOTA vrcholů, jsem si řekl, že další kopce si budu vybírat
hlavně podle toho, jak jsou zajímavé. A Vlčí hora zajímavá je. Ať už jako
naleziště augitu a amfibolu nebo jako pěkné místo s dobrým výhledem ležící
v krásné krajině. Plusem je i (zatím)
celkem dobrá dopravní dostupnost z Plzně. A tak jsem o druhém květnovém
státním svátku vyrazil právě sem. Vlakem jsem dojel na zastávku Ošelín a odsud
jsem šel po svých. Příjemná teplota vzduchu usnadňovala překonávání
třistametrového převýšení mezi Mží a vrcholem Vlčí hory. Protože mě netlačil
čas, zbytečně jsem se nehonil. Když jsem došel na louku na jihovýchodním úbočí Vlčí
hory, uvelebil jsem se do trávy a na místě s výhledem na vrchol kopce jsem
v klidu snědl svačinu, resp. pozdní snídani.
Výhled z vrcholu Vlčí hory
Na vrcholu Vlčí hory je
turistický přístřešek se stolem a dvěma lavicemi a tak jsem nemusel přemýšlet o
tom, kde se s rádiem usadím. Jedno rameno dipólu jsem pověsil na třešeň,
druhé na borovici a za chvíli jsem byl QRV. Na obzoru rostla hradba bouřkových
mraků a vypadalo to, že přístřešek ještě ocením. Po zapnutí rádia ve mně hrklo.
Na 40 metrech bylo jen minimum stanic a všechny signály bez výjimky byly
zvláštně utlumené. Přemýšlel jsem, jestli není něco s přijímačem, ale na
kopci jsem s tím stejně nemohl nic dělat a tak jsem raději vyslal CQ SOTA.
Lovci ani tentokrát nezklamali a i když signály za mnoho nestály, zapisoval
jsem do deníku jedno spojení za druhým. Celkem zavolalo 33 stanic včetně
Roberta OK2PYA/P, který byl na
Čeřínku OK/VY-011. Když lovci
přestali volat, snědl jsem další část svačiny a potom jsem ještě znovu proladil
pásmo. Narazil jsem na dva aktivátory a rychle se povedlo udělat další dvě s2s
spojení s F/HB9AFI/P (La Grange
Gourmand F/JU-044) a HB9BQU/P (Cima della Trosa HB/TI-135). Víc toho k udělání
nebylo a tak jsem rádio vypnul a začal jsem balit. Po sestupu z vrcholu
jsem se vydal k další místní zajímavosti - zřícenině hradu Volfštejn. Když
jsem se nabažil prohlížením zbytků hradu, vrátil jsem se pod Vlčí horu a
protože jsem pořád měl dost velkou časovou rezervu, kus jsem z ní ukrojil
tím, že jsem si v klidu lesa četl. Následoval už jenom návrat na vlakovou
zastávku stejnou cestou. Když jsem se doma podíval na aktuální údaje o sluneční
činnosti a stavu magnetosféry, bylo okamžitě jasné, proč podmínky za mnoho nestály.
Vysvětlení mizerných podmínek
Závirka OK/ST-009
Dalším místem, resp. oblastí,
která mě už dlouho láká, je zpřístupněná část vojenského újezdu na
jihovýchodním okraji Brd se dvěma SOTA vrcholy – Závirkou OK/ST-009 a Třemošnou
OK/ST-005. A podobně jako na Vlčí horu, také do těchto míst jsem už několikrát
plánoval zimní výlet a nikdy k němu nedošlo. Nakonec jsem se do Brd
vypravil dva dny po výletu na Vlčí horu. Ke kopcům jsem se tentokrát přiblížil
autobusem. Vystoupil jsem v Bohutíně a turistickou značkou (samozřejmě
zelenou :-) jsem se nechal vést do prostoru vojenského újezdu. Hned za
Bohutínem začínají krásné brdské lesy, po kterých je radost putovat. Když jsem
došel v Pilské vodná nádrži, odbočil jsem na Závirku a bez větších obtíží
jsem se dostal na vrchol. K aktivaci OK/ST-009 jsem podle plánu využil
květnové kolo FM poháru. Na strom jsem pověsil anténu Háčovku (dvoupásmová
kolineární anténa pro 2m a 70cm podle PA0FBK v provedení OK1MRK) a pod
stromem jsem se usadil já s ručkou a deníkem. Podmínky šíření byly
tentokrát nejspíš o něco lepší než je průměr a za třináct minut jsem na 2m
udělal osm spojení včetně tří s2s: OK1KAD
(Klínovec OK/KA-001), OK2SS (Praděd OK/MO-001 a zároveň ODX 242
km), OK1YI (Plechý OK/JC-001). Na malou chvíli jsem
zabrousil také na 70cm, ale tady jsem udělal jen jedno spojení s OK1ZDA (Boubín OK/JC-002). Víc jsem se na Závirce nezdržoval, abych měl dost času
na aktivaci Třemošné a pochod do Příbrami.
Pohled na Závirku z hráze vodní nádrže Pilská
Třemošná OK/ST-005
Na Třemošnou jsem ze Závirky
pochodoval dost svižně, ale i za pochodu jsem si užíval krásný les kolem a
téměř dokonalý klid. Podobně jako na Vlčí hoře i na vrcholu Třemošné je
přístřešek se stolem a lavicemi, ale tentokrát jsem jeho pohodlí nevyužil,
abych nepřekážel případným turistům a cyklistům, kteří by se tady mohli ukázat,
a uklidil jsem se o několik metrů vedle do lesa. V řídkém lese nebyl
problém s instalací antény a také možností, kam se pohodlně posadit, bylo
dost. V pajlapu jako první zavolal Paul HB9DST/P z vrcholu Pizalun HB/SG-040. Následovalo dalších 29 spojení včetně dalšího s2s
s Heinzem HB9BCB/P (Planggenstock
HB/GL-039). Když po třicátém spojení
už nikdo nevolal, poděkoval jsem všem za spojení a rádio jsem vypnul. Sestup
z Třemošné vedl přes skalní vyhlídku známou pod jménem Kazatelna. Tady
jsem na chvíli zastavil a pokochal se výhledem na Příbramsko a přilehlé okolí.
Také poslední úsek pochodu z Kazatelny do Příbrami vedl pěkným lesem a jen
mě utvrdil v tom, že do těchto míst musím někdy znovu vypravit.
Turistickou značku jsem sledoval i v Příbrami a díky tomu jsem viděl několik
zajímavých míst, která bych jinak minul. Zpátky do Plzně jsem se svezl stejným
autobusem, jakým jsem jel ráno z Plzně.
Vrchol Třemošné OK/ST-005
SWL
V květnu jsem toho moc nenaposlouchal. Bezkonkurenčně nejlepším
úlovkem je Ed KL7XD jako další
„nová“ Aljaška (v pořadí už osmadvacátá unikátní značka, kterou jsem
z tohoto státu slyšel). Potěšila mě i nová pásmová země na 17 metrech –
z Francouzské Guyany vysílal Al FY/F8FUA
(IOTA SA-020). Poslouchal jsem i provoz několika speciálních stanic: 4Z266POPE, EM40ZXX, PA1200PA, VX9MOSKVA a další stanice s méně
obvyklými prefixy jsem si poslechl v telegrafní části CQ WPX Contestu.
Závody
Na VKV jsem se do závodění zapojil účastí v FM poháru z vrcholu kopce Závirka a
jako posluchač jsem si nenechal ujít několik hodin svižného telegrafního
provozu v CQ WPX Contestu. K účasti
v dalších závodech jsem se v květnu nedostal.
Žádné komentáře:
Okomentovat