V listopadu jsem se zúčastnil telegrafní
části největšího krátkovlnného závodu, na pásmech jsem ulovil, co jsem ulovit
chtěl, a o něco bohatší je moje sbírka QSL i radiová knihovna.
QSL
Na množství přijatých QSL sice nebyl listopad
příliš úrodný - došly mi pouhé tři lístky, ale radost jsem z nich měl velkou.
Ryszard SP6FXY promptně reagoval na můj mail ohledně marného čekání na QSL od
polské expedice 5T0SP a na své
náklady mi poslal direkt. Byla to krásná ukázka hamspiritu a díky Ryszardově
vstřícnosti se Mauritánie stala mojí
308. potvrzenou zemí DXCC.
Podobně se zachoval také Jim KL7KK. Obratem potvrdil můj report
pěkným QSL, přičemž odmítl SASE, poštovné zaplatil ze svojí kapsy a do mojí
sbírky přidal 30. unikátní potvrzenou značku
z Aljašky. Jim KL7KK je zároveň mojí první stanicí z města Bethel
a jednou z mála stanic vysílajících z jihozápadní Aljašky.
Zajímavostí Bethelu je mimo jiné to, že je přístupný pouze po vodě a ze
vzduchu. Žádná silnice do něj skrz aljašskou divočinu nevede.
Třetím, kdo investoval svoje peníze a čas jen
kvůli tomu, abych jeho QSL dostal dřív, byl Ron W8RLS (MI), když mi na report odeslaný přes QSL službu odpověděl
direktem.
Listopadová pošta
SWL
Poslechový plán na listopad byl
jasný: nenechat si ujít provoz expedice FT4TA
z ostrova Tromelin. Expedice se
z ostrova ozvala podle plánu a přály mi i podmínky šíření v kombinaci
s dobou, kdy jsem mohl sedět u rádia. Výsledkem je 310. slyšená země DXCC.
Ostrov Tromelin (převzato z Wikipedie)
Poslouchal jsem také na stanici OL90OK, která se ozývala v éteru v první
polovině listopadu u příležitosti 90. výročí od navázání prvního radioamatérského
spojení v Československu. To navázali pánové Motyčka a Šimandl v Praze
v sobotu 8. listopadu 1924 mezi Lucernou a Malou Stranou. V knize „Za
tajemstvím éteru“ je událost popsána takto:
… Motyčka už vyřadil jiskrový vysílač, na
který se mu žádné spojení nepodařilo a navíc dělal rámus. Postavil si lampový
vysílač. Z lihovaru „U Nováků“ vedla do Lucerny stejnosměrná linka 120 V.
Motyčka z ní napájel vysílač a později přikoupil baterie. Poslouchal na
třílampový přijímač vf, detekce, nf. 14. října 1924 dokončil montáž druhého nf
stupně. O velikonocích jel Šimandl na svátky domů a domluvil se s Motyčkou,
že se ho pokusí zachytit. Motyčka proseděl celé svátky u klíče. Vysílal na vlně
160 m. Žárovička v anténě svítila. Nemohl se dočkat Šimandlova návratu.
Ale přišlo zklamání. Nezachytil ani tečku. Motyčka poslouchal francouzské,
anglické a holandské amatéry, psal si s nimi a získával od nich
zkušenosti. 13. března dostal dopis od Deloye.
Pan Havel mu dal v Lucerně
k dispozici malou komůrku používanou dosud jako skladiště filmů. Motyčka
se doslechl, že jeho žádosti o koncesi na broadcastingový přijímač bude
vyhověno. Natáhl tedy anténu, kterou přivedl ze střechy oknem na schody. Tam prorazil
otvor zdí a vložil průchozí izolátor, jaký byl běžně k dostání v prodejně
Radiojournalu na Národní třídě. Přijímač umístil na stůl, vysílač mezi dvojitou
střechu kabiny. Zavedl proud, sehnal elektrická kamínka a „radiokabinet“ byl
hotový. Zařízení měl připraveno, pokus mohl začít. Rozhodl se, že budě vysílat
pod značkou OK1. Šimandlovi přidělil značku OK2. Pokus proběhl mezi 14.05 hod. a 14.45 hod. s výborným výsledkem. Uskutečnilo
se první československé spojení na krátkých vlnách a také první československé
krátkovlnné spojení amatérské. Dokumentuje ho zápis v Motyčkově deníku
s poznámkou: „Měl jsem až do večera povznesenou náladu.“
Tento pokus se
opakoval v neděli 9. listopadu 1924 v poledne na vlně 150 m. O značce
OK1 si Motyčka 13. listopadu opět poznamenal: „Tuto značku jsem si zvolil
proto, že písmena OK značí mezinárodně československou příslušnost a připojenou
jedničkou jsem se chtěl odlišit od profesionálních stanic. Poštovní stanice
československé mají totiž za písmeny OK ještě další, třetí písmeno.“
Aktéři prvního spojení v OK (převzato z internetu)
Do posluchačského deníku jsem v listopadu
zapsal ještě několik dalších zajímavých stanic včetně KL7EIH (nová stanice z Aljašky), OM150MURGAS, VE3KTB/VY0 (výzkumná základna Eureka na Ellesmerově ostrovu, IOTA NA-008).
Zajímavé čtení
Tomáš OK1JRA mě upozornil na
webové stránky American Radio History,
na nichž je volně k dispozici nepřeberné množství starých amerických časopisů
s radiovou tematikou a dalších materiálů stejného zaměření. Pro zájemce o
radiovou historii je to fantastický zdroj informací.
Jeden z titulů dostupných na American Radio History (převzato z internetu)
Kamarádi z OK1KSO mě
potěšili knihou Historie spojovacího
vojska. Od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o její existenci, jsem jí marně
sháněl. Když ji před pěti lety dostal k šedesátým narozeninám Jindra
OK1XR, tiše jsem mu záviděl. Netušil jsem, že právě tento výtisk budu po
Jindrovi vlastnit já. Mám z knížky ohromnou radost, kterou kalí jenom to, že
od loňska už Jindra není mezi námi.
Jindra OK1XR s knihou Historie spojovacího vojska
Závody
O druhém listopadovém víkendu
jsem si našel trochu času na OK-OM DX Contest. Poslouchal jsem závodní provoz a zobal jsem domácí i zahraniční stanice,
které pro mě byly nějakým způsobem zajímavé. Účast to byla opravdu rekreační a
ani jsem neposlal SWL log k vyhodnocení.
Koncem měsíce o sobě dal vědět
pořadatel PACC Contestu. Poslal mi
dopis s poděkováním za účast v letošním ročníku a jako každý rok i
tentokrát přiložil pěknou vlaječku.
Poté co jsem letos vynechal VKV Polní
den, VKV QRP závod i fonickou část CQ WW, jsem se těšil na telegrafní část CQ World Wide DX Contestu. Plán na účast v závodu
nic nezhatilo a tak jsem mohl poslední listopadový víkend strávit s kamarády
v krušnohorském závodním QTH OK5W.
Na kopci se nás sešlo celkem třináct - Franta OK1AAU, Jirka OK1AEZ, Milan
OK1AMX, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Milan OK1FMX, Honza OK1MJA, Honza OK1NF,
Jarda OK1WF, Laďa OK2PAY, Ruda OK2ZA, Luděk OK2ZC, Karel OK2ZI. V pátek odpoledne
nás ještě krátce navštívil Milan OK9UKI.
Před závodem (OK1WF, OK2PAY, OK1CF, OK2ZI)
Bohužel se nám tentokrát
nevyhnuly problémy technické povahy. Začalo to požárem v rozvaděči, kvůli
kterému jsme přišli o indikaci natočení většiny směrovek. Naštěstí jsme požár
objevili nedlouho poté, co vypukl, a díky tomu nedošlo k větším škodám.
Později se Jirkovi OK1AEZ podařilo vyměnit zničené části a indikaci zprovoznit.
Potom jsme na samém začátku závodu zjistili, že některé počítače nefungují, jak
by měly, ale i tento problém se podařilo vyřešit.
Poslední a největší problém,
resp. celou množinu problémů způsobila meteorologická situace. Kombinace
vlhkého vzduchu, slabého mrazu a větru dávala tušit, že se budeme potýkat s námrazou.
A tušení to bylo správné. Námraza na stožárech, anténách, kotvách a všem
ostatním rostla před očima a otázkou nebylo, jestli se něco zlomí, ale kdy to
přijde. Jako první havarovala anténa na 160m poté, co se ulomila horní část
dřevěného stožáru nesoucí zářič. Josef OK1FKD od začátku závodu nadával, že má na
160m velké problémy dovolat se i silných stanic, ale nenapadlo nás, že je to
tím, že se zřítila anténa a vysíláme do antény ležící na zemi. Pětasedmdesát
minut po začátku závodu se k zemi poroučela také horní část stožáru se
čtyřmi slopery pro 80m. Samotné slopery se zamotaly do kotevních lan a zůstali
viset nad zemí. Ani v tomto případě jsme nevěděli, co čeho celou první noc
vysíláme. V sobotu po rozednění jsme zjistili rozsah škod, a kdo nevysílal
nebo nespal, zapojil se do jejich odstraňování. Prvořadé bylo připravit
náhradní antény pro 160m a 80m. Na top bandu jsme to vyřešili natažením
invertovaného V z vrcholu stožáru pro 40m. Pro osmdesátku jsme použili
dva nepoškozené dipóly a natáhli jsme je ze stožáru pro 20m šikmo k zemi směrem
na JA a USA.
Zbytky anténního systému na 80m
Z ostatních antén jsme se
usilovně snažili odstranit co nejvíc ledu a snížit tak jejich zatížení a zachránit
je před zničením. Znamenalo lézt po stožárech a bušit do antén kladivy a
tyčemi. Pochopitelně nebylo možné antény očistit úplně. Kromě mechanického
namáhání způsoboval ledový obal také rozlaďování antén. Na dvou nejvyšších
pásmech dokonce do té míry, že ochrany omezovaly výstupní výkon koncových stupňů.
Nejhorší to bylo u antény na deset metrů, kde patrně došlo ještě k dalšímu
problému. Skončilo to zkratem a vyřazením antény z provozu. Bohužel jsme s
tím za daných podmínek nedokázali nic udělat a na pásmu 10m pro nás závod
skončil po navázání pouhých 251 spojení. Luděk OK2ZC, který měl desítku jako
operátor na starost, z toho byl špatný, a nebylo divu. Podmínky šíření
byly dobré a určitě by nebyl problém udělat na 10m minimálně 1000 spojení.
Antény na zbylá pásma, tj. 40m, 20m a 15m dopadly přece jen o něco lépe.
Opakované čištění od ledu je zachránilo, i když na 15m bylo horší PSV a na
HB9CV na 40m se ulomila část direktoru.
Otloukání námrazy z 20m Yagi (na stožáru Milan OK1FMX)
Pozitivní je, že za celý víkend
nikdo z nás neutrpěl žádný úraz a ani na okamžik jsme neztratili chuť
pokračovat v závodu. Problémy způsobené námrazou se ale samozřejmě
podepsaly na konečném výsledku 5235
platných QSO, 199 zón, 747 zemí a 10.757.912 bodů. Dosažené počty spojení a násobičů na jednotlivých
pásmech byly následující:
Contest : CQ World Wide DX Contest
Callsign : OK5WMode : CW
Category : Multi Operator - Single Transmitter (MS)
Band(s) : All bands (AB)
Class : High Power (HP)
Zone/State/... : 15
Operating time : 47h46
BAND
QSO CQ DXC DUP POINTS
AVG
--------------------------------------160 117 12 63 0 153 1.31
80 708 33 109 0 1232 1.74
40 1673 40 138 16 3931 2.35
20 1044 39 150 8 2155 2.06
15 1442 39 154 8 3364 2.33
10 251 36 133 0 537 2.14
--------------------------------------
TOTAL 5235 199 747 32 11372 2.17
======================================
TOTAL SCORE : 10 757 912
P.S. Po závodu přišla od Honzy OK1MJA zpráva o tom, že námrazu nakonec nepřežily ani směrovky na 10m a 40m.
Smutné zbytky HB9CV na 40m (foto tnx OK1MJA)
Žádné komentáře:
Okomentovat