Activity Report – 1/2017

Nejzajímavějším lednovým počinem byl dvoudenní zimní vandr spojený s vysíláním ze tří SOTA vrcholů. Kromě vandrování jsem se věnoval poslechu na středních a krátkých vlnách a radost mi udělaly i další došlé QSL a také CD s časopisy.

Diplomy 
Aktualizoval jsem svůj log aktivovaných vrcholů platných pro Global Mountain Activity a výsledkem byl diplom za dosažení 750 bodů.

QSL 
V prvním měsíci roku 2017 jsem dostal jeden direkt za svoje vysílací aktivity a šest direktů za posluchačské reporty. Námahy a peněz nelitoval Honza OK1YI a za loňská spojení v FM poháru s klubovou stanicí OK1OTM mi poslal krásný lístek, jenž byl zároveň přáním do nového roku. Jako posluchače mě svými QSL potěšili Kees PA0KME, Krzysztof SP6BPY, Jan SP6DMJ (DIG 2785), Joe WA4JUK (Spotsylvania Co., VA), Rich WB4EHG (Broward Co., FL) a ještě Jack PA9RF lístkem od příležitostné vánoční stanice PA6XMAS (a speciální radioamatérskou poštovní známkou na obálce).

První QSL roku 2017

SOTA 
S myšlenkou podniknout zimní vandr jsme si s Radkem OK1MRK pohrávali delší dobu, ale konečný impuls přišel až loni na podzim, když mě Radek upozornil, že v lednu 2017 nastane nepříliš častá konstelace, kdy se druhá sobota (a s ní FM pohár) a třetí neděle (a VKV Provozní aktiv) v měsíci „potkají“ v jednom víkendu. Tentokrát nezůstalo jenom u úvah a domluvili jsme se, že někam vyrazíme. Přizvali jsme ještě kamaráda Romana a z několika možných oblastí a tras pochodu jsme jednomyslně vybrali střední Brdy s tím, že půjdeme z Bohutína přes Závirku OK/ST-009, Prahu OK/ST-001 a Okrouhlík OK/ST-010 a skončíme v Příkosicích. Než jsme se nadáli, byla půlka ledna a nám nic nebránilo vydat se do zimních Brd.

Podle plánu se potkáváme v sobotu 14. ledna ráno na plzeňském centrálním autobusovém nádraží. S krosnami napěchovanými vším, co se může na zimním radiovém vandru hodit, sedáme do autobusu a odjíždíme směrem na Příbram. Jen pár kilometrů za Plzní začíná být cesta kvůli vánici a sněhu na silnici zajímavá a řidič má místy co dělat, aby udržel autobus v pohybu a pokud možno na silnici. Naštěstí to dobře dopadá a v pořádku, i když se zpožděním, přijíždíme do Bohutína. Házíme krosny na záda, procházíme vesnicí a stoupáme k Pilské vodní nádrži. Na její hrázi se rozhodujeme, že si trochu zkrátíme cestu a na vrchol Závirky půjdeme přímo. Roman si nasazuje sněžnice a já s Radkem jdeme na vrchol v jeho stopách. Občas v hlubším sněhu zakopáváme o kameny, ale jinak se pochoduje docela dobře. Na vrcholu Závirky je první vysílací zastávka. Podle plánu k aktivaci využíváme FM pohár. Začíná Radek a s ručkou a Slim Jimem na dvoumetru zobe stanice. Já zatím věším Háčkovku na vedlejší strom a když má Radek splněno, přebírám štafetu. Věřím, že to bude víc odsýpat na výzvu a tak ji na volném kmitočtu dávám. Daří se a na obligátních sedm spojení stačí sedm minut. Jako posledního dělám Honzu OK1YI z Boubínu OK/JC-002 a potom už balíme a opouštíme vrchol.

Závirka - první vysílací zastávka

Při sestupu hledáme pěšinu a trochu se motáme v lese, ale za nedlouho jí nacházíme a hned se jde líp. Uděláme na cestě sotva několik kroků, když se Romanovi na jedné sněžnici utrhne vázání a experiment se sněžnicemi tím končí. Pochodujeme dál na jihozápad ke Skelné Huti a přemýšlíme, kde sníme něco k obědu. Zastavujeme až nedaleko pramenů Litavky a v závětří mladého lesa jíme studený oběd. Po krátkém odpočinku pokračujeme dál na Malý Tok. Cestou míjíme turisty s orazítkovanými obličeji a posléze se od rodinky běžkařů dozvídáme o turistickém pochodu z Nepomuku na vrchol Prahy. Na Malém Toku se kocháme pěkným výhledem a potom míříme na Prahu. Pod vrcholem ještě dohořívá oheň, ale turisté už jsou pryč a je tu klid. Teploměr na vrcholu ukazuje pět pod nulou a poctivé zimě odpovídá i hluboký sníh. Na Radka padá únava a vysílání vynechává, Roman se vydává na vyhlídku na severním okraji vrcholové plošiny a já se brodím sněhem a natahuji mezi stromy dipól na 40m. O další strom opírám krosnu, pokládám na ní rádio, připojuji anténu, pastičku a akumulátor a na 7032 kHz dávám výzvu. Odezva na můj dvouwattový signál tentokrát není moc velká, ale přesto mám za dvanáct minut v deníku deset stanic. Dál vysílání nenatahuju. Jsme unavení a vymrzlí a ještě nás čeká kus cesty na místo, kde přenocujeme. Rychle zabalím, vypiju trochu teplého čaje a můžeme jít dál.

Na vrcholu Prahy

Společně doufáme, že další etapa sobotního pochodu bude etapou poslední a na jejím konci přenocujeme v boudě, o kterém nevíme, jestli bude otevřená a volná. Cestou si děláme srandu z toho, jak utřeme noc a potáhneme dál k seníku. Ale máme štěstí. Deset minut po západu Slunce jsme u prázdné a nezamčené boudy. Po bezmála devatenáctikilometrovém pochodu zasněženými Brdy s chutí pro dnešek definitivně shazujeme krosny ze zad a čas do úplné tmy využíváme k obstarání a přípravě dřeva. Kluci s sebou vzali pilu a dvě sekyrky a tak nám to jde od ruky rychle. Potom už zalézáme do boudy a zatápíme v krbu. Komín dobře táhne a za chvíli vesele plápolá oheň. Na teplotě vzduchu v boudě se topení zatím neprojevuje, ale nevadí nám to. Užíváme si nečekané pohodlí. Sedáme si na lavice k solidnímu stolu a začínáme zasloužené hody. Ze sněhu vaříme čaj a dopřáváme si jídla, kolik kdo sní. Ani dřevem nešetříme a ládujeme do krbu jedno polínko za druhým. U země je teplota ještě pod nulou a na podlaze se drží sníh opadaný z našich bot, ale ve výšce hlavy odhadujeme teplotu na dobrých pět stupňů nad nulou. Sobotní program završujeme miniposlechovkou. Radek po obvodu boudy věší dipól a na rádiu ladíme večerní české vysílání Čínského rozhlasu pro zahraničí (CRI). Po zprávách nás jako vždy potěší kurz čínštiny, i když víme, že se čínsky nikdy nenaučíme. Pěkně je slyšel i německá relace Hlasu Koreje a boudou se linou typické vojenské pochody. Nenecháváme si ujít ani speciální vysílání k výročí německého posluchačského klubu ADDX. Když před půl desátou zalézáme do spacáků, je už v boudě tepleji, na spaní možná až moc. Po celodenní námaze rychle usínáme a hlubokým spánkem spíme devět hodin.

Večerní miniposlechovka

V neděli ráno vstáváme podle plánu před půl sedmou, znovu vaříme čaj, snídáme a balíme. Ještě uklidit boudu a můžeme jít dál. Počasí je podobné včerejšímu (zataženo a teplota mezi pěti a deseti stupni pod nulou). Obdobný je i směr pochodu, stále zhruba na západ. Když na chvíli opustíme les a jdeme po okraji planiny, boříme se do hlubokého sněhu. Naštěstí je tenhle úsek dlouhý jenom něco přes tři sta metrů a potom začíná další les. Než dojdeme k Padrťským rybníkům, ukazuju klukům seník, který jsem měl vyhlídnutý jako záložní místo pro nocleh. Přenocovat by se tu dalo, ale na přepych boudy to nemá. Za hrází rybníka začíná poslední významnější stoupání a po jeho překonání stojíme na vrcholu Okrouhlíku. Z vysokého pařezu si děláme vysílací stolek, na strom věšíme šikmo k zemi Slim Jima a ozýváme se na dvoumetru v Provozním aktivu. Jako první Radek a po něm já. Protože jsme na Okrouhlík došli dřív, než jsme čekali a ani s aktivací není žádný problém, napadá nás, že bychom mohli v Příkosicích stihnout dřívější vlak. Všem se nám ten nápad líbí, a protože do odjezdu vlaku zbývají dvě hodiny, není nereálné ho chytit. Rychle balíme rádio, anténu a hurá do Příkosic. Abychom se vyhnuli brodění sněhem, bereme to z Pančavy po silnici a na zastávku v Příkosicích přicházíme s bohatou rezervou. Máme i dost času na svačinu zaslouženou patnáctikilometrovým pochodem. Motoráček nás odváží do Rokycan, tam se loučíme s Radkem, který jede domů přes Prahu, a s Romanem sedáme do rychlíku na Plzeň. Domů se dostáváme příjemně unaveni víkendovým putováním po kopcích, ale už teď se těšíme na příští společnou akci.

Sluníčko se ukázalo jen výjimečně

SWL 
Několikrát jsem využil SDR přijímač v Haparandě k poslechu nesměrových radiomajáků. Ze Skandinávského poloostrova a Finska hrály majáky pokaždé, ale když jsem se trefil do zlepšených podmínek, mohl jsem do deníku vůbec poprvé zapsat NDB z Kanady (LT-305.0 Alert Bay, NU, QRB 2734 km) a Uzbekistánu (UH-795.0 Buchara, 3845 km). Ze severu jsem slyšel maják z Medvědího ostrova (BJO-316.0 Bjørnøya) a čtyři majáky ze Špicberků (ADV-326.0 Advent; ISD-304.0 Isfjord; NSV-371.0 Svea; NYA-414.0 Ny-Ålesund). Nejvíc úlovků bylo z Ruska, odkud procházely signály od 21 majáků, včetně pěti NDB ze vzdálenosti větší než tisíc námořních mil (KT-730.0 Stavropol-Špakovskoje, 2561 km; U-749.0 Jekatěrinburg, 2169 km; KR-932.0 Krasnoarmejsk, 2053 km; BB-752.0 Berezovo 1903 km; PX-705.0 Perm-Bolšoje Savino, 1869 km). Mezi ruské majáky se zamíchal i jeden ukrajinský (ZK-733.0 Kyjev-Žuljany).

Lednové majákové DXy z Haparandy

Na amatérských pásmech jsem většinou poslouchal provoz příležitostných stanic. V deníku mám stanice DQ70PEINE (70 let DARC OV Peine), DR5LUTHER, DR500MLE (500 let od počátku reformace), EI11WAW, EI33WAW, EI66WAW, EI88WAW, EI99WAW (turistická trasa Wild Atlantic Way), GB2OL (Longhope Lifeboat Museum), GB0HCC (Hull – Město kultury 2017), HG17EYOF (Evropský olympijský festival mládeže v Györu), OZ100DVI (100 let od prodeje Dánské Západní Indie USA), R170VN (170 let od narození „otce ruské aviatiky“ N. J. Žukovského), R75PWO (75 let ruské protivzdušné obrany), TM100WB (1. sv. válka - bitva v Belleau Bois), 3Z17HNY, RW17NY, TM17HNY, YP2017HNY (nový rok 2017).

Nádherná krajina Wild Atlantic Way

Zajímavé čtení 
Nedopatřením jsem zaplatil roční předplatné časopisu OK QRP Info (OQI) dvakrát. S Petrem OK1DPX jsem se bez problémů domluvil, že přeplatek smažeme tím, že pošlu ještě pár korun a dostanu CD s první stovkou vydaných čísel OQI. Takže díky své blbosti mám nakonec další zásobu zajímavého radiového čtiva.

Závody 
Na VKV jsem při zimním vandru rozdal pár bodů v FM poháru a také v Provozním aktivu a na krátkých vlnách jsem v REF Contestu věnoval trochu času lovu francouzských stanic z departementů, které ještě nemám potvrzené. Uspěl jsem u departementů Eure, Gers, Mayenne a Haute-Saône. Uvidíme, jak budu úspěšný při získávání QSL.