OK1NF & OK1-34856

Loučení s wroclawskými amatéry

2012-01-03T20:41:00.008+01:00

Moje stáž ve Wroclawi se ve druhé polovině prosince rychle blížila ke konci a nastal čas rozloučit se s místními amatéry, které jsem za tři měsíce poznal. V pátek 16. prosince jsem naposledy navštívil radioklub SP6PRT, vrátil jsem vypůjčené knížky a udělal pár posledních spojení z klubové stanice. Po setkání v klubu jsme se já, Zbyszek SP6A, Andy SP6ECA a Marek SP6NIN vydali do centra města povečeřet dobrou pizzu. Cestou jsme ještě nabrali Jerzyho SP6FVF a potom mě kluci zavedli do restaurace Pizza Hut. Postupně jsme spořádali několik různých pizz, jednu chutnější než druhou, a přitom jsme probrali všechno možné. Zajímavé bylo povídání o tom, jak se kdo dostal k amatérskému vysílání. Nejvíc se mi líbila stručná odpověď Jerzyho SP6FVF: „V deseti letech jsem dostal diodu a vysokoohmová sluchátka a bylo rozhodnuto.“ (Kromě vysílání má Jerzy další velký koníček - jezdí po výstavách a fotografuje kočky. V archivu má 200.000 fotografií.)

Zbyszek SP6A a Jerzy SP6FVF

Marek SP6NIN a Andrzej SP6ECA

Další setkání se konalo hned druhý den. Maciek SQ8MZW mě pozval na vánoční večírek studentského radioklubu SP6PWT. V klubové místnosti, kterou Maciek SQ8MZW a Tomek SQ6NEF předem uklidili, bylo nezvykle útulno. Na sražených stolech byl ubrus a připravené pohoštění. Postupně se nás v nevelké místnosti sešlo 11: Zenon SP6JQF, Marek SP6NIC, Kuba SQ6ILJ, Bartosz SQ6ILS, Rafal SQ6IYR, Tomek SQ6NEF, Anna SQ6NZN, Piotrek SQ6VY, Maciek SQ8MZW, Przemek a já. Zábava se rychle rozproudila a bylo nám fajn. Hodovalo se, povídalo a zpívalo a domů jsme se rozcházeli až pozdě v noci. Už dlouho jsem neviděl na jednom místě tolik mladých radioamatérů a dokonce i jednu mladou radioamatérku. A několik z nich se dokonce dobrovolně učí telegrafii. Jen tak dál, OMs!

Zleva: Zenon SP6JQF, Marek SP6NIC, Maciek SQ8MZW, Jan OK1NF, Piotrek SQ6VY, Tomek SQ6NEF, Przemek

Hostina v SP6PWT

Den před mým odjezdem z Wroclawi jsem ještě zašel k Odře do harcerského radioklubu SP6ZDA. Chtěl jsem ještě jednou vidět klubový radiovůz se stanicí R140 a rozloučit se s Markem SP6NIC. Obojí se mi splnilo a navíc se do klubu přišli podívat i Jurek SP6QNU, Kuba SQ6ILJ a Tomek SQ6NEF. Se všemi jsem si popřál do nového roku a musel jsem klukům slíbit, že do Wroclawi zase někdy přijedu.

V Radioklubu Adama Zaleskiho SP6PWW

2011-12-26T20:39:00.006+01:00

Nedlouho před koncem mého pobytu ve Wroclawi se mě Stan SP6IXU zeptal, jestli bych se chtěl podívat do dalšího wroclawského radioklubu, který jsem ještě nenavštívil. Samozřejmě, že jsem chtěl, a když Stan dodal, že se jedná o radioklub SP6PWW nesoucí jmého Adama Zaleskiho SP6OF, chtěl jsem dvojnásob. O Adamovi SP6OF už jsem něco slyšel a tohle byla výborná příležitost, jak se dozvědět víc a zároveň poznat další místní amatéry. Členové klubu SP6PWW se schází každou středu a jejich schůzky konané 14.12.2011 jsem se zúčastnil i já. Klub sídlí v budově Sdružení polských elektroinženýrů, kde má k dispozici velmi skromné prostory. Ale co by řada radioklubů bez střechy nad hlavou v SP, OK a jinde dala za možnost alespoň skromného místa. V klubu mě srdečně přivítal jeho současný předseda Wit SP6WM a hned mě posadil ke stolu, u kterého už seděli Leszek SP6CT, Mietek SP6XRI a také dvě dcery Adama SP6OF. Po chvíli přišel ještě Grzegorz SP6CPN a Michal SQ6IYV. Se mnou, Stanem SP6IXU a jedním elévem klubu nás u stolu pod schodištěm sedělo deset a příjemnou atmosféru doplňovalo přichystané slané, sladké i tekuté pohoštění.

Příjemné posezení pod schodištěm

Úvodní přípitek patřil patronovi klubu – Adamovi SP6OF a připomínce pátého výročí jeho úmrtí. Adam Zaleski se narodil roce 1907, po základní škole vystudoval Matematicko-přírodní gymnázium ve Lvově a po maturitě v roce 1929 vstoupil do armády. Radiotechnika ho zajímala už od střední školy, v roce 1927 začal stavět krátkovlnné přijímače, o deset let později, v květnu 1937, získal koncesi se značkou SP1OF a vysílal z Brestské pevnosti. Jeho radioamatérskou činnost přerušila až válka. Po kapitulaci Polska se ukrýval a v roce 1940 utekl přes Maďarsko, Jugoslávii a moře do Francie a později do Anglie. Tam Adam Zaleski vstoupil do polského vojska a v roce 1944 se zúčastnil bojů v Normandii a osvobození Belgie. Po válce byl ještě dva roky ve Skotsku, kde studoval Vyšší vojenskou školu. Do Polska se vrátil v roce 1947, ale jako „zápaďák“ neměl na růžích ustláno. V polské armádě už si neškrtnul a měl problémy najít si civilní zaměstnání. Pracoval v kotelnách, na stavbách a teprve v roce 1955 sehnal stálé zaměstnání v družstvu Radiotechnika, kde pracoval až do roku 1972, kdy odešel do důchodu. Po návratu do Polska úřady odmítali Adamovi vydal i řidičský průkaz, natož koncesi. Teprve v roce 1969 mu byla vydána koncese s jeho starou značkou SP6OF. Od té doby aktivně pracoval na pásmech. Adam Zaleski SP6OF zemřel v prosinci 2006 jen několik měsíců před svými stými narozeninami jako nejstarší polský předválečný radioamatér. Do poslední chvíle Adam vysílal.

Adam Zaleski SP6OF

Kromě střípků ze života Adama SP6OF bylo zajímavé poslouchat vyprávění Wita SP6WM o jeho cestách po Asii. Wit procestoval kus světa od Libanonu až po Thajsko. Několik let strávil pracovně v Indii a po získání koncese odsud pracoval pod značkou VU2/SP6WM. Svoje vzpomínky z vysílání na 2m z vrcholu Sněžky přidal Leszek SP6CT, průkopník vysílání na VKV v Polsku. V letech 1956-1960 suverénně vyhrával všechny VKV závody a ze Sněžky navázal první spojení na 2m z Polska do G, PA, ON, LA a HB. Bez nadsázky lze napsal, že Leszek SP6CT byl takovým polským Jindrou Macounem OK1VR. S tím se ostatně na Sněžce mnohokrát potkal a dobře Jindru zná.

Kromě vzpomínání došlo i na prohlídku hamshacku SP6PWW. Stačilo vyjít jedno schodiště a byli jsme na místě. Část vybavení hamshacku je z pozůstalosti po SP6OF, část dodal Wit SP6WM.

V hamshacku SP6PWW

Jsem moc rád, že jsem mohl navštívit Radioklub Adama Zaleskiho. Potkal jsem tam prima lidi a poznal další kousek radioamatérské historie. Díky všem, kteří mi to umožnili!

Bylo nás pět (CQ WW CW Contest 2011)

2011-12-15T11:49:00.005+01:00

Nedlouho po SSB části CQ WW Contestu přišel Zbyszek SP6A s nápadem zúčastnit se také telegrafní části. Už se mě ani neptal, jestli se chci přidat, a rovnou mě pozval na závod. Pozvání jsem pochopitelně milerád přijal. Brzy se ukázalo, že největším problémem bude sehnat dostatek operátorů. Z party, která odjela SSB část, zůstal jen Zbyszek SP6A, Marek SP6NIC a já. Ostatní buď neměli čas nebo neovládají telegrafii tak, aby si troufli na velký závod. Nakonec Zbyszek sehnal dva ostřílené borce - Tadka SP6ASD a Wojtka SP6ARE a bylo nás pět.

Zbyszek zajistil i technickou stránku, což představovalo provedení drobných oprav na anténách a opravu koncových stupňů. Obojí se podařilo a do závodu jsme měli všechny antény včetně přijímacích K9AY a tři koncové stupně. Rádia jsme měli také tři: IC-756PRO, IC-746PRO a TS-2000. Tudíž jsme mohli postavil tři kompletní pracoviště, ovšem bez jakékoliv zálohy. O počítače a jejich propojení se opět postaral Andy SP6ECA. Měli jsme k dispozici i DX cluster, tentokrát po celou dobu závodu. Plán do závodu byl jednoduchý a jasný – udělat aspoň 3,2 miliónu bodů a překonat tak stávající polský M/M rekord. (Čtete správně, platný SP rekord v kategorii multi-multi je takhle nízký.)

A-team SN6F: SP6A, SP6ASD, SP6ARE

Kvůli organizačním potížím s dopravou jsem se spolu s Markem SP6NIC dostal do Machnic až v sobotu krátce po poledni, když nás tam odvezl Andy. Po první čtvrtině závodu to nevypadalo s výsledkem moc slavně, v deníku bylo asi 850 spojení a necelých 700.000 bodů. Bylo jasné, že pokud chceme splnit plán, budeme se ještě mít co ohánět. Naštěstí se nám přece jen povedlo "roztlačit káru" a spojení i body začaly přibývat větším tempem. Občas jsme zápasili s počítačovou sítí a taky se správným časem, takže jsme museli od sobotního podvečera používat místo UTC místní čas s tím, že po závodě u většiny spojení opravíme čas. Zajímavé bylo i přelaďování pásem. Ne každý koncový stupeň bylo možné použít na libovolné pásmo a tak přeladění ve snažším případě představovalo stěhování konců mezi pracovišti, ale byly i komplikovanější situace, kdy se museli vyrábět provizorní klíčovací šnůry s odpovídajícími konektory. To všechno ale zvládala dvojice Wojtek SP6ARE a Zbyszek SP6A bravurně. Wojtek dokonce kromě vysílání, řešení technických problémů a udržování DX clusteru v chodu, zvládnul ještě čtení sci-fi povídek a než byl závod u konce, přelouskal celou knížku. (A ještě mi stihnul povyprávět a o DX expedici do Sýrie, kterou v roce 1976 podnikli s Hubertem SP6RT při níž ze štábu syrské armády v Damašku udělali pod značkou YK0A něco přes deset tisíc spojení. Moc se mi líbil Wojtkův styl humoru a musím se smát, když jsi vzpomenu na jeho výroky a komentáře.)

Wojtek SP6ARE zabraný do čtení

V neděli už bylo jasné, že polský rekord máme v kapse a zbývala jen otázka, jak vysoký nový rekord bude. Závěr závodu ještě zkomplikovala závada na Tadkově rádiu (TS-2000), jež znamenala, že finišovat budeme jen se dvěma pracovišti. Nepříjemné bylo i vysoké PSV, které se nepravidelně objevovalo u antén na 160m a 80m. Přes všechny komplikace jsme závod dokončili s hrubým výsledkem 4300 spojení a 6.600.000 bodů. V neděli večer přijel Andy SP6ECA a hned za tepla jsme mu vysvětlili, že ho po závodě čeká práce s nápravou bordelu v časech spojení. (Omlouvám se za použitý výraz, ale výstižněji zmatek v deníku popsat neumím.) Naše sdělení Andy přijal klidně. (To ovšem ještě nikdo z nás nevěděl, že není zmatek jen v časech, ale také ve špatně nastaveném datu. :-) Jakmile závod skončil, začali jsme rychle balit a v půl třetí ráno už jsme byli zpátky ve Wroclawi.

Dobojováno ...

Kluci, díky za ufb víkend a závod!

Hora, jež dala jméno Slezsku: Ślęża SP/SP-001

2011-11-23T10:45:00.007+01:00

Jakmile bylo jasné, že letošní podzim strávím ve Wroclawi, začal jsem plánovat aktivaci nějakého místního SOTA vrcholu. Jak známo, Polsko není příliš hornaté a drtivá většina kopců platných do programu SOTA leží poblíž polsko-české a polsko-slovenské hranice. Stačil letmý pohled na mapu polských SOTA vrcholů a bylo mi jasné, že jediné dva vrcholy, o jejichž aktivaci má vzhledem k mým dopravním možnostem a roční době smysl uvažovat, jsou Ślęża SP/SP-001 a Radunia SP/SP-002, obě vzdálené cca 35 km jihozápadně od Wroclawi. Nakonec jsem si vybral Ślężu, protože je to kopec zajímavý geograficky, historicky a radiově.

Ślęża (převzato z Wikipedie)

Plán byl jednoduchý. Autobusem dojet z Wroclawi do některé z vesniček v okolí Ślęży, vyšlápnout na kopec, aktivovat SOTA vrchol na 40m CW, prohlédnout si zajímavé objekty a potom dojít zpátky na autobus a svézt se do Wroclawi. Plán sice byl jednoduchý, ale kvůli mojí blbosti, se mi ho podařilo uskutečnit až na druhý pokus. První pokus ztroskotal na začátku října kvůli tomu, že jsem si s sebou zapomněl vzít anténu a mapu. Naštěstí jsem to zjistil hned, jak se autobus rozjel, a tak jsem na nebližší zastávce (stále ještě ve Wroclawi) vystoupil a vrátil se na kolej.

Na druhý pokus došlo až o měsíc později, ve středu 9. listopadu. Předpověď počasí slibovala, že krásné a nezvykle teplé počasí už nebude mít dlouhé trvání. Nebylo na co čekat. Vzal jsem si uprostřed týdne den volna a vyrazil jsem, tentokrát s veškerým potřebným vybavením. Dojel jsem autobusem do Sulistrowiczek a s mapou v ruce jsem začal stoupat na Ślężu. Z několika možných cest jsem si vybral tu nepřímější a tím pádem i nejstrmější. Cesta vedla pěkným smíšeným lesem, krásně svítilo sluníčko a za slabou hodinku jsem byl na vrcholu.

Osvědčená sestava: QRP transceiver HB-1A, dipól, klíč OK1QO, Pb akumulátor

Jen co jsem se převlékl do suchého trika, pověsil jsem mezi stromy dipól do závratné výšky dvou metrů nad terénem a po propojení antény, rádia a akumulátoru jsem byl QRV. Přesto, že byl všední den a poledne k tomu, nebyl problém vyvolal se čtyřmi watty krátký ale intenzivní pajlap. Protože jsem vysílal pod značkou SP/OK1NF/P a Ślęża má v programu SOTA referenční číslo SP/SP-001, měl jsem pocit, že telegrafuji jen samé SP. :-) Největší radost mi pochopitelně udělala spojení s domovem. Nejdřív mě zavolal Karel OK1HCG a chvíli po něm Richard OK2XRW. Po uspokojení všech zájemců o spojení se Ślężou jsem všechno zabalil do batohu a s chutí se pustil do další části programu - prohlídky vrcholu.

Dominanta vrcholu Ślęży

Ślęża je vysoká jen 718 metrů, ale její vrchol převyšuje rovinaté okolí o více než pět set metrů. Není divu, že byla už od doby bronzové považována místními kmeny za posvátnou horu. Od jejího jména se odvozuje i pojmenování Slezanů a Slezska. Na vrcholové části Ślęży se až do současnosti zachovalo několik starověkých kultovních míst. O mnoho století později přibyl na vrcholu Ślęży kostel a v padesátých letech zde byl vybudován radiový a televizní vysílač. Kromě kostela a vysílače stojí na vrcholu velká turistická chata a také betonová vyhlídková věž. Za krásného slunečného počasí byla radost si všechno v klidu prohlédnout a vyfotit. Když jsem byl s prohlídkou vrcholu hotový, začal jsem přemýšlet, jakou cestou se vrátím dolů pod kopec. Do toho jsem si všiml, že k objektu vysílače přijelo terénní auto. Vystoupili z něj dva kluci v mém věku a ukázalo se, že jsou to Kuba SQ6ILJ a Tomek SQ6NEF. Nevím, kdo byl víc překvapený. Tomek jenom řekl něco v tom smyslu, že jsem všude. A potom dodal: Ještě řekni, že jsi tady vysílal. Když jsem mu to odkýval a ukázal rádio, jenom se smál.

Starobylá socha medvěda

S radostí jsem od kluků přijal nabídku na odvoz do Wroclawi. Jen jsem musel něco přes hodinu počkat, než budou hotoví s prací, kterou jsem přijeli udělat. To pochopitelně nebyl problém. V turistické chatě jsem si koupil kafe a z lavičky před chatou jsem pozoroval, jak Kuba a Tomek lezou na stožár a směrují anténu mikrovlnného spoje. Když byli za hodinu zpátky na pevné zemi, uklidili ve firemním Land Roveru všechny krámy, abych se do auta vešel i já a mohli jsme vyrazit "domů". Ve Wroclawi jsme zamířili do klubu SP6ZDA, kde se sešlo pár amatérů a několik studentů Polytechniky. Rozdělali jsme oheň, opekli buřty a potom už jsme jenom koukali do ohně a kecali o všem možném. Lepší zakončení výletu na Ślężu jsem si nemohl přát ...

Kubovi SQ6ILJ a Tomkovi SQ6NEF děkuju za odvoz do Wroclawi a Maciekovi SQ8MZW za buřt!

Fotky jsou i tentokrát na rajčeti. Další zajímavé fotky ze Ślęży jsem našel zde.

V radioklubu wroclawských harcerů SP6ZDA

2011-11-17T12:14:00.008+01:00

Po návštěvách v SP6PRT a SP6PWT jsem se na základě pozvání od Marka SP6NIC vypravil do harcerského radioklubu SP6ZDA. Klub sídlil dlouhá léta v budově patřící městu, ale z klasického důvodu (zvýšení nájemného nad únosnou mez) museli letos harceři budovu opustit a hledat nové útočiště. To našli v objektu vodních harcerů doslova na břehu Odry. V současné době si tam kluci upravují dvě místnosti. Z jedné plánují udělat klubový hamshack a ze druhé společenskou místnost. Kromě toho mají k dispozici vyřazený armádní radiovůz, včetně funkční stanice R-140. Vedle radiovozu je na stožáru quad pro 20, 15 a 10m, na dalším stožáru vertikál CP6 a mezi stromy je pověšený dipól na 40 a 80m. Napáječe antén jsou prozatím svedeny do radiovozu.

Radiovůz SP6ZDA

Marek SP6NIC mě také seznámil s činností radioklubu. K zajímavým klubovým akcím patří například několik úspěšných výprav na polské IOTA ostrovy a provoz speciálních stanic. Velkou radost mi Marek udělal povídáním o historii, konkrétně vzpomínáním na Tadeusze Matusiaka ex TPTM, TPXA, SP1XA, SP6XA, nestora nejen Wroclawských radioamatérů. A do kolen mě dostal, když zahrabal v bedně s poklady a vytáhl repliku přijímače a vysílače, se kterým Tadeusz v listopadu 1927 navázal své první spojení se švédským amatérem SMUA z Göteborgu.

Replika vysílače Tadeusze TPTM z roku 1927

Debata pokračovala nad alby s Markovými QSL lístky ze všech koutů světa. Na krátkých vlnách Markovi chybí jen Scarborough Reef a Navassa, na magic bandu potřebuje pro DXCC poslední zemi a pěkné DX QSL má i ze 2m. Kromě toho aktivně loví IOTA ostrovy (potvrzeno jich má přes 800), americké okresy a ruské distrikty.

Marek SP6NIC

Návštěva v radioklubu SP6ZDA byla moc příjemná a Markovi jsem slíbil, že se zase někdy ukážu. V tu chvíli jsem netušil, že svůj slib splním už za 24 hodin. Ale o tom zase příště. Zatím se můžete na rajčeti podívat na pár fotografií.

Marconi Memorial Contest jako relaxace

2011-11-10T11:39:00.006+01:00

Po SSB části CQ WW Contestu jsem si chtěl od fonie a krátkovlnného závodění trochu odpočinout. A jak lépe si odpočinout od SSB na KV než prostřednictvím CW na VKV?! Marconi Memorial Contest, který se koná týden po CQ WW, k tomu přímo vybízel. Navíc mě zajímalo, jak se liší éter ve Wroclawi od toho, co je v závodech na 2m slyšet v Krušných horách. Plány na účast v MMC jsem začal spřádat už při mojí první návštěvě ve studentském radioklubu SP6PWT. Klub sídlí v budově VŠ kolejí, na střeše desetipatrové koleje jsou antény pro 2m, 70cm a 23cm a v hamshacku VKV transceiver IC-910. A protože mi Maciek SQ8MZW řekl, že můžu z klubu vysílat, kdykoliv se mi zlíbí, nebylo dál co řešit.

Studentský radioklub Wroclawské Polytechniky

V sobotu dopoledne jsme za slunečného počasí vylezli s Maciekem SQ8MZW a Tomkem SQ6NEF na střechu zkontrolovat antény a taky proto, abychom jednu z antén otočily do horizontální polohy. Do závodu jsem tak měl k dispozici nebývalé množství antén: 12 el. DK7ZB s rotátorem, 9 el. Yagi s rotátorem a 2x4 el. Yagi fixně směrované zhruba na VJV. Po brigádě na čerstvém vzduchu jsem se vrátil na kolej, uvařil jsem si k obědu vynikající vepřový guláš a půl hodiny před začátkem závodu jsem s notebookem a miniaturní pastičkou od OK1QO vyrazil do SP6PWT. (Chvíli po začátku závodu mi ještě přinesl svojí pastičku normálních rozměrů Maciek SQ8MZW.) Do závodu jsem měl jasný a jednoduchý plán: závodit jen dokud mě to bude bavit, ale když už budu sedět u rádia, snažit se udělat každou stanici, kterou uslyším.

Antény SP6PWT na 70cm, 23cm a 2m

Začátek závodu moc slavný nebyl, spojení přibývala pomalu, ale nijak jsem se tím nestresoval. Nejlépe to z Wroclawi chodilo na jih. Čekal jsem, že uslyším víc stanic z Německa, ale to se nekonalo. V jedenáct hodin večer, tj. po osmi hodinách jsem měl v deníku sto stanic a třicet tisíc bodů, ODX E77ZM 700km. V tu chvíli únava a hlad převážily touhu pokračovat v závodění a tak jsem vypnul rádio, zamknul hamshack a šel jsem spát.

Pracoviště SP/OK1NF na konci sobotní šichty

V neděli jsem se vyspal do sytosti, následoval přesun do vedlejší budovy a pokračování závodu. První spojení jsem udělal s UW5W v 0717z. Slyšitelné stanice už jsem měl dost probrané a nová spojení přibývala pomaleji než v sobotu. Samozřejmě jsem zkoušel volat výzvu, ale se 100 watty z QTH ne úplně ideálního na VKV závodění to nemělo patřičný efekt. Navíc jsem byl od míst s hlavní koncentrací stanic na severovýchod a to z OK nebo z DL není nejvýživnější směr. Tudíž na Wroclaw české a německé stanice natáčí antény méně často, než by se mi tentokrát hodilo. Dělal jsem si zálusk na padasát tisíc bodů , ale to nakonec nevyšlo. Skončil jsem v výsledkem 153 spojení a 46.771 bodů, ODX YT2F z KN03KU 854km. Statistika podle zemí je následující: 59xOK, 26xDL, 18xOM, 13xSP, 12xHA, 9x9A, 8xS5, 3xOE, 3xYU, 1xE7, 1xUR. Kupodivu žádné spojení s F, HB, I, ON, PA, SM. Řadu stanic překvapila značka SP/OK1NF a nechávali si jí opakovat, i když mě jinak slyšely dobře. Po závodě jsem byl maximálně spokojený. Vyzkoušel jsem si VKV závod z jihozápadu Polska, technika fungovala bez problémů, rozdal jsem body stopadesáti stanicím a užil jsem si klidný CW provoz.

Děkuji Maciekovi SQ8MZW za možnost závodit z radioklubu SP6PWT a všem stanicím za spojení.

Mapa spojení

CQ World-Wide SSB DX Contest 2011 pod značkou SN6F

2011-11-02T19:31:00.008+01:00

Jak jsem psal v předchozím článku, Zbyšek SP6A a Andy SP6ECA mě pozvali, abych se nimi zúčastnil CQ WW DX Contestu. Kluci chtěli po šesti letech od své poslední účasti v CQ WW oprášit značku SN6F a bez aspirací na špičkový výsledek si v kategorii multi/multi užít závod.

V pátek odpoledne jsme se všichni sešli v Machnici v contestovém QTH SN6F. Povedlo se připravit tři kompletní pracoviště a po delším snažení Andyho SP6ECA začala fungoval i počítačová síť (ovšem zatím bez připojení k DX clusteru). K dispozici byla tři rádia (FT-1000MP, IC-756PRO a TS-850), tři koncové stupně á 500 W a antény invertované L (160m), invertované V (80m), 2 el. Yagi (40m), 5 el. Yagi (20m), 5 el. Yagi (15m) a 4 el. Yagi (10m). Rozdělení operátorů se dohodlo jen rámcově s tím, že noční šichty budou mít Zbyšek SP6A, Andy SP6ECA a Marek SP6NIC (a první noc ještě Maciek SQ8MZW), ve dne budou vysílat Jurek SP6QNU, Kuba SQ6ILJ a já.

Zleva: Andy SP6ECA, Marek SP6NIC, Jan OK1NF, Jurek SP6QNU (sedící), Zbyszek SP6A, Kuba SQ6ILJ (foto SP6QNU)

Protože v SN6F není místa nazbyt, jezdila denní parta spát do Wroclawi. Takže jsem se v pátek večer vrátil do Wroclawi a v sobotu ráno (0330z) jsme s Jurkem a Kubou jeli zase zpátky do Machnice převzít otěže. Po našem příjezdu bylo v logu jen 500 spojení a kluci nás informovali, že to na spodních pásmech moc nešlo. Jak se probouzela vyšší pásma, přeladili jsme stošedesátku na 20m, osmdesátku na 15m a později dopoledne čtyřicítku na 10m. Run jsme střídali s pročesáváním pásem, protože s naší výbavou se na přeplněných pásmech nedařilo rozjet žádný větší pajlap. V poledne, tj. cca ve čtvrtině závodu přestal jeden koncový stupeň dávat výkon. Zbyšek se pokoušel o opravu, ale neuspěl a tak jsme po zbytek závodu měli ke třem rádiím jenom dva PA.

Lineár polské DX expedice YK0A (1976) závod nepřežil

Noční parta si odpočinula jen krátce a v poledne byli všichni vzhůru. Večer jsme měli cca 2000 spojení a něco přes 2 milióny bodů. Já, Jurek a Kuba jsme se jeli vyspat do Wroclawi a Zbyška, Andyho a Marka čekalo pokračování martýria na spodních pásmech. V neděli ráno se kvůli změně času trochu zkomplikoval návrat do Machnice, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Po příjezdu jsme zjistili, že druhá noc byla ještě horší než noc z pátku na sobotu (mj. i proto, že v noci Andy a Marek odpadli a u rádia vydržel jenom Zbyšek :-).

Speciální násobičové pracoviště

V neděli Jurek konečně zprovoznil DX cluster a do počítačů začali chodit spoty, což se pochopitelně pozitivně projevilo na počtu udělaných násobičů. V duchu jsem tipoval, že bychom mohli mít na konci závodu 4 až 4,5 miliónu bodů. Snažil jsem se udělat co nejvíc dalších spojení, protože kluci se specializovali spíš na násobiče. Světlým okamžikem byl relativně krátký, ale výživný večerní pajlap amerických stanic ze všech koutů USA. (Spotoval nás dokonce KL7RA.) Vzápětí ovšem přišla neradostná chvíle, jelikož se do věčných lovišť odporoučel další koncový stupeň a na posledních pět hodin závodu nám zbyl jediný funkční PA. Ale závod jsme samozřejmě dojeli až do poslední minuty. Večer padlo 5 miliónů bodů a ke konci závodu jsme se snažili o překonání hranice čtyř tisíc QSO. To se díky závěrečnému pajlapu na 80m povedlo a končili jsme s výsledek 4000 QSO, 5.300.000 bodů. Jak dopadla jednotlivá pásma je vidět na následujícím obrázku.

Hrubý výsledek SN6F

Po závodě jsme rychle sbalili zařízení a počítače a rozjeli se do Wroclawi. Kluci byli spokojení, protože jsme udělali nový klubový rekord a já byl taky spokojený, protože jsem mohl prožít hezký víkend s fajn partou a pěkně si zavysílat.

Návštěva a brigáda v SP6PRT / SN6F

2011-10-25T20:46:00.010+02:00

V současné době jsem na studijní stáži ve Wroclawi a samozřejmě chci poznat nějaké místní radioamatéry. Na internetu jsem našel webové stránky kolektivky SP6PRT, napsal jsem na klubový e-mail a obratem jsem od Marcina SQ6POL dostal pozvání na klubovou schůzku, která se koná každý týden v pátek odpoledne. Pozvání jsem pochopitelně s radostí přijal a v pátek jsem vyrazil do SP6PRT.

Komentář netřeba ...

V klubu jsem byl srdečně přivítán Bolkem SP6CCI (vedoucí operátor) i ostaními přítomnými členy. Kluci mě posadili mezi sebe, uvařili mi čaj a potom už jsme povídali a povídali. Následovala prohlídka klubu, která skončila v hamshacku u zapnutého rádia (TS-570D). Dal jsem na 80m SSB česky výzvu a pod značkou SP6/OK1NF jsem během hodinky udělal něco přes třicet spojení domů. Potěšilo mě každé QSO, ale největší radost mi udělalo spojení s Jardou OK1WF a spojení s Jirkou OK1AJZ. Potom jsem se vrátil do diskuzního kroužku. K mému překvapení seděli u stolu kromě mě další dva členové OK QRP Klubu (jedním byl Ryszard SP6IFN a na druhou značku si teď bohužel nevzpomenu), takže z toho bylo takové QRPířské minisetkání. (Dalším překvapením večera bylo info od Stanislawa SQ6LJQ tom, že při svém pracovním pobytu v OK bydlel v Kadani. A kromě toho strávil čtyři roky na stavbě JE Dukovany.)

Pořád je o čem diskutovat

Od Bolka SP6CCI jsem se dozvěděl něco o klubové historii i současnosti. Jejich aktuální problémy dobře zná i řada radioklubů v OK a OM – nedostatek peněz a mladých radioamatérů. Jak v SP6PRT řeší peníze nevím, ale nástupce se snaží poctivě vychovávat v kurzech, které klub pořádá.

Bolek SP6CCI vykládá techniku v kurzu operátorů

Na oplátku jsem klukům povyprávěl jak válčíme v mém domovském radioklubu OK1KSO.

Rozloučili jsme se po třech a půl hodinách, ve kterých jsme nezavřeli pusu a stejně jsme nestihli probrat všechno. Ale jsem pozvaný na další klubové schůzky, tak bude brzy další příležitost.

Kromě jiných zajímavých věcí jsem se od Stana SP6IXU dozvěděl, že na Wroclawské Polytechnice existuje studentský radioklub SP6PWT a dostal jsem kontakt na Macieka SQ8MZW, který je aktivním členem SP6PWT. Ještě v pátek večer jsem Maciekovi poslal mail a výsledek se dostavil hned v sobotu. Maciek mi na mail neodpověděl a místo toho mě přišel rovnou navštívit. Ukázalo se, že bydlíme na stejné koleji, já v prvním patře a Maciek v desátém. A akademický radioklub SP6PWT sídlí ve vedlejší budově! Následně se mě Maciek zeptal, co budu dělat v neděli a když jsem mu odpověděl, že nic speciálního neplánuji, pozval mě na anténní brigádu. Kývnul jsem a v neděli ráno jsme s Maciekem SQ8MZW a Tomkem SQ6NEF sedli do auta a odjeli do cca 15 km vzdálené vesničky Machnice. Ukázalo se, že tam má radioklub SP6PRT contestové QTH s anténami pro KV i VKV a pod značkou SN6F odsud kluci závodí.

Část anténní farmy SN6F

Na místě už byli Zbyšek SP6A a Andy SP6ECA. Po nás přijeli ještě další brigádníci a mohli jsme začít. Na programu byla stavba a instalace čtyřprvkové Yagi na 28 MHz a oprava reflektoru u směrovky na 21 MHz. Já jsem se přidal k SP6A a SP6ECA a společně jsme dávali dohromady anténu na desítku. (Díky mírným klimatickým podmínkám můžou kluci v SN6F dělat lehké antény z tenkých hliníkových trubiček a ne těžká monstra jako v OK5W.) Po instalaci antény na stožár se ukázalo, že má v celém pásmu nekonečné PSV. Následovala výměna koaxiálu za nový a opakované měření. Teď už bylo PSV pěkné, až na to, že anténa rezonovala o megahertz výš, než měla. Upravili jsme rozměry dipólu a bylo hotovo.

Druhou trojici utvořili Tomek SQ6NEF, Kuba SQ6ILJ a Maciek SQ8MZW a pustili se do opravy antény na patnáctku. Tomek a Kuba předvedli kus akrobacie na vrcholu stožáru při sundavání antény a následné opravě, která probíhala dobrých 15 metrů nad zemí. Klobouk dolů.

Tomek SQ6NEF a Kuba SQ6ILJ v akci

Důvod prací na anténách je KV závodníkům jasný – CQ WW DX Contest. Kluci mě pozvali na závod a tak bych se měl o nadcházejícím víkendu ozvat pod značkou SN6F na některém v pásem. V plánu je účast k kategorii multi-multi, ale bez ambicí na špičkový výsledek. (Budou jen tři kompletní pracoviště.) Takže o víkendu naslyšenou!

P.S. Na rajčeti se můžete podívat na pár dalších fotek z SP6PRT / SN6F.

Premiéra HB-1A v Dyleňském lese

2011-10-10T20:27:00.011+02:00

Na jaře jsem si v internetovém obchodu QRP Project koupil dvoupásmový telegrafní QRP transceiver HB-1A, abych měl na vysílání ze SOTA vrcholů něco lehčího, než je IC-703. K prvnímu ostrému testu nového rádia jsem se ale dostal až o posledním srpnovém víkendu (a článek o tom píši o dalších šest týdnů později ...).

Dvoupásmový QRP transceiver HB-1A

S kamarádem Romanem jsme dali hlavy dohromady a za cíl výpravy tentokrát zvolili Dyleňský les. Přidal se k nám ještě Romanův syn Milan a v sobotu 27.srpna jsme po přesunu vlakem do Dolního Žandova začali pochod na Dyleň a dál. Jako na potvoru se v sobotu zkazilo počasí, ale to nás nemohlo zastavit. Navíc jsme tím pádem byli ušetřeni namáhavého pochodu ve vedru.

Z Dolního Žandova jsme šli po žluté značce až na rozcestí pod Dylení a po prohlédce velkého a bohužel už zdemolovaného vojenského objektu jsme vzali útokem vrchol Dyleně. Krpál to byl pěkný, ještě že nebyl moc dlouhý. Vrchol se topil ve studené mlze z betonové věže byly vidět jen matné obrysy. Vyhlídka na rychlé zlepšení veškerá žádná. Mrzelo mě to, protože jsem si chtěl vyfotit bývalý objekt radioelektronického boje.

Vrchol Dyleně v mlze

Chvíli jsme dumali, jak dipól natáhnout, abych nemusel vysílat z mokré trávy mimo cestu a potom jsme se bez dalšího váhání dali do instalace antény. Na vysílání jsem si půjčil stůl z turistického přístřešku a premiéra HB-1A mohla začít. Byla to vlastně i premiéra nové miniaturní pastičky od Honzy OK1QO. A obojí fungovalo perfektně. Čtyři watty bohatě stačily na vyvolání přiměřeného pile-upu z OK/KA-013.

Poprvé QRV s novým rádiem

Z vrcholu Dyleně jsme sestoupili na státní hranici a podél hranice jsme došli ke Granátovému prameni a ke Středu Evropy. (Respektive k jednomu z údajných geografických středů Evropy.) Voda z pramene chutnala výborně a mohli jsme bez obav doplnit zásoby vody.

Jeden ze středů Evropy

Další zastávkou byl vrchol Čupřiny. Než jsme tam došli, déšť ještě zhoustl. O to víc nás na Čupřině potěšil turistický přístřešek kousek od cesty. Svlékli jsme mokrá ponča,uvařili čaj a teprve po vydatné svačině jsme se dali do instalace antény. I z Čupřiny OK/KA-018 to chodilo moc pěkně a v duchu jsem se radoval, jaké pěkné SOTA rádio jsem si pořídil.

Přepychové pracoviště na Čupřině

Z Čupřiny jsme špapali po signálce až k bývalému uranovému dolu Dyleň. Těšil jsem se na nějaké viditelné pozůstatky po důlní činnosti, ale ukázalo se, že z objektů dolu kromě příjezdové silnice nezbylo nic.

Tak jsem aspoň cestou v lese sebral tři pohozené izolátory, abych Zuzce přivezl něco hodnotného a hlavně krásného ...

Od šachty jsme původně chtěli pokračovat na vrchol vedlejšího kopce, jež je též SOTA vrcholem (Tišina OK/KA-026), ale vzhledem k pokročilé denní doby jsme Tišinu jen obešli a na jejím severovýchodním úbočí jsme začali hledat místo, kde na noc složíme hlavy.

Ideální místo na spaní

Nakonec jsme se utábořili na okraji lesa u křižovatky cest. Ještě před setměním jsme si připravili ležení pod statnými smrky a hned potom jsme na cestě rozdělali oheň. Jakmile se rozhořel, začali jsme sušit mokré boty, ponožky a kalhoty. Z bot a ponožek stoupala pára a taky hrozný smrad, ale ten jsme přebili vůní opékaných buřtů. Na zapití buřtů jsme měli dvě piva, o která jsme se spravedlivě podělili. Než jsme opekli buřty, začaly se trhat mraky a na obloze se objevila spousta hvězd. Unavení celodenním pochodem jsme zalezli do spacáků a okamžitě usnuli.

Ráno jsme u ohýnku posnídali, zabalili krosny a po zahlazení stop jsme se vydali na cestu. Prvním cílem byl vrchol Kameniště OK/KA-038. Stejně jako předchozí úsek pochodu, i v okolí Kameniště byla cesta lemována krásnými houbami. Na lišky, křemenáče, kozáky a hřiby byla radost pohledět!

Na Kameništi jsme secvičeným postupem dostali dipól do pracovní polohy a to dokonce do takové výšky, v jaké nikdy dřív nebyl, tj. možná celé tři metry nad zemí, hi. Opět se opakoval pile-up a protože mezi stromy prosvítalo slunce, byla aktivace Kameniště příjemnou záležitostí.

Na vrcholu Kameniště

Po Kameništi jsme se zastavili u minerálního pramene Jedlová. Minerálka byla tak dobrá, že jsme naplnili všechny lahve, které jsme s sebou vláčeli.

Od Jedlové jsme šli přes Starou Vodu do Lázní Kynžvart. Na nádraží jsme přišli asi tři minuty před odjezdem vlaku do Plzně.

Cestou do Plzně jsme zhodnotili výpravu jako úspěšnou. Já navíc kladně hodnotím rádio HB-1A i dvoupádlovou pastičku OK1QO. Obojí můžu SOTA aktivátorům vřele doporučit.

Kluci, díky za další výlet do pěkných místa a ahoj příště!

Vandr po jižních Brdech (Nad Maráskem OK/PL-025, Třemšín OK/ST-003)

2011-05-05T20:35:00.009+02:00

Na přelomu dubna a května jsme s Romanem podnikli další vandr, tentokrát po jižní části Brd. Ráno jsme z Plzně dojeli autobusem do Míšova a po malém občerstvení začal pochod na kopec Nad Maráskem OK/PL-025. Počasí nám přálo a za celou cestu na vrchol na nás nespadla ani kapka. Odměnou za námahu byl pěkný výhled z vrcholové skály směrem na jihozápad. V lese obklopujícím vrchol jsme mezi dva stromy zavěsili dipól 2x10 m a po propojení antény, rádia, akumulátoru a pastičky už vysílání nic nebránilo. Podmínky za moc nestály a signály měly hluboké úniky, ale aktivace se podařila. Zatímco já vysílal, Roman si prohlédl okolí vrcholu. Po půlhodině provozu jsem rádio vypnul a začali jsme balit. Oblohu ozdobily bouřkové mraky, ale bouřka nás minula.

I tady Mistr nebyl ...

