1. 5. 2019

Activity Report – 4/2019

Nejzajímavějšími dubnovými akcemi byly další návštěva Radka OK1MRK v jeho domovském QTH a jednodenní vandr na Hřebenech. Doma jsem se věnoval především studiu literatury o anténách a jejich počítačovém modelování. Přišlo mi několik QSL a jeden večer jsem strávil poslechem NDB na rozhraní dlouhých a středních vln. V dubnu také uplynulo už 25 let od získání mojí první koncese a prvního spojení pod vlastní značkou
QSL
Na moje posluchačské reporty odpověděli direktem Tord LA3RNA, Jerry N8YN (Scioto Co., OH – nový okres pro USA-CA), Hans PA0HOP, Jan SA5ATV a Jonny SM5B.
SOTA
O prodlouženém velikonočním víkendu jsme s Julií počtvrté navštívili Radka OK1MRK. Do Ústí nad Labem jsme se vydali na zelený čtvrtek odpoledne. Cesta vlakem byla zpestřená požárem v Libčicích nad Vltavou a s tím spojeným zastavením provozu na trati Praha – Děčín, ale nakonec jsme se do Ústí přece jenom dostali. Na nádraží na nás trpělivě čekal Radek a po sezení ve vlacích jsme se rádi prošli známou cestou do Střekova. Večer jsme věnovali pokecu, obvyklé rybí hostině a plánování programu na příští den.
V pátek jsme po vydatné snídani zabalili věci na vysílání a vyrazili ven. Radek nás dovezl do Třebušína a odsud jsme začali po žluté turistické značce stoupat na Kalich. Počasí bylo ideální, kolem se všechno zelenalo a vonělo a bylo nám fajn. Na vrcholu Kalichu se nám otevřel nádherný výhled do všech stran. Prohlíželi jsme si zbytky hradu i okolní krajinu a snažili jsme se přitom nevzbudit toho, kdo si uprostřed hradního komplexu postavil stan a nejspíš ještě vyspával. Na aktivaci Kalichu OK/US-067 jsme si našli místo pod vrcholovou skálou, stranou od cesty. Za chvíli jsme měli natažený dipól na 40 metrů a usadili jsme do stínu kamenné zídky. Radek připojil k anténě Alinco DX-70 a s padesáti watty vyvolal na SSB slušný zájem lovců. Mezi volajícími byl i Erich HB9GUA/P z vrcholu Hochwacht / Homberg HB/AG-012 (788 m). Po jedenácti spojeních jsem Radka vystřídal. Alinco jsme vyměnili za FT-817ND a s pěti watty jsem dal výzvu na CW. Postupně mě zavolalo sedmnáct lovců včetně Marka HB9DBM/P aktivujícího Mont-Soleil HB/BE-169 (1291 m). Když pajlap opadl, proladil jsem pásmo a jako posledního jsem do deníku přidal Håkana SM6EQO/P, který vysílal z přírodní rezervace SMFF-3876 (Välens naturreservat). Zatímco jsme s Radkem vysílali, Julie stavěla kamenný hrad a upravovala pěknou vidlici na prak. Když jsme po aktivaci všechno zabalili, pohoupal jsem Julii na plachtě zavěšené mezi stromy a vydali jsme se stejnou cestou zpátky k autu.
Z Třebušína jsme popojeli o pět kilometrů na severovýchod, abychom se přiblížili k dalšímu vyhlédnutému kopci, a s batohy na zádech jsme začali pochod na Sedlo OK/US-022. Až k rozcestí pod Malým sedlem to byla příjemná procházka lesem, ale poté následovalo solidní nepřerušované stoupání po hřebeni Sedla až na jeho vrchol. Shodli jsme se na tom, že za mokra nebo ve sněhu by byl výstup asi hodně náročný, a Julie ohodnotila Sedlo jako ještě náročnější kopec než Vysoký Ostrý, na který jsme se předloni škrábali místy dokonce po čtyřech. Když jsme zpocení a udýchaní došli na vrchol, tak nás ani nemrzelo, že výš už to nejde. Na osvěžení jsme si rozdělili pomeranč, Julie si udělala ležení na stromě a já s Radkem jsme obhlédli okolní a vybrali místo na anténu. Znovu jsme vsadili na 40 metrů a dodrželi jsme i vysílací pořadí. Opět začal Radek na SSB a zanedlouho měl v deníku deset spojení včetně s2s QSO s Markem HB9DBM/P z Les Prés de la Montagne HB/BE-170 (1184 m) a Erichem HB9GUA/P z kopce Hochwacht / Homberg HB/AG-012 (788 m). Po výměně rádií a operátorů jsem na CW udělal patnáct spojení, z nichž mě nejvíc potěšily s2s kontakty s Berndem DL2DXA/P na Baeyerhöhe GMA DA/SX-154 (321 m) a Jochenem DL4KCA/P na Pflugberg GMA DA/NW-233 (499 m). Po úspěšném vysílání jsme se šli pokochat výhledem s jižního okraje vrcholu. Pro sestup jsme si vybrali cestu po východním úbočí Sedla a poslední etapu od Malého sedla už jsme šli osvědčenou cestou až k autu.
Dalším bodem programu byl zasloužený pozdní oběd. Radek navrhnul restauraci v Ploskovicích a nikdo nebyl proti. Na místě se rychle ukázalo, že se výběr povedl. Přestože bylo už čtvrt na pět, dostali jsme objednaná jídla bez čekání. Chutnalo nám, obsluha byla vzorná a Ploskovice jsme opouštěli naprosto spokojení. Cestou do Ústí jsme si ještě dopřáli zmrzlinu a potom jsme v hospůdce pod vrcholem Lucemburkova kopce mezi Tašovem a Pohořím malinovkou zapili prohlídku místní rozestavěné rozhledny. Když jsme se vrátili na základnu, krátce jsme si odpočinuli a potom jsme šli navštívit naše oblíbené místo na břehu Labe. U řeky bylo krásně, unavené nohy jsme máchali v chladivé vodě a Julie si břehu vyráběla loď z pořádného kusu kůry nalezené pod Sedlem. Nechybělo nám vůbec nic.
Na sobotu jsme si naordinovali méně náročný program. Po snídani jsme se MHD svezli do čtvrti Klíše a procházkovým tempem jsme došli na Střížovický vrch OK/US-062. Na jihovýchodní části kopce probíhaly dětské cyklistické závody a tak jsme se rychle uklidili na opačnou stranu plochého vrcholu. Mezi dvě kvetoucí třešně jsme pověsili anténu na 40 metrů, usadili jsme se v trávě a za chvilku už Radek dával výzvu na SSB. Lovci na sebe nenechali dlouho čekat a Radkovi to pěkně odsýpalo. Udělal dvanáct spojení a mezi nimi i Jürga HB9BIN/P z vrcholu Höhi HB/FR-049 (818 m) a Markuse IN3ADF/P z dvoutisícovky Monte Pascolo / Königsange I/AA-171 (2436 m). Další tucet spojení jsem udělal já na CW. Nejlepší byly s2s QSO s Fabiem IK2LEY/P aktivujícím Monte Croce di Muggio I/LO-182 (1799 m) a Ivicou 9A6CW/P z hory Bat 9A/DH-017 (1206 m). Byly to moje první s2s spojení s Itálií a Chorvatskem. Mezitím si Julie vyřezávala a také náhodně objevila kešku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u Střížovické studánky, která ani v suchém počasí nezklamala a dopřála nám vody, kolik jsme chtěli. Abychom poznali další kus Ústí, absolvovali jsme zpáteční cestu do Střekova pěšky. Na oběd jsme se zastavili v restauraci Na Rychtě a jako sladkou tečku si Radek s Julií dali zmrzlinu U černého barona.
Na odpoledne jsme s Radkem naplánovali vysílání z Varhoště, ale dopadlo to trochu jinak. Julie nechtěla na další kopec ale k řece. Radek se zdržel hlasování a já moudře pochopil, že nemá cenu vysílat za každou cenu. Vyhrála řeka. Když jsme si u zdymadla přečetli, že je voda v Labi vyhřátá na celých 13 stupňů Celsia, neodolal jsem a rozhodl se pro první letošní přírodní koupání. Voda byla osvěžující víc než dostatečně, ale nelitoval jsem. Do vody nutně potřebovala i Julie, a protože sluníčko příjemně hřálo, nebránil jsem jí v tom. Radek ze břehu nahlas pochyboval o našem duševním zdraví a naše koupání zvěčnil a bez váhání poslal fotku Zuzce. Po rychlé koupeli jsme se převlékli do suchého, Julie pokračovala ve výrobě loďky a já s Radkem klábosil o všem možném. Poslední večer v Ústí utekl rychleji, než bychom chtěli, Radek ještě udělal Julii pěkný prak a poměrně brzy jsme šli spát. Ráno jsme od Radka nafasovali různé dary od ořechů až po svíčku ve tvaru ručního granátu, zabalili jsme, Radek nás doprovodil na nádraží, tam jsme se rozloučili a hurá vlakem domů. Tentokrát jelo všechno, jak mělo a po poledni už jsem Radkovi hlásil, že jsme v pořádku doma. I počtvrté to bylo u Radka moc prima a už teď se těšíme na další návštěvu Střekova. Díky, Radku!

Další příležitost podívat se na zajímavý kopec a zavysílat si odsud se mi naskytla o poslední dubnové sobotě. Z několika možností jsem si vybral Plešivec OK/ST-015 a udělal jsem dobře. Plešivec považuji za jeden z nejzajímavějších kopců, které jsem kdy navštívil, a tentokrát jsem jednodenní vandr po Plešivci naplánoval tak, abych se kromě vysílání z vrcholu podíval na další zajímavá místa, která kopec nabízí. V sobotu ráno jsem dojel vlakem přes Zdice do Rejkovic a po zelené značce jsem se vydal vzhůru. Na vrchol jsem došel oklikou přes Krkavčí skály, viklan a Čertovu kazatelnu. Kupodivu jsem ani nepotkával moc lidí, což mě potěšilo. Samotný vrchol až tak zajímavý není a mohl jsem se nerušeně usadit přímo u triangulační tyče. Protože jsem na aktivaci měl dost času, rozhodl jsem se, že se postupně ozvu na dvou krátkovlnných pásmech. Nejdřív jsem mezi stromy pověsil dipól na 40 metrů a na kmitočtu 7032 kHz odpovědělo na moji výzvu 15 lovců. Potom jsem ještě proladil horní část telegrafního úseku a natrefil jsem na Petera HB9TVK/P, který vysílal z hory Wilkethöchi HB/SG-044 (1172 m). Během čtvrthodinky jsem vyměnil antény a ozval jsem na 10118 kHz. Tady se žádný velký pajlap nerozeběhl, ale šest lovců přece jenom zavolalo. Podíval jsem se po dalších stanicích na pásmu a udělal jsem příležitostnou stanici IY0NV (Marconi Day 2019) ze Sardinie a na závěr ještě Linase LY2H/P z geomorfologické rezervace LYFF-0115 (Griovių geomorfologinis draustinis).
Spokojeně jsem vypnul rádio, které jsem po dlouhé době měl položené přímo na trigonometrickém kameni označujícím vrchol, sbalil anténu a všechno naskládal do batohu. Zpoza mraků vykouklo sluníčko a já vyrazil dál. Podíval jsem se na Fabiánovu zahrádku a pokračoval jsem do míst, která mě zajímala nejvíc – k trampským kempům a pramenům pitné vody. Bez potíží jsem našel kempy Ztracená naděje a Chilkoot a na druhý pokus i srub U bludné výhybky. To mi udělalo velkou radost, protože už jsem byl smířený s tím, že mi přesná poloha Bludné výhybky zůstane i nadále utajena. Potěšila mě také studánka, kde bylo dost vody i přes panující sucho a voda byla čistá a chutná. Vůbec mi nevadilo, že se mezitím znovu zatáhlo a začalo jemně pršet. S Plešivcem jsem se rozloučil u Smaragdového jezírka a s vidinou dobrého oběda v hospodě U Prejzků jsem vyrazil do Lhotky. Bohužel jsem se přepočítal. U Prejzků bylo kvůli svatební hostině zavřeno. Tak jsem si aspoň přečetl vyvěšený jídelní lístek a zkusil jsem štěstí U Hejduků. Tady sice otevřeno měli, ale jediné jídlo v nabídce byla rozmražená pizza. To mě ani přes sílící hlad nelákalo a tak jsem jenom vypil jedno pivo a pokračoval pěknou cestou na vlak do Lochovic. Přes Zdice jsem se vrátil do Plzně, na nádraží vyzvedl Julii vracející se ze skautské akce a společně jsme unavení ale spokojení dojeli domů.
SWL
Večer po návratu z Plešivce jsem chvíli lovil nesměrové radiomajáky v úseku 270,0 kHz až 319,9 kHz. Slyšel jsem jich postupně 19 a nejvíc mě zaujal LE-318 Luxembourg-East, protože jsem ho slyšel po desetileté pauze!

Žádné komentáře: