Nejzajímavějšími dubnovými akcemi
byly další návštěva Radka OK1MRK v jeho domovském QTH a jednodenní vandr
na Hřebenech. Doma jsem se věnoval především studiu literatury o anténách a
jejich počítačovém modelování. Přišlo mi několik QSL a jeden večer jsem strávil
poslechem NDB na rozhraní dlouhých a středních vln. V dubnu také uplynulo už 25 let od získání mojí první koncese a prvního spojení pod vlastní značkou.
QSL
Na moje posluchačské reporty odpověděli
direktem Tord LA3RNA, Jerry N8YN (Scioto Co., OH – nový okres pro
USA-CA), Hans PA0HOP, Jan SA5ATV a Jonny SM5B.
SOTA
O prodlouženém velikonočním víkendu jsme s Julií
počtvrté navštívili Radka OK1MRK. Do Ústí nad Labem jsme se vydali na zelený
čtvrtek odpoledne. Cesta vlakem byla zpestřená požárem v Libčicích nad
Vltavou a s tím spojeným zastavením provozu na trati Praha – Děčín, ale
nakonec jsme se do Ústí přece jenom dostali. Na nádraží na nás trpělivě čekal
Radek a po sezení ve vlacích jsme se rádi prošli známou cestou do Střekova. Večer
jsme věnovali pokecu, obvyklé rybí hostině a plánování programu na příští den.
V pátek jsme po vydatné snídani zabalili
věci na vysílání a vyrazili ven. Radek nás dovezl do Třebušína a odsud jsme
začali po žluté turistické značce stoupat na Kalich. Počasí bylo ideální, kolem
se všechno zelenalo a vonělo a bylo nám fajn. Na vrcholu Kalichu se nám otevřel
nádherný výhled do všech stran. Prohlíželi jsme si zbytky hradu i okolní
krajinu a snažili jsme se přitom nevzbudit toho, kdo si uprostřed hradního
komplexu postavil stan a nejspíš ještě vyspával. Na aktivaci Kalichu OK/US-067 jsme si našli místo
pod vrcholovou skálou, stranou od cesty. Za chvíli jsme měli natažený dipól na
40 metrů a usadili jsme do stínu kamenné zídky. Radek připojil k anténě
Alinco DX-70 a s padesáti watty vyvolal na SSB slušný zájem lovců. Mezi
volajícími byl i Erich HB9GUA/P z vrcholu Hochwacht / Homberg HB/AG-012 (788 m). Po jedenácti spojeních jsem
Radka vystřídal. Alinco jsme vyměnili za FT-817ND a s pěti watty jsem dal
výzvu na CW. Postupně mě zavolalo sedmnáct lovců včetně Marka HB9DBM/P
aktivujícího Mont-Soleil HB/BE-169 (1291
m). Když pajlap opadl, proladil jsem pásmo a jako posledního jsem do deníku přidal
Håkana SM6EQO/P, který vysílal z přírodní rezervace SMFF-3876 (Välens naturreservat). Zatímco jsme s Radkem vysílali,
Julie stavěla kamenný hrad a upravovala pěknou vidlici na prak. Když jsme po
aktivaci všechno zabalili, pohoupal jsem Julii na plachtě zavěšené mezi stromy
a vydali jsme se stejnou cestou zpátky k autu.
Z Třebušína jsme popojeli o pět kilometrů
na severovýchod, abychom se přiblížili k dalšímu vyhlédnutému kopci, a s batohy
na zádech jsme začali pochod na Sedlo
OK/US-022. Až k rozcestí pod Malým sedlem to byla příjemná procházka
lesem, ale poté následovalo solidní nepřerušované stoupání po hřebeni Sedla až na
jeho vrchol. Shodli jsme se na tom, že za mokra nebo ve sněhu by byl výstup asi
hodně náročný, a Julie ohodnotila Sedlo jako ještě náročnější kopec než Vysoký
Ostrý, na který jsme se předloni škrábali místy dokonce po čtyřech. Když jsme
zpocení a udýchaní došli na vrchol, tak nás ani nemrzelo, že výš už to nejde.
Na osvěžení jsme si rozdělili pomeranč, Julie si udělala ležení na stromě a já
s Radkem jsme obhlédli okolní a vybrali místo na anténu. Znovu jsme
vsadili na 40 metrů a dodrželi jsme i vysílací pořadí. Opět začal Radek na SSB
a zanedlouho měl v deníku deset spojení včetně s2s QSO s Markem HB9DBM/P
z Les Prés de la Montagne HB/BE-170
(1184 m) a Erichem HB9GUA/P z kopce Hochwacht
/ Homberg HB/AG-012 (788 m). Po výměně rádií a operátorů jsem na CW udělal
patnáct spojení, z nichž mě nejvíc potěšily s2s kontakty s Berndem DL2DXA/P na Baeyerhöhe
GMA DA/SX-154 (321 m) a Jochenem DL4KCA/P na Pflugberg GMA DA/NW-233
(499 m). Po úspěšném vysílání jsme se šli pokochat výhledem s jižního
okraje vrcholu. Pro sestup jsme si vybrali cestu po východním úbočí Sedla a poslední
etapu od Malého sedla už jsme šli osvědčenou cestou až k autu.
