Také v srpnu jsem vysílal ze SOTA vrcholů. Kromě kopců jsem navštívil zajímavý vysílač, vyzkoušel jsem svojí FT-817ND na VKV a při té příležitosti
rozdal body ve dvou VKV závodech současně:
QSL
Na přelomu července a srpna mi přišel balíček
z QSL služby se 180 g lístků pro OK1-34856 a 240 g lístků
pro OK1NF. Jako posluchače mě potěšilo pět nových pásmových zemí DXCC (Bhútán na 160 m a 10 m,
Kokosové (Keelingovy) ostrovy na 12 m a 10 m a Skotsko na 60 m),
šest nových prefixů pro WPX (A5,
II0, KN7, ND9, RL6, UB8), tři americké okresy pro USA-CA (Campbell Co., KY; Greene Co., MO a McHenry Co., IL), tři
ruské rajóny pro RDA (IR-04
Sverdlovský rajón Irkutsku, MO-02 město Bronnicy a TA-06 Přivolžský rajón
Kazaně) a tři stanice pro nizozemský diplom PACC (PA0RRS, PA6T, PD2GSP). Nově mám také potvrzen poslech majáku DK0TEN na 28257,5 kHz.
Mezi QSL pro OK1NF byly posluchačské reporty od
Włodka DE1KDC a Michaila UA3-155-75 a také lístky s novými prefixy pro WPX CW (DP6, DQ0, E2, OH4, SF80, SX0,
Z60) a WPX Digital (3Z1, DF1, DP6,
DQ3, JH4, OE2, OG0, ON8, PF7, RX3, SM3, YL100, YL3).
Kromě zásilky z QSL služby jsem ještě
dostal direkty od Kena 2W0KPH, Henryho
K1WCC (Barnstable Co., MA) a Roberta
PA3GEO (nová stanice pro PACC).
O první srpnové neděli jsem vyrazil na Šumavu,
abych se konečně podíval na horu Plesná OK/PL-004
(1337 m, JN69PC, též Debrník, Laka, Lackenberg) tyčící se na státní
hranici nad jezerem Laka. Devět kilometrů dlouhý pochod vedl ze Železné Rudy
nejdřív směrem k hranici a potom podél ní až na místo, odkud se dá odbočit
buď na sever na Polom, nebo na jih na Plesnou. Za pochodu jsem zobal
maliny, kterých bylo u cesty nepočítaně, a na závěr pro změnu borůvky. Po
prohlídce přístupné části vrcholu Plesné (západní část vrcholu je v první
zóně NP Šumava) jsem se usadil asi dvacet metrů od státní hranice, na strom
jsem vodorovně pověsil anténu Háčovku a vedle ní dipól na 40 metrů. Chtěl jsem
využít probíhající VKV závody (Letní QRP závod, Alpe Adria Contest, Sommer BBT)
k otestování FT-817ND na 144 MHz, zároveň rozdat body soutěžícím stanicím
a samozřejmě aktivovat nový SOTA vrchol.
Jakmile jsem se posadil k rádiu, spadlo
z nebe pár dešťových kapek, ale ty rychle vystřídalo sluníčko. Aktivaci na
VKV jsem zahájil pěti telegrafními spojeními (OK1DUG, OK1DIX, OK1IM, OK1HAS,
OK7CM). Potom jsem musel vzít do ruky mikrofon a pokračovat na SSB. Později se
ale povedly ještě dvě další CW spojení s OE5DIN a OK1FPG. Nejvzdálenější
stanicí v deníku byl Robert OK1FEN na krkonošské
Černé hoře (JO70UP, QRB 243 km). Slyšel jsem větší dálky (stanice ze Slovinska
a Chorvatska), ale na ty Háčovka bohužel nestačila, i když jsem vysílal
z pořádného kopce. Potěšily mě zejména s2s spojení s Tomášem OK1GTH z Klínovce OK/KA-001 (1244 m, JO60LJ)
a Pavlem z Blatenského vrchu
OK/KA-004 (1337 m, JO60JJ). Celkem jsem na dvoumetru navázal 24
spojení. Kromě toho jsem si na chvíli odskočil na krátké vlny, kde jsem udělal
sedm spojení včetně s2s QSO s Jürgem DL/HB9BIN/P z kopce Kapellenberg DM/BW-856 (699 m,
JN48VI). Na Plesné se mi líbilo a klidně bych se tam zdržel ještě několik
dalších hodin, ale čekal mě devítikilometrový pochod na vlak do Plzně a tak mi
nezbylo, než všechno včas zabalil a vyrazit zpátky do civilizace. Aby mi to
nebylo líto, připravila mi Plesná na rozloučenou překvapení. Při sestupu
k asfaltce se z trávy zvedla samice Tetřeva hlušce a odlétla na
klidnější místo. Byl to pro mě zážitek, jelikož jsem v přírodě viděl
tetřeva poprvé v životě.