Roman na vrcholu Nad Maráskem

Dalším kopcem v plánu byl Třemšín OK/ST-003. Blížili jsme se k němu po žluté značce a byli jsme s Romanem tak zabráni do hovoru, až jsme na jednom místě nedaleko Třemšínu žlutou ztratili. Za chvíli jsme se sice na žlutou značku vrátili, ale nebyla to cesta na Třemšín, nýbrž na Kobylí hlavu. To nám bohužel došlo až po dvou kilometrech u rozcestníku na Hengstu. Zakleli jsme, udělali čelem vzad a stejnou cestou jsme se vrátili na místo, kde jsme špatně odbočili. Na druhý pokus jsme cestu na vrchol Třemšínu trefili. Protože nám čtyřkilometrová zacházka trochu nabourala časový plán a byli jsme hladoví, posvačili jsme pěkném místě ještě pod vrcholem. Potom začalo poprchávat a sem tam spadla i malá kroupa, ale stihli jsme dojít na Třemšín dřív než začal opravdový déšť.

Cestou na Třemšín

CQ SOTA DE OK1NF/P (Třemšín)

Přeháňku jsme přečkali pod přístřeškem a když největší déšť pominul, natáhli jsme anténu a připravili pohodlné vysílací pracoviště. Pustil jsem se do vysílání, Roman mě chvilku sledoval a potom na ještě teplém ohništi rozdělal ohýnek. To bylo příjemné, protože začalo foukat a citelně se ochladilo. Jakmile jsem uspokojil hlavní nápor lovců, moc rád jsem si nad ohýnkem ohřál prokřehlé ruce. Dál jsme se na vrcholu nezdržovali a pokračovali jsme v pochodu. Výstupem na Třemšín skončila první část cesty, teď nás čekal sestup z Brd směrem k Přebudovu. Drželi jsme jihozápadní směr a zpříjemňovali si pochod Romanovo pemikanem. Chvílemi svítilo sluníčko, chvílemi se obloha mračila, ale déšť se nám vyhýbal.

Na návštěvě

S večerem jsme se přiblížili k Přebudovu. Zastavili jsme se v archeologickém táboře, kde byl Romanův syn Milan s několika kamarády. Vypili jsme s nimi u ohně jedno pivo a potom nás Milan doprovodil do místa našeho noclehu. Cestou jsme ještě u studánky doplnili zásoby vody a v lese u přepychového přístřešku jsme s chutí shodili krosny ze zad. Sedmadvacetikilometrový pochod nás příjemně unavil a taky vyhladověl. Za krátkou chvíli už vesele plápolal oheň a nad ním se opékaly buřty. Večeři jsme zapili pivem z plechovky a hodinu před půlnocí jsme pod přístřeškem usnuli spánkem spravedlivých.

Přepychový nocleh v lese

Sváteční prvomájové jitro jsme přivítali vydatnou snídaní a horkým čajem. Kromě chleba se salámem jsme vyzkoušeli „americké kádéčko“ alias MRE. Nebylo špatné. Sbalili jsme spaní, uklidili a vyrazili jsme na vlak do Životic. Pět kilometrů na zastávku jsme ušli s časovou rezervou a tak jsme si na zastávce ještě stihli uvařit čaj. Motoráček přijel podle jízdního řádu a dovezl nás do Nepomuku. Tam jsme sedli na rychlík do Plzně a v Plzni na vlak do Domažlic. Krátce po poledni jsme byli doma. Byl to krásný vandr a už máme několik nápadů kam se podívat příště.

Na vlně 17440 metrů

2010-12-16T06:05:00.007+01:00

Téměř sedmnáct a půl kilometru, taková je délka vlny, na které ze švédského Grimetonu vysílá dlouhovlnná stanice SAQ. Vlnová délka 17440 metrů a jí odpovídající frekvence 17,2 kHz ale nejsou jedinými zajímavými parametry tohoto unikátního zařízení. Srdce vysílače SAQ tvoří Alexandersonův alternátor s průměrem rotoru 1,6 m, jež při 2100 otáčkách za minutu generuje výkon 200 kW. Je to poslední funkční vysílač tohoto druhu na světě a v roce 2004 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Stanice SAQ (foto Wikipedia)

Impozantní je i anténa stanice SAQ. Šest 127 metrů vysokých stožárů s rameny o délce 46 m nese osm 2200 metrů dlouhých vodičů, kterými je napájeno šest vertikálních zářičů. Rozestup mezi jednotlivými stožáry je 380 metrů a pozemek stanice SAQ zabírá plochu 110 hektarů.

Grimetonská stanice byla vybudována v letech 1922-1924 pro zajištění transatlantické komunikace. Byla součástí celosvětové sítě tvořené osmnácti dlouhovlnnými vysílač. Další stanice byly umístěny v kontinentální části USA, na Havajských ostrovech, ve Walesu a v Polsku.

Provoz stanice SAQ byl ukončen krátce po druhé světové válce, kdy se dálkový radiový provoz definitivně přesunul na krátké vlny. Následně stanici převzalo švédské královské námořnictvo a až do roku 1995 ji používalo pro komunikaci s ponorkami. Poté měla být stanice zrušena. Naštěstí se našel dostatek radiových nadšenců a hlavně peněz a stanice SAQ byla jako technická památka zachována.

Alexandersonův alternátor (foto Wikipedia)

V současné době stanice vysílá krátké telegramy při zvláštních příležitostech. Pravidelně se na kmitočtu 17,2 kHz ozývá o první červencové neděli v rámci oslav Alexandersonova dne a potom také o Vánocích. Letošní vánoční vysílání proběhne na Štědrý den, tj. v pátek 24. prosince v 0800 UTC a zprávy o poslechu budou potvrzovány QSL. Posluchačský report je možné poslat několika způsoby (e-mailem, přes QSL službu nebo direct). Příslušné kontakty jsou uvedeny na webu Alexandersonovy společnosti.

Lars SM6NM u klíče (foto Alexandersonova společnost)

Možností, jak přijímat na velmi dlouhých vlnách vysílání SAQ, je několik. Přijímač pro VLF má ve svém hamshacku asi málokdo, ale je možné postavit jednoduchý konvertor k běžnému krátkovlnnému (T)RXu. Inspiraci je možno čerpat například na stránkách Rogera G3XBM.

Pokud se vám nechce nic bastlit, existuje ještě jednodušší cesta. Stačí mít počítač se zvukovou kartou, do jejího vstupu přivést signál přímo z antény a na 17,2 kHz poslouchat za použití vhodného programu. Tím může být třeba Spectran nebo Argo. S anténou si není nutné lámat hlavu. V porovnání s vlnovou délkou bude každá anténa krátká, hi. Ale pro příjem SAQ postačí jakákoliv drátová anténa, v nouzi poslouží i několik metrů drátu.

Poslední možností je poslechnout si vysílání SAQ prostřednictvím webového SDR přijímače v nizozemském Delftu (JO21EX). V tomto případě ovšem nebude váš případný SWL report potvrzen QSL lístkem.

Všem, kteří budou na Štědrý den poslouchat vysílání SAQ, přeji dobré příjmové podmínky!

Na závěr ještě tip na pěkné video z Grimetonu:

a několik webových odkazů:

Klubový rekord OK5W (CQ WW CW DX Contest 2010)

2010-12-07T21:30:00.005+01:00

Konec listopadu přinesl oblíbený vrchol závodní sezony na krátkých vlnách v podobě CQ World-Wide CW DX Contestu. Ještě týden před závodem to vypadalo, že budeme mít problémy sehnat dostatek operátorů, ale nakonec nás bylo víc, než jsme čekali. První z nás dorazili do zasněženého krušnohorského contestového QTH OK5W už ve čtvrtek a začali se zvedáním antén a ostatními přípravami. V pátek přijeli ostatní a po dokončení prací na anténách došlo na instalaci zařízení a zprovoznění počítačové sítě. Jarda OK1WF se chopil svého obvyklého úkolu – pro jednotlivá pásma určil operátory a naplánoval cíl v okolí 8.500.000 bodů. Rozdělení operátorů vypadalo takto

160m: OK1JKT + OK7CM, 80m: OK2ZW + OK7CM, 40m: OK1CF + OK1NF, 20m: OK1JR + OK1HRA, 15m: OK1TA + OK1NF, 10m: OK1FKD + OK1WF, technická skupina: OK1AAU, OK1AEZ, OK1AMX a OK1MJA.

Techniku se povedlo připravil nečekaně brzy a tak zbyl v pátek čas na příjemný pokec. Hodinu po půlnoci začala telegrafní bitva a v zápětí se objevila první komplikace. Na 160m pracovišti nefungovalo klíčování a trvalo několik hodin, než se problém klukům podařilo úspěšně najít a odstranit a Karel OK1JKT mohl začít zobat násobiče až nad ránem. Do konce závodu se naštěstí už žádná další závada neobjevila.

Spojení i násobiče přibývali solidním tempem a v polovině závodu jsme odhadli, že bychom se poprvé v klubové historii mohli dostat přes hranici deset miliónů bodu. V fonické části CQ WW Contestu se nám to podařilo už několikrát (naposledy letos a loni), ale v telegrafu jsme takový výsledek ještě nikdy neměli. Přání se nám splnilo a čtyři hodiny před koncem závodu magická hranice deseti milionů padla. V úsilí o co nejlepší výsledek jsme ale samozřejmě nepolevili a do poslední minuty jsme se snažili udržovat co nejvyšší rejt a hledat další násobiče.

Závod jsme skončili s hrubým výsledkem 5136 spojení, 199 zón, 781 zemí, 10.964.000 bodů. Udělat o několik desítek spojení víc, přehoupli bychom se přes jedenáct miliónů ...
Kromě celkového výsledku, který silně předčil naše očekávání před závodem, nás potěšilo několik dalších čísel. Na dvou pásmech (40m a 15m) jsme udělali všech 40 zón a na dalším pásmu (20m) nám do splnění WAZ chyběla jediná zóna. Na každém z pásem 40m, 20m a 15m jsme udělali více než 150 zemí. Pětipásmový DXCC nám utekl o jednu jedinou zemi (na 10m máme 99 zemí). Špatný není ani výsledek na 80m: 130 zemí / 35 zón.
A pro srandu jsme při hodnocení závodu spočítali průměrný věk operátorů. Vyšlo nám 57,5 roku. Mohlo to být víc, hi, ale průměr jsem pokazil já (33 let) a Dan OK1HRA (39 let).

Hrubý výsledek po pásmech je k vidění na listu 3830.

Za rok NSL!

CQ World-Wide SSB DX Contest 2010

2010-11-05T19:29:00.008+01:00

Tahounům kolektivu OK1KSO se podařilo včas uvést všechny antény do provozuschopného stavu a tak jsme (OK5W) ani letos nechyběli v největším a nejpopulárnějším KV závodu sezony. Obsazení jednotlivých pásem operátory bylo následující: 160m - OK1WF+OK1FKD, 80m - OK2ZW, 40m - OK1CF+OK1NF, 20m - OK1JR, OK2ZI, 15m - OK1DO+OK1NF, 10m - OK1FKD+OK1WF, technická skupina: OK1AAU, OK1AEZ, OK1AMX, OK1MGJ, OK1MJA.

Závod jsme začali v sobotu v 0000z obvyklým způsobem, tj. pile-upem na 40m a zobáním násobičů a 80m a 160m. Podmínky šíření nebyly ideální, ale low bands parta bojovala statečně. Zářil zejména Zdeno OK2ZW, který měl po první noci na 80m uděláno víc než 80 zemí.

Tři hodiny po začátku závodu přišel vážný problém – v koncovém stupni na 40m/15m shořelo anodové trafo. Technická skupina pod velením Jirky OK1AEZ se ihned dala do práce, ale ani výměna trafa za náhradní nepřinesla kýžený efekt a museli jsme přistoupit k náhradnímu řešení. To spočívalo v přesunu PA mezi pracovišti. Koncový stupeň z 10m putoval na RUN pro 40m/15m a na jeho původní místo jsme nainstalovali konec z násobičového pracoviště. To jsme následně vybavili osvědčeným PA Drake L4B, který do té doby odpočíval v záloze. Nebýt toho, že jsme díky Jirkovi OK1DO měli o jeden kotel navíc, nevím, jak bychom vzniklou situaci rozumně vyřešili.

Jakmile bylo 15m pracoviště v sobotu dopoledne zprovozněno v plné síle, netrpělivě jsme se s Jirkou DO vrhli na pásmo a začali dohánět ztracený provozní čas. Zaměřili jsme se hlavně na počet spojení a než se patnáctka v podvečer zavřela, měli jsme jich v logu něco málo přes tisíc. V násobičích jsme ale na 15m silně pokulhávali. Nezbylo než se spolehnout na to, že i druhý den contestu budou přijatelné condx a násobičový deficit smažeme. To se naštěstí v neděli vyplnilo. Svůj kus práce v sobotu odvedli také kluci na 20m a Josef OK1FKD na 10m. Pile-up na deseti metrech neměl smysl, ale o to náročnější bylo poctivě celý den „bicyklovat“ po téměř prázdném pásmu a snažit se udělat každý dosažitelný násobič. Toho se Josef zhostil jako obvykle se ctí.

S přicházejícím večerem se hlavní nápor přenesl na spodní pásma. Na 160m poctivě pracoval Jarda OK1WF a jeho výkon nebyl nijak ovlivněn odpoledním koncertováním v německém Annabergu. Osmdesátku dál bravurně ovládal Zdeno a nezáviděníhodný masakr na 40m ležel na bedrech Karlovi OK1CF. Ten měl navíc situaci ztíženou tím, že použitý kotel omezoval v důsledku horšího PSV svůj výstupní výkon a to je na 40m SSB pochopitelně znát. (K tomu byl výsledek na 40m negativně ovlivněn poruchou PA uprostřed US pile-upu a tím způsobenou ztrátou několika stovek spojení.)
Nezávodní zajímavostí soboty byly 40. narozeniny Karla OK2ZI. (Ještě jednou všechno nejlepší, Karle!)

Skóre v polovině závodu napovídalo, že by za předpokladu hladkého průběhu druhé poloviny nemusel být konečný výsledek úplně špatný. Předpoklad naštěstí vyšel a v neděli jsme museli řešit už jen drobné problémy, např. rozpadlou šlapku na 15m (vyřešil OK1DO bez přerušení pile-upu) nebo problémy s chodem počítačů způsobené běžícím antivirovým programem (hladce vyřešil Milan OK1AMX). Stejně jako v sobotu, i v neděli se pěkně otevřelo 15m a mohli jsme přidat dalších 600 QSO a hlavně chybějící násobiče. Podobně na tom byla i dvacítka, se kterou jsme soupeřili v tom, komu se povede udělat všech 40 zón. (To nakonec dopadlo nerozhodně v poměru 39:39. Na dvacítce jsme neudělali spojení se zónou 36 a na patnáctce podmínky neumožnily spojení s první zónou.) Zdenovi se na 80m podařilo dotáhnout násobičové skóre až na 105 zemí a 27 zón a ke konci závodu si užil parádní pile-up. Jarda WF vyrovnal na 160m můj loňský klubový rekord a udělal 67 zemí a k tomu pěkných 18 zón. Karel CF dokázal vymačkat ze 40m něco přes 1.100 spojení se 129 zeměmi z 37 zón. Několik hodin před koncem závodu padla v souladu s předpovědí Báňského prognostického ústavu hranice 10 miliónů bodů a v poslední minutě závodu zakulatil Zdeno počet spojení na 5.400. Po 48 hodinách provozu jsme závod skončili s hrubým výsledkem 5.400 spojení, 181 zón, 668 zemí a cca 10.256.000 bodů. Výsledky po jednotlivých pásmech jsou k vidění zde.

Závod jsme jako obvykle zapili sektem a nad připraveným občerstvením jsme si povídali o všem možném ještě několik hodin. Po několika málo hodinách spánku jsme v pondělí ráno sbalili antény a rozjeli se k domovům.

Naslyšenou na konci listopadu v CW části CQ WW Contestu!

S kamarády na Kdyňsku: Koráb OK/PL-028 & Rýzmberk OK/PL-043

2010-08-18T19:39:00.005+02:00

Když mi Zuzka nabídla na sobotu 14.srpna volný program, začal jsem bez váhání připravovat další SOTA výpravu. Oslovil jsem Romana, Radka OK1MRK a Tomáše OK1JRA a po zvážení několika variant jsem klukům nabídl výlet na Kdyňsko. Roman a Radek na nabídku kývli a po domluvení několika detailů nestálo našemu plánu nic v cestě. V sobotu ráno jsme dojeli vlakem přes Domažlice do Kdyně. Obloha nad Kdyní byla zatažená a kopce v okolí se schovávali v mracích, ale nepršelo a panovala ideální pochodová teplota.

Jakmile se nám povedlo vymotat z Kdyně, zapadli jsme do lesa a začali stoupat na Koráb. Směr nám kromě žluté značky ukazovaly také hřiby, které Roman cestou pilně sbíral. Na vrcholu jsme vedle vchodu do turistické chaty rozbili náš tábor a po převlečení do suchých triček začalo budování vysílacího pracoviště. Radek 1MRK vybalil z kufříku IC-706, na slunečník pověsil Slim Jima, připojil 7Ah akumulátor a byl QRV. Já z batohu jen vytáhl Wouxuna, deník a svačinu a byl jsem připravený na VKV aktivaci Korábu OK/PL-028. Hned první spojení s Vaškem OK1CVP/P z Brna (Radče) OK/PL-035 bylo SOTA/SOTA. V FM Poháru jsme rozdali body deseti stanicím, mimo jiné také Tomášovi OK1JRA/P a Zdeňkovi OK1IHZ/P, kteří aktivovali kopec Maršál OK/PL-071, a Pavlovi OK1ZAJ z Čerchova OK/PL-088. Roman mezitím zkoumal blízké okolí, ale žádné houby neobjevil. Kvůli mlze nemělo význam lézt na rozhlednu a tak jsme po úspěšné aktivaci a svačině vysílací nádobíčko zase sbalili a pokračovali v cestě. Další zastávkou byla zřícenina Nového Herštejnu. Informace o tom, že se jedná o jednu z největších zřícenin na západě Čech, nelhala a bylo co obdivovat.

Z Nového Herštejnu jsme zamířili k Rýzmberku. Pod kopcem Kravař nám cestu zkřížilo několik pitomců na terénních motorkách, kteří si les spletli s motokrosovou dráhou. Svorně jsme si zanadávali, ale dobrou náladu nám to nezkazilo a za neustávajícího klábosení jsme došli na vrchol Rýzmberku. Podobně jako na Korábu, i tady je fungující hospoda a rozhledna. A protože se počasí a viditelnost podstatně vylepšily, Roman neodolal, vylezl na rozhlednu a pokochal se výhledem do kraje. Ale ještě předtím jsme společně natáhli dipól na 40m. Radek zatím zprovoznil svůj transceiver, já jsme vedle jeho IC-706 položil svojí IC-703 a „Icom Party“ mohla začít. Zpočátku byl problém najít v okolí 7032 kHz volné místo pro můj desetiwattový telegrafní signál, ale nakonec jsme se prosadil a po prvním spojení s Royem G4SSH se další stanice sypaly jedna za druhou, resp. jedna přes druhou. Povedlo se i jedno SOTA/SOTA spojení s Tomim HA6IAY/P z kopce Babar-hegyes HA/EM-116. Radek se zaměřil na 2m FM, ale moc se mu nedařilo a ani po přeladění na 40m SSB to lepší nebylo a v aktivaci mu nepomohla ani sklenička medoviny. Vybitý akumulátor udělal definitivní tečku za jeho snahou o aktivaci Rýzmberku OK/PL-043. Romana tentokrát poslech telegrafie a příjemně hřející sluníčko ukolébaly a na chvilku si zdřímnul.

Posledním bodem programu na Rýzmberku měl být ohýnek a opékání buřtů, ale protože na vrcholu nebylo dřevo, zabalili jsme batohy, přesunuli se na úpatí kopce a ohýnek rozdělali tady. Opečené buřty jsme zapili stříbrskou desítkou a po uhašení ohně jsme spokojeně došli zpátky na nádraží do Kdyně, kde náš pochod po cca patnácti kilometrech končil. Návrat vlakem proběhl po stejné trase Kdyně - Domažlice - Plzeň. Podle mého soudu a také podle vyjádření kluků se celá akce povedla na jedničku. Díky za prima SOTA výlet, kluci!

Fotky jsou jako vždy k vidění na Rajčeti.

