QSL
Moje sbírka lístků je po březnu bohatší o
direkty od Reinharda DO1RGI, Billa K3WA (Woodford Co., IL – nový okres), Lena
KC0RSX (Winona Co., MN), Mattiho OG7M, Kaleviho OH2ZL, Stana OM8ST + OM8AXU, Nikolaje RK9ALV (CB-30 – nový distrikt) a Guna YB1LZ (ostrov Jáva, IOTA OC-021).
Březnové direkty
SWL
Největší březnovou radiovou akcí byla
poslechovka, kterou jsme na termín Velikonoc naplánovali s Radkem OK1MRK
už loni na podzim. Vyhovující zázemí jsme našli v chalupě U Polívků v šumavském Brčálníku a
na Šumavu jsme já, Julie a Radek odjeli ve středu odpoledne. Sympatický pan
domácí nás ubytoval a bez zaváhání nás nechal na zahradě nainstalovat antény.
Ještě před setměním jsme natáhli dvě drátovky – padesátimetrovou směrem na jih
a čtyřicetimetrovou na západ. Anténní farmu jsme ještě doplnili magnetickou
smyčkou AOR LA400 zapůjčenou od Honzy OK1JK. V chalupě jsme zapojili
přijímače (AR-5000, IC-703 a FT-817ND) a když jsme zahnali Julii do postele,
začínáme zkoumat místní éter a možnosti naší přijímací techniky. S chutí se
učím ovládat AR-5000 a zapisuji první NDB. Slyším jich jen sedmnáct, ale téměř polovina
jsou nové úlovky: DIK-307.0
(Diekirch, LUX), VG-325.0 (Zagreb / Pleso
/ Velika Gorica, HRV), NR-262.0 (Inowrocław,
POL), LMA-311.0 (Lima / Bruggen,
DEU), AB-313.0 (Innsbruck / Absam,
AUT), KI-313.0 (Klagenfurt, AUT), TNJ-316.0 (Tounj, HRV), PPD-317.0 (Poprad / Tatry, SVK), AGB-318.0 (Augsburg, DEU). Nechodí
žádné extrémní dálky, třetina majáků je vzdálená jen něco přes 500 kilometrů,
ostatní jsou blíž. DXem večera je chorvatský ZRA-330.0 (Zadar / Kakman), QRB 604 km. Čekal jsem bohatší
úrodu, ale neklesám na mysli, protože před sebou máme další tři večery. Před
večerkou ještě monitorujeme Radio Habana
Cuba v pásmech 31, 25 a 19 metrů.
Večerní brouzdání šumavským éterem
Zelený čtvrtek zahajujeme poctivou snídaní a
poslechem dlouhovlnných časovek RJH66,
MSF, RBU a DCF77. Po snídani
balíme batohy a vyrážíme na vrchol Můstku.
V nadmořské výšce zhruba 1000 m.n.m. začíná souvislá sněhová pokrývka a to
dělá radost zejména Julii. Hned je čím házet po Tónovi a Háčovi. Další zábavu
vymýšlíme Julii my. Necháváme ji sledovat turistické značky na stromech
s příslibem pozdějšího hraní si s koaxiálními přechodkami. Pravidla
jsou jednoduchá – za každou nalezenou značku půjčí Radek na hraní Julii jednu
přechodku. Než dojdeme na Můstek, dopočítá se Julie jedenadvaceti značek.
Velikonoční počasí na Můstku
Na
vrcholu Můstku se usazujeme v turistickém přístřešku a po přiobléknutí
připravujeme vše potřebné na aktivaci SOTA vrcholu OK/PL-010 na krátkých vlnách. Radek natahuje dipól na 20m, já si
připravuju čtyřicítku. Následně hladce aktivujeme Můstek na 20m SSB a 40m CW.
Během vysílání přináší vítr sněhovou přeháňku a jsme rádi, že jsme zalezlí pod
střechou. Julie zjišťuje, že se utržená informační cedule dá použít
k sáňkování a hned to na krátkém svahu vedle boudy zkouší. Při balení
vysílacího nádobíčka se domlouváme na dalším programu. Můžeme pokračovat na
Pancíř, z něj sestoupit do Špičáku a vlakem se vrátit do Brčálníku nebo udělat
čelem vzad a vrátit se stejnou cestou. S ohledem na Julii volíme druhou
(snazší) variantu. Posilněni svačinou a horkým čajem vyhlašujeme soutěž
v nalezení vrcholové triangulační tyče. Vyhrává Julie a získává od Radka
cenu v podobě sušeného hovězího masa. Sestup z Můstku si Julie
zpestřuje kromě koulování také válením sudů ve sněhu. Snažíme se ji trochu
usměrňovat, aby si nerozbila hlavu o kámen nebo nevypíchla oko o zavátý klacek,
a tak se nikdo z nás ani cestou dolů nenudí.
Nejlepší atrakce dne
V chalupě se převlékáme do suchého
oblečení a s využitím jídel EXPRES MENU připravujeme pozdní oběd. K obědu
nám hraje vysílání China Radio
International v ruštině a angličtině a Voice of Korea ve francouzštině. Po jídle jsme příjemně unaveni.
Radek navrhuje jako další bod programu gaučing a návrh doplňuje praktickou
ukázkou. Klidu si ale dlouho neužívá, protože se k němu přidává Julie,
které ovšem gaučing nejde ani zdaleka tak dobře a místo odpočinku řádí na
posteli jako černá ruka. Když se trochu vzpamatujeme, využíváme zbytku
odpoledne k procházce k nedaleké vodní
elektrárně Černé jezero. Prohlídka elektrárny a jejího okolí zaujme jenom
Radka a mě. Julii by se nejspíš líbilo prolézt si strojovnu, ale takhle zvenku
ji nejstarší přečerpávací vodní elektrárna v Čechách nic neříká. Na
chalupu se vracíme se západem Slunce a po večeři a uložení Julie máme klid na
další poslech. Znovu se věnuji především nesměrovým majákům, ale ani tentokrát
to příliš nechodí. Do deníku přibývá 23 NDB, z toho jen 4 nové – nejdřív
bosensko-srbský BLK-340.0 (Banja
Luka), potom maďarské SVR-348.0
(Ságvár) a GYR-354.0 (Győr) a
nakonec německý HAN-376.0 (Hahn).
Nejvzdálenějším čtvrtečním majákem je srbský TPL-348.0 (Topola) QRB 800 km.
Vodní
elektrárna Černé jezero
Plán na Velký pátek je podobný čtvrtečnímu
programu. Po snídani jedeme vlakem do Špičáku, abychom odsud vystoupali na Pancíř OK/PL-013. Sníh začíná ve
Špičáckém sedle a Julie okamžitě vymýšlí, že právě tady se budeme cestou zpátky
koulovat. Na Pancíř se nám pochoduje lépe, než jsme čekali, a na vrcholu jsme
oproti plánu o něco dřív. Ze všeho nejdřív dávám Julii teplé oblečení a potom
si vybírám místo na vysílání. Radek mezitím natahuje dipól na 20m a zatímco já
ještě věším anténu mezi stromy, on už volá výzvu. Když mám anténu na 40m
nataženou, zapojuji rádio a v tom přichází nepříjemné překvapení. Jakmile
k transceiveru připojím klíč, rádio začne samo vysílat řadu teček. Stačí
několik pokusů a vím, že problém je ve šňůře mezi pastičkou a rádiem. Čekám, až
bude mít Radek aktivováno. Tentokrát žádný pajlap nemá, ale nakonec potřebná
čtyři spojení vydře a má splněno. Na jeho rádiu ověřujeme, že ve šňůře ke klíči
je zkrat a že si tudíž dnes nezatelegrafuji.
Spokojená část vrcholového družstva na Pancíři
Zbývá náhradní řešení – poprvé
zkusím SOTA vrchol aktivovat na krátkých vlnách provozem SSB. Připojujeme
Radkovu FT-817ND ke čtyřicítkové anténě a do ruky beru místo klíče mikrofon. Nejsem
zvyklý volat výzvu na fonii mimo závody a já i Radek se bavíme tím, jak se mi
do výzvy občas zaplete slovo contest. Další důvod k úsměvu ale nemám. Za
pětadvacet minut mě volají jenom dvě stanice – Massimo IK1GPG a Franci S57ILF. Přenášíme
radiový batoh zpátky k dvacítkovému dipólu a znovu dávám výzvu. Výsledek
na 20m je ale ještě tristnější a za dalších pětadvacet minut navazuji jediné
spojení s Pedrem EA2CKX. Několikrát se snažíme poslat spot přes maďarskou
SOTA sms bránu, ale marně. Nejspokojenější z nás je Julie. Staví si
sněhuláka a nic jí nechybí. Přesně ve 12:00 uznávám neúspěch a aktivaci
odpískávám. Zmrzlé ruce mě bolí a nechtějí při balení poslouchat, ale přesto
máme zabaleno rychle a vydáváme se na zpáteční cestu. Protože je chata na
Pancíři zavřená, míříme na oběd do osvědčené restaurace hotelu Karl ve
Špičáckém sedle. Dobré jídlo v příjemně vytopené restauraci mi pomáhá
smířit se s tím, že 144. SOTA aktivace bude bez bodů. Po obědě máme dost
času na slíbenou sněhovou bitvu. Julie nás nešetří a ze zasněžené louky se jí
nechce. Ale odjezd vlaku do Brčálníku stíháme bez problémů.
Oběd v hotelu Karl se povedl jako obvykle (foto OK1MRK)
Zbytek odpoledne trávíme v chalupě. Udělujeme
Julii diplom za vytrvalost při pochodech na kopce, posloucháme Radio Slovakia International, China Radio International a také Český
rozhlas Plzeň a několik VOLMETů
(Bangkok, Samara, Taškent, Shannon). Hlavní čas na poslech nastává jako obvykle
večer. Opět brouzdám ve spodní části středních vln a lovím nesměrové majáky.
Podmínky šíření jsou evidentně lepší než v předchozích dvou dnech a slyším
majáky ze všech směrů. Hned první úlovek je nový kousek – INN-420.0 (Innsbruck, AUT). Dalších šestadvacet majáků už jsem
slyšel dřív, ale rád je slyším znovu. Novinky začínají přicházet až dvě hodiny
před půlnocí. Nejdřív je to „zelený“ estonský GO-514.0 (Ämari Air Base) a po něm BSW-521.0 (Bucuresti / Baneasa, ROU) a NKR-292.0 (Neckar, DEU). Následuje vrchol večera. Ze Skopjce přilétá signál PT-295.0 a následují další nové majáky: HIG-318.0 (Bremen, DEU), VE-320.0 (Valence / Chabeuil, FRA), NKS-341.0 (Karlstad, SWE), SK-350.0 (Zagreb / Pleso / S.Kraljevec,
HRV) a hlavně dva Korsičané – IS-341.0
(Ajaccio / Campo del Oro) a čtvrthodinky po něm SZA-349.5 (Solenzara). Korsika
je v logu jako 38. země!
Opravdu to chodí a přemýšlím, že vzbudím Radka, který po túře na Pancíř spí
spánkem spravedlivých. Ale nevím, jestli by mi za vzbuzení poděkoval a radši ho
nechávám spát. V éteru pokračuje nadílka nových majáků: DWI-357.0 (Dortmund / Wickede, DEU), KG-357.5 (Sarajevo / Butmir / Kobiljaca,
BIH), VAT-367.0 (Chalon / Vatry,
FRA), VRS-369.0 (Vrsar, HRV), BSV-370.0 (Besançon / La Veze, FRA), NB-345.0 (Malbork, POL), RIV-371.0 (Codroipo / Rivolto, ITA). O
půlnoci je místo zvonů slyšet finský KEM-373.0
(Kemi-Tornio / Hirmula. Není mi jasné, jak může signál téměř dva tisíce
kilometrů vzdáleného majáku (QRB 1967 km) překonat 340 metrů vysokou hradbu
Pancířského hřbetu vypínajícího se v těsném sousedství chalupy, ale je to
tak a KEM-373.0 je bezkonkurenčně nejvzdálenějším
NDB nejen tohoto večera ale celé
poslechovky. V hodině mezi místní půlnocí a půlnocí světového času
zapisuji dalších devět nových majáků. Ze severu hrají RW-392.0 (Berlin / Tegel West, DEU), LYE-394.0 (Lübeck / Blanckensee, DEU), ze západu HO-380.0 (Colmar / Houssen, FRA),
z jihu KFT-374.0 (Klagenfurt,
AUT), VEN-379.0 (Venezia, ITA), LNE-386.0 (Milano / Linate, ITA), PZ-388.0 (Portorož, SVN), RON-396.0 (Ronchi dei Legionari, ITA) a
z jihovýchodu VAL-390.0
(Valjevo, SRB). Je to paráda a mám pokušení poslouchat dál. Ale vím, že ráno
musím fungovat a že se mě Julie nebude ptát, jestli se mi chce nebo nechce
vstávat. Proto hodinu po půlnoci rádio vypínám. Jsem namlsán novou
zemí a sedmadvaceti novými majáky a je to velmi příjemná náplast na dopolední
neúspěch na Pancíři.
Nesměrové majáky Velkého pátku
Bílá sobota je odpočinkový den. Ráno jedeme
vlakem do Železné Rudy, abychom nakoupili nějaké potraviny a navštívili pár
zajímavých míst. Nejdřív si u řezníka Šnebergra kupujeme prvotřídní buřty a pro
další dobroty jdeme do nedalekého obchodu. V infocentru pořizujeme pohledy
a prohlížíme si výstavu fotografií. Julie píše pohled babičce a hned ho házíme
do schránky. Kulturní program pokračuje návštěvou železnorudské pobočky Muzea
Šumavy. Obdivujeme um starých hamerníků a sklářů a odpovídáme Julii na její
všetečné otázky ohledně výroby skla a kování železa. Zajímavé jsou i exponáty,
které si ze svého putování po moři přivezl ve druhé polovině devatenáctého
století vrchní inženýr c.k. námořního dělostřelectva Ferdinand Abele, a
samozřejmě také vystavené fotografie z výstavby přečerpávací vodní
elektrárny Černé jezero. Ostatně právě kvůli téhle výstavě fotografií jsme do
muzea zavítali. Po prohlídce muzea se rozdělujeme, abychom si čas do návratu do
Brčálníku užili každý podle svých představ. Radek si vybral návštěvu vyhlášené
cukrárny Charlotte a Muzea historických motocyklů. Julii vrtá hlavou, jak
vypadá nádražní budova rozdělená státní hranicí, a tak spolu jdeme procházkovým
tempem do Alžbětína. Na hranici se Julie baví tím, že přeskakuje z Čech do
Německa a zpátky, a také se jí líbí plastická Šumavy v místním informačním
centru.
Připomínka starých časů
V dohodnutý čas sedáme na hranici do vlaku, v Železné Rudě
přistupuje Radek a vracíme se na chalupu. K obědu připravuju a servíruju
čertův kotlík z EXPRES MENU a těstoviny. Odpočíváme a posloucháme Voice of
Korea, Radio Slovakia International a China Radio International. Když se trochu
vzpamatujeme a strávíme oběd, vyrážíme do lesa na dřevo. Nedaleko chalupy
narážíme na hromady suchých větví z poražených stromů a za chvíli se
vracíme se zásobou na několik ohýnků. Na zahradě rozděláváme oheň a opékáme
buřty od Šnebergra. Radek si jde na buřtech pochutnat do chalupy, já a Julie
ještě hodinu koukáme do ohně. Potom ohýnek zaházíme sněhem a zalézáme i my.
První letošní ohýnek a buřty
Když
se mi povede zahnat Julii do postele, můžu se počtvrté v klidu věnovat
nesměrovým majákům. Solidní podmínky šíření mi znovu umožňují zapsat celou řadu
novinek. Chodí to zejména na Balkán a do Francie, ale překvapení občas přijde i
odjinud. Na úvod přichází výjimečně slýchaný maďarský P-493.0 (Pápa), slovinský CE-463.0
(Cerklje) využívaný nikoliv k navigačním, ale jen ke kalibračním účelům a
po dlouhé době nový maják z Čech – KNE-434.0
(Kunovice). Následuje šňůra francouzských majáků: SN-430.0 (Saint-Yan), VZ-403.0
(Vichy / Charmeil), MUS-428.0 (Nice /
Côte d'Azur), CTX-428.0 (Châteauroux
/ Deols), PHG-424.0 (Phalsbourg / Bourscheid),
AX-417.0 (Auxerre / Branches).
Francouzské majáky střídají novinky z jihu a jihovýchodu: DVN-418.0 (Split / Drvenik, HRV), ZW-418.0 (Zeltweg, AUT), RTB-415.0 (Nürnberg / Rothenbach, DEU),
VIC-417.0 (Vicenza, ITA), BOA-413.0 (Bologna, ITA), PP-412.0 (Pécs, HNG), HUM-412.0 (Humac, HRV). Francouzi se
ale nevzdávají a postupně zapisuji SE-412.0
(Strasbourg / Entzheim), ETN-410.0
(Etain / Rouvres) a AGO-404.0 (Angouleme
/ Brie Champniers) jako nejvzdálenější maják večera (QRB 1031 km).
Posledními novými majáky poslechovky jsou italský PRU-398.0 (Perugia / San Egidio), bosensko-srbský AS-381.0 (Sarajevo), francouzský BS-376.0 (Bale / Mulhouse) a slovenský K-385.0 (Košice / Haniska). Potom už mě
přemáhá únava a o půlnoci jdu spát.
Výsledná mapa slyšených NDB
Velikonoční nedělí naše šumavská poslechovka
končí. V klidu snídáme, balíme krosny a uklízíme apartmán. Loučíme se
s paní domácí a za slunečného počasí nás vlak odváží do Plzně.
V Plzni se loučíme, já s Julií mířím do Vejprnic, Radek před návratem
domů ještě jede navštívit Tomáše OK1JRA. Poslechovka Brčálník 2016 je za námi.
Užili jsme si šumavskou přírodu i éter a víme, co do příště vylepšit nebo
udělat jinak. Radek si zaslouží poděkování za zapůjčení techniky a za
trpělivost s Julií i se mnou po celé čtyři dny. Díky, Radku, a naviděnou
příště!
Prosluněné loučení s Brčálníkem (foto OK1MRK)
Závody
Potěšilo mě, že jsem se mohl zúčastnit aspoň
části 1. subregionálního závodu s radioklubem
OK1OTM. Kluci (Honza OK1YI a Hanuš
OK1THC) vyjeli do velkého VKV závodu po delší pauze a od soboty vysílali na 2m z klubového
QTH s vybavením, které bylo k dispozici (FT-897D a 15 el. Yagi na
střeše budovy FEL ZČU). Já jsem je přišel podpořit až v neděli ráno. Když
jsem v půl osmé sedal k rádiu, bylo v deníku jen 52 spojení a
bylo znát, že kluci nejsou z dosavadního průběhu závodu nijak nadšeni.
Kombinace QRM od blízkých big gun stanic, silného lokálního QRN, nijak
excelentních podmínek šíření, výkonu 50 wattů solidně utlumeného dlouhým koaxiálním
kabelem, antény s hlubokými minimy ve vyzařovacím diagramu a kvality rádia
udělala svoje a spíš než potěšením byl závod bojem o každé spojení. Ale snažili
jsme se až do konce a dotáhli jsme výsledek na 93 spojení a 21.352 bodů. ODX si připsal Honza OK1YI spojením s IQ5MN
(688 km). Čekali jsme lepší výsledek, ale víc jsme toho udělat nedokázali.
Podle nahlášených výsledků jsme se v kategorii 144 MHz MO LP umístili na 11. místě z osmnácti hodnocených
stanic. Jsem rád, že jsem svojí třetinou (31 QSO) mohl přispět i já a že
při závodě zbyl i čas na kus řeči. Těším se na další společné akce!
1. subregionál OK1OTM (u rádia Hanuš
OK1THC)
O týden později jsem chtěl dát OK1OTM body v FM poháru, ale na pásmu jsem je hledal
marně. Tak jsem aspoň udělal tři jiné stanice, které jsem z domova slyšel a dovolal
jsem se jich.
Radost mi udělaly zveřejněné výsledky
novoročního AGCW Happy New Year Contestu.
V kategorii QRP jsem se z pole snažil o co nejlepší výsledek a doufal
jsem, že bych se mohl vejít do první desítky. To se povedlo a ze 44 QRP stanic
jsem jich 40 nechal za sebou. Výsledku si cením o to víc, že jsem na rozdíl od
ostatních účastníků vysílal z přírody a ne z příjemně vytopeného
hamshacku.
Diplom za 4. místo v AGCW HNYC 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat