V posledním měsíci roku 2018
jsem aktivoval tři mé oblíbené SOTA vrcholy a zúčastnil jsem se tradičního
výročního setkání radioklubu OK1KSO. Kromě toho jsem navázal několik desítek
digitálních spojení a do sbírky přidal pěkné nové QSL.
Digitální
provoz
Módem FT8 jsem udělal několik dalších DX značek. Z Afriky to bylo po jedné stanici z Madeiry (CT3MD) a
Jihoafrické republiky (ZS6C), z Asie po jedné z Ománu (A41KT)
a Kataru (A71AE), doplněné o šest stanic z Japonska (JA2ATE, JA5JQH,
JA9ALR, JH6VXP, JH9KVF, JR2LJO). Jedinou severoamerickou stanicí v deníku byl
Russ VE9FI z provincie Nový
Brunšvik. Zážitkem je pro mě každé spojení s Oceánií. V prosinci jsem
se mohl radovat z QSO s Garym VK8AW
z australského Severního teritoria
a Wowonem YB1BML z ostrova Jáva. VK8AW je navíc mojí první stanicí ze zóny 29 (Západní zóna Austrálie).
Ve várce 0,29 kg lístků z QSL
služby převažovaly lístky pro OK1-34856 nad QSL pro OK1NF v poměru 8:1.
Jako posluchač jsem ocenil nové body pro diplomy:
IOTA: NA-128 Île-aux-Coudres
OHC: 243 Vihti, 306 Hausjärvi, 632 Konnevesi, 677 ToivakkaPACC: PA0FVH, PA3BUD, PA3ECZ, PA6NH
RDA: KA-05 Centrální rajón Kaliningradu, SV-17 Bogdanovičský rajón
USA-CA: Jackson Co., MO; Monroe Co., PA; Winnebago Co., IL
WPX: 5P2, DN1, DQ2, IU5, IY1, JL8, LI3, OF100, RN22, SD1, SG8, XL2
Za digitální spojení mi přišly QSL
od DX stanic 9M2TO, JK3IJQ (nový prefix) a skandinávských stanic JW2US (Medvědí ostrov, IOTA EU-027),
LB5WB (nový prefix), LB9N (nový prefix). Nový prefix na CW jsem si mohl
započítat díky lístku TM2Y.
Poslední direkty v roce 2018
mi za posluchačské reporty poslali Ari OH3NU
(OHC 301 Asikkala) a Nikolaj R9JAL
(RDA HM-01 Chanty-Mansijsk). Třešničkou byl direkt od Davida OK6DJ
s lístky z jeho expedic na Mayotte TO6OK (nová pásmová země a nový prefix) a do Kosova Z66D, což je pro mě jako posluchače 323. potvrzená země DXCC. Obdivuhodné
je, že od Davida přišly QSL za pouhé čtyři dny od odeslání mých
posluchačských lístků!
Setkání
Tři dny před koncem roku jsem se
moc rád zúčastnil tradičního setkání a zároveň výroční členské schůze
chomutovského radioklubu OK1KSO.
V krušnohorském vysílacím středisku se sešlo 14 členů (Franta OK1AAU,
Milan OK1AMX, Honza OK1AXK, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Jarda OK1FKH, Milan
OK1FMX, Karel OK1JKT, Petr OK1MGJ, Honza OK1MJA, Honza OK1NF, Dalibor OK1UKC,
Sváťa OK3CV, Milan OK9UKI) a Líba OK1LYL jako host.
Josef OK1FKD zdědil po Jardovi
OK1WF roli šéfkuchaře, uvařil prvotřídní vepřový guláš a také nezbytné kořínky.
Nad dobrým jídlem jsme zhodnotili uplynulý rok a probrali plány na rok
následující. I když jsem na setkání mohl strávit jenom několik hodin, bylo mi
tam s kamarády bezvadně a odjížděl jsem s jediným přáním – ať se za
rok sejdeme znovu a nikdo z přítomných ať nechybí.
SOTA
Kromě setkání OK1KSO patří
k prosinci také chanuková SOTA výprava. Tentokrát byla jejím cílem Vlčí hora OK/PL-090 tyčící se nad Kosím
potokem cca 12 km severozápadně od Stříbra. Den před výpravou k nám přijel
Radek OK1MRK a po příjemně stráveném večeru jsme ráno vyrazili vlakem do
Ošelína a odsud po svých na kopec. Za bezvětří a slabého mrazíku bylo potěšením
stoupat ve sněhovém poprašku od Mže až na vrchol Vlčí hory. Cestou jsme nepotkali
živou duši, jen čerstvé stopy od krve. Kapky krve se kupodivu objevovaly výhradně
uprostřed cesty. Vrtalo nám to hlavou a teprve při zpáteční cestě Radek nejspíš
odhalil příčinu. Prostou a jasnou, jak to u podobných „záhad“ bývá. Na Vlčí
hoře jsme se usadili u turistického přístřešku, Radek připravil vysílací
pracoviště s FT-817ND a vodorovně nataženou Háčovkou, já jsem mezi třešně
pověsil dipól na 30 metrů a mohlo se vysílat. Nejdřív se k rádiu posadil
Radek a já zatím sbíral dřevo na oheň. Když měl Radek na dvoumetru aktivováno,
vystřídali jsme se. Dal jsem výzvu na 10.118 kHz, ale žádný velký pajlap se
nekonal. Postupně zavolali jenom LY2BNL, SA4BLM a F5SAU. To bylo na platnou
aktivaci málo a tak mi nezbylo než ladit po pásmu a hledat další stanice. Nejdřív
jsem na začátku pásma natrefil na dobře slyšitelnou stanici, která jen rozdávala
599, aniž by operátor aspoň občas zahrál svojí značku. Nechal jsem to být a
radši jsem zavolal Olliho OH3UQ. Při spojení mě napadlo, že už jsem hodně
dlouho nedělal na CW klasické QSO, při kterém se vyměňují jména, QTH a
informace o zařízení a třeba také o počasí. Po rozloučení jsem zavolal ještě
příležitostnou stanici LZ532PSO, což byla ona neznámá stanice na začátku pásma.
Měl jsem štěstí, že operátor po dlouhé době dal svojí značku. Zahrál jí dost svižným
tempem a bez opakování. Zajímalo by mě, kolik volajících ji správně přijalo a
kolik jich opsalo trochu složitější značku z DX clusteru...
Další výlet se povedlo uskutečnit
na Štěpána. Na Svatobor OK/PL-089 se
mnou šla Julie a kamarád Jirka ze Sušice se svojí neteří Sofií. Pochod jsme
zahájili na nádraží v Hrádku u Sušice a díky Jirkovi jsem poprvé vyzkoušel
Hraběnčinu cestu a navštívil vyhlídku Poustka. Všechny nás potěšilo, že byl
Svatobor pocukrovaný sněhem, kterého s nadmořskou výškou přibývalo. Největší
radost z toho pochopitelně měly holky a na každém aspoň trochu nakloněném
a zasněženém místě zkoušely sáňkovat na igelitovém pytlíku a mojí karimatce. Kromě
toho Julie ve sněhu četla stopy zvířat a já se nestačil divit, co všechno už
zná. Další radost jsme si udělali ohněm a opékáním buřtů na krásném místě v závětří
skal. Jako vždy nám na čerstvém vzduchu chutnalo. Využil jsem přestávku i
radiově a na čtyřiceti metrech jsem udělal 12 lovců, včetně tří, které jsem v SOTA
deníku ještě neměl (9A8RA, EB2GKK a SM0OEK). Zároveň jsem konečně mohl Jirkovi
předvést telegrafní provoz na krátkých vlnách. Z vrcholu Svatoboru s nejlepšími
výhledy a největším množstvím sněhu se nám nechtělo a rychle jsme se usnesli,
že se s Julií vrátím do Plzně až o vlak později. Hned jsme měli další dvě
hodiny. Ty jsme strávili zčásti venku a zčásti na návštěvě u Jirkových rodičů. Tam
jsme kromě sušení oblečení krmili zachráněného netopýra a tím bylo postaráno o
další nevšední zážitek. Ze Sušice jsme se s Julií vraceli domů s pocitem,
že lépe nešel druhý svátek vánoční prožít.
Jen dva dny po výletu na Svatobor
jsem aktivoval svůj poslední vrchol roku 2018. Z Plzně jsem dojel vlakem
do Chomutova a potom autobusem do Výsluní, abych se odsud prošel na Lysou horu OK/US-008. V Krušných horách
bylo nezvykle málo sněhu, ale na nechráněných místech pěkně foukal ledový vítr.
To mi ale nemohlo zkazit radost z toho, že zase jdu po známých místech a
navíc mám s sebou rádio. Překvapení na mě čekalo u Nového rybníka. Netušil
jsem, že probíhá rekonstrukce hráze, rybník je vypuštěný a jeho východní okraj
zplanýrovaný. Až bude oprava hotová a hráz trochu zaroste, bude to tam zase
moc pěkné, ale teď to bylo rozbahněné staveniště. Chuť jsem si spravil až v lese
za rybníkem, když jsem se mimo pěšinu brodil sněhem a hledal cestu na úpatí
Lysé hory. V lese bylo pěkně a nefoukal tu vítr, zato na louce pod kopcem
se do mě opřel plnou silou. Navíc s sebou vítr přinášel mlhu a tak jsem
stoupal s přivřenýma očima spíš po paměti než podle orientačních bodů. Na
vrcholu jsem moc rád zapadl to vytopeného klubového baráku. Zároveň jsem věděl,
že čím déle bude sedět v teple, tím méně se mi bude chtít znovu ven
vysílat. Tak jsem po chvilce vstal, na pozemku jsem mezi tzv. dřevák a plot
natáhnul dipól na 40 metrů a připojil jsem k němu QRP rádio HB-1A. Do
nízko zavěšené antény šel jen cca jeden watt výkonu, ale přesto mě za necelou
půlhodinku zavolalo 22 lovců. Co víc si s jedním wattem a drátovou anténou
ve výšce 0,05 vlnové délky nad zemí přát?! Zajímavé bylo, že s polovinou stanic
(F6ACV, G3ILO/P, HA6IAM, I0KHY, I5QNJ, IZ5CPK, LY1SR, M0VKC, PA0INA, RM2C,
SV2OXS, UR4PWC) jsem ještě z žádného kopce nepracoval. Po třiceti minutách
vysílání jsem měl tak zmrzlé ruce, že bylo načase se pro rok 2018 s programem
SOTA rozloučit. Jakmile jsem měl zabaleno, definitivně jsem zapadl do baráku
OK5W a s povděkem jsem si od Josefa OK1FKD nechal naservírovat porci výborného
guláše a skleničku horkých kořínků. Bylo to téměř nejlepší možné zakončení
zimní aktivace.
Přeji všem milovníkům radiových vln ve zdraví a spokojenosti
prožitý rok 2019!
Žádné komentáře:
Okomentovat