Polní den 2010 u OK1KJO

2010-08-06T19:37:00.005+02:00

Ani letos jsme s kamarády z OK1KJO nevynechali VKV Polní den. Po loňské premiéře na kótě Výrov (JO60TG) jsme i letos zamířili na stejné místo. V pátek 2. července na kopec dorazili Honza OK1AQB, Josef OK1FKD, Jirka OK1HJZ, Míra OK1JEH, Honza OK1MJA, Jarda OK1WF, Jindra OK1XR, Milan OK9UKI a já. Na Výrově nás ale bohužel čekalo nepříjemné překvapení. Zemědělec, kterému patří pole na vrcholu, koupil a osel kukuřicí i poslední volný kus půdy. A protože právě s tímhle pláckem jsme počítali jako s místem, odkud budeme vysílat, museli jsme náhle řešit otázku, kde postavíme stožár s anténami a vysílací stan. Po krátké poradě a obhlídce vrcholu jsme se rozhodli využít neosetý okraj pole několik výškových metrů pod vrcholem. Jídelní stan, stany na spaní a auta jsme nechali na osvědčeném místě mimo příjezdovou cestu. Klidným tempem jsme se pustili do montáže antén 2x9 el. DK7ZB, stavby stožáru a budování vysílacího pracoviště. Protože panující vedro nedělalo Jindrovi OK1XR dobře, jel si odpočinout do nedalekého Klučku. Omylem se mu povedlo odvézt s sebou třmeny k jedné z antén a tak jsme museli přerušit práci a zajet pro třmeny. Potom už nám v úspěšném vztyčení anténního systému nic nezabránilo. Ale už brzy se mělo ukázat, že není všem komplikacím konec.

S blížícím se večerem přijel na kopec traktor a v něm rozlícený majitel pole. Bez váhání na nás začal hulákat, ať si sbalíme svoje krámy a z kopce okamžitě vypadneme. A policie že už je na cestě. Snažili jsme se rolníka uklidnit a vysvětlit mu, kdo jsme, co na Výrově chceme a že jeho kukuřici nebudeme nijak škodit. Po nějaké době zemědělec trochu vychladl a policii odvolal, ale ještě dlouho nám trvalo, než jsme trpělivým vysvětlováním a jemnou diplomacií přiměli majitele pole, aby nás na kopci strpěl. Když se to podařilo, otřeli jsme si zpocená čela a zasedli k jídlu a pití. Dýchánek si někteří z nás protáhli až do pozdních nočních hodin. :-)

V sobotu po snídani jsem vyzbrojen FM ručkou, mapou a vodou vyrazil na několik kilometrů vzdálený Pískový vrch OK/US-044. Bylo dost teplo a ocenil jsem, že většina cesty vedla ve stínu vzrostlých stromů. Z Pískového vrchu jsem udělal celkem 13 spojení, z toho 11 bylo s kamarády na Výrově, hi, ale platná aktivace dalšího SOTA vrcholu to byla. Na zpáteční cestě jsem koukal po houbách, ale kromě dvou kompletně červivých bedel a jedné holubinky bylo ve vysušeném lese prd. Po šťastném návratu na Výrov následoval oběd, siesta před závodem a klábosení s kamarády. Měl jsme i několik návštěv – postupně se na nás přijeli podívat Milan OK1AMX, Standa OK1MNH, Sváťa OK3CV a Dalibor OK1UKC. (Posledně jmenovaný si vysloužil náš obdiv tím, že v parném počasí přijel z Kadaně na kole.) Po začátku závodu nás potěšil krátkou návštěvou Jirka OK1AEZ a zastavili se také Říhovci, konkrétně Zdeněk OK1AR, Maruška OK5AR a dvě jejich vnoučata.

Vlastní závod měl až do nedělního rána obvyklý průběh. Se sto watty a dvěma anténami se dnes ve velkém závodu na dvoumetru díra do éteru udělat nedá, ale to ani nebylo naším cílem. Jako obvykle jsme se snažili o překonání hranice 100.000 bodů a jako obvykle to bylo marné. :-) Přesně podle předpokladů a zkušeností bylo výživnější ladit po pásmu a hledat stanice, ale ani volání výzvy nebylo úplně marné a body přineslo. U zařízení jsem se střídal s Josefem OK1FKD a k lizu se dostal také Jarda OK1WF. S natáčením antény nám pomáhal ještě Honza OK1AQB. Podmínky šíření byly podle mě průměrné, ale příjemné bylo, že nám žádná z OK superstanic nezpůsobovala nadměrné rušení a i nejsilnější stanice měli signály čisté a přiměřeně široké. Naděje překonat stotisícovou hranici padla definitivně v neděli ráno, když závodní notebook odmítl další spolupráci. Téměř dvě hodiny jsme se s Pepou 1FKD a Honzou 1MJA snažili počítač přivést k rozumu. Pomohla až demontáž pevného disku a jeho následná montáž do záložního notebooku. (Až dva týdny po závodě Jindra 1XR pokusem zjistil a ověřil, že problém byl v nízkém napájecím napětí.) Ulevilo se nám, že přece jen nepřijdeme o deník a hlavně o možnost dokončit závod, a s novou chutí jsme bojovali dál. Nakonec jsme v deníku měli 331 platných spojení, cca 83.200 bodů a stanice ze dvaceti zemí DXCC (9A, DL, E7, F, HA, HB, HB0, I, OE, OK, OM, ON, OZ, PA, S5, SM, SP, UA2, UR, YU). Nejdelší spojení (917 km) jsme udělali s YT2L z KN04UC. Podle nahlášených výsledků na nás v kategorii LP nejspíš zbyde neoblíbená bramborová medaile.

Balení a odjezd proběhly bez komplikací a po prima víkendu na kopci jsme se ve zdraví vrátili domů. Z Výrova jsme s největší pravděpodobností vysílali naposledy a tak příště naslyšenou odjinud!

Výlet do Friedrichshafenu aneb splněné přání

2010-07-16T21:14:00.015+02:00

Na konci června jsem se s kamarády Jardou OK1WF a Karlem OK1CF vypravil do Friedrichshafenu. Důvodů proč se podívat na největší evropskou radioamatérskou výstavu jsem měl několik, ale tím primárním byly zkoušky na americkou koncesi. Tady jsou mé zážitky a dojmy z výletu k Bodamskému jezeru:

Cesta a ubytování

Původně jsme měli jet jen Jarda OK1WF a já, ale posléze se k nám přidal ještě Karel OK1CF, který se nevešel do auta s oficiální delegací ČRK. Obě cesty přes celé Německo odřídil Karel a provedl to bravurně a rychle (na můj vkus až příliš rychle, hi).

Ubytování jsem pro sebe a Jardu WF s dostatečným předstihem zajistil v mládežnické ubytovně Jugendherberge Graf Zeppelin, kde jsme za příznivou cenu měli zajištěno nejen přespání, ale také stravování. Příjemné bylo i to, že z ubytovny je to na břeh Bodamského jezera jen cca 150m a tak jsem měl osvěžující koupání přímo pod nosem. (To, že ubytovna byla plná pěkných mladých holek, na které byla radost se podívat, raději nebudu rozvádět ;-).

Spali jsme na čtyřlůžkovém pokoji a záhy jsme zjistili, že naši dva spolunocležníci jsou stejně jako my radioamatéři. Byli to Jürgen DG3FE a Klaus DL6DCI. Po první noci byl Jürgen trochu rozpačitý z Jardova hlasitého zdravého hornického spánku a neocenil ani Jardovu nabídku utužit mezinárodní přátelství rosou z města Tullamore. Druhou noc už byl Jürgen smířen s osudem.

HAM RADIO 2010

Na výstavě HAM RADIO jsem byl poprvé a doufám, že ne naposledy. K vidění toho bylo opravdu hodně a ne všechno, co by mě zajímalo, jsem od pátečního poledne do nedělního rána stihnul. Kromě výrobců a prodejců radioamatérské techniky zde měly svoje zajímavé stánky také národní organizace a další amatérské spolky. Výstavu doplňovala řada doprovodných setkání a přednášek. Protože čas není nafukovací a přednost u mě měly zkoušky na americkou koncesi a shánění součástek na bleším trhu, stihnul jsem ze zajímavých přednášek jen DX Fórum německé DX nadace (GDXF). Fórum moderoval Enrico DL2VFR a po úvodním slovu a ocenění nejlepších QSL manažerů za uplynulý rok přišel na řadu hlavní bod – trio přednášek o DX expedicích od jejich přímých účastníků. Při první přednášce se u mikrofonu a projekčního plátna střídali Tom N4XP a Joe W8GEX a vyprávěli o loňské expedici K4M na ostrov Midway. Následovalo neméně zajímavé povídání o výroční expedici 3D20CR na Conway Reef přednesené Uwem DJ9HX. Po krátké přestávce vystoupili Nigel G3TXF a Jacques F6BEE s prezentací o expedici TX4T, která se letos v únoru ozvala z Francouzské Polynésie. Pro mě je Pacifik synonymem dálek a exotiky a poslechnout si v podání hvězd DX světa vyprávění o třech pacifických expedicích bylo krásným zážitkem.

Staří známí a noví přátelé

Ve Friedrichshafenu jsem potkal staré kamarády (Rasťa OM3BH, Dietmara DL3DXX, Ondru OK1CDJ se Sašou OK1RS a další), ale hlavně jsem se setkal s řadou amatérů, které jsem znal jenom z pásem nebo literatury. Pozdravil jsem se třeba s Davem K1ZZ (výkonný ředitel a sekretář ARRL), Timem VE6SH (prezident IARU), Colinem G3PSM (prezident RSGB) a dalšími osobnostmi.

Ve stánku ČRK jsem si pěkně popovídal s Hansem PB2T (prezident 1. regionu IARU), od Abdullaha A71CV jsem se dozvěděl kolik je v Kataru koncesionářů (70), kolik z nich je aktivních (10) a kolik jich umí telegraf (3!) a poklábosili jsme také o závodění na KV– Abdullah je členem závodního týmu A73A, já patřím do závodní party OK5W.

Pokládám za čest, že jsem mohl osobně vyseknout poklonu Tomovi W1TP a poděkovat mu za všechno, co dělá pro komunitu zájemců o telegrafní historii. Pokud vám jméno profesora Toma Perery W1TP nic neříká, pak vězte, že je to pravděpodobně největší žijící odborník na elektrický telegraf a jeho historii a též odborník na šifrovací stroje à la Enigma, autor řady publikací a tvůrce on-line muzea telegrafu. Tom Perera W1TP je v oboru historie elektrického telegrafu referenčním pojmem podobně jako byl např. L.B. Cebik W4RNL pojmem v oblasti antén nebo jakým je Joe Taylor K1JT na zpracování slabých radiových signálů.

Nezapomenutelným pro mě byl a je dlouhý rozhovor, který jsme spolu s Karlem OK1CF vedli s Tomim HA7RY o jeho loňských pacifických expedicích na Chesterfieldovy ostrovy (TX3A) a Mellish Reef (VK9GMW), odkud s Georgem AA7JV předvedli fantastický provoz, kterým potěšili DXmany po celém světě. Ve dvou lidech a se skromnou výbavou dokázali strčit do kapsy některé obří DX expedice s mnoha operátory a rozpočty v řádech statisíců dolarů. (Kdo z vás letos vyrazí do Holic, bude si moci zásluhou Karla OK1CF poslechnout Tomiho přednášku tlumočenou do slovenštiny.)

Velkou radost mi udělalo seznámení s Ericem SM6JSM. Ve stánku švédské národní organizace SSA jsem si všiml starých QSL lístků a člověka, který je třídil podle zemí. Okamžitě jsem se s ním dal do řeči. Byl to SM6JSM, správce archivu, pokladník a QSL manažer SSA. Pomohl jsem mu třídit předválečné lístky a báječně jsme si u toho popovídali o sbírce QSL, jíž je Eric správcem, o historii, ale také o závodění, o dlouhovlnné stanici SAQ a o Švédsku. Eric mi ukázal některé raritní lísky a vyzkoušel mě ze znalosti starých prefixů. Rozbušilo se mi srdce, když jsem v ruce držel lístky od stanic jako W6AM, W6KG, KV4AA, G5RV a dalších legend. V příjemné debatě jsme pokračovali ještě v sobotu a také v neděli ráno před naším odjezdem z Friedrichshafenu. Doufám, že budu moci využít Ericovo pozvání k návštěvě a někdy se podívám do jeho QTH v Karlsborgu.

Nad sbírkou QSL ve stánku SSA jsem se v neděli ráno potkal s Wolfem OE1WHC, kurátorem organizace DokuFunk, spravující největší světovou sbírku historických dokumentů týkajících se radiové komunikace (včetně obrovské sbírky QSL čítající několik miliónů lístků). Wolf mě informoval o činnosti DokuFunk a zmínil přání prohloubit spolupráci s Českým radioklubem. Zašel jsem pro Jirku OK1AOZ a ten z pozice předsedy ČRK projednal s Wolfem možnosti spolupráce DokuFunk - ČRK.

Zkoušky na US koncesi

Hlavním bodem mého programu byly sobotní zkoušky k získání americké radioamatérské koncese. Přání mít kromě české také US koncesi mám už řadu let a když jsem na jaře zjistil, že se na konci června sejde ve Friedrichshafenu americká zkušební komise, začal jsem po krátkém přemýšlení organizovat výlet do Německa, připravovat se na zkoušky a zařizovat ostatní potřebné věci (dopravu, ubytování a korespondenční adresu v USA). V současné době existují ve Spojených státech tři třídy amatérských koncesí – Technician, General a Extra. Je možné získat rovnou Extra třídu, ale předchozí třídy nelze přeskočit a uchazeč musí před zkouškou na Extra třídu úspěšně složit zkoušky na třídy Technician a General. Mým cílem byla Extra třída a tudíž jsem se musel naučit zkušební otázky pro všechny tři třídy, což představovalo celkem 1614 otázek. (Zkoušky pochopitelně probíhají v angličtině a její zvládnutí na potřebné úrovni je nutnou podmínkou úspěchu.) Některé zkušební otázky (např. ze základů techniky) jsou primitivní, ale zároveň je celá řada otázek z předpisů upravujících provoz amatérských stanic v USA, které jsou náročné a nezbývá, než se je naučit prakticky nazpaměť. Podle mého skromného soudu je mezi náročností zkoušek na třídy Technician a General na jedné straně a na třídu Extra na straně druhé kvalitativní skok. Kompletní sady zkušebních otázek pro jednotlivé třídy jsou na webu ARRL. Chcete-li si vyzkoušet testy, máte možnost třeba na webu Rona KB0MGA.

Zájemců o zkoušky na US koncesi se v sobotu dopoledne sešlo něco přes čtyřicet. To byl nejspíš větší zájem, než jaký zkušební komise pod vedením Mitche K7DX předpokládala, a část uchazečů tak musela být zkoušena ve druhé místnosti, což komise zvládla bez potíží. Po registraci, zaplacení administrativního poplatku 15 USD a vyplnění FCC formuláře 605 si vzal slovo Mitch K7DX a vysvětlil nám jakým způsobem testy vyplňovat a čeho se vyvarovat. Potom už komisaři rozdali testy a zábava mohla začít. U každé zkušební otázky jsou na výběr čtyři možné odpovědi, správná je vždy jen jedna, ovšem u některých otázek zní správná odpověď „All these answers are correct.“, tj. „Všechny tyto odpovědi jsou správné.“ Samozřejmě je též nezbytné jednotlivé otázky správně pochopit. Časový limit na vyplnění testu není stanoven.

Test na třídu Technician obsahuje 35 otázek a hranice pro úspěšné složení zkoušky je minimálně 26 správných odpovědí. Mým nevyřčeným cílem ovšem bylo 100% správných odpovědí, aby Amíci viděli, že OK amatéři něco umí, a nemohli říkat, že OK1NF testy prošel spíš náhodou. :-)
Co jsem si předsevzal, to se mi podařilo a první test jsem napsal na 100%. Pochopitelně mi to udělalo radost a věděl jsem, že ať se dál bude dít cokoliv, americkou koncesi mám v kapse! Ale místo spaní na vavřínech jsem se soustředil na další test, tentokrát pro třídu General. Počet otázek a hranice úspěchu jsou stejné jako u třídy Technician, tj. šestadvacet z pětatřiceti (a pro mě pětatřicet z pětatřiceti, hi). Poctivá příprava se mi vyplatila i tentokrát a podruhé jsem měl 100% odpovědí správně. To už zkušební komisi zaujalo a komisaři mi začali držet palce, aby se mi i poslední test povedl stejně dobře jako testy předchozí. Test na Extra třídu je náročnější a delší – má 50 otázek a nezbytné minimum je 37 správných odpovědí. Naposledy jsem se soustředil a po vyplnění testu už jen netrpělivě čekal na jeho opravení. Komise můj test z vlastní vůle opravila přednostně, ale s oznámením výsledku komisaři chvíli otáleli. Ovšem podle jejich potutelných úsměvů mi bylo jasné jaká uhodila. Vzápětí se moje domněnka potvrdila. Potřetí v řadě 100%! Následovaly gratulace od zkušebních komisařů se slovy, že takový výsledek se nevidí každý den. Polichotilo mi to a radoval jsem se ze splněného přání i z toho, že jsem neudělal ostudu ani sobě, ani radioklubu OK1KSO / OK5W a koneckonců ani OK amatérům. S dokladem o úspěšném vykonání zkoušek v ruce jsem se po dvou hodinách vrátil do stánku ČRK, abych se o radost podělil s přítomnými kamarády, kterým zpětně děkuji za duševní podporu. A první řadě tímto děkuji za podporu a pochopení pro moje amatérské vrtochy mojí XYL Zuzce!

Americký povolovací orgán (FCC) konal rychle a týden po zkouškách mi vydal koncesi s arizonskou značkou AE7HL.

Bleší trh

Bleší trh byl podle vyjádření pravidelných návštěvníků výstavy rozsahem menší než v předchozích letech. Přesto bylo ve dvou plných halách co prohlížet, a kdo chtěl poctivě projít celý bleší trh, měl o zábavu na řadu hodin postaráno. Já jsem tohle martýrium podstoupil, protože sháním dobové součástky a konstrukční díly na stavbu repliky transceiveru Whaddon MkVII, známého také pod označením Paraset, používaného za druhé světové války paradesantními výsadky v okupované Evropě. Na dva zátahy jsem prolezl celý blešák, ale moc úspěšný jsem nebyl. Jediné, co se mi podařilo sehnat, je elektronka 6V6. Svérázný italský klumpař, od kterého jsem lampu koupil, měl bohužel jediný kus. To sice do jednoho Parasetu stačí, ale chtěl jsem koupil elektronky také pro OK1JRA a OK1XR.

Jinak se na bleším trhu prodávalo všechno od diskrétních součástek přes konektory, telegrafní klíče, antény, měřicí přístroje, mikrovlnnou techniku, radioamatérské a vojenské radiostanice, stará rádia, počítače až po odbornou literaturu. Šla mi z toho hlava kolem a musel jsem si dát klapky na oči a hledat opravdu jen součástky pro Paraset.

Večerní program

V pátek jsme po chutné a bohaté večeři v mládežnické ubytovně vyrazili s Jardou WF k Bodamskému jezeru. Já jsem se po parném dnu s chutí osvěžil v jeho chladivé vodě, Jarda podobné touhy neměl a trpělivě mě sledoval ze břehu. Aby se po dobu mého koupání nenudil, dal jsem mu k dispozici 2m FM ručku. Když jsem vylezl z vody a trochu oschnul, vydali jsme se po břehu jezera směrem k centru Friedrichshafenu hledat příhodnou hospůdku. Uspěli jsme v přístavišti, usadili se na zahrádce s výhledem na kotviště, jezero a krásné hory ve Švýcarsku a nad pivem Memminger jsme s Jardou kecali o věcech amatérských i neamatérských. Kolem desáté jsme vyráželi zpátky do ubytovny. V sobotu večer jsme si páteční program zopakovali s tím rozdílem, že jsme šli najisto.

Výlet do Friedrichshafenu se povedl ve všech směrech a bude-li vhodná příležitost, rád se tam znovu podívám.

Fotky jsem jako obvykle dal na rajče.

Další posluchačské diplomy

2010-03-15T21:45:00.012+01:00

Podařilo se mi splnit podmínky několika dalších diplomů a do mojí sbírky díky tomu přibyly:

9A CW Award
Diplom vydávaný chorvatskou národní radioamatérskou organizací (Hrvatski radioamaterski savez) za telegrafní spojení s 25, 50, 75 chorvatskými stanicemi po 5.červenci 1992.

Croatia County Award
Pro získání diplomu Croatia County Award je nutné získat QSL od stanic z 10, 15, 21 chorvatských žup. Platí spojení ze všech KV pásem navázaná po 5.červenci 1992.

Worked 9A Locators
Tento diplom vydává Hrvatski radioamaterski savez po předložení QSL od chorvatských stanic z 6, 10, 15 lokátorů (velkých čtverců), ve kterých se rozkládá území Chorvatska.

Podrobné podmínky chorvatských diplomů jsou k dispozici za stránkách HRS.

Rheinland-Pfalz-Diplom KW
Diplom vydávaný za spojení se stanicemi ze spolkové země Porýní-Falc. Vydavatelem je K-distrikt DARC a pro udělení diplomu je na KV nutné získat minimálně 30 bodů a mít potvrzeno nejméně 15 K-DOKů. Podrobné podmínky diplomu (v němčině) lze nalézt na webu K-distriktu DARC.

Diplôme des Provinces Françaises (D.P.F.)
Za potvrzená spojení se všemi provinciemi Francie, kterých je 22, je udělován diplom D.P.F. Kompletní podmínky v angličtině, němčině a francouzštině jsou například zde.

Württemberg Diplom
Pěkný diplom za spojení se stanicemi z Württemberska je vydáván ve třech třídách. Evropské stanice musí pro jednotlivé třídy získat 50, 75, 100 bodů a mít potvrzeno minimálně 20 württemberských DOKů. Bodování a ostatní podmínky jsou na stránkách DARC odbočky P42, která diplom vydává.

DLD-SWL 300
Velkou radost mi udělalo získání diplomu DLD-SWL 300. Podmínky diplomu, tj. předložení QSL od stanic z 300 různých DOKů, jsem splnil na pásmu 80m a diplom s označením 80m CW a číslem 2 už zdobí můj hamshack. Na webu DARC jsou podrobné podmínky všech tříd diplomu DLD.

Listeners Century Club
Posluchačskou variantu nizozemského diplomu PACC za QSL od 100 různých PA stanic vydává národní organizace VERON. Podmínky všech diplomů VERON jsou na stránkách PA1CW.

Po pas ve sněhu: Jezerní hora OK/PL-003

2010-02-10T20:51:00.006+01:00

Už hodně dlouho jsem se chtěl podívat na Jezerní horu, tyčící se na Šumavě nad Čertovo a Černým jezerem. Proto jsem na neděli 7. února naplánoval SOTA výpravu a pozval na ní také Tomáše OK1JRA a Radka OK1MRK. Kluci se nakonec zúčastnit nemohli, ale naštěstí se ke mně ochotně přidala Renata (kolegyně z práce) a kamarád Roman. Tři lidi už byl rozumný počet pro zimní výpravu do hor.

V neděli ráno jsme v Plzni sedli do vlaku a spolu s davem lyžařů se rozjeli na Šumavu. Dvě hodiny ve vlaku nám v družné debatě rychle utekly a před půl jedenáctou jsme byli ve Špičáku. Bez zbytečného zdržování jsme se dali na pochod, abychom se co nejdříve vymotali z hemžení lyžařů a mohli nerušeně pokračovat k Jezerní hoře. Po krátkém úvodním stoupání podél vleku jsme zdárně a bez kolize přešli napříč čtyřmi sjezdovkami. Dál už trasa vedla lesem. Pochod nám ohromně ulehčovalo to, že byla ve sněhu prošlapaná cesta. Ale i tak jsme se prakticky na každém kroku bořili. Někde jen po kotníky, někde do sněhu zajela noha až po koleno a na jednom místě jsem zapadl po pas a musel jsem se ze sněhové pasti dostat plazením po břiše.

Po žluté značce jsme došli až na rozcestí nedaleko Čertova jezera. Když už jsme tu byli, neodolali jsme a zašli se podívat na jezero. Bylo samozřejmě ukryté pod vrstvou ledu a sněhu, ale pěkný pohled byl na stěnu tvořící východní úbočí Jezerní hory. Udělali jsme pár fotografií, vrátili se na rozcestí a po červené značce jsme pokračovali ve výstupu pod Malý Špičák. K hlubokému sněhu přibylo ještě stoupání a tak ani tenhle úsek nebyl úplně odpočinkový. Výstup jsme přerušili krátkou přestávkou, něco jsme snědli a napili se teplého čaje. Pod Malým Špičákem bylo stoupání na několik set metrů vystřídáno rovinou. Zbývalo zvládnout poslední (a nejprudší) část cesty.

K naší velké radosti byl i finální úsek od Malého Špičáku na vrchol Jezerní hory prošlapaný od skialpinistů a turistů. Ale i tady stačilo šlápnout vedle cesty a ve sněhu v mžiku zmizela celá noha. V nadmořské výšce cca 1200 m skončila vrstva mraků a ukázala se nádherně modrá obloha. Se zářícím sluníčkem nad hlavou jsme po dvou a půl hodinách od startu stanuli ve 13:00 na vrcholu Jezerní hory pokrytém cca 120 cm sněhu. Za bezvětří a teploty na slunci -6°C jsem se převlékl do suché košile, pod bundu jsem přidal ještě teplý svetr a mohlo se vysílat. Doma jsem zvažoval, jestli se z kopce ozvat telegrafem na KV nebo jen na 2m FM. S přihlédnutím ke sněhové nadílce a terénu zvítězila VKV varianta. Navíc jsem chtěl vyzkoušet, jak bude v mrazu fungovat moje nová dvoupásmová FM ručka Wouxun KG-UVD1P. Proto jsem s sebou nesl jen ručku s originálním pendrekem a náhradní akupak.

A tak zatímco Renata s Romanem svačili, já zapnul stanici a začal vysílat. První spojení jsem udělal s Pavlem OK1ZAJ/P (a OK1KDO/P) z Čerchova a dal jsem mu body do Bayerische Bergtag Contestu. Potom na výzvu přišel Mirek OK1GV z Koutu na Šumavě, Luboš OK1ZDA z Plzně a Pavel OK1XBF z Kdyně. Roman mi pomáhal tím, že držel desky s papírovým deníkem a chvílemi při vysílání asistovali lyžaři dorazivší na vrchol. Pět spojení mi pro platnou SOTA aktivaci stačilo a nebyl důvod dál prodlužovat pobyt na vrcholu. Udělali jsme společnou vrcholovou fotografii a několik dalších obrázků a vyrazili jsme na zpáteční cestu po stejné trase.

Sestup jsme zvládli za polovinu doby, jakou jsme šli na kopec, a čtyřicet minut, které zbývaly do odjezdu vlaku jsme na nádraží ve Špičáku využili ke svačině a zhodnocení výpravy.
Osobně jsem naprosto spokojený. Za pěkného počasí jsme ve zdraví došli na Jezerní horu a zpátky, aktivoval jsem další SOTA vrchol, vyzkoušel jsem novou FM ručku a také použití trekových holí v zimním terénu. Zkrátka to bylo prima!

Fotky z výpravy jsou k vidění na Rajčeti.

Online galerie QSL

2010-01-20T13:44:00.013+01:00

Rád si prohlížím QSL lístky. Nejenom ty, které dostanu za spojení a za poslechové reporty, ale také ostatní lístky, jež jsou k prohlížení volně dostupné na internetu:

Tom K8CX vytvořil Ham Gallery QSL Museum obsahující lístky ze všech 338 zemí DXCC, lístky ze zrušených zemí, QSL neuznané pro diplom DXCC, QSL za provoz z plavidel námořních i kosmických a další zajímavosti od roku 1921 do současnosti.

Bohatou sbírku historických QSL shromáždil Tony G4UZN. Srdce zaplesá nad lístky z pionýrských dob amatérského vysílání v USA i ve světě, k vidění jsou historické lístky z několika evropských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Rumunsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království) a také z Číny, Brazílie, Indie, Francouzské Indočíny, Palestiny. Specialitou jsou lístky, které posílal Don Miller sponzorům expedic.

Za shlédnutí stojí také galerie QSL Les Nouvelles DX. Stránky jsou ve francouzštině, ale není těžké se v galerii zorientovat a vybrat si příslušnou oblast zájmu. Galerie aktuálně obsahuje 7075 QSL roztříděných do oblastí: DXCC (nejžádanější země, zrušené země, QSL neuznané pro DXCC); bývalé prefixy různých zemí světa a stanice Magrebu; Antarktida; francouzské ostrovy v Pacifiku a v Indickém oceánu (FK, FO, FW, FR/B, FR/E, FR/G, FR/J, FR/T); QSL do roku 1945 (země DXCC, francouzské departmenty, státy USA).

Několik raritních QSL z let 1924 a 1925 má na svém webu radioklub při Harvardově univerzitě – Harvard Wireless Club W1AF. Tato dodnes fungující kolektivka je nejstarší aktivní klubovou stanicí na světě (založena roku 1909!) a kromě QSL je na stránkách W1AF k dispozici také kompletní historie prvních osmdesáti let klubu (1909-1989) sepsaná Eugenem W2KOY.

Pokud znáte nějakou další zajímavou galerii s historickými QSL, budu rád, když mě na ni upozorníte mailem na adresu ok1nf zavináč centrum tečka cz.

Tisící SOTA spojení: Volyňský vrch OK/US-021

2010-01-11T21:10:00.006+01:00

V sobotu 9. ledna nastala vhodná příležitost pro uskutečnění mojí první letošní SOTA výpravy. Chtěl jsem aktivovat Velký Špičák OK/US-002, ale vzhledem k aktuálnímu a předpovídanému počasí jsem plány změnil a místo Velkého Špičáku si za cíl vybral Volyňský vrch OK/US-021. Na VKV jsem už Volyňský vrch aktivoval v prosinci 2007 a proto jsem se tentokrát zaměřil na KV. Zabalil jsem IC-703, dipól na 40m, akumulátor 4,5 Ah a příslušnou bižuterii a v sobotu ráno jsem se autobusem přesunul z Kadaně do výchozího místa pochodu v Prunéřově. Po dlouhé době (skoro na den přesně po roce) jsem šel na kopec sám, ale kupodivu mi to nijak nevadilo. V duchu jsem popřál úspěch také Tomášovi OK1JRA a Radkovi OK1MRK, kteří se ve stejnou dobu vydali na Štěrbinu OK/ST-007, aby se po první neúspěšné snaze o její aktivaci pokusili o reparát.

Cesta pod vrchol Volyňského vrchu byla stejně jako celá okolní krajina pokryta čerstvě napadaným sněhem. Naštěstí bylo sněhu jenom něco mezi pěti a deseti centimetry, což pochod trochu znesnadňovalo ale neznemožňovalo. Časový plán jsem sestavil rozumně a tak mi cestou na vrchol zbyl i čas na malou svačinu. Rychlost postupu i samotnou trasu jsem průběžně kontroloval GPSkou. Po půldruhé hodině pochodu jsem došel na nenápadný a v lese ukrytý vrchol. Bez otálení jsem se převlékl z propoceného moirového trika do suché flanelové košile, přidal jsem pod bundu ještě teplý svetr a dal se do hledání vhodného místa pro natažení antény. To jsem objevil téměř okamžitě a mohl jsem začít instalovat dipól 2x10m a budovat vysílací pracoviště. Snažil jsem se co nejvíc práce udělat v rukavicích, abych nezačínal vysílat s prokřehlými prsty. V 1030 UTC jsem byl QRV a po nezbytné otázce QRL? jsem na kmitočtu 7.032 kHz dal výzvu. Odezva byla okamžitá. Po dvaceti minutách provozu jsem měl v logu pětadvacet stanic z jedenácti zemí a k tomu pěkně zmrzlé ruce. Ale vysílal jsem dál hnán přáním udělat minimálně 33 QSO, abych dosáhl hranice jednoho tisíce spojení navázaných ze SOTA vrcholů. Za dalších osm minut se mé přání stalo skutečností. V 1058 UTC mě zavolal Peter HB9CMI a tisícovka SOTA spojení byla „doma“. Před vypnutím rádia jsem ještě načal druhý tisíc QSO spojením s DL3KUM.

Dál jsem na nic nečekal, ruce jsem schoval do rukavic a dal se do balení. To šlo jako obvykle rychle a v 1113 UTC už jsem spokojeně opouštěl vrchol. Protože jsem neměl příliš času na experimentování s nevyzkoušenými cestami, držel jsem se až do Prunéřova vlastních stop a do Kadaně jsem se vrátil vlakem.

Pro zmrzlé ruce a snahu mít po vysílání co nejrychleji zabaleno jsem zapomněl udělat fotografii vysílacího pracoviště a tudíž jsou v článku k prohlédnutí jen fotky z cesty.

Po návratu domů jsem se dozvěděl, že také výprava Tomáše OK1JRA a Radka OK1MRK byla úspěšná. Na svých webových stránkách o tom má OK1JRA pěkné povídání.

Kořínky OK1KSO na Lysé hoře OK/US-008

2010-01-01T20:43:00.003+01:00

Tři dny před koncem roku 2009 se v Radioklubu Viléma Provazníka OK1KSO konaly tzv. Kořínky, což je tradiční výroční setkání, jímž se loučíme s končícím rokem a závodní sezonou. (Označení „Kořínky“ má původ ve speciálním nápoji, který se na těchto setkáních připravuje a konzumuje.) Letos jsme se sešli v našem krušnohorském vysílacím středisku na Lysé hoře OK/US-008. Na setkání dorazili Franta OK1AAU, Jirka OK1AEZ, Milan OK1AMX, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Jarda OK1FKH, Karel OK1JKT, Josef OK1JWA, Honza OK1MJA, Honza OK1NF, Jarda OK1WF, Jindra OK1XR, Sváťa OK3CV a Standa Žáček.

Hlavním chodem slavností tabule byl vynikající hovězí gulášek od Jindry OK1XR. Kromě guláše se servírovala celá řada slaných pochoutek a nepřeberné množství druhů vánočního cukroví. Také pití byl široký výběr a víc než dostatečné množství. Nad dobrým jídlem a pitím jsme do pozdních nočních hodin živě diskutovali o všech možných radioamatérských i civilních záležitostech, vzpomínali jsme na zemřelé kamarády a smáli se vyprávěným zážitkům a příhodám.

Protože jsem chtěl ještě v posledních dnech roku 2009 aktivovat nějaký SOTA vrchol, vyšlápl jsem si na Lysou horu s kompletní KV SOTA výbavou a před tím, než jsem začal s kamarády hodovat, postavil jsem na klubovém pozemku přechodné vysílací pracoviště a na 40m jsem udělal 34 telegrafních spojení. Bylo moc příjemné popřát si se SOTA nadšenci z různých koutů Evropy vše nejlepší do nového roku. Když jsem dostatečně vymrzl a ukojil zájemce o spojení, s chutí jsem zalezl do tepla a dal se do jídla a pití.

Ráno jsme si všichni navzájem popřáli a vydali se k domovům. A pevné zdraví, radost a pohodu přeji také všem pravidelným i náhodným čtenářům mých stránek.

Naslyšenou v roce 2010!

Na Rajčeti je jako obvykle k vidění něco málo fotografií.

Na Šumavě na Štěpána: Pancíř OK/PL-013 a Můstek OK/PL-010

2009-12-30T23:07:00.005+01:00

Zážitky z mrazivé výpravy na Štěrbinu nás neodradili od plánované vánoční SOTA výpravy a na Štěpána jsme s Tomášem OK1JRA vyrazili vstříc novému radiovému dobrodružství. Z vymyšlených variant zvítězil plán podívat se na šumavské vrcholy Pancíř OK/PL-013 a Můstek OK/PL-010. Už jsme z těchto kopců s Tomášem jednou vysílali, ale Tomáš tenkrát bohužel ztratil papírek se spojeními z obou kopců a tak si ani jeden vrchol nemohl započítat do programu SOTA. No a já jsem si řekl, že po úspěšné aktivaci na KV tentokrát vyzkouším aktivovat vrcholy na VKV.

Ráno na druhý svátek vánoční jsme v Plzni sedli do vlaku a rozjeli se na jih. V devět hodin jsme vystoupili ve Špičáku a vydali se po červené značce na Pancíř. Sněhu bylo do 10 cm a jen místy ho bylo nafoukáno víc. K tomu polojasno, bezvětří a příjemná teplota. Neměli jsme si nač stěžovat a zvesela jsme stoupali do kopce. Tomáš chtěl vyzkoušet APRS a tak s sebou nesl mj. také ručku Kenwood TH-D7E a pravidelně odesílal do APRS sítě naší polohu. Po devadesáti minutách jsme došli na vrchol Pancíře. Cestou jsme minuli jen několik turistů. Udělali jsme pár fotografií, u horské chaty si přečetli lákavý jídelní lístek a poté jsme zastavili na vyzkoušeném vysílacím místě na pasece severně od chaty. Vedle vybraného vysokého pařezu Tomáš postavil expediční stožárek a já mezitím smontoval KRCku. Teploměr se ustálil na teplotě -4,5°C, ale po zkušenosti ze Štěrbiny jsem akumulátor pro jistotu strčil do vlněné tašky a šup s ním pod bundu. Ještě připravit papíry, tužky, hodinky a byli jsme QRV. Zapnuli jsme 2m rádio a začali na SSB zobat stanice ve Vánočním závodu. Občas u rádia vypadlo napájení, ale jinak transceiver fungoval dobře a za pár minut jsme měli každý po sedmi spojeních. Tím jsme o tři spojení překročili minimální limit pro platnou SOTA aktivaci a mohli jsme se radovat ze splnění prvního ze dvou cílů výpravy.

Rozhodli jsme se, že se svačinou počkáme až na Můstek. Uklidil jsem rádio zpátky do batohu a Tomáš s menšími obtížemi (způsobenými mrazem) rozebral stožárek na jednotlivé díly. Anténu jsme nechali vcelku a vyrazili jsme po hřebenovce na Můstek. Cesta a běžecká stopa nebyly upravené, ale přesto jsme se snažili jít stranou a nekazit běžkařům radost z jízdy. Místy ovšem nebylo zbytí a do stopy jsme museli šlápnout. Na třech kilometrech mezi Pancířem a Můstkem jsme potkali několik nadšených lyžařů a za hodinu jsme dorazili na vrchol Můstku. Počasí se změnilo z polojasného na jasné, na sluníčku bylo vysloveně teplo a ve stínu ukazoval teploměr -1°C. Uvelebili jsme se vedle turistického přístřešku a bez potíží vybudovali vysílací pracoviště.

Všechno vypadalo dobře, bohužel jen do okamžiku zapnutí rádia. Signály na pásmu byly podezřele slabé a ještě horší bylo, že jsme se žádné stanice nemohli dovolat. Transceiver začal na displeji indikovat nepřijatelně vysoké PSV a my se dali do hledání a odstranění příčiny. Výměna koaxiálu nepomohla a na stožár putovala místo KRCky dvoupásmová „bílá hůl“. Ale všechno marné, rádio stále indikovalo špatné PSV a odmítalo vysílat. Naštěstí s sebou Tomáš vzal kromě náhradního akumulátoru, napáječe a antény také FM ručku. Díky ní jsme si ověřili, že závada je bohužel někde uvnitř transceiveru. To nás pochopitelně ani trochu nepotěšilo, ale nemohli jsme s tím na místě nic dělat. Došlo na záložní řešení a pokus aktivovat Můstek na 2m FM. S obavami jsem přemýšlel, jestli se nám to povede. Ozvali jsme se na převaděči a poté se přeladili na direktní kanál. Prakticky okamžitě nás zavolal Pavel OK1ZAJ/P z Čerchova a po něm z Tachova Pavel OK1IAL, z Koutu na Šumavě se ozval Mirek OK1GV a na závěr jsme si pěkně popovídali s Josefem OK1CI z Tábora. Mohli jsme si oddychnout, aktivace se povedla! (Tímto ještě jednou děkuji všem stanicím, které nás zavolaly a umožnily nám tak uspět i z Můstku.) Na víc spojení nám už čas nezbýval. Čekala nás zpáteční cesta a potřebovali jsme ve Špičáku stihnout vlak do Plzně. Rozloučili jsme se a bez otálení sbalili náš vysílací cirkus. Plánovanou svačinu jsme raději odložili a po osvěžení několika doušky čaje jsme zamířili po stejné cestě zpět na Pancíř. Vrchol Pancíře jsme tentokrát obešli po západním úbočí a po lesní cestě sestoupili do Špičáckého sedla. Tady konečně došlo na pořádnou svačinu. Najezení a odpočatí jsme absolvovali poslední úsek cesty a s dostatečnou časovou rezervou jsme došli na nádraží ve Špičáku. Ve vlaku jsme celou akci zhodnotili a já se navíc od Tomáše dozvěděl spoustu zajímavých informací o APRS, o kterém jsem dosud jen četl.

Štěpánskou výpravou na Šumavu jsme pro rok 2009 s Tomášem krásně završili společné radiové aktivity a už teď máme dostatek dalších plánů na rok příští.

Fotky z výpravy jsou opět k vidění na Rajčeti.

Mrazivá adventní VKV SOTA: Štěrbina OK/ST-007

2009-12-22T23:36:00.007+01:00

O poslední adventní neděli jsme s Tomášem OK1JRA a Radkem OK1MRK podnikli SOTA výpravu, na kterou nejspíš budeme ještě dlouho vzpomínat. Po zvážení několika možností jsme za cíl vybrali Štěrbinu OK/ST-007 a za místo startu pochodu Rožmitál pod Třemšínem. Podle několik dnů panujícího chladného počasí jsme tipovali, že tentokrát bude zimní SOTA bonus zasloužený a jak se ukázalo, tipovali jsme správně. :-)

Sešli jsme se v neděli ráno na plzeňském autobusovém nádraží a podle plánu nasedli do autobusu směr Rožmitál pod Třemšínem s odjezdem v 7:45. Cesta probíhala za neustálého vtipkování a než jsme se nadáli, vystupovali jsme v Rožmitálu z příjemně vytopeného autobusu do mrazivého vzduchu. Jen co jsme vyšli za městečko, vylovil z batohu meteorolog výpravy Tomáš OK1JRA teploměr a ten ukázal -14°C. Naše odhodlání vysílat ze Štěrbiny to ale nijak nezmenšilo. Vesele jsme stoupali do kopce a přitom sledovali, jak teplota vzduchu dále klesá. Cesta vedla pohádkově zasněženou krajinou a za půldruhé hodiny jsme byli na vrcholu Štěrbiny. Tady se teplota ustálila na -17°C a my měli jistotu, že se při vysílání zbytečně nezpotíme. Bez průtahů jsme se pustili do práce. Tomáš stavěl expediční stožárek, já sestavoval anténu a Radek se pokoušel rozdělat oheň. (Musím smeknout před Radkovo vytrvalostí a urputností. Nejdřív nechtěla hořet ani propan-butanová směs v plynovém vařiči, potom se sice plyn umoudřil, ale zmrzlé dřevo odolávalo. Trvalo ještě desítky minut než se Radkovi podařilo rozdělat oheň, který hořel „bez cizího buzení“. Nebýt Radka, mrzli bychom na vrcholu ještě podstatně hůř než jsme mrzli.)

Po zkompletování stožáru s anténou a zapojení rádia nastal okamžit pravdy. Cvakl jsem vypínačem a z rádia se ozvaly SSB signály stanic jedoucích Provozní aktiv. Myslel jsem si, že máme vyhráno, ale chyba lávky. Mráz udělal svoje s rádiem i olověným akumulátorem. Při stisknutí PTT tlačítka se sice transceiver přepnul na vysílání, ale nechtěl modulovat a výstupní výkon také pravděpodobně zdaleka neodpovídal nastaveným pěti wattům. Aby problémů nebylo málo, objevil se někde u pojistek na napájecím kabelu vakl. Ale nedalo mi to a dál jsem se pokoušel o spojení. Nakonec se mi podařilo udělat kýžená čtyři QSO, i když do teď nevím jakým zázrakem. Potom nastoupil Tomáš, ale ten už bohužel tolik štěstí neměl. Přes veškerou jeho i moji snahu jsme k dalšímu vysílání už rádio nepřiměli a navíc napětí akumulátoru kleslo pod mez použitelnosti. Tomáš neskrýval svoje oprávněné zklamání. Nastal čas na nouzové řešení v podobě pokusu o spojení na 2m FM ručku. Ale ani soudruzi od Icomu asi nepředpokládali, že by nějaký blázen chtěl použít jejich výrobek v mínus sedmnácti stupních. Ručka po vzoru ostatní techniky odmítla fungovat a tím bylo naše vysílání definitivně u konce.

Zmrzlí a zklamaní jsme se vrhli na svačinu. Kluci si na ohni ohřáli fazolové konzervy. Já jsem dal přednost chlebu s máslem. I ten byl samozřejmě zmražený na kámen a musel jsem ho před konzumací rozmrazit v ohni. Abych měl v žaludku něco teplého, uvařil jsem si ještě čínskou polévku a zhltnul ji dřív než stačila vystydnout a zmrznout. Potom jsme sbalili všechny radiové krámy a před odchodem z kopce jsme se ještě chvíli nahřívali u ohně. Přes nevydařenou vysílací část našeho výletu nás ani v náročných okamžicích neopouštěl humor (chvílemi šibeniční) a morálka mužstva byla dokonce tak vysoká, že i v největším mrazu zůstala nedotčena první pomoc v podobě placatky s rumíčkem lékařským, jež mi do batohu pro každý případ přibalila Zuzka.

Do Rožmitálu jsme se vraceli stejnou cestou s malým odbočením nedaleko pod vrcholem za účelem nalezení geocache, kterou tu ukryl náš kamarád Marek OK9HAG. Geocache jsme po delším hledání našli. Potěšilo nás to, i když pro Tomáše to byla slabá náplast na nepodařenou SOTA aktivaci. Za neutuchajícího hovoru jsme došli do Rožmitálu do Třemšínem. Při čekání na autobus do Plzně jsme si uvědomili, že je nám nějaké teplo. Na teploměru bylo -12°C, což nám po sedmi hodinách strávených na ještě větším mrazu připadalo jako příjemná teplota, hi.

V Plzni jsme si navzájem popřáli hezké svátky a rozešli se domů. Ale protože jsme s Tomášem nepoučitelní, další zimní SOTA výpravu plánujeme už na Štěpána. Když se poučíme ze zkušeností tvrdě získaných na Štěrbině, mohlo by se nám příště s vysíláním dařit lépe ...

Přeji všem P.T. čtenářům v klidu a teple prožité Vánoce!

P.S. Pro pobavení jsem dal i tentokrát na Rajče obrázky z výpravy.

Jarní CQ WW DX Contest

2009-12-03T18:57:00.008+01:00

Nespletl jsem se. CQ WW DX Contest se sice koná na podzim, ale letos na konci listopadu nemělo počasí v Krušných horách s podzimem nic společného. V našem závodním QTH neležela na zemi jediná sněhová vločka, teplota byla po celý víkend nezvykle vysoká a kupodivu ani v noci nemrzlo. Po letech to byla oproti sněhu, ledu a mrazu příjemná změna.

Na kopci jsme se sešli v průběhu pátku a bez potíží jsme dostali všechny antény do pracovní polohy. Následně se zapojovala pracoviště pro jednotlivá pásma a uváděla se do chodu počítačová síť a připojení k DX clusteru. Nezapomněli jsme ani na poctivou večeři a doplnění vitamínů v dobře stravitelné, tj. tekuté podobě. (Nejmenovanému operátorovi vitamínový doplněk zachutnal tak, že by jej nejraději popíjel po celý závod, hi.) Po večeři Jarda OK1WF stanovil cíl 4.450 spojení a 8.075.000 bodů a k dosažení této mety rozdělil operátory podle klíče 160m: OK1JKT + OK1WF, 80m: OK2ZW, 40m: OK1CF + OK1NF, 20m: OK1DO + OK1JR, 15m: OK2ZV + OK1NF, 10m: OK1FKD. Technickou skupinu tvořila trojice OK1AAU, OK1AEZ a OK1MJA, kibicování si vzal na starost OK1FKH.

První noc závodu probíhala standardně a byli jsme zvědaví, jestli a jak moc se přes den otevře 15m. (Otevření patnáctky nám v SSB části CQ WW výrazně pomohlo k dobrému výsledku.) Bohužel to tentokrát nebyla na 15m taková sláva jako před měsícem. Ale Vítek OK2ZV se snažil a celý den poctivě bojoval. Pajlap se podle okamžitých podmínek přehazoval mezi 20m a 15m a zároveň jsme na 40m a 10m hlídali násobiče. S blížícím se soumrakem se občas objevil nový násobič také na 80m a tak měl co zobat i Zdeno OK2ZW. Noc na neděli byla samozřejmě doménou spodních pásem, přesto se několik násobičů na 20m podařilo udělat v dost pozdní dobu (poslední QSO v 2241 UTC). Podmínky na horních pásmech byly v neděli podobné jako v sobotu. Já jsem se na 40m snažil přes den vyzobávat nové země a slídil jsem po chybějících zónách. Poctivé hlídání pásma se vyplatilo a po spojení s VQ99JC jsme se mohli radovat ze splnění WAZ na 40m. Pozadu nechtěli zůstat ani kluci na 20m, kde nám stále chyběly zóny 1 a 31. Už to začínalo vypadat, že se budeme muset spokojit s osmatřiceti zónami, ale nakonec se příroda slitovala a nechala tři a půl hodiny po západu Slunce proniknout do středu Evropy signál havajské stanice z hezkou značkou KH6NF a o další hodinu a půl později přišla i vytoužená Aljaška (NL7Z) a s ní poslední chybějící zóna na 20m. Úspěch si připsal i Karel OK1JKT na stošedesátce, když spojením s VK9XW zajistil splnění WAC 160m.

Po osmačtyřiceti hodinách telegrafního koncertu jsme závod ukončili s hrubým výsledkem 4.669 QSO, 184 zón, 675 zemí a 8.236.951 bodů. Výsledek patří mezi naše lepší, ale konkurence nám výrazně utekla (OM7M i OM8A se dostaly přes 10 miliónů bodů). I tak to pro nás byl fb závod a příjemně prožitý víkend. Naslyšenou příště!

Opět jsem dal na rajče pár fotografií ze závodu.

Podruhé na Manětínsku: Špičák OK/PL-051

2009-11-19T22:09:00.006+01:00

Při posledním setkání s Tomášem OK1JRA jsme se shodli na tom, že jsme už dlouho nepodnikli společný výlet a rozhodli jsme se to napravit o volném pondělí 16. listopadu. Vybrali jsme si Manětínsko a kopec Špičák OK/PL-051. Do Manětína jsme dojeli autem, protože dostat se tam v rozumnou denní dobu veřejnou dopravou z Plzně je problém téměř neřešitelný. Z Manětína jsme vyrazili po modré směrem k Nečtinám. Počasí nám přálo, obloha sice byla zatažená, ale nepršelo a teplota byla ideální. Značka nás nejdříve vedla po rozbahněné cestě podél Manětínského potoka, potom přes louky a v Lešovicích uhnula do lesa. V lese jsme úspěšně překonali bažinatý úsek, ale současně jsme ztratili značku. Pomohli jsme si satelitní navigací a zbytek cesty na Špičák proběhl bez zádrhelů. Jako obvykle jsme celých šest kilometrů nezavřeli pusu a semleli jsme věci radiové i neradiové.

Jakmile jsme se vyhrabali na skalnatý vrchol Špičáku, otevřel se nám nádherný výhled do všech směrů. Potěšilo nás i vrcholové odpočívadlo, které jsme rychle proměnili na vysílací pracoviště. Instalace dipólu na 40m nám kvůli terénním poměrům trvala o trochu déle než obvykle, ale uspěli jsme a po připojení rádia a akumulátoru jsem byl QRV. Tomáš chtěl vysílat na 2m FM a tak mu stačilo vytáhnout z kapsy ručku a mohl vysílat. Přípravu pracoviště jsme si zpestřili poslechem převaděčového provozu. To, co na OK0N několik „radioamatérů“ předvádělo, bylo tak hrozné, že jsem se musel držet, abych milou ručku nehodil ze skály dolů. (S klidným srdcem bych napsal o jaké takyamatéry šlo, ale bohužel se nikdo z nich neobtěžoval dáváním značky.) Se slovy o zlaté telegrafii jsem zasedl k rádiu a první výzvou na 7032.5 kHz spustil krásný SOTA pajlap. Telegrafní koncert trval bez jediného přerušení 35 minut. Byl to balzám na (d)uši. Radost jsem za tu dobu udělal 41 stanicím z 15 zemí.

Tomáš se na dvoumetru musel snažit podstatně víc. Udělat v poledne všedního dne minimálně čtyři direktní spojení je v OK náročný úkol. Dlouho se zdálo, že se aktivace na 2m FM nepodaří, ale nakonec čtyři spojení Tomáš udělal a měl z toho velkou radost. Z dalšího kopce to Tomáš nejspíš zkusí na 40m SSB (a třeba se časem naučí i telegraf :-).

Na čerstvém vzduchu nám příjemně vyhládlo a po sbalení pracoviště jsme se vydali na zpáteční cestu s úmyslem rozdělat si na vhodném místě ohýnek a opéct si k obědu buřty. Pěkný plácek jsme objevili pod Špičákem na okraji pastviny. Než se přítomné krávy vzpamatovaly z nenadálé návštěvy, už plápolal ohýnek a pekly se buřty. Mezitím začalo poprchávat. Když jsme všechno spořádali a uhasili oheň, pokračovali jsme dál k Manětínu. To už poprchávání plynule přešlo v deštík, ale moc nám to nevadilo. K autu jsme došli se setměním a jízda do Plzně probíhala už za tmy, deště a mlhy.

Tomáši, díky za krásný výlet! Těším se na další společnou SOTA výpravu.

Když se závod vydaří ...

2009-10-30T17:56:00.011+01:00

Málokdy se stane, že závod vyjde lépe, než si člověk přeje a plánuje. A přesně tohle nás (OK5W) potkalo v CQ WW SSB DX Contestu 2009. Ale pěkně popořádku.

V týdnech předcházejících závodu odvedla parta OK1AAU, AEZ, FKD, FMX, MJA, OK3CV, OK9UKI ohromný kus práce na anténách a díky tomu jsme se mohli contestu zúčastnit s kompletní a funkční anténní výbavou. Operátorů se na závod sešlo tak akorát a Jarda OK1WF vymyslel následující rozdělení pásem: 160m – OK1NF + OK1JKT, 80m – OK2ZW, 40m – OK1CF + OK1WF, 20m – OK1DO + OK1JR, 15m – OK1TA + OK1TN, 10m – OK1FKD. Cíl Jarda nastavil na 4.500 spojení a 8.100.000 bodů. Po zadrátování rádií, kotlů a antén zbývalo už „jen“ rozhýbat počítačovou síť. To při absenci Milana OK1AMX bravurně provedl Jirka OK1DO. Přípravu jsme završili večeří, bramborovým džusem a moravskými vitamíny a SSB část největšího závodu sezony mohla začít.

O půlnoci UTC vypukl na spodních pásmech obvyklý masakr. Podmínky za mnoho nestály, ale Karel CF držel na 40m solidní rejt a násobiče na 80m a 160m také jakž takž přibývaly. Ráno převzala štafetu horní pásma. Nečekaně pěkně se přes den otevřela patnáctka a dvojice TA & TN se postarala o využití šance, kterou nám příroda nachystala. Josef FKD mezitím poctivě zobal na 10m nové země a zóny. Večer znovu nastoupila „low bands“ parta a bitva pokračovala. Optimisté začali odhadovat, že když se nic nepokazí, mohli bychom překonat stanovený cíl a dosáhnout solidního výsledku v okolí deseti miliónů bodů.

Noc ze soboty na neděli byla z hlediska podmínek šíření lepší a DXy na 80m/160m jsme konečně mohli slyšet a ne jenom tušit jako v noci na sobotu. (Signál W3LPL na 160m byl první noc tak slabý, že jsem přemýšlel, co se pokazilo v naší RX cestě.) K pajlapu se dostal i Zdeno ZW na 80m a Karel JKT ulovil na 160m další cenné násobiče. V neděli se opakovalo otevření 15m a přísun nových stanic byl zajištěn. Kolem 1530 UTC padla magická hranice 5.000 QSO a o čtyři hodiny později jsme se přehoupli přes 10.000.000 bodů. Ani závěr závodu jsme nevypustili a bojovali o co nejlepší výsledek dál. Věděli jsme, že držíme krok s OM8A, a to pro nás bylo po celý závod překvapivým zjištěním a příjemným povzbuzením. V neděli večer dostala prostor i stošedesátka a mohl jsem v krátkém pajlapu přidat k našemu výsledku dalších 300 spojení. Závod jsme završili na osmdesáti metrech a k obligátnímu šampaňskému jsme tentokrát měli dobrý důvod: 5.841 QSO, 178 zón, 692 zemí, 10.521.780 bodů.

Závod se povedl po všech stránkách. Sešla se prima parta, bylo příznivé počasí a nad očekávání dobré podmínky šíření, dařilo se nám hladce střídat pásma při dodržení desetiminutového pravidla, vysílací i počítačová technika fungovala spolehlivě a netrpěli jsme hlady ani žízní. Kéž by podobně vyšla i telegrafní část CQ WW na konci listopadu.

Pro dokreslení atmosféry jsem dal pár fotek na rajče.

Accord hraje!

2009-10-20T11:54:00.006+02:00

Z čiré nostalgie jsem toužil po funkčním lampovém rádiu v hezké skříňce, které bych si občas zapnul, naladil Prahu, poslouchal a radoval se, jak staré rádio pěkně hraje. Proto jsem si na jaře pořídil přijímač Tesla 401U Accord. Povedlo se mi sehnal zachovalý exemplář v dobrém mechanické stavu. Funkčnost rádia nebyla garantována a tak jsem byl připravený na postupné oživování a případné opravy jednotlivých obvodů. K oživení přijímače se ale dostávám až s půlročním odstupem.

Nejdřív z útrob rádia odstraňuji nános prachu, vymetám pavučiny a také několik usušených pavouků. K mojí nemalé radosti nenacházím žádný utržený drát nebo mechanicky zničenou součástku a také elektronky jsou v rádiu všechny a vypadají zdravě. Až na dva vodiče mezi výstupním transformátorem a reproduktorem jsou součástky a díly (nejspíš) originální, včetně původní napájecí šňůry. Když jsem ani ohmmetrem nenašel žádný zkrat a naměřil jsem odpovídající hodnoty srážecích odporů ve zdroji, vyndávám lampy a zkouším rádio zapnout. Kupodivu se odnikud nezačalo kouřit a nic nevybuchlo. To je dobré znamení. Ještě ověřit, že žádná z elektronek nemá mezielektrodový zkrat, a lampy putují na svá místa. Natahuji v obývacím pokoji provizorní drátovou anténu a její konec strkám do anténní zdířky. Nové zapnutí a ...nic. Lampy žhaví, reproduktor šumí, ale to je všechno. Ladím na KV rozsahu od jednoho konce stupnice na druhý, ale nenacházím jedinou stanici. Na středních a dlouhých vlnách je to až na pazvuky od rušení stejné. Pár dalších zacvakání vlnovým přepínačem a zatočení ladicím knoflíkem a najednou se z reproduktoru ozývá italština. Accord hraje! Jediný problém byl v léta nepoužívaném přepínači a jeho zanesených a zoxidovaných kontaktech. Ladím na středních vlnách Prahu a mám radost ze splněného radiového přání.

Pro zajímavost několik základních údajů o přijímači Tesla 401U Accord:
Šestiobvodový superhet v bakelitové skříni vyráběný v letech 1950 až 1952 v Praze-Hloubětíně s rozsahy 150 – 300 kHz (DV); 525 – 1604 kHz (SV); 5,8 – 18,7 MHz (KV) a 9,45 – 10,5 MHz (rozestřené pásmo 31m), osazený elektronkami UY1N (usměrňovač), UBL 21 (demodulátor a koncový zesilovač) a 2 x UCH 21 (směšovač, oscilátor, mf a nf zesilovač). Napájení stejnosměrným nebo střídavým napětím 120, 150, 220 a 240 V, příkon 35 až 50 W (dle napájecího napětí), rozměry 390 x 275 x 160 mm (š x v x h), váha 4,8 kg.

Technické informace jsem čerpal z „Kottka“ (E.Kottek: Čs. rozhlasové a televizní přijímače, Díl 1.) a také z pěkně udělaného webu Radiohistória, který všem zájemcům o stará rádia vřele doporučuji.