Dalším bodem programu byl zasloužený pozdní
oběd. Radek navrhnul restauraci v Ploskovicích a nikdo nebyl proti. Na
místě se rychle ukázalo, že se výběr povedl. Přestože bylo už čtvrt na pět,
dostali jsme objednaná jídla bez čekání. Chutnalo nám, obsluha byla vzorná a
Ploskovice jsme opouštěli naprosto spokojení. Cestou do Ústí jsme si ještě dopřáli
zmrzlinu a potom jsme v hospůdce pod vrcholem Lucemburkova kopce mezi
Tašovem a Pohořím malinovkou zapili prohlídku místní rozestavěné rozhledny.
Když jsme se vrátili na základnu, krátce jsme si odpočinuli a potom jsme šli
navštívit naše oblíbené místo na břehu Labe. U řeky bylo krásně, unavené nohy
jsme máchali v chladivé vodě a Julie si břehu vyráběla loď z pořádného
kusu kůry nalezené pod Sedlem. Nechybělo nám vůbec nic.
Na sobotu jsme si naordinovali méně náročný
program. Po snídani jsme se MHD svezli do čtvrti Klíše a procházkovým tempem
jsme došli na Střížovický vrch OK/US-062.
Na jihovýchodní části kopce probíhaly dětské cyklistické závody a tak jsme se
rychle uklidili na opačnou stranu plochého vrcholu. Mezi dvě kvetoucí třešně
jsme pověsili anténu na 40 metrů, usadili jsme se v trávě a za chvilku už
Radek dával výzvu na SSB. Lovci na sebe nenechali dlouho čekat a Radkovi to
pěkně odsýpalo. Udělal dvanáct spojení a mezi nimi i Jürga HB9BIN/P z vrcholu
Höhi HB/FR-049 (818 m) a Markuse IN3ADF/P
z dvoutisícovky Monte Pascolo / Königsange
I/AA-171 (2436 m). Další tucet spojení jsem udělal já na CW. Nejlepší byly
s2s QSO s Fabiem IK2LEY/P aktivujícím Monte
Croce di Muggio I/LO-182 (1799 m) a Ivicou 9A6CW/P z hory Bat 9A/DH-017 (1206 m). Byly to moje
první s2s spojení s Itálií a Chorvatskem. Mezitím si Julie vyřezávala a
také náhodně objevila kešku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u Střížovické
studánky, která ani v suchém počasí nezklamala a dopřála nám vody, kolik
jsme chtěli. Abychom poznali další kus Ústí, absolvovali jsme zpáteční cestu
do Střekova pěšky. Na oběd jsme se zastavili v restauraci Na Rychtě a jako
sladkou tečku si Radek s Julií dali zmrzlinu U černého barona.
Na odpoledne jsme s Radkem naplánovali
vysílání z Varhoště, ale dopadlo to trochu jinak. Julie nechtěla na další
kopec ale k řece. Radek se zdržel hlasování a já moudře pochopil, že nemá
cenu vysílat za každou cenu. Vyhrála řeka. Když jsme si u zdymadla přečetli, že
je voda v Labi vyhřátá na celých 13 stupňů Celsia, neodolal jsem a rozhodl se
pro první letošní přírodní koupání. Voda byla osvěžující víc než dostatečně,
ale nelitoval jsem. Do vody nutně potřebovala i Julie, a protože sluníčko
příjemně hřálo, nebránil jsem jí v tom. Radek ze břehu nahlas pochyboval o
našem duševním zdraví a naše koupání zvěčnil a bez váhání poslal fotku Zuzce.
Po rychlé koupeli jsme se převlékli do suchého, Julie pokračovala ve výrobě
loďky a já s Radkem klábosil o všem možném. Poslední večer v Ústí utekl
rychleji, než bychom chtěli, Radek ještě udělal Julii pěkný prak a poměrně brzy
jsme šli spát. Ráno jsme od Radka nafasovali různé dary od ořechů až po svíčku
ve tvaru ručního granátu, zabalili jsme, Radek nás doprovodil na nádraží, tam
jsme se rozloučili a hurá vlakem domů. Tentokrát jelo všechno, jak mělo a po
poledni už jsem Radkovi hlásil, že jsme v pořádku doma. I počtvrté to bylo
u Radka moc prima a už teď se těšíme na další návštěvu Střekova. Díky,
Radku!
Další příležitost podívat se na zajímavý kopec
a zavysílat si odsud se mi naskytla o poslední dubnové sobotě. Z několika možností
jsem si vybral Plešivec OK/ST-015 a
udělal jsem dobře. Plešivec považuji za jeden z nejzajímavějších kopců,
které jsem kdy navštívil, a tentokrát jsem jednodenní vandr po Plešivci
naplánoval tak, abych se kromě vysílání z vrcholu podíval na další
zajímavá místa, která kopec nabízí. V sobotu ráno jsem dojel vlakem přes
Zdice do Rejkovic a po zelené značce jsem se vydal vzhůru. Na vrchol jsem došel
oklikou přes Krkavčí skály, viklan a Čertovu kazatelnu. Kupodivu jsem ani
nepotkával moc lidí, což mě potěšilo. Samotný vrchol až tak zajímavý není a
mohl jsem se nerušeně usadit přímo u triangulační tyče. Protože jsem na
aktivaci měl dost času, rozhodl jsem se, že se postupně ozvu na dvou
krátkovlnných pásmech. Nejdřív jsem mezi stromy pověsil dipól na 40 metrů a na
kmitočtu 7032 kHz odpovědělo na moji výzvu 15 lovců. Potom jsem ještě proladil horní
část telegrafního úseku a natrefil jsem na Petera HB9TVK/P, který vysílal
z hory Wilkethöchi HB/SG-044 (1172
m). Během čtvrthodinky jsem
vyměnil antény a ozval jsem na 10118 kHz. Tady se žádný velký pajlap
nerozeběhl, ale šest lovců přece jenom zavolalo. Podíval jsem se po dalších
stanicích na pásmu a udělal jsem příležitostnou stanici IY0NV (Marconi Day 2019) ze Sardinie a
na závěr ještě Linase LY2H/P z geomorfologické rezervace LYFF-0115 (Griovių geomorfologinis draustinis).
Spokojeně jsem vypnul rádio, které jsem po dlouhé době měl položené přímo na trigonometrickém kameni označujícím vrchol, sbalil anténu a všechno naskládal do batohu. Zpoza mraků vykouklo sluníčko a já vyrazil dál. Podíval jsem se na Fabiánovu zahrádku a pokračoval jsem do míst, která mě zajímala nejvíc – k trampským kempům a pramenům pitné vody. Bez potíží jsem našel kempy Ztracená naděje a Chilkoot a na druhý pokus i srub U bludné výhybky. To mi udělalo velkou radost, protože už jsem byl smířený s tím, že mi přesná poloha Bludné výhybky zůstane i nadále utajena. Potěšila mě také studánka, kde bylo dost vody i přes panující sucho a voda byla čistá a chutná. Vůbec mi nevadilo, že se mezitím znovu zatáhlo a začalo jemně pršet. S Plešivcem jsem se rozloučil u Smaragdového jezírka a s vidinou dobrého oběda v hospodě U Prejzků jsem vyrazil do Lhotky. Bohužel jsem se přepočítal. U Prejzků bylo kvůli svatební hostině zavřeno. Tak jsem si aspoň přečetl vyvěšený jídelní lístek a zkusil jsem štěstí U Hejduků. Tady sice otevřeno měli, ale jediné jídlo v nabídce byla rozmražená pizza. To mě ani přes sílící hlad nelákalo a tak jsem jenom vypil jedno pivo a pokračoval pěknou cestou na vlak do Lochovic. Přes Zdice jsem se vrátil do Plzně, na nádraží vyzvedl Julii vracející se ze skautské akce a společně jsme unavení ale spokojení dojeli domů.
Spokojeně jsem vypnul rádio, které jsem po dlouhé době měl položené přímo na trigonometrickém kameni označujícím vrchol, sbalil anténu a všechno naskládal do batohu. Zpoza mraků vykouklo sluníčko a já vyrazil dál. Podíval jsem se na Fabiánovu zahrádku a pokračoval jsem do míst, která mě zajímala nejvíc – k trampským kempům a pramenům pitné vody. Bez potíží jsem našel kempy Ztracená naděje a Chilkoot a na druhý pokus i srub U bludné výhybky. To mi udělalo velkou radost, protože už jsem byl smířený s tím, že mi přesná poloha Bludné výhybky zůstane i nadále utajena. Potěšila mě také studánka, kde bylo dost vody i přes panující sucho a voda byla čistá a chutná. Vůbec mi nevadilo, že se mezitím znovu zatáhlo a začalo jemně pršet. S Plešivcem jsem se rozloučil u Smaragdového jezírka a s vidinou dobrého oběda v hospodě U Prejzků jsem vyrazil do Lhotky. Bohužel jsem se přepočítal. U Prejzků bylo kvůli svatební hostině zavřeno. Tak jsem si aspoň přečetl vyvěšený jídelní lístek a zkusil jsem štěstí U Hejduků. Tady sice otevřeno měli, ale jediné jídlo v nabídce byla rozmražená pizza. To mě ani přes sílící hlad nelákalo a tak jsem jenom vypil jedno pivo a pokračoval pěknou cestou na vlak do Lochovic. Přes Zdice jsem se vrátil do Plzně, na nádraží vyzvedl Julii vracející se ze skautské akce a společně jsme unavení ale spokojení dojeli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat