V srpnu jsem se podíval na
dvě zajímavá setkání, vysílal jsem ze dvou nových SOTA vrcholů a něco málo
přibylo do sbírky QSL:
QSL
Lístky mi v srpnu přišly
jenom čtyři, ale radost mi udělaly velkou. Nejdřív jsem
v poštovní schránce našel QSL od expedice FT5ZM a Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam se tak staly mojí 305.
potvrzenou zemí DXCC. Zároveň tento QSL znamená potvrzení nové (v pořadí jedenasedmdesáté)
ITU zóny. Dále mi přišly direkty od Boba N1LVO
(FL) a Kennetha SM5OJH a po bezmála
tříměsíčním čekání jsem se dočkal lístku od Eda KL7XD. Značka KL7XD je osmadvacátou
unikátní aljašskou značkou v mojí sbírce QSL. Kromě QSL mě potěšil také SOTA pohled z Javorníku OK/JC-024 od Radka OK1MRK a Tomáše OK1JRA s rodinou.
Na QSL službu jsem na začátku
srpna odeslal balíček s 1,5 kg mých lístků a dál jsem pokračoval ve vypisování
QSL z poslední doby.
Hvězdárna Rokycany
V sobotu 9. srpna jsme
s Petrem OK1ET a Tomášem OK1JRA vyrazili na rokycanskou hvězdárnu na
radioamatérské setkání s astronomicko-radiovým programem. Kromě nás tří na
setkání dorazili Franta OK1HH, Michal OK1LOL s doprovodem dvou kamarádů neradioamatérů
a houfu dětí, Roman OK1UFM, Radek OK5RS, Tomáš OK5TVR, Vlasta OK1-36039, Honza Chleborád
a Honza Karpíšek. Setkání jsme zahájili prohlídkou areálu hvězdárny, při které naší
pozornosti neušlo pěkné ohniště a zásoba dřeva. Okamžitě bylo jasné, že si
program setkání rozšíříme o opékání buřtů a za tím účelem jsme vyslali na nákup
několik rychlých poslů. Přítomné děti zase zaujalo vypouštění raket na pneumatický
pohon, do něhož se ihned s nadšením zapojili. V tu chvíli jsme
litovali, že na setkání není Radek OK1MRK. Ten by určitě dokázal vylepšit
technicko-taktické parametry raket a hru s nimi učinit ještě zajímavější.
Koho nezaujalo ohniště ani rakety, mohl okukovat přijímací pracoviště, na
kterém Tomáš OK5TVR se svými pomocníky předváděl příjem signálů francouzského
radarového systému GRAVES s využitím odrazů od meteorických stop.
Část účastníků setkání v živé debatě
Dalším bodem programu byly
přednášky. Jako první vystoupil Tomáš OK5TVR a ve stručnosti nás seznámil
s tím, co je Arduino a Raspberry Pi a k čemu je možné tyto malé
počítače využít. V rámci přednášky nám Tomáš také řekl, že finišuje
s konstrukcí majáku OK0SIX a že jej už brzy spustí na kmitočtu
50.414 kHz. Po Tomášovi se slova ujal ředitel rokycanské hvězdárny Karel
Halíř. Oficiálně nás na hvězdárně přivítal a informoval nás, že na následující
přednášku naše řady rozšíří zájemci, kteří uvěřili mylné zprávě horlivého
novináře, a přišli na akci, kterou hvězdárna pro veřejnost pořádá až za několik
dnů. Poté se do přednáškového sálu nahrnulo odhadem čtyřicet lidí a rázem bylo
v místnosti plno. Přednáška ředitele hvězdárny byla zaměřena to, co je
aktuálně možné pozorovat na noční obloze, a Karel Halíř při ní pěkně využíval
možnosti programu Stellarium. Po druhé přednášce jsme se přesunuli k ohni
a při opékání buřtů jsme diskutovali o všem možném. S postupujícím večerem
se obloha vyjasňovala a tak jsme se dočkali také astronomického pozorování. Astronomové
nám umožnili využít k pozorování dvacetipalcový zrcadlový dalekohled a
ochotně jej směrovali na zajímavé objekty na obloze. Díky tomu jsem poprvé
zřetelně viděl Saturnovy prstence a při pozorování Měsíce byly vidět útvary na
jeho povrchu krásně plasticky. Kromě toho jsme z terasy na střeše
hvězdárny sledovali přelet orbitální stanice ISS.