V Hřebenech po dvou letech: Brdo OK/ST-024, Liška OK/ST-016, Písek OK/ST-011

2009-10-07T20:54:00.010+02:00

Po dvou letech jsem se znovu vypravil s rádiem do Hřebenů, tentokrát v doprovodu kamaráda Romana. Trasu jsme naplánovali tak, aby zahrnovala tři SOTA vrcholy, ze kterých jsem ještě nevysílal – Brdo, Lišku a Písek, s tím, že vyrazíme ze Všeradic, přes Brdo a Lišku dojdeme na Písek, tam přenocujeme a ráno seběhneme do Jinců na vlak. Podle plánu jsme v sobotu brzy ráno sedli do vlaku a přes Zdice a Lochovice dojeli až do Všeradic. České dráhy kupodivu jednou fungovaly podle jízdního řádu, počasí bylo ideální a začátek výpravy jsme tím pádem mohli prohlásit za povedený. Výstup na hřeben Hřebenů jsme si osladili výbornými hruškami objevenými za Všeradicemi a po hodině a čtvrt jsme byli na vrcholu Brda OK/ST-024. V řídkém listnatém lese prosvíceném podzimním sluníčkem jsme v klidu vybrali dva stromy na zavěšení dipólu a potom jsme s Romanem nacvičeným způsobem dostali anténu do pracovní polohy. Šikovně položený pařez posloužil jako stolek pro rádio, sám jsem se usadil na složenou karimatku a mohlo se vysílat. Populární kmitočet 7032 kHz byl obsazený, ale našel jsem volné místo o něco výše. Po několika výzvách mě lovci objevili a začali volat. Když opadl hlavní nápor, rozloučil jsem se a vyslal QRT. Roman si mezitím prohlížel blízké okolí, jelikož se bál, že by mohl při poslechu CW provozu usnout. (Nevím, jak je to možné, ale poslech telegrafie Romana spolehlivě uspává. :-)

Dvoukilometrový přesun z Brda na sousední Lišku byl vzhledem k terénu odpočinkovou záležitostí. Přesto nám cestou vyhládlo a naší první starostí po dosažení vrcholu Lišky bylo zahnání hladu. Po studeném obědu (spíš svačině) jsme se dali do budování vysílacího pracoviště. Les na vrcholu je jehličnatý a hustší než na Brdu, ale místo na anténu jsme našli a anténu úspěšně pověsili. I na Lišce byl příhodný pařez a vedle něj dokonce kus kmenu, takže přímo na zemi nespočinulo ani rádio ani já. Trochu jsem se obával, jestli lovci SOTA vrcholů nebudou zrovna obědvat, ale moje obavy byly zbytečné. Prakticky hned po nalezení volného kmitočtu a vyslání CQ SOTA se strhla bitva, jako kdyby OK1NF/P byl bůhvíjaký DX. Ani po půlhodině svižného provozu volajících nijak neubývalo a jenom nerad jsem se loučil a vypínal rádio, ale většina cesty na Písek byla stále před námi a proto jsme se na Lišce nemohli zdržet déle. Mrzí mě, že jsem nemohl uspokojit všechny zájemce o OK/ST-016, sri. Jako vždy jsem měl radost z každého spojení, ale nejvíc potěšilo spojení „domů“ s Frantou OK2OP a také dvě SOTA/SOTA spojení s Janosem HA4FY/P z HA/KD-054 a Alainem F6ENO/P z F/AM-112.

Z Lišky pokračoval náš pochod podél přírodní rezervace Hradec a dále okolo Studeného vrchu na Kuchyňku. Na Kuchyňce jsme si krátce odpočinuli, pokochali se pěknými výhledy do kraje a šli jsme dál k Písku. Po dosažení úpatí Písku nastala kontrola místa noclehu. Srub byl v dobrém stavu a bez návštěvníků a starost o to, kde přenocujeme, jsme mohli pustit z hlavy. Zbývalo dostat se na vrchol Písku a po jeho úspěšné aktivaci se vrátit do srubu na večeři a zasloužený odpočinek. Abychom se na vrchol zbytečně netahali s celou bagáží, schovali jsme krosny na příhodné místo mimo cestu a na vrchol se vydali jen s radiovým vybavením a půllitrem vody. Hned se nám šlo mnohem snáze.

Písku dominuje věž s civilním leteckým radarem. Ale nějaké volné místo na vrcholu naštěstí zbylo a mohli jsme potřetí a naposledy pověsit anténu a vybudovat SOTA pracoviště. Ve čtvrt na sedm bylo všechno připravené. Na nic jsem nečekal a dal výzvu. Jako první odpověděl známý QRPíř a konstruktér Tasa YU1LM a další stanice následovaly hned poté. Byl jsem rád, že tentokrát mi SOTA OK/ST-011 neuteče a mohu si jí odškrtnout jako úspěšně aktivovanou. Zároveň jsem se aktivací Písku dostal přes hranici 250 SOTA bodů a splnil tak podmínky příslušného diplomu. Protože denního světla rychle ubývalo, vysílání jsem neprotahoval a po třinácti spojeních jsme začali balit. Sestup z vrcholu byl rychlý, cestou jsme vyzvedli schované krosny a se soumrakem jsme unavení, hladoví ale spokojení došli do naší mininoclehárny.

Ve srubu jsme zatopili v kamnech, připravili a okamžitě snědli večeři (nudle s vepřovým masem ve vlastní šťávě), zapili jí litrem piva (opět se Romanovi povedlo :-) a nebylo ještě ani tři čtvrtě na devět a už jsme zalézali do spacáků. V devět ani jeden z nás už nevěděl o světě.
Nedělní ráno jsme přivítali čajem a snídaní. Po snídani jsme zabalili krosny, opustili srub a vydali se svižným krokem do Jinců. Opět nám na cestu svítilo sluníčko, cesta vedla téměř výhradně z kopce a po hodině pochodu jsme byli v Jincích na nádraží. Vlak přijel na čas a přes Zdice jsme dojeli do Plzně a následně do Vejprnic, resp. Stodu.

Nové diplomové úlovky

2009-09-19T14:09:00.013+02:00

Loňský cíl splnit do konce roku 2008 podmínky pro členství v DIG za výhradně CW SWL diplomy se mi podařilo dosáhnout a od 9.ledna 2009 jsem členem Diplom Interessen Gruppe s číslem 6216. (Poznámka pro zájemce o DIG diplomy: za DIG 6216 platí nejen QSL od OK1NF, ale také od OK1-34856 a OK1XNF.)

Vstupem do DIG samozřejmě neskončil můj zájem o radioamatérské diplomy. Nejlepším důkazem jsou diplomy, které jsem od začátku roku 2009 získal. Mým prvním letošním úlovkem není diplom, ale rovnou plaketa, konkrétně DIG CW Plakette. Její udělení je podmíněno vlastnictvím minimálně 3 DIG diplomů splněných výhradně telegrafním provozem a dále získáním 250 bodů za telegrafní spojení se členy DIG. Za každého člena je 1 bod, za spojení s držiteli DIG plaket a trofejí 2 body a za spojení s klubovými stanicemi DIG 3 body.

I další čtyři získané diplomy jsou z Německa. Za spojení se stanicemi z východního Bavorska mám od dubna Bayern-Ost Diplom. Kompletní podmínky v němčině jsou na webových stránkách U-distriktu DARC.

Dostatečný počet QSL od stanic ze spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko mi umožnil získat Mecklenburg-Vorpommern Diplom. Diplom vydává V-distrikt DARC a podmínky jsou k dispozici v němčině i angličtině.

Po vytrvalém snažení jsem výhradně telegrafním provozem na „klasických“ KV pásmech shromáždil QSL ze 60ti zemí WAE a překročil hranici 200 pásmových bodů. Odměnou za snahu je diplom WAE I Classic v kategorii SWL s pořadovým číslem 4 a odznak pro držitele WAE I. Diplom Worked All Europe (WAE) je nejprestižnějším diplomem DARC a jeho podmínky si můžete u vydavatele přečíst německy i anglicky.

Samozřejmě nesbírám QSL lístky jen z evropských zemí, ale pilně lovím také DX stanice. Díky tomu jsem mohl požádat o další z klasických diplomů DARC: EU-DX-D. Poštou mi přišel diplom s magickým pořadovým číslem 999 a doplňovacími známkami za 100, 150 a 200 EU-DX-D bodů. Podmínky jsou opět dostupné v němčině a angličtině.

Z diplomového programu Clauda F5PBL, jež převzal vydávání diplomů IARS/CHC (International Amateur Radio Society/Certificate Hunters Club), mi za předložení QSL ze 30ti zemí DXCC omývaných Tichým oceánem přibyl do sbírky diplom Work The Pacifik. První diplom WTP vydaný SWL stanici je už zarámovaný a zdobí můj hamshack.

Konečně se mi povedlo dát dohromady lístky od 100 slovenských stanic potřebných pro diplom W-100-OM. Po rozbalení obálky s diplomem mě překvapilo, že můj SWL diplom má číslo 1. Kromě W-100-OM byl ve stejné obálce ještě diplom WW Lokátory Slovenskej republiky za potvrzené poslechy stanic z 50ti WW lokátorů na území Slovenska. Podrobné podmínky všech diplomů vydávaných Slovenským svazem radioamatérů jsou ve slovenštině na webu SZR.

Za 100 potvrzených SP stanic mi byl Polským diplomovým klubem (SPAC – Polish Award Club) vydán diplom W-100-SP. Diplom je stejně jako ostatní diplomy SPAC pěkně graficky provedený a ten můj je navíc ozdobený poznámkou „1st OK SWL“. Těším se, až na něj přidám známky za další stovku polských stanic. Podmínky všech diplomů SPAC jsou kromě polštiny zveřejněny také anglicky.

Na DIG diplom EU-PX-A (European Prefixes Award) jsem nalepil další doplňovací známky za 400, 450, 500, 550 a 600 potvrzených evropských prefixů. Všechny nálepky získány samozřejmě výhradně CW provozem. Nové EU prefixy mi ve sbírce QSL už přibývají pomalu, ale věřím, že doplňovací známka za 600 prefixů nebude poslední.

HAM-MAG, CQ-QRP, Šikula

2009-09-10T12:26:00.005+02:00

Elektronické časopisy jsou perspektivní alternativou k časopisům v papírové podobě. Elektronické časopisy mají řadu zřejmých výhod pro vydavatele (nulové náklady na papír a tisk, rychlá a snadná distribuce pomocí internetu a elektronické pošty) i pro čtenáře (snadná archivace starých čísel, fulltextové vyhledávání, interaktivita). Jejich (snad jedinou) nevýhodu vystihuje můj kamarád Zdeno OK2ZW lakonickou větou: „CDčko si na záchod nevezmeš.“ V tom má samozřejmě pravdu, ale i tak si myslím, že výhody výrazně převažují nevýhody.

Po časopisech K9AY Telegraph a PileUP! Newsletter bych rád upozornil na další tři zajímavé tituly.

Vincent F5SLD vydává měsíčník HAM-MAG. Po přihlášení k odběru magazínu (odesláním prázdného mailu na adresu hammag_ensubscribe@yahoogroups.co.uk) si každý měsíc budete moci zdarma přečíst články ze všech možných oblastí našeho koníčku (technika, provoz, šíření radiových vln, historie, humor atd). Stará čísla časopisu jsou na webu F5SLD volně ke stažení bez nutnosti jakéhokoliv přihlašování. A budete-li chtít na oplátku udělat radost Vincentovi F5SLD, pošlete mu do některého z dalších čísel svůj vlastní příspěvek ...

Pokud umíte rusky a je vám blízká myšlenka QRP, můžete si z webových stránek Ruského QRP klubu stáhnout a přečíst časopis CQ-QRP. Klub vydává čtyři čísla ročně a volně přístupný je i archiv všech vydaných čísel CQ-QRP od roku 2003.

Jednou z mnoha činností, které vykonává příbramský Q-klub pro děti a mládež, je vydávání jednostránkového elektronického časopisu Šikula. Podtitul „magazín pro bystré hlavičky a jejich rodiče“ osvětluje, komu je časopis určen. Hledáte-li inspiraci pro práci s dětmi, může se vám Šikula hodit. Opět jsou volně k dispozici všechna dosud vydaná čísla.

Další pěkný výlet: Kanešův kopec OK/PL-053, Vladař OK/KA-042

2009-08-17T20:21:00.009+02:00

Tři týdny po výpravě do Českého lesa vyrážíme s kamarádem Romanem opět do přírody, tentokrát severně od Plzně – na Žihelsko a Žluticko. V sobotu ráno jedeme z Plzně vlakem do Žihle a odsud se vydáváme pěšky směrem ke Kanešovu kopci OK/PL-053. První zastávkou na cestě jsou zajímavé kamenné útvary v lese za Žihlí: Dědek, Bába a Viklan. Nedaleko Viklanu svačíme a ve Sklárně doplňujeme naší zásobu pitné vody a pokračujeme v pochodu. V poledne přicházíme do Tisu u Blatna a „stoupáme“ na Kanešův kopec. (Pokud jste někdy byli na Kanešově kopci, víte, proč píšu „stoupáme“. Těžko se dá mluvit o kopci, natož o SOTA vrcholu. Asi navrhnu Danovi OK1HRA jeho vyškrtnutí ze seznamu českých SOTA vrcholů pro nesplnění podmínky P150.)

Celý vrchol Kanešova kopce je pokrytý chatami se zahrádkami, ale místo na instalaci dipólu 2x20m nacházíme a anténu úspěšně dostáváme do pracovní polohy. Drobný zádrhel nastává až při zapojování rádia. Zjišťuji, že jsem doma zapomněl část napájecího kabelu pro připojení rádia k akumulátoru. Vypadá to, že budu musel na kabelu u IC-703 uříznout konektor, ale nakonec s Romanem přicházíme na provizorní připojení kabelu k akumulátoru. Usazuji se k rádiu a volám na kmitočtu 7032 kHz výzvu. Lovci na sebe nenechávají dlouho čekat. Za čtvrt hodiny provozu je hlavní nápor volajících stanic zvládnutý a protože před sebou máme ještě větší část pochodu, vypínám rádio a balíme. Kanešův kopec opouštíme stejnou cestou, jakou jsme přišli, a po hezké pěšině vedoucí většinou lesem směřujeme ke Střele.

Začínáme mít hlad a domlouváme se, že někde za Střelou uvaříme polévku. Na poli pod Radotínem už je hlad větší než naše vůle jít dál. Sedáme si do stínu a Roman se ujímá vaření čočkové polévky vylepšené ráno nalezenými hřiby. Čekání na polévku si krátíme žvýkáním výborného sušeného masa (Romanův výrobek). Posilněni polévkou jdeme dál, v Radotíně znovu doplňujeme zásobu pitné vody a za vsí se na obzoru objevuje náš cíl: Vladař. Pomalu ale jistě se k němu blížíme, za Vladořicemi uhýbáme z cesty a zdoláváme poslední sobotní stoupání. Vrchol Vladaře je porostlý travou a křovinami, mezi kterými se vinou úzké cestičky. Hledání místa na vysílání a přenocování netrvá dlouho, protože záhy objevujeme krásný rozložitý dub, v jehož stínu je hotové ohniště a rovná plocha jako dělaná na ulehnutí. Je tu i ideální vysílací stolek v podobě starého kmenu ležícího na okraji plácku. K tomu sedátko z dalšího kusu dřeva a mám přepychové SOTA pracoviště. Natažení antény a zadrátování rádia je otázkou chvilky. Na 40 metrech je dost stanic jedoucích EU HF Championship, ale naštěstí není tlačenice tak velká, aby se v okolí 7032 kHz nenašla volná frekvence pro můj QRP signál z OK/KA-042. Na moje CQ jako první odpovídá Láďa OK1LV a po něm (a jeho spotu v SOTAwatch) následuje obvyklá šňůra lovců. Mám splněno a můžu se věnovat dalším příjemným věcem. Jdeme s Romanem na okraj vrcholové planiny pro dřevo, rozděláváme oheň a opékáme buřty. Naše hlasy k nám přilákaly na návštěvu trampa nocujícího stejně jako my na Vladaři. Prohodíme s ním pár slov a potom tramp odchází zpátky do své nocležny. V půl deváté si ještě jednou sedám k rádiu a dělám dalších pět spojení. Potom už rádio definitivně vypínám a vracím se k ohni. Kecáme s Romanem o všem možném, pokračujeme v jídle a dvě hodiny před půlnocí zalézáme do spacáků. Je suchá teplá noc, dorůstající Měsíc svítí nízko nad západním obzorem a nám se spí jako v bavlnce.

Probouzíme se do prosluněného rána. Než stačíme vylézt ze spacáků, objevuje se na vrcholu sedm slečen na koních. Zdravíme se s nimi a jdeme připravovat snídani. Teplý čaj a studená snídaně dělají ráno ještě hezčím. Balíme krosny a odcházíme z místa noclehu. Hledáme jezírko na vrcholu Vladaře a s pomocí slečen na koních, které se opět objevují, jej nalézáme. Potom už opouštíme magický kopec a míříme na zastávku do Záhořic. Vláček přijíždí na čas a přes Blatno u Jesenice a Plzeň se vracíme domů.

Další pěkný výlet je za námi ...

Vandr v Českém lese: Čerchov, Škarmanka, Starý Herštejn

2009-07-13T19:20:00.004+02:00

Koncem jara jsme se s kamarádem Romanem domluvili, že podnikneme vandr spojený s vysíláním ze SOTA vrcholů. Vhodná příležitost nastala o víkendu 11.-12. července. Roman vybral Český les a já jsem naplánoval trasu zahrnující tři vrcholy – Čechov OK/PL-088, Škarmanku OK/PL-019 a Starý Herštejn OK/PL-020. Protože o druhém červencovém víkendu probíhá IARU HF World Championship, rozhodl jsem se, že budu z vrcholů vysílat na třiceti metrech. Znamenalo to vyrobit dipól. To se mi podařilo, ale protože jsem ho už nestihl vyzkoušet, jako zálohu jsem s sebou vzal i anténu na 40m. Napájení zajišťoval 4,5 Ah akumulátor. Když jsem v pátek večer zabalil veškeré potřebné vybavení (věci na vysílání, jídlo, vodu, spacák, karimatku, celtu, oblečení), vážila krosna 18,5 kg.

V sobotu ráno jsme s Romanem vyrazili vlakem do Domažlic a odsud dále do Babylonu. V Babylonu jsem zjistil, že jsem doma zapomněl fotoaparát. Trochu mě to rozladilo. Co se dá dělat, holt nebudou z cesty žádné obrázky. Také jsem mohl zapomenout něco důležitějšího.

Za Babylonem jsme zapadli do lesa a začali stoupat na Čerchov. Počasí pochodu přálo – bylo zataženo, ale nepršelo a panovala ideální teplota. Přesto se mi zpočátku moc dobře nepochodovalo. Za dvě a půl hodiny jsme konečně byli na vrcholu Čerchova. Převlékli jsme se do suchých triček, oblékli jsme bundy a pustili se do svačiny. Správce Kurzovy věže nás ochotně pustil do místnosti vytopené krbovými kamny a uvařil nám ke svačině čaj. Byla to příjemná regenerace a příprava na vysílání. Po svačině jsme si na vrcholu vyhlédli dva příhodné stromy a zavěsili mezi ně anténu. Indikátor PSV ukázal hodnotu menší než 1,5 a tak jsem v klidu mohl začít volat výzvu na předem oznámeném kmitočtu 10.118 kHz. Trvalo několik minut než mě zavolal první lovec a ani potom se žádný velký pile-up nerozeběhl. Signály volajících stanic trpěly hlubokými úniky a podle reportů můj signál také nikomu uši netrhal. Jelikož jsme s Romanem před sebou měli ještě pořádný kus cesty, vyslal jsem se po sedmnáctém spojení QRT. Balení šlo rychle a za chvíli jsme byli na odchodu. Při loučení nám správce vykládal, jaký byl o minulém víkendu při Polní dnu na Čerchově les antén. Poslal jsem po správci pozdrav a QSL Pavlovi OK1ZAJ a dali jsme se na pochod.

Z Čerchova jsme sestoupili nejkratší cestou do Capartic. Sestup nám zpříjemnily výborné lesní jahody a borůvky. Za Caparticemi na nás spadlo pár kapek, ale jak rychle přišly, tak rychle odešly a žádný déšť se nekonal. Výstup na Haltravu byl po čerchovské rozcvičce jednodušší a cesta na vrchol Škarmanky už vedla po hřebenu Českého lesa. Pochod komplikovalo jenom bahno, které vyplňovalo celou šířku pěšiny. Jako by voda váhala, jestli se má vydat do moře Severního nebo Černého. (Hřeben tvoří rozvodí Labe – Dunaj.) Bahno jsme zdárně překonali a došli jsme na Škarmanku. Tady nás čekalo překvapení v podobě několika desítek dětí a pár dospělých. Těšil jsem se, že po průchodu Caparticemi už nepotkáme po zbytek dne živou duši a teď tohle. Děti byly z tábora v Klenčí pod Čerchovem a na Škarmance měly připravenou jakousi dobrodružnou hru. Naštěstí je vrchol Škarmanky dost rozlehlý a nebyl problém najít stranou ležící místečko na vysílání. Instalace antény nám s Romanem šla ještě lépe než na Čerchově a v ohlášený čas jsem se ozval na 10.118 kHz. Ani tentokrát nevznikl pile-up. Nakonec jsem se spokojil s dvanácti spojeními a vypnul jsem rádio. Ještě jsme nebyli u cíle a chtěl jsem aspoň zhruba dodržet časový rozvrh. Zároveň s námi odcházely ze Škarmanky i děti. Po pár metrech jsme je předešli a začali jsme potkávat zajímavé zjevy čekající právě na děti z tábora. Cestu nám postupně zkřížili trollové, staří Germáni a Keltové. Ubránili jsme se a zamířili jsme do Vranovského sedla a odsud na Starý Herštejn.

