Activity Report – 8/2015

Tím nejzajímavějším v srpnu byla aktivace čtyř SOTA vrcholů a účast na velmi příjemném radiovém setkání v Hrádku u Rokycan spojená s noclehem na kopci.

QSL 
V srpnu mi přišlo pět direktů. Svůj čas a peníze do odeslání lístku přímo na mojí adresu investovali Nick DL6ER, John K7HV (King Co., WA), Everett KC1EL (Kennebec Co., ME – nový okres + nový prefix), Heimir TF1EIN (nová země na 60m) a Ed W6OLA (Benton Co., WA – nový okres). I já jsem pilně vypisoval QSL a předpokládám, že začátkem září odešlu na QSL službu další solidní balíček.

Víc toho v srpnu nepřišlo ...

Setkání 
Už na konci loňského roku mi Zdeněk OK1MZT hlásil letošní termín setkání v Hrádku u Rokycan. Do Hrádku jsem se těšil, protože loňské setkání nemělo chybu a bylo pravděpodobné, že to letos bude stejné. Stejně jako loni měl být i tentokrát místem setkání kopec Svatý Vojtěch jižně od Hrádku a stejně jako loni jsme se nakonec sešli přímo v areálu hasičské zbrojnice v Hrádku. Loni nás do zbrojnice zahnalo deštivé počasí a letos pro změnu sucho a s ním spojené zvýšené riziko požáru. Do Hrádku jsme se vypravili s Julií a Radkem OK1MRK. Na místě nás přivítal Vašek OK1MBV a začala volná zábava. Julii samozřejmě nejvíc zaujala hasičská Tatra a staré terénní auto a jejich podrobným prohlížením a prolézáním strávila velkou část našeho pobytu v Hrádku. Já jsem jí musel asistovat, ale i tak jsem si stihnul povídat s přítomnými kamarády, z nichž jsem některé neviděl řadu měsíců. Další příjemným bodem programu bylo opékání klobás a buřtů. Po voňavém obědě mě Julie znovu odtáhla k Tatře a opět jsme si ji museli pořádně prohlédnout. Zajímavým zpestřením setkání byl příjezd plzeňských hasičů s výsuvnou plošinou a nabídka podívat se na svět z výšky téměř třiceti metrů. Julie neváhala ani chvilku a už jsme nastupovali. Hasič, který s námi byl na plošině a ovládal její pohyb, nás zvedl do maximální výšky 28,5 m a nechal nás kochat se pohledem na Hrádek a jeho okolí. Julie si to evidentně užívala, a když jí hasič nabídl, aby plošinu ovládala, jen jí zasvítily oči a už hýbala s příslušnými páčkami. Zpátky se pevné zemi se Julie dočkala obdivných poznámek od několika radioamatérů, které překvapila její odvaha a nadšení. Zabavit se Julie dokázala i po dobu, kdy jsme si u jednoho stolu povídali s Tomášem OK1JRA a Mílou OK1VUM. Ke štěstí jí stačila napůl rozebraná stanice VXW 010 a kousek koaxiálního kabelu, který pro ni Radek ochotně rozpitval. Před odchodem ze setkání jsme se ještě s Radkem posilnili opečeným buřtem a po rozloučení jsme se vydali na kopec Žďár vstříc dalšímu dobrodružství.

Julie ve svém živlu 

SOTA

Hradišťský vrch OK/PL-054

Aktivaci Hradišťského vrchu jsem měl v plánu od okamžiku, kdy bylo jasné, že pojedeme na dovolenou do Konstantinových Lázní. Abych s sebou na dovolenou nemusel kvůli jedné aktivaci vozit krátkovlnné zařízení, rozhodl jsem se tentokrát aktivovat Hradišťský vrch na 2m při srpnovém kole FM poháru. V sobotu ráno jsem se po rodinné snídani vydal na kopec jenom s ručkou, anténou Háčovkou, deníkem a lahví vody. Z vrcholu jsem vysílal ze stejného místa jako při loni a v klidném tempu jsem odsud rozdal body devíti stanicím. Nejvzdálenější stanicí, kterou jsem udělal, byl Michal OK1VM z JO60VR (QRB 114 km). Dál jsem se na kopci nezdržoval a vrátil jsem se do Konstantinových Lázní, kde jsem krátký výpad na kopec a zpět završil osvěžující sprchou.

Hradišťský vrch za úsvitu

Žďár OK/PL-055 
Když jsem se s Radkem OK1MRK domlouval na společné návštěvě setkání v Hrádku u Rokycan, napadlo mě, že bychom z Hrádku mohli pokračovat na některý SOTA vrchol v okolí a aktivovat ho. Radek nápad přivítal a rychle jsme se dohodli, že po setkání vyrazíme na Žďár ležící několik kilometrů severně od Hrádku. Když jsme se nabažili všeho, co setkání nabízelo, a přiblížil se podvečer, rozloučili jsme se s kamarády a s plnou polní jsme se vydali na pochod. Když jsme došli na Žďár, začali jsme hledat místo co nejblíže vrcholu, kde bychom mohli na noc složit hlavu. Julie pochodovala statečně a náročnější to s ní bylo až nedaleko vrcholu, kdy už měla hlad. Ale po večeři znovu ožila a měla víc energie než já a Radek dohromady. Několik míst vhodných k přespání jsme museli oželet, protože je před námi zabrali mravenci, ale nakonec jsme uspěli na severním okraji vrcholové části kopce. Mezi stromy jsme pověsili bivakovací plachtu a pod ní jsme si připravili pohodlné ležení. Den jsme zakončili večeří na skalním výběžku s fantastickým výhledem do okolí. Noc byla příjemně teplá a díky plachtě nám nevadily ani dvě přeháňky, které před rozedněním přišly. Asi jediný, komu se spalo mizerně, jsem byl já, protože jsem měl rýmu, bolela mě hlava a pořádně jsem se potil. Ale ani tak jsem nelitoval, že místo v posteli trávím další letní noc v lese.

Výhled ze Žďáru (foto OK1MRK)

Ráno jsme posnídali opět na skále. Po snídani si Radek připravil SSB pracoviště sestávající z FT-817 a dipólu na 20m přímo na okraji skály, já jsem se s telegrafním transceiverem HB-1A a dipólem na 40m usadil o pár metrů dál v lese. Mizerné podmínky šíření a nižší aktivita lovců v ranních hodinách způsobily, že se nekonal žádný extrémní pileup. Ale přesto můj tříwattový signál přilákal za pětadvacet minut celkem 14 lovců a s aktivací jsem neměl problém. To Radek musel na 20m bojovat podstatně víc. Ale nakonec se i jemu povedlo udělat potřebný počet spojení a mohli jsme se s úspěšné aktivace radovat oba. Protože začalo poprchávat, zalezli jsme znovu pod plachtu a přeháňku jsme přestáli v suchu. Když bylo po dešti, zabalili jsme naše ležení, prohlédli jsme si vrchol Žďáru a potom jsme zamířili do Rokycan. Šli jsme svižně, abychom stihli vybraný vlak. Na nádraží Radek pronesl obligátní formuli o kladném hodnocení akce a následovalo loučení. Já s Julií zamířil do Plzně a Radek do Prahy a dál domů do Ústí.

Na vrcholu Žďáru (foto OK1MRK)

Božídarský Špičák OK/KA-002 a Fichtelberg DM/SX-001 
Týden po výletu do Hrádku a na Žďár se nečekaně naskytla příležitost zmizet na celý den z domova. Měl jsem jasno, jak takovou příležitost využiju, a zbývalo jen vymyslet, do jakých hor se vydám. Vybíral jsem mezi Krušnými horami a Šumavou a po zvážení všech okolností jsem se rozhodl pro Krušné hory. Z Plzně jsem vyrazil brzy ráno, abych si výlet do hor užil bez nutnosti neustále kontrolovat čas. Jakmile jsem byl v horách, zamířil jsem na Božídarský Špičák OK/KA-002, jehož vrchol vykukující z okolního rašeliniště se nedá přehlédnout. Ze zalesněného kopce se žádné zvláštní výhledy nekonají, ale na druhou stranu je tady klid a žádní turisté, což u dalších výrazných vrcholů v okolí Božího Daru neplatí. Klid byl i na pásmu a nebyl problém si najít nezarušený kmitočet a dát výzvu. Na tu za 16 minut provozu reagovalo celkem 15 stanic. Když jsem vystřílel prach, všechno jsem zabalil a před pochodem na vrchol Fichtelbergu jsem ještě posnídal.

Božídarský Špičák

Na Fichtelberg jsem šel přes Boží Dar, a protože jsem v této nejvýše položené české obci byl naposledy někdy před patnácti lety, se zájmem jsem pozoroval, jak se za tu dobu Boží Dar změnil. A byl jsem příjemně překvapený. Božídarské domy jsou opravené, další domy se staví, všude bylo čisto, nikde žádné herny a bordely. Hned jsem si vzpomněl na jiné příhraniční městečko – šumavskou Železnou Rudu. Rozdíl mezi Božím Darem a Železnou Rudou je do očí bijící. Ani v prostoru podél silnice mezi Božím Darem a hranicí s Německem nejsou žádné vietnamské obchůdky se sádrovými trpaslíky, oblečením, elektronikou a hračkami. Za státní hranicí jsem ještě asi kilometr musel pokračovat po silnici, která vede až na vrchol Fichtelbergu, ale hned jak to bylo možné, jsem z ní odbočil na lesní pěšinu a na nejvyšší horu NDR jsem šel přes Kleiner Fichtelberg. Na posledních pět set metrů jsem znovu musel vzít za vděk silnicí, ale vzhledem k ukázněnosti německých řidičů aut i motorek, to nebylo nic nebezpečného ani nepříjemného. Když jsem si na Fichtelbergu našel příhodné místo na natažení dipólu na 40m, uklidil jsem se mimo hlavní cestu a za chvíli jsem byl QRV pod značkou DL/OK1NF/P. Pileup byl kupodivu menší než na Božídarském Špičáku, ale i tak mě za čtvrt hodinky zavolalo deset stanic, včetně dvou nadšenců z kopců. Bernd DL2DXA/P vysílal z vrcholu hory Mittag DA/AL-066 a Jirka OK1DDQ/P byl na Křemelné OK/PL-015. Taková spojení mi vždycky udělají velkou radost, a když pileup ustal, proladil jsem horní konec telegrafního pásma, abych zjistil jestli není v éteru ještě nějaký další SOTA, případně GMA vrchol. A vyplatilo se to, protože jsem natrefil na Petera HB9TVK/P vysílajícího z dvoutisícovky Schären HB/SG-054. Byla to prima tečka za aktivací Fichtelbergu DM/SX-001.

Vrchol Fichtelbergu

Po zabalení batohu jsem si dopřál prohlídku všeho zajímavého, co vrchol Fichtelbergu nabízí. Dominantou je chata Fichtelberghaus, ale statně jí sekundují horní stanice lanovky z Oberwiesenthalu a pěkná budova meteorologické stanice. Užíval jsem si také výhled do všech směrů. Německou krajinou jsem se jenom kochal, ale při pohledu do Čech jsem se snažil identifikovat všechny známé hory, obce a další výrazná místa. Když jsem se vynadíval a udělal jsem nějaké fotky, vyrazil jsem na zpáteční cestu. Šel jsem po stejné trase až do Božího Daru. Protože do odjezdu autobusu zbývalo dost času, odměnil jsem se za úspěšnou aktivaci dvou plnotučných kopců porcí svíčkové v jedné z místních restaurací. Kromě toho jsem navštívil infocentrum, abych potěšil Radka OK1MRK a Zuzku nějakým pěkným pohledem, a stihnul jsem i prohlídku zbytku Božího Daru. To všechno za nezvykle teplého a bezvětrného počasí, které nebývá v Krušných horách příliš často. Potom už mě čekala jenom cesta autobusem do Karlových Varů a odsud dál do Plzně a domů.

Meteorologická stanice Fichtelberg

Závody 
Jediným závodem, do kterého jsem se v srpnu zapojil, byl FM pohár. Rozdal jsem body 9 stanicím z vrcholu Hradišťského vrchu a přitom jsem se letos poprvé ozval v FM poháru pod značkou OK1NF/P. (V předchozích kolech jsem čtyřikrát vysílal jako OK1NF/M a dvakrát jsem pracoval od krbu s „holou“ značkou.)