Největší dalekohled rokycanské hvězdárny
Na závěr jsme se ještě jednou
vrátili do přednáškového sálu, abychom si poslechli přednášku Franty OK1HH. Aby
si na svoje přišli všichni, vzal to Franta od povídání o radioamatérech
z pohledu radiových profesionálů, přes sluneční činnost a její
předpovídání až po zážitky z cest po jihovýchodní Asii, jižní a východní
Africe a Balkánu. Zajímavé bylo všechno, a kdybychom se ještě v sobotu nepotřebovali
vrátit domů, klidně bychom Frantu poslouchali ještě dlouho do noci. Bohužel
jsme se museli nedlouho před půlnocí zvednout a odjet. Petr OK1ET mě odvezl až
do Vejprnic, za což mu ještě jednou děkuju. A samozřejmě děkuju Tomášovi OK5TVR
za uspořádání moc zajímavého setkání! Fotky ze setkání jsem dal jako
obvykle na rajče.Hrádek u Rokycan
Další setkání na Rokycansku,
tentokrát v Hrádku u Rokycan, připravil na polovinu srpna Vašek OK1MBV ve
spolupráci s místním sborem dobrovolných hasičů, jehož je členem. Setkání
se mělo konat pod širým nebem na kótě Svatý Vojtěch jižně od Hrádku, ale
deštivé počasí přimělo Vaška na poslední chvíli změnit plán a pozvat amatéry do
areálu hasičské zbrojnice. Plány jsem kvůli počasí měnil i já. Původně jsme
chtěli vyrazit s Julií a Tomášem OK1JRA na kopec Kotel, z něj
vysílat, potom pochodovat na Svatého Vojtěcha, zúčastnit se setkání, přespat pod
širákem a zpátky se vrátit v neděli. Jak se zpřesňovala předpověď počasí,
zpřesňovali jsme i plán. Nejdřív jsme vypustili nocleh pod širákem a potom i
návštěvu Kotle a pěší pochod na setkání. Největší radost ze změny místa měla
Julie. Když jsem jí řekl, že se půjdeme podívat k hasičům do Hrádku, byla
nadšená a hned si začala připravovat svojí hasičskou blůzu a plastovou helmu.
V sobotu ráno jsme se v Plzni na hlavním nádraží sešli s Tomášem
OK1JRA a Radkem OK1MRK a společně jsme odjeli vlakem do Hrádku.
Dva spokojení hasiči
Do hrádecké zbrojnice jsme
dorazili prakticky jako první. Když starosta SDH Jan Morochovič viděl Julii
v jejím hasičském mundúru, ujal se nás, provedl nás zbrojnicí a předvedl
nám veškerou techniku. Julie byla ve svém živlu a jenom zářila. Další zajímavosti
jsme se dozvěděli od Vaška OK1MBV. Když začali přicházet další radioamatéři,
přesunuli jsme se ven ke krytému posezení. Hasiči rozdělali oheň a začali točit
pivo a opékat klobásy. Díky stříšce nad hlavou nám nevadilo ani několik
vydatných přeháněk, které přišly rychle po sobě. Když se vyčasilo a vysvitlo
sluníčko, začali na přilehlém trávníku budovat svá přechodná vysílací
pracoviště Petr OK1ET a Tomáš OK1JRA a setkání tak dostalo také
technicko-provozní rozměr. Petr se pochlubil kompletní soupravou pro práci na
pásmech 10m a 11m sestávající z ruční radiostanice, čtvrtvlnného vertikálu
s laděnými radiály upevněného na skládacím stativu a lehoučkého skládacího
stolku s křesílkem pro pohodlí při vysílání. Základem Tomášovy soupravy je
FT-817ND napájený z vestavěného Li-pol akumulátoru a americká vojenská prutová
anténa AS-1887A/PRC-74. Tomáš anténu doplnil o neladěnou protiváhu a podobně
jako Petr ji spolu s automatickým anténním tunerem Elecraft T1umístil na lehký
skládací stativ. Tomášova i Petrova sestava vzbudily zájem přítomných
radioamatérů i hasičů. Když jsem zjistil, že s sebou Tomáš má i
vlastnoručně vyrobenou telegrafní pastičku, neodolal jsem a udělal jsem deset
spojení na 20 metrech. Na Tomášovu pastičku se hrálo pěkně a výkon 2,5 wattu vyzařovaný třímetrovým
prutem byl na dělání spojení dostatečný. Protože se neúprosně blížil čas
odjezdu vlaku, zabalili jsme si batohy a ještě před rozloučením jsem nechal
kolovat papírový tácek jako provizorní prezenční listinu. Když se ke mně vrátila,
byly na ní značky OK1AVK, 1ET, 1JRA, 1MBV, 1MGA, 1MRK, 1MZN, 1MZT, 1NF, 1PK,
1UFM, 1VUM, 1ZY, 3BR, 7SM, 9FBP. Tácek ještě ozdobila Julie svými malůvkami,
aby bylo vidět, že tady byla s námi. Potom už jsme se jen rozloučili s
přítomnými amatéry, hasičům jsme poděkovali za azyl a prohlídku zbrojnice a
vydali jsme se k domovu. I z tohoto setkání jsou k dispozici
fotky.
Velký les OK/PL-072
V srpnu se mi povedlo
uskutečnit další dvě odpolední SOTA aktivace. Z několika kopců, na kterých
jsem ještě nebyl a které nejsou příliš daleko od Plzně, jsem si jako první cíl vybral
Velký les. Pod tímto jménem je kopec zapsán v seznamu SOTA vrcholů, ale na
mapách je uváděn pod jménem Loupensko stejně jako přírodní památka na jeho
protáhlém hřbetu. Po šichtě jsem autobusem dojel k hájovně na
severovýchodním úpatí Loupenska a dál jsem pokračoval pěšky po červené značce.
Při teplotě vzduchu 18°C a polojasné obloze se na nenáročný vrchol šlo pohodlně.
Na vysílání jsem si vybral paseku sousedící s vrcholovou skálou. Jedno
rameno dipólu 2 x 10 metrů jsem uvázal na bytelný posed, druhé na strom, sám
jsem se s rádiem usadil na okraji paseky a za pár minut jsem byl QRV.
Kousek nad 7032 kHz jsem zahrál CQ SOTA a po třetí výzvě se spustil obvyklý
pajlap. Za osmadvacet minut provozu jsem udělal osmadvacet spojení včetně dvou
s2s: Bert DK2JK/P byl na vrcholu
Welsbergu DM/NW-235 a Rado OM2ZZ vysílal z Čertova kopce OM/BA-003. Za půlhodiny, kdy jsem
vysílal, se obloha zatáhla a podle tmavého odstínu mraků to vypadalo, že brzy
zmoknu. Proto jsem se na vrcholu dál nezdržoval, a jakmile jsem měl zabaleno,
pokračoval jsem v cestě směrem na Nezdice. Na západním úbočí Loupenska
jsem si pochod zpříjemnil ostružinami, kterých bylo podél cesty požehnaně. Když
jsem vyšel z lesa, ostružiní zmizelo, ale objevily se švestky a jabloně
obalené plody a sladké hody pokračovaly. V duchu jsem si říkal, že i letní
SOTA aktivace mají něco do sebe. Zbytek cesty přes Nezdice a podél Úhlavy do
Borov rychle utekl a z oblohy kupodivu nespadla ani kapka. Z Borov
jsem se do Plzně vrátil vlakem s příjemným pocitem z vydařeného
radiového výletu. (Za autobus a vlak jsem dal celkem 73 korun. Pěkná a dobře
investovaná suma. :-)
O týden později jsem se do
přírody vypravil znovu. Tentokrát na Jezevčí skálu cca šest kilometrů
jihozápadně od Blovic. Autobusem jsem dojel do obce Březí a krásnou zvlněnou
krajinou jsem za hodinu došel na vrchol Jezevčí skály. V prosluněném dubovém
lese jsem mezi stromy natáhnul dipól (v nebývalé výšce téměř tři metry nad
zemí) a po zadrátování rádia mohla aktivace vrcholu OK/PL-060 začít. Pajlap se rozeběhl
už po první výzvě a trval půl hodinky. Za tu dobu jsem udělal 31 spojení s lovci
od Španělska po Ukrajinu a od Švédska po Bulharsko. Co víc si ve dne na pásmu
40m s výkonem 2 watty přát? Zajímavé bylo, že signály byly buď velmi silné
(599+) nebo naopak slaboučké (539). Nic mezi tím. Když zájem lovců opadl,
proladil jsem pásmo, ale na žádný vrchol v éteru jsem nenarazil a tak se z Jezevčí
skály s2s spojení nekonalo. Po úspěšné aktivaci a rychlém zabalení jsem na
okraji lesa posvačil a přitom jsem se kochal pěkným výhledem do okolní krajiny.
A protože jsem na tom byl dobře s časem, prošel jsem se lesem západně od vrcholu.
Když jsem se vracel k cestě, narazil jsem na paseku se stromky vysokými
jen něco přes dva metry. Mezi stromy byla suchá tráva sahající mi po ramena a
vypadalo to, že nebude problém dojít na pěšinu. Ale chyba lávky. Tráva byla zamořena
ostružiním a to navíc každým krokem kupředu houstlo. Místo toho, abych včas
udělal čelem vzad a neprostupnou část lesa obešel, jsem se prodíral dál. Když
mě šlahouny ostružiní ovinuly tak pevně, že se téměř nedalo pokračovat, jsem se
rozhlédl, abych zjistil, že jsem zhruba uprostřed zarostlé paseky. Vracet se už
nemělo smysl a tak jsem pokračoval dál směrem k pěšině. Na každém kroku mi
ostružiní rozdíralo kůži na holých nohou, rukou a občas taky na břiše a krku.
Ušetřeny byly jenom záda krytá batohem. Nadával jsem si do blbců, nejdřív
potichu a potom už i nahlas. Ale moc platné to nebylo. Nakonec jsem se na
nedalekou cestu přeci jenom prodral. Utřel jsem si zpocené čelo a za pochodu na
Bzí jsem z kůže na rukou i nohou vytahoval miniaturní ostružinové trny. Díky
nádherné krajině a příjemně hřejícímu sluníčku na bezmračné obloze jsem na
ostružinové intermezzo rychle zapomněl (a vzpomněl jsem si na něj až doma při
sprchování :-). Na autobusové zastávce za Bzí jsem počkal na autobus do Blovic
a odsud jsem se do Plzně vrátil vlakem. (Další pěkná náhoda: autobusy a vlak mě
stály 88 korun.)
Řádně označený SOTA vrchol
Nevím, který z odpolední výletů na jižní Plzeňsko
byl hezčí. Dvakrát během osmi dnů jsem si ze všedního pracovního dne udělal
procházkou krásnou krajinou a vysíláním ze SOTA vrcholu den nevšední. Navíc
jsem neudělal radost jenom sobě, ale také čtyřiapadesáti různým amatérům ze
sedmnácti zemí. No není program SOTA báječným způsobem jak relaxovat a užívat
si rádio?
Žádné komentáře:
Okomentovat