Několik příznivých okolností umožnilo mně a Radkovi OK1MRK uskutečnit
v říjnu společnou poslechovku doplněnou o vysílání z nedalekých SOTA
vrcholů. Z několika možných míst, která odpovídala našim představám, jsme
vybrali Lužické hory a akce dostala od Radka označení LUPO (LUžická POslechovka, ale též vlk :-). Po prostudování
místních podmínek na mapě, několika mailech a telefonátech do různých
ubytovacích zařízení jsme zamluvili ubytování v chatě Slovan pod kopcem
Jedlová a zároveň jsme od provozovatelky získali souhlas s instalací antén.
Tím bylo to nejdůležitější zajištěno a všechno ostatní se hned plánovalo
snadněji. V domluvený den jsme se na chatu bez potíží dopravili, a když
jsme se zabydleli ve skromněji zařízeném ale našim účelům naprosto vyhovujícím
pokoji, nic nám nebránilo věnovat se tomu, za čím jsme do Lužických hor přijeli
– radiovému příjmu a radiové turistice. Jak se nám dařilo je popsáno dále
v sekcích SOTA a SWL.
Ze světových událostí souvisejících s naším koníčkem mě
zaujala zpráva o tom, že Nobelovu cenu za chemii za rok 2014 získali Eric
Betzig, Stefan W. Hell a William E.
Moerner, WN6I. Za posledních jedenadvacet let je to už třetí radioamatér,
kterému byla udělena Nobelova cena (1993: Joe Taylor K1JT, 2009: George Smith
AA2EJ, 2014: Bill Moerner WN6I).
Profesor William E. Moerner, WN6I (převzato z internetu)
QSL
V říjnu na moje SWL reporty odpověděli direktem Joel KQ0J (NE), Láďa OK1LV (6m), Jozef OM1JM,
Rafael PY4RGS (pásmová země - 40m) a
Lars SM5U. Další QSL jsem dostal od
Marka OK6MA, který využil toho, že
pracujeme ve stejné firmě, a lístek mi doručil osobně.
Říjnové QSL
SOTA
Jedlová OK/US-018
Jako první vrchol v Lužických horách jsme s Radkem aktivovali
Jedlovou, na jejímž severovýchodním úbočí jsme byli ubytováni. Po vydatné
snídani jsme do krosen zabalili vše potřebné pro krátkovlnnou aktivaci a
s chutí jsme se pustili do překonání převýšení 270 metrů, které nás dělilo
od vrcholu. Teplota slabě pod deset stupňů byla na pochod příjemná,
s viditelností to bohužel bylo horší. Jedlová byla utopená v mlze,
resp. mraku a na zlepšení to nevypadalo. Na vrcholu Jedlové byla vlhkost vzduchu
prakticky stoprocentní a ze stromů nám padaly na hlavu studené kapky. Navíc tu
foukal svěží větřík a tak nebyl důvod s aktivací otálet. Radek mezi stromy
natáhnul dipól na 20 metrů a v závětří rozhledny jsme připravili vysílací
pracoviště s IC-7000 a IC-703. První se k rádiu postavil Radek a
aktivoval Jedlovou na 20m SSB. Potom jsem ho na 20m vystřídal já a jako obvykle
jsem se lovcům ozval na telegrafu. Ruce jsem měl prokřehlé a nebylo jednoduché
telegrafovat ani zapisovat spojení, ale to mi nemohlo zkazit radost z mojí
první SOTA aktivace na 20m. Zatímco
jsem vysílal, nainstaloval Radek druhou anténu – dipól na 17m, a když jsme se
ve vysílání znovu vystřídali, dal Radek šanci SOTA lovcům na 17m SSB. Podařilo
se a Radek se mohl radovat ze své vůbec první
aktivace na WARC pásmech.
Na vrcholu Jedlové
Po úspěšném vysílání jsme všechno rychle zabalili a šli jsme
se ohřát do restaurace. Dali jsme si grog na zahřátí a po něm zasloužený teplý
oběd. Hned nám bylo lépe a mohli jsme pokračovat dál. Sto výškových metrů pod
vrcholem už bylo výrazně příjemnější počasí a dokonce se ukázalo i sluníčko.
Došli jsme do Jiřetína pod Jedlovou a po návštěvě informačního centra a
prohlídce náměstí jsme si v místní cukrárně dopřáli sladkou tečku toho dne.
Následovala už jen prohlídka křížové cesty a příjemně unavení jsme se vrátili
na chatu.
Zasloužená odměna
Luž OK/LI-057 & Lausche DM/SX-014
Hned druhý den po návštěvě Jedlové jsme se vypravili na
nejvyšší vrchol Lužických hor. Tím je hraniční hora, které Češi říkají Luž a Němci
Lausche. Z pohledu programu SOTA je Luž zajímavá tím, že je zařazena
v českém i v německém seznamu SOTA vrcholů, a při dodržení příslušných
pravidel je možné ji aktivovat pod oběma referenčními čísly. A právě to jsme
měli v úmyslu i my. Na Luž jsme došli po sedmikilometrovém pochodu přes
Lesné a Ptačinec za stejného počasí jako při výstupu na Jedlovou. Netušíme,
kolik výletníků se nechalo od návštěvy Luže odradit počasím, ale i těch, kteří
se odradit nenechali, bylo dost a na vrcholu Luže se téměř bez přestávky
objevovali noví turisté. My jsme se nejdřív usadili na české straně vrcholu,
mezi keře jsme natáhli dipól na 20m a na lavičce jsme zapojili rádia. Scénář
byl stejný jako na Jedlové. Začínal Radek na SSB a po něm jsem nastoupil já na
CW. Ani jeden z nás neměl s aktivací problém. Povedlo se mi udělat i
dvě „s2s“ spojení: s Kurtem HB9AFI/P
na vrchol Wachthubel HB/LU-013 a se
Saku OH2NOS/P na Jyränvuori OH/JS-066.
Aktivace Luže OK/LI-057 na 20m SSB
Druhé pracoviště jsme
udělali na německé straně vrcholu. Radek na příhodné místo pověsil dipól na 17m
a rádia jsme dali na plochou střechu nízké budovy zapuštěné do svahu. Radek pod
značkou DL/OK1MRK/P vysílal na SSB a já jsem provětral značku DL/OK1NF/P na
telegrafu, poprvé na sedmnácti metrech.
Naše počínání na vrcholu Luže budilo pozornost turistů, ale myslím, že jsme si
navzájem nepřekáželi. Jakmile jsme měli aktivovánu Luž i z německé strany,
všechno jsme zabalili a před odchodem z vrcholu jsme ještě udělali pár
fotografií. Škoda, že ani tentokrát nebylo vidět dál než na pár kroků. Zhruba
120 výškových metrů pod vrcholem jsme přímo na státní hranici snědli studený
oběd spojený s poradou o dalším postupu. Rozhodli jsme se navštívit ještě
nedaleký Weberberg OK/US-025 a dobře jsme udělali.
V nejvyšším bodu Lužických hor (foto OK1MRK)
Weberberg (Vyhlídka)
OK/US-025
Dojít na vrchol Weberbergu nebylo nic náročného a po cestě
se nám příjemně povídalo. Na plochém vrcholu kopce, který je v českém
seznamu SOTA vrcholů zapsán pod nesprávným názvem Vyhlídka, jsme si vyhlédli
místo, které umožňovalo bezproblémovou instalaci antény a zároveň posezení na
zbytcích dřevěného oplocení. Shodli jsme se na tom, že Weberberg aktivujeme na
17 metrech a za chvíli jsme měli příslušný dipól v pracovní poloze. I
tentokrát se jako první objevil v éteru Radek a potěšil lovce na SSB.
Třetí aktivace v řadě byla na Radkův akumulátor o kapacitě 12 Ah tak
akorát, a když jsem chtěl využít IC-7000 také na telegrafní aktivaci, rádio se
vypnulo a mně nezbylo než překonat lenost a nainstalovat moje rádio a
akumulátor. Na CQ SOTA odpověděla obvyklá směsice lovců z různých koutů
Evropy, ale v závěru pajlapu přišlo překvapení. Ze šumu se vynořil signál, ze
kterého jsem napoprvé přečetl jen „4EX“. Nechal jsem si značku zopakovat, a
když se ozvalo N4EX, chvíli jsem
tomu nechtěl věřit. Ale bylo to tak a po výměně a potvrzení reportů se moje první SOTA DX spojení stalo skutečností.
Posléze jsem zjistil, že Rich N4EX ze Severní Karolíny je v programu SOTA
velmi aktivní, a že se nám povedlo udělat spojení na vzdálenost 7200 km. S pěti
watty a dipólem něco přes dva metry nad zemí je to paráda. Z Weberbergu
jsme se vrátili na Ptačinec a odsud jsme šli na chatu stejnou cestou jako při
ranním výstupu. Večeře a horká sprcha nás vzpružila a večer jsme dle plánu strávili
touláním éterem.
CW aktivace Weberbergu OK/US-025 (foto OK1MRK)
SWL
Na Lužickou poslechovku jsme s Radkem vezli
dvě kompletní přijímací pracoviště, tj. dva přijímače (resp. transceivery), dvě
dlouhodrátové antény, dva malé notebooky a také papírové seznamy stanic,
kmitočtů a rozvrhů vysílání. Já jsem vezl ještě QRP anténní tuner a MP3
přehrávač pro nahrávání zajímavých úlovků. Antény jsme natáhli z okna
pokoje na příhodné stromy v okolí chaty. Čtyřicetimetrový drát byl natažený ve
směru zhruba 210°/30°a padesátimetrová drátovka směrem cca 170°/350°. Směrování
antén bylo určeno polohou našeho pokoje v budově a terénními možnostmi.
Personálu chaty byl velmi vstřícný a po příjezdu jsme dostali možnost vybrat si
z volných pokojů ten, který byl pro instalaci antén nejvhodnější.
Téměř neviditelná LW anténa
V rámci LUPO jsem se věnoval poslechu
převážně mimo radioamatérská pásma. Zkoušel jsem, jak v Lužických horách
hrají VOLMETy, časovky, číselné stanice, ale hlavně mě zajímalo, jestli a jaké
budou na IC-703 s padesátimetrovou LW anténou slyšet nesměrové majáky
(NDB). Přestože citlivost přijímače IC-703 není na kmitočtech pod 500 kHz nijak
oslnivá, podařilo se mi zachytit celkem 16
nových NDB, což je výsledek, který jsem neočekával. Přehled všech slyšených
majáků je v tabulce. Z mapky je dobře vidět, že anténa „táhla“
převážně na sever, což bylo téměř jistě způsobeno okolním hornatým terénem.
Seznam a mapa slyšených NDB
Kromě služeb jsme pro zpestření radiového menu
občas zabrousili také na rozhlasová pásma. Podobně jako na loňské jarní
poslechovce PŘELEP, jsme ani tentokrát nevynechali české vysílání Čínského
rozhlasu pro zahraničí (China Radio International). A po vyslechnutí další
lekce čínštiny v podání Petra a Molly jsme se s Radkem opět shodli,
že mluvit čínsky se bohužel nikdy nenaučíme. Ani ve třetím tónu ani
v žádném jiném. :-) Poslouchali jsme také zahraniční vysílání
severokorejského rozhlasu (Voice of Korea) v angličtině, ruštině a němčině.
Takovou hudbu, jakou vysílají z Pchjongjangu, už člověk jinde neslyší. Na
středních vlnách jsme zkoušeli, jak je v Lužických horách slyšet Radio
Dechovka na 1233 kHz a Country Radio na 1062 kHz v různou denní a noční
dobu. Radek také sledoval radioamatérské majáky na krátkých vlnách, včetně
pásma 60 metrů, a na pásmu 600 metrů a kromě toho experimentoval s příjmem
a dekódováním RTTY signálů pomocí interního dekodéru u IC-7000. Já s provozem
RTTY zkušenosti nemám a tak pro mě bylo novinkou získávat aktuální informace o
sluneční aktivitě a geomagnetickém poli z dálnopisného vysílání stanic
DRA5 na 5195 kHz a DK0WCY na 10144 kHz.
Příjem RTTY vysílání stanice DRA5 (foto OK1MRK)
Program akce LUPO byl zkrátka pestrý a myslím,
že jsme si já i Radek přišli na své. Nápad doplnit poslech túrami po horách a
vysíláním ze SOTA vrcholů se ukázal jako výborný a mě osobně taková kombinace
nadchla. Věřím, že nám podobou akci podaří v příštím roce zopakovat. Fotky
(bez rozlišení autora) z Lužické poslechovky jsou k vidění na
rajčeti.
Přijímací pracoviště (foto OK1MRK)
Žádné komentáře:
Okomentovat