Další tři SOTA aktivace se povedly v rámci
rodinné dovolené v Konstantinových Lázních. Při výletu do Manětína jsme se
zastavili v Nečtinech a všichni čtyři jsme se prošli na Špičák OK/PL-051 (610 m, JN69OX) a
zpátky. Procházka převážně borovým lesem byla příjemná a všichni jsme bez potíží zvládli i trochu
náročnější závěrečné stoupání po úzké pěšince mezi kameny. Když jsme se
z vrcholu vynadívali do okolního kraje, přesunuli jsme se na příhodnější
místo, na kterém se děti věnovali borůvkám a brusinkám a já vysílání. Na
čtyřiceti metrech mě zavolalo devatenáct lovců, mezi nimi Vláďa OK1FII, Jan
OK2PDT, Igor OM3CUG a také Andreas DL6AP/P aktivující berlínský zámek Pfaueninsel WCA DL-03916. Do Nečtin jsme
se vrátili stejnou cestou a já byl rád, že jsem rodině ukázal další
zajímavé místo.
Za dva dny jsme podnikli další výlet. Tentokrát
jsme se v Černošíně rozdělili, a zatímco se Zuzka s Jakubem vydali na
prohlídku Stříbra, já s Julií vyrazil na Vlčí horu OK/PL-090 (704 m, JN69KT). Na vrchol jsme šli po
nejkratší rozumné trase a cestou jsme koukali po houbách. Žádné žně se
nekonaly, ale pár babek a klouzků jsme posbírali. Na Vlčí hoře se Julie
zabavila geologickým průzkumem a já mohl v klidu natáhnout dipól na
40 m a vysílat. Na moji výzvu zareagovalo osmnáct lovců.
Z domácích to byli Josef OK1FMJ, Jan OK2PDT, Vláďa OK1FII, Karel OK2CLL a
se slabým, ale čitelným signálem Petr OK1AYU/P z Kamenné hory OK/JC-025 (1057 m, JN69UB) cca pět kilometrů
západně od Vimperku. Poslední QSO jsem udělal s Larsem SA4BLM a až později
doma jsem zjistil, že to bylo moje 4000.
spojení navázané z kopců v programu SOTA. Po aktivaci jsme
s Julií došli zpátky do Černošína, kde byl sraz s druhou polovinou
rodiny. Následoval oběd v motorestu Vlčák a zajímavá prohlídka místního
muzea. Průvodkyně se nám intenzivně věnovala, a když vyšlo najevo,
že pochází z Krušných hor, bylo tuplem o čem mluvit.
Aktivace Hradišťského
vrchu OK/PL-054 (632 m, JN69LU) je pro mě už několik let po sobě nedílnou
součástí dovolené v Konstantinových Lázních. Nejinak tomu bylo i letos.
Novinkou bylo jenom to, že se mnou šly na kopec obě děti. Zuzka si díky tomu mohla
užívat několik hodin klidu. Pohodovým tempem jsme došli na vrcholovou plošinu a
prošli jsme prakticky celou naučnou stezku. Na vysílání jsem si tentokrát
vybral mýtinu, kde jsme se mohli pohodlně usadit a kde nebyl problém
s natažením antény. Bohužel jsem byl QRV až odpoledne, kdy už probíhal RDA
Contest a na pásmu to bylo znát. Nakonec jsem si ale volnější kmitočet našel.
Zavolalo mě postupně osm lovců a tím byla moje už šestá aktivace Hradišťského
vrchu hotová. Děti mezitím spořádaly svačinu, odpočinuly si a zbývalo jen dokončit kolečko kolem vrcholu a vrátit se do Konstantinových Lázní.
Týden před koncem srpna jsem se ještě jednou
vypravil na Šumavu, tentokrát do její jižní části, s cílem aktivovat na
česko-rakouském pomezí „dvouhlavý“ vrchol Smrčina
OK/JC-004 alias Hochficht OE/OO-069
(1338 m, JN68XR). Po noclehu v Českém Krumlově jsem dojel prvním
ranním vlakem do Horní Plané, abych využil jedinečnou možnost přiblížit se ke
kopci přívozem. Plavba z Horní Plané přes vodní nádrž Lipno do Bližší
Lhoty trvala jenom pár minut, ale i tak to byl nezvyklý začátek
cesty na SOTA vrchol.
Z Bližší Lhoty už jsem pokračoval po svých. Nejdřív
po Knížecí cestě na hranici NP Šumava, potom podél Schwarzenberského kanálu do
míst, kde stával Josefův Důl, a dál údolím Medvědího potoka až na rozcestí Pod
Smrčinou. Cestou jsem viděl kvanta nádherných hřibů a dalších
jedlý hub, ale z několika důvodů jsem nic nesbíral, i když bylo
těžké takové úrodě odolat. Nejhezčí a zároveň nejnáročnější etapou pochodu bylo
posledního půldruhého kilometru první zónou národního parku. Těšilo mě, že jsem za celé tři hodiny
potřebné na zdolání dvanáctikilometrového pochodu potkal jenom jediného
člověka. Také vrchol Smrčiny jsem měl sám pro sebe. V klidu jsem si
prohlédl českou i rakouskou stranu a přemýšlel jsem přitom nad rozdílným
přístupem k využití a ochraně Smrčiny. Zatímco česká část leží v národním
parku a dokonce v jeho první zóně, Rakušané mají na své straně sjezdovky s
horní stanicí lyžařského vleku jen třicet metrů od hranice státu (a českého národního
parku).
Při prohlídce vrcholu jsem ochutnával borůvky,
kterých bylo všude kolem plno, a za chvíli jsem měl jasno v tom, kde se
usadím s rádiem. V éteru jsem se nejdřív ozval na kmitočtu 7030 kHz z Hochfichtu
pod značkou OE/OK1NF/P a prakticky
hned se rozjel pěkný pajlap. Postupně mě zavolalo třicet stanic, mezi nimi také
Bernd DL2DXA/P z GMA vrcholu Schanzberg
DA/SX-035 (392 m, JO70BX) v Saském Švýcarsku, Jarek OK/SP9MA/P z kopce
Kostel OK/MO-018 (952 m, JN99IM)
v Moravskoslezských Beskydech a Jürg HB9BIN/P aktivující Le Moléson HB/FR-019 (2002 m, JN36MN) nedaleko Ženevského
jezera. S mým vůbec prvním vysíláním z Rakouska jsem byl naprosto
spokojený a po malé svačině a přesunu jsem se s chutí pustil do aktivace Smrčiny.
Pajlap se opakoval, včetně s2s spojení s Jürgem HB9BIN/P a Berndem DL2DXA/P.
Zavolali mě také Giannis SV9RGI (moje první spojení s Krétou ze SOTA
vrcholu), Radek OK1FHI a Steffen DL5DXS/P z biosférické rezervace Oberlausitzer Heide- und
Teichlandschaft DLFF-0025. Aktivaci jsem končil
s devětadvaceti spojeními v deníku. Když jsem všechno zabalil do
batohu, zjistil jsem, že na vrcholu už nejsem sám. V duchu jsem se
pochválil za nápad prohlédnout si vrchol, ještě když byl liduprázdný. Dál
jsem se na Smrčině nezdržoval a vydal jsem na pochod do Nové Pece. Šel jsem
podél státní hranice přes Hraničník (1281 m) a Studničnou (1160 m) až
na hraniční přechod Plešné jezero / Holzschlag a potom pořád dolů po Rakouské
cestě a Koňské cestě až na silnici Jelení – Nová Pec. Časově to vyšlo tak
pěkně, že jsem před odjezdem vlaku ještě stihnul navštívit infocentrum v Nové
Peci a poslat pohled Radkovi OK1MRK. Přes Černý Kříž a Číčenice jsem
se do Plzně vrátil nadšený z vydařeného výletu do míst, kam jsem se chtěl
podívat už dlouho.
Cílem jednoho z výletů o rodinné dovolené byly
největší sluneční hodiny světa, jimž za gnómon slouží anténní stožár
televizního a rozhlasového vysílače Krašov. V pěti patrech kotvený 342
metrů vysoký příhradový stožár je impozantní už zdálky, ale teprve při
prohlídce zblízka vyniknou jeho rozměry naplno. Byla to moc zajímavá podívaná.
Po prohlídce vysílače jsme ještě krátce
navštívili závodní QTH kolektivky OK1OPT. Přestože jsme návštěvu předem
neohlásili, dostalo se nám velmi srdečného přijetí od přítomného Luboše OK5KL a
mrzelo mě jenom to, že se nemůžeme zdržet déle.
Deník s VKV spojeními z Plesné jsem poslal
pořadatelům Letního QRP závodu na VKV
a část spojení jsem mohl použít pro Sommer Bayerische Bergtag
(BBT). Oba závody už byly vyhodnoceny. V Letním QRP závodu jsem s výsledkem
24 spojení a 3156 bodů skončil na 37. místě ze 43 hodnocených stanic v kategorii
Single. V Sommer BBT jsem mezi třiceti stanicemi obsadil s deseti platnými spojeními
27. místo. Kupodivu jsem tak ani v jednom závodě nebyl první (od konce).
Žádné komentáře:
Okomentovat