V posledním měsíci roku 2014 se podařily
dva pěkné výlety na kopce, přišlo mi několik QSL, dostal jsem dvě nové knížky a
zúčastnil jsem se tradičního setkání členů radioklubu OK1KSO.
QSL
Nejcennějším prosincovým QSL je
lístek E30FB. Pod touto značkou
v září z Eritreje krátce
vysílal Zorro JH1AJT a díky jeho aktivitě a vzornému vyřizování QSL agendy mám
nyní potvrzeno 309 zemí DXCC. QSL od
expedice ZL7X znamená novou pásmovou
zemi na 17 metrech. Direkty mě potěšili také Klaus DO8GF, Mike K1EU (ME) a
Dušan OK1VKX (via OK1MR).
Poslední QSL roku 2014
SOTA
Svatobor
OK/PL-089
Zimní SOTA sezónu jsme zahájili
s Tomášem OK1JRA, Radkem OK1MRK a Renatou tři dny před Štědrým dnem společnou
výpravou na Svatobor. Vlakem jsme dojeli do Hrádku u Sušice a osvědčenou cestou
po žluté jsme došli na kopec. V terénu jemně pocukrovaném sněhovými vločkami a
za teploty těsně pod nulou se šlo dobře a jako obvykle jsme cestou prakticky
nezavřeli pusu. Na vrcholu Svatoboru vál svěží vítr, a abychom nepromrzli víc,
než bylo nutné, bez otálení jsme se začali chystat na vysílání. Na plácku před
turistickou chatou jsme se usadili já a Radek. Tomáš si vybral místo
v závětří kousek za chatou.
Tomáš OK1JRA při VKV aktivaci (foto OK1MRK)
Zatímco se kluci zaměřili na 2m, já se
postaral o krátké vlny (40m). Netrvalo dlouho a všichni tři jsme byli QRV.
Aktivovat vrchol na VKV nebyl díky probíhajícímu Provoznímu aktivu problém a na
KV se prakticky po první výzvě rozjel obvyklý pajlap. Snažil jsem se dát šanci
každému, kdo měl o spojení zájem, i když mi dost mrzly ruce. Za pětadvacet
minut jsem udělal radost dvaatřiceti lovcům. Radost jsem měl i já, neb jsem
touto aktivací překonal hranici 750 bodů
za vysílání ze SOTA vrcholů. Potom jsem ještě proladil pásmo, ale žádný další
SOTA vrchol v tu chvíli na 40m CW v éteru nebyl.
Společné KV / VKV pracoviště (foto Renata)
Následovalo rychlé
balení (za pomoci Radka) a přesun do příjemně vytopené restaurace. Rozehřáli
jsme se grogem a k časnému obědu jsme si dali polévku, kterou Tomáš
s Radkem zajedli ještě tatarským biftekem. Před ochodem jsme
s Tomášem vylezli na rozhlednu a pokochali jsme se pohledem na okolní
krajinu a na anténami obrostlé stožáry. Do Sušice jsme došli podle časového
plánu, a jakmile nás vlak bezpečně dopravil do Plzně, mohl Radek pronést
obligátní konstatování o tom, že akci je možno hodnotit kladně.
Všeobecná spokojenost (foto OK1MRK)
Velký
Špičák OK/US-002
Další příležitost vyrazit s rádiem na
kopec naskytla den po Vánocích. Stejně jako před rokem, i tentokrát jsem se
rozhodl, že cestou na výroční setkání členů Radioklubu Viléma Provazníka OK1KSO
aktivuji jeden z vrcholů v okolí Přísečnické přehrady v Krušných
horách. V úvahu přicházely Jelení hora OK/US-001 a Velký Špičák OK/US-002.
S přihlédnutím k aktuálnímu počasí a množství sněhu jsem si nakonec
vybral Velký Špičák. Cestou autobusem do Kovářské jsem zjistil, že hřeben
Krušných hor je schovaný v hustých mracích, což znamenalo, že si neužiju
pěkný výhled z vrcholu Velkého Špičáku. Brzy se mělo ukázat, že absence
výhledu je ten nejmenší problém. Z Kovářské jsem pokračoval pěšky po
silnici na severovýchod. Sněhu bylo do deseti centimetrů, jen místy ho vítr
nafoukal víc. Horší to bylo s viditelností. Ve vrstvě mraků nebylo vidět
dále než na sto metrů. Na místě, které jsem považoval za správné, jsem ze
silnice odbočil do lesa a pěšinou jsem zamířil k vrcholu. Bohužel jsem
záhy zjistil, že pěšina, níž jdu, mě k Velkému Špičáku nepřivede. Takže zpátky
na silnici a nový pokus. I ten ale dopadl stejně. Teprve napotřetí jsem trefil
správnou cestu. Překvapilo mě to, protože jsem si myslel, že okolí Velkého
Špičáku znám poměrně dobře. Na Špičáku jako obvykle foukalo a i když bylo jen
-6°C, pocitová teplota mohla být někde kolem -12°C. Rychle jsem se převlékl do
suchého trika, přidal jsem teplý svetr a mezi stromy jsem natáhnul dipól. To
jsem ještě mohl dělat v rukavicích, ale při zapojování rádia už jsem je
musel sundat.
Poctivá zimní aktivace
Než jsem vyslal první CQ SOTA, měl jsem ruce prokřehlé. Lovců
volalo dost, a protože jsem chtěl udělat všechny zájemce, vydržel jsem
telegrafovat téměř půl hodiny. Za tu dobu se povedlo 38 spojení včetně s2s QSO
z Juergem HB9BAB/P
z vrcholu Altbergu HB/ZH-015.
Potom už mě začali zmrzlé ruce bolet a byl nejvyšší čas skončit. Balit jsem
musel na etapy. Sbalit anténu, zahřát ruce, sbalit rádio, zahřát ruce, sbalit
zbytek, zahřát ruce. Jakmile bylo všechno zabaleno, dopřál jsem si kelímek
horkého čaje, hodil jsem krosnu na záda a vydal jsem se dál. Vrátil jsem se na
silnici a po ní jsem pokračoval k přehradě. Za chvíli mi bylo příjemně a
mohl jsem sníst i krajíc chleba, který jsem v kapse rozmrazil do té míry,
že šel rozkousat. Dál jsem sledoval červenou značku až do místa, kde se
přibližuje železniční trati Chomutov – Vejprty. V závětří lesa jsem si
chvíli odpočinul. Zbývalo už jenom přejít pastvinu na severozápadním úbočí Lysé
hory a vystoupat na vrchol. Na pastvině bylo sněhu o něco víc a v regulérní
vánici nebylo vidět dál než na několik desítek metrů.
Kudy teď?
Ale stačilo jít pořád do
kopce a vrchol Lysé hory jsem nemohl minout. Ale podruhé v průběhu
několika hodin jsem se mýlil. Zjistil jsem to v okamžiku, kdy jsem po
vysilujícím pochodu narazil ve sněhu na své vlastní stopy. Nechtěl jsem tomu
věřit, ale udělal jsem na pláni kolečko! Nepotěšilo mě to, ale nezbývalo než podniknout
druhý pokus. Ale ani napodruhé jsem na vrchol netrefil. Až třetí pokus mě
zavedl do místa, kde jsem i před silný vítr slyšel typický zvuk nedaleko
stojících větrných elektráren. Konečně něco, podle čeho se dalo alespoň zhruba
orientovat. Dál jsem nepokoušel osud a držel jsem se silnice, která mě bezpečně
zavedla až do klubového QTH na vrcholu Lysé hory. Utahaný sedmnáctikilometrovým
pochodem za ne úplně příznivých podmínek jsem s chutí zapadl to vytopeného
baráku. Hned po uvítání mi Jarda OK1WF naservíroval porci vynikajícího guláše a
jakmile jsem přes zamlžené brýle něco viděl, mohl jsem pozdravit všechny
ostatní kamarády. Kolem stolu seděli Franta OK1AAU, Milan OK1AMX, Honza OK1AQB,
Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Jarda OK1FKH, Milan OK1FMX, Karel OK1JKT, Josef OK1JWA,
Honza OK1MJA, Sváťa OK3CV a Standa Žáček.
Konečně mezi kamarády
Chvíli po mém příchodu se na nás přijela
podívat Zuzka s Julií. Julie byla nadšená z prvního sněhu a hned mě
zase vytáhla ven na mráz. Neměl jsem srdce odmítnout hraní ve sněhu a se
sněhem. Ne krátkou chvíli se zastavil také Jirka OK1AEZ a návštěvou nás poctil
Josef OK1ES se svým psem. S přicházejícím večerem někteří kamarádi odjeli
domů, ale zdravé jádro OK1KSO / OK5W vydrželo až do druhého dne. Bylo moc prima
vidět naposledy v roce 2014 kluky z domácího radioklubu. A nelituji
ani nápadu projít se po horách a vysílat z Velkého Špičáku. I když to
v žebříčku zimních SOTA aktivací byla po památném vysílání ze Štěrbiny asi
druhá nejnáročnější akce.
Zajímavé čtení
Ježíšek mi přinesl dvě zajímavé
knížky, jejichž obsah přímo souvisí s profesionální radiovou technikou a
radiovým provozem. Kniha 11. letecká
základna a její předchůdci od Stanislava Vystavěla pojednává o letištním a
radiotechnickém zabezpečení na žateckém letišti v období 1951 až 1994.
V knize Letovodem pod modrou zdí
píše Zdeněk Menšík o řízení letového provozu u železné opony i vrtulníkového
pluku.
Dárky od Ježíška
Závody
O druhé prosincové sobotě jsem rozdal pár bodů
v posledním kole FM poháru.
Protože jsem se v čase konání závodu nedostal ven do přírody, usadil jsem
se s ručkou a anténou Háčovkou doma na balkóně a na dvoumetru jsem ulovil devět
stanic.
Prosincový FM pohár za jarního počasí
Nejvíc mě potěšilo spojení s Honzou OK1YI, který vysílal
z vrcholu Třemšína OK/ST-003. U vysílání mi asistovala Julie, a zatímco já
navazoval spojení, Julie si na balkónu stavěla odpalovací rampu pro rakety.
Spokojení jsme byli oba. :-)
Rampa dokončena!
Žádné komentáře:
Okomentovat