Vidina blížící se večeře a odpočinku po dlouhém pochodu nám pomáhala překonat rostoucí únavu. Poslední kilometry pochodu rychle utekly a stáli jsme pod zříceninou Starého Herštejna. S radostí jsme ze zad shodili krosny a vyškrábali se na vrcholovou skálu. Naskytl se nám krásný výhled do okolí, který si Roman ještě vylepšil, když vylezl na zbytek hradní věže. Věž nám poté posloužila jako místo pro uchycení jednoho ramene dipólu. Druhé rameno jsme zavěsili na strom a mohlo se vysílat. Na pásmu mě opět čekaly slabé signály s hlubokými úniky. Jakmile jsem měl v deníku tucet spojení, prohlásil jsem radioamatérské cíle výpravy za splněné a spokojeně jsem ukončil provoz. Roman mezitím objevil plácek pod skalním převisem jako dělaný na nocleh. Přestěhovali jsme pod převis krosny, připravili jsme ohniště, posbírali dřevo a rozdělali ohýnek. Voňavé buřty a dobrý chleba nám po celodenním pochodu chutnaly dvojnásob. Roman s sebou vzal na zapití buřtů litr piva a ač mi pivo nic moc neříká, s chutí jsem ochutnal. Už jenom proto, že je Roman sládkem ve stříbrském pivovaru a pivo, které přinesl, bylo jeho dílem. Vydatná večeře naší únavu dovršila. Rozbalili jsme spacáky, převlékli se a ulehli. Nad hlavami nám šuměly mohutné buky, u nohou praskal ohýnek a na skále tančily odlesky plamínků. Zkrátka romantika.

Ráno vyhnala Romana ze spacáku zima. Prošel se po okolí a poté znovu ulehl. Nikam jsme nespěchali a definitivně jsme vstali až před devátou hodinou. Uvařili jsme čaj, posnídali, zabalili naše ležení a vydali se na cestu. Vrátili jsme se do Vranovského sedla a odsud jsme pokračovali nádhernou krajinou přes Vranov, Pivoň, Mnichov a Hvožďany do Poběžovic na vlak. Ten nás odvezl do Domažlic, kde jsme přesedli do vlaku na Plzeň a vrátili se domů.

Vandr se nám vydařil po všech stránkách. Ve zdraví jsme došli kam jsme chtěli, podívali jsme se na krásná místa, pokecali jsme, počasí bylo celý víkend nad očekávání dobré. Mě navíc potěšila úspěšná aktivace dalších tří SOTA vrcholů. Aktivovat v jednom dni tři vrcholy se mi ještě nikdy nepodařilo.

Bylo to fajn a už teď přemýšlíme, kam se společně vydáme příště.

P.S. Protože jsem nemohl udělat žádné fotografie, půjčil jsem si dvě fotky z internetu. Autorem fotografie Čerchova je Petr Havránek, Starý Herštejn vyfotografoval Filip Matoušek.

Polní den 2009 - Výrov OK/US-048

2009-07-07T18:02:00.014+02:00

Už dlouhé roky platí pro partu OK1KJO rovnice „první červencový víkend = VKV Polní den“ a nejinak tomu bylo i letos. Přípravy na závod pro nás tentokrát začaly s mnohaměsíčním předstihem, protože jsme se rozhodli, že zkusíme nový kopec a postavíme nové antény. Obojí se především díky úsilí Jindry OK1XR podařilo a tak mohlo v pátek 3. července vyrazit na kótu Výrov s novou dvojicí antén 9 el. DK7ZB zdravé jádro OK1KJO (OK1FKD, 1HJZ, 1MJA, 1NF, 9UKI, 1WF, 1XR) doplněné o Betynku a Aleše OK1CAP.

Hned po příjezdu na kótu jsme se pustili do práce. Stavba antén a budování ležení nám i přes panující horko šlo dobře od ruky a s přicházejícím večerem jsme se mohli v klidu posadit ke stolu, klábosit a hodovat.

V sobotu ráno odjeli OK1FKD, 9UKI, 1WF na OK5W připravovat 40m anténní systém na blížící se IARU HF World Championship, Jindra XR se pustil do vaření svých vyhlášených polévek a já jsem zasedl ke KV zařízení s cílem aktivovat Výrov jako SOTA vrchol OK/US-048. Místo mojí obvyklé KV SOTA výbavy (IC-703 + dipól) jsem vysílal na Josefovu K2 s LW 42m a poprvé jsem se kromě čtyřicítky ozval také na třiceti metrech. Zájem o Výrov byl na obou pásmech a do deníku jsem si zapsal celkem 58 QSO včetně tří SOTA/SOTA spojení (HE8AFI/P, HA2VR/P, S57XX/P). Abych učinil zadost SOTA regulím, vyběhl jsem kopec s rádiem + příslušenstvím a 44 Ah akumulátorem. Bohatší o tuhle zkušenost už nebudu nadávat, že je můj 7 Ah akumulátor těžký, HI.

Jako obvykle jsme na kopci přivítali několik návštěv: OK1DDX + XYL, OK1UKC, OK1AMX, OK1AQB, Standu + XYL. Kromě kamarádů nás před závodem navštívila také bouřka. Přišla tak rychle, že jsme se taktak stihli schovat do kuchyňského stanu. Až po bouřce jsme zjistili, že nám otevřenými dveřmi napršelo do vysílacího stanu. Naštěstí voda zařízení nijak neublížila a vše fungovalo jak mělo.

Hodinu před začátkem závodu se z OK5W vrátili montéři, dokončili jsme zapojování 2m pracoviště a byli jsme QRV. Závod jsem rozjížděl já u rádia a Josef FKD jako živý rotátor. V průběhu závodu mě střídal Jarda WF a Josef FKD, anténou kromě Pepíka točil Jirka HJZ a Honza AQB. Spojení přibývala pomaleji než obvykle, ale kilometrový průměr byl lepší a zdálo se, že dosažení 100.000 bodů není nereálné. Příjemným bonbónkem bylo spojení s EA1GA z exotického čtverce IN52 na vzdálenost 1890 km. Rušením (QRM i QRN) jsme trpěli méně než obvykle. Signály silných stanic byly čisté a od hlavního zdroje QRN jsme byli dále a ve výhodnějším směru. Nové antény fungovaly perfektně a až na drobné potíže s notebookem jsme za celý závod neměli žádné technické problémy.

Kýžené stotisícové mety jsme nakonec nedosáhli, ale ani tak jsme po závodě neměli důvod k nespokojenosti. Závod jsme přežili ve zdraví a pohodě my i technika. Bodový průměr 271 km/qso je pravděpodobně nejvyšší, jaký jsme kdy dosáhli. Rekordních je pro nás i 31 spojení se Slovenskem a ani 13 HA stanic běžně neděláme. Na druhou stranu jsme v porovnání s loňským výsledkem udělali o třetinu méně spojení do Německa a méně máme i OK stanic. Zemí jsme udělali 19 (9A, DL, E7, EA, F, HA, HB, I, OE, OK, OM, ON, OZ, PA, S5, SM, SP, UR, YU). Konečných 347 QSO a 94.000 bodů nepovažujeme za špatný premiérový výsledek z nové kóty. Spokojená se závodem byla i Betynka. Kluci se k ní chovali hezky a hlady také netrpěla. :-)

Velkou radost mi udělal Jarda OK1WF, který mne vyhlásil nejlepším operatérem závodu a jako cenu mi věnoval krásný batoh Boll Rock Hopper. Na moje SOTA výpravy je to batoh jako dělaný! Už se těším, až ho při vhodné příležitosti pokřtím.

P.S. Autorem skupinové fotografie je Jirka OK1HJZ.

Vítání jara

2009-03-23T18:48:00.001+01:00

Přesně po dvou týdnech od vydařené SWL výpravy s Tomášem OK1JRA opět vyrážíme do přírody užít si éteru bez průmyslového rušení a pěkně si v něm zalovit. Já i Tomáš toho máme na sobotu 21.března naplánováno víc, takže se do Líšťan dostáváme až s prvním jarním západem Slunce. Okamžitě po příjezdu se pouštíme do natahování antén. I když světla už moc není, zvládáme to celkem hladce. Za svitu čelovky stavím stan, Tomáš sbírá dřevo, rozdělává oheň a nastává oblíbený bod programu našich výprav – večeře u ohýnku. Na závěr večeře vaříme čaj. Přestože Tomáš tvrdí, že má v kanystru čistou vodu, je čaj kalný a chutná prapodivně. Doma bychom takový čaj bez váhání vylili do odpadu, tady jsme rádi, že se máme čím zahřát. :-) Ještě se kocháme nebem plným hvězd a potom už sedáme k přijímači. Naší hlavní zbraní je i tentokrát Icom R75, pro případ potřeby máme v záloze připravený IC-703. Antény jsme od minule také nezměnili. (Původně jsme plánovali natáhnout až 500 metrů drátu, ale časově a organizačně nám to nevyšlo.)

Začínáme poslechem nesměrových majáků. Tomáš může být spokojený. Těsně před odjezdem nainstaloval do přijímače krystalový CW filtr a DSP modul a obě vylepšení jsou hodně znát. Po NDB rozcvičce ladíme v okolí 500 kHz. Daří se nám ulovit maják SK6RUD na 500 kHz a QRSS vysílání majáku (SM6)BHZ na 504,5 kHz. OK0EMW nám opět uniká.
Zkoušíme další zajímavé kmitočty a na 2182 kHz přijímáme upozornění od italských pobřežních stanic. Podle pokynů se přelaďujeme na kmitočty 2624 kHz a 2642 kHz. Tady vysílají Trieste Radio (IQX) a Genova Radio (ICB) navigační varování pro lodě plující v Jaderském moři. Pro mě je hlášení pobřežních stanic novinka a Tomáš vzpomíná, jak tato hlášení poslouchal loni na VKV při IOTA expedici na chorvatský ostrov Porer.
Nezapomínáme ani na letecký provoz. New York Volmet a Gander Volmet pěkně hrají na 6604 kHz i na 10051 kHz. Shanwick Radio komunikuje s letadly letícími přes severní Atlantik na 3016 kHz, 5598 kHz a 8906 kHz. Po půlnoci ještě marně pátráme po ruských meteo stanicích. Potom už vypínáme RX a zalézáme do spacáků. Moc teplo venku není, ale aspoň máme jistotu, že se nebudeme v noci budit horkem. :-) Před usnutím ještě dlouho kecáme. Budíček si domlouváme na půl šestou, abychom byli při východu Slunce opět u přijímače.

Nedělní ráno nás vítá zataženou oblohou a čerstvým větrem. Víc než centimetr silný led na louži v brázdě potvrzuje, že v noci opravdu trochu mrzlo. Ani chladno a vítr nám však nemohou vzít chuť do dalšího poslechu. Prvním nedělním úlovkem je ve 04:45 UTC Peterburg meteo (6617 kHz). V rychlém sledu přicházejí další Volmety – Rostov meteo (8939 kHz), New York Volmet (6604 kHz a 3485 kHz) a vzdálený Auckland Volmet (6679 kHz a 8828 kHz). Na 5000 kHz pátráme po časovce WWV z Colorada. Místo WWV slyšíme těsně po východu Slunce havajskou stanici WWVH. Jsme příjemně překvapeni a máme z téhle časovky velkou radost.

Před dalším poslechem se posilujeme snídaní a čajem. Poslední etapu začínáme kontrolou námořních kmitočtů. Jediným zajímavým úlovkem je finské Turku Radio (OFK) vysílající po 06:30 UTC navigační varování ve finštině a švédštině. Čas, který zbývá do vysílání Bratislava Radia (OMC), vyplňujeme lovením českých NDB. Protože je Slunce už hodinu nad obzorem, moc si od toho neslibuji. Následuje už druhé překvapení nedělního rána. Slyšíme relativně vzácné majáky C-715 z Čáslavi a P-888 z Pardubic. Třetím novým majákem je pro mě LA-514.5 z Náměště nad Oslavou. Paráda. Čas běží a než se nadějeme, je 09:00 SEČ. V tu dobu by se mělo ozvat Bratislava Radio. A opravdu se ozývá. V obvyklém pořadí hlásí vodostavy v jednotlivých přístavech, polohu lodí a počasí v Bratislavě nejdřív na 4146 kHz a potom to samé opakuje na 6224 kHz.

V půl desáté s posloucháním končíme a začínáme balit naše radiové ležení. V silném studeném větru to není nic příjemného. Tomáš si bere na starost antény, já se peru s větrem o stan. V jeden okamžik to vypadá, že vítr zvítězí a budeme honit stan po poli. Naštěstí k tomu nedošlo. Po půl hodině práce máme konečně všechno zabalené a uklizené a můžeme vyrazit k domovu s konstatováním: Radiové vítání jara se povedlo!

Od vln dlouhých po velmi krátké

2009-03-12T17:02:00.010+01:00

První březnový víkend byl ve znamení radiových hodů. S Tomášem OK1JRA jsme na sobotní večer naplánovali společný poslech zajímavých stanic vysílajících mimo amatérská pásma, na VKV se o víkendu konal 1. subregionální závod a kromě toho jsem pošilhával po VRK závodu na 80m. Plánů byl dostatek, ale nechtěl jsem za každou cenu zvládnout všechno. Cílem bylo užít si poslech i vysílání, nikoliv se uštvat. :-)

V sobotu odpoledne jsem sbalil IC-703, akumulátor a příslušnou bižuterii a vyrazil jsem k Tomášovi. U něj jsme do auta naházeli IC R-75, drátové antény, ohradníkové tyčky a ostatní potřebné drobnosti a kolem čtvrté hodiny jsme vyjeli směrem k Líšťanům. Na místě jsme obhlédli terén a vybrali si pěkné místečko u okraje lesa. Vytáhli jsme cívku s dráty a za chvíli jsme měli v pracovní poloze dvě LW antény – jednu dlouhou 135m ve směru 100° a druhou 40m směřující přesně na sever. Abychom se nám lépe poslouchalo, opekli jsme si na ohýnku buřty a když jsme všechny snědli, zadrátovali jsme R-75 a dali se do poslouchání.

Začali jsme nesměrovými majáky a protože Tomáš chtěl poslat hlášení do NDB poslechové akce pořádané CSDXC, zaměřili jsme se výhradně na úsek 400 až 410 kHz. Za čtyřicet minut jsme ulovili 12 majáků a potom přišly na řadu další zajímavé stanice. Na dlouhých vlnách jsme si poslechli tři známé „časovky“: anglickou MSF (60 kHz), švýcarskou HBG (75 kHz) a německou DCF77 (77,5 kHz). Dělal jsem si zálusk ještě na japonskou stanici JJY vysílající časový signál na 40 kHz a 60 kHz, ale nebylo po ní ani potuchy. Na dlouhých vlnách holt Japonsko nechodí každý den ...

Následovalo další přeladění, tentokrát na krátké vlny. Na 5505 kHz a 3413 kHz hrál v plné síle Shannon Volmet a na 60 metrech byla pěkně slyšet komunikace s letadly letícími přes Atlantik. Chtěl jsem si poslechnout také nějaké volmety z Ruska. Ale Rusové provozují stanice hlásící počasí trochu jiným způsobem než jakým funguje např. Shannon a žádné hlášení jsme nezachytili. Zato jsme natrefili na několik číselných stanic a jakési pirátské vysílání. A krásně hráli také časové stanice. Na 4996 kHz burácela RWM silou 599+ (na 9996 kHz byla o něco slabší), kmitočtu 5000 kHz kralovala čínská BPM a 7850 kHz patřilo časovce CHU z Ottawy. Myslel jsem, že uslyšíme i WWV z Colorada, ale na 5000 kHz neměla proti BPM šanci a na ostatní kmitočty WWV nebyla vhodná doba.

Znovu jsme se vrátili na majákové pásmo. Na hlídaných deseti kilocyklech jsme našli čtyři nové NDB a kromě nich dva další majáky vysílající těsně mimo „soutěžní pásmo“. Po několikerém proladění úseku 400 – 410 kHz jsme opět zkusili štěstí na KV. Na 2941 kHz jsme zachytili konec meteo hlášení z Rostova na Donu. Měl jsem radost, že moje tabulka ruských meteo kmitočtů nekecá. :-) Potom jsem nasměroval Tomáše na 505,18 kHz a vysílání majáku DI2AM. Zapsali jsme si, co maják vysílá a naposledy jsme zapátrali po NDB. Žádný nový úlovek se nekonal a tak jsme půl hodiny po půlnoci vypnuli RX a dali se do balení antén. Zpáteční cesta proběhla hladce a v půl druhé jsem byl doma v posteli.

Po budíčku v půl osmé jsem místo VRK závodu v klidu posnídal. S batohem naplněným kompletní VKV výbavu a s KRCkou v podpaží jsem se procházkovým tempem vydal za Vejprnice na místo, které mi jako závodní QTH posloužilo už při loňském Dni rekordů. Doufal jsem, že vyhlédnutý posed už sršni opustili a budu se v něm moci uvelebit já. :-)

Přání ohledně sršňů se mi splnilo. Usadil jsem se v posedu, anténu na klacku jsem přivázal k ochozu, zadrátoval rádio a mohl jsem se pustit do rozdávání bodů v 1. subregionálu. Stanice byly na telegrafu i na SSB a až na výjimky nebyl s pěti watty problém dovolat se. Podařilo se mi udělat i několik delších spojení do JO32 (ODX PI9CM 550 km) a JN97, ale potěšily mě i spojení s kamarády na pár desítek kilometrů. Podle dohody se za mnou po obědě přišla podívat Zuzka. Když dorazila, udělal jsem ještě tři spojení, potom jsem vypnul rádio, zabalil všechny krámy a společně jsme se vrátili domů. Celkem jsem rozdal 6.275 bodů 37 stanicím z pěti zemí (DL, HA, OK, OM, PA).

Bylo to UFB a těším se na další radiový víkend!

P.S. Povídání o společné SWL akci napsal také Tomáš OK1JRA.

Zimní QRP závod 2009

2009-02-11T17:38:00.005+01:00

Zimního QRP závodu jsem se chtěl zúčastnit od okamžiku, kdy Mirek OK1DOM vyhlásil jeho pořádání. I když mi vzhledem k mojí skromné VKV výbavě bylo jasné, že budu spíš rozdávat body než bojovat o vítězství. Rozhodnutí o QTH, ze kterého se závodu zúčastním, jsem nechával na poslední chvíli, protože záleželo na aktuálním počasí a také mojí ochotě nebo neochotě škrábat se na pořádný kopec. Nakonec jsem se zhruba týden před závodem domluvil s Tomášem OK1JRA na společné radiové akci – já pojedu QRP závod na 2m a Tomáš bude testovat chování svých dvou aktivních antén od dlouhovlnných kmitočtů po 30 MHz. Na Tomášův návrh jsme v neděli 8.2. vyrazili na kopec Orel (512 m).

Na místo činu jsme se bez potíží dopravili autem a za příznivého počasí (oblačno, ale téměř bezvětří a žádné srážky) se pustili do stavby antén. Tomáš měl rychle postavenou trojnožku s krátkou tyčkou a hrazdou s testovanými anténami a potom mi pomohl vztyčit skládací vojenský stožárek se čtyřprvkovou „zachovkou“. V autě si na místě řidiče Tomáš připravil poslechové pracoviště, já jsem se posadil vedle, zadrátoval jsem VKV rádio a byli jsme QRV.

V 11:00 UTC začala 2m etapa Zimního QRP závodu, ale žádný velký rozruch se v éteru nekonal. Na západě Čech kralovaly pásmu signály Libora OK1DOL z Krašova a party OK2M od Železného Újezdu. Solidní signály ze SOTA vrcholů produkovali Karel OK4DX (Huťská hora OK/PL-014), Peter OK1LX (Lesný OK/KA-008) a Pavel OK1MCS (Polom OK/PL-008). Kromě téhle pětice stanic a Jindry OK1NOR jsem nikoho dalšího neslyšel a tak jsem začal volat výzvu. Postupně mě zavolalo osm stanic a dál nic. Proladil jsem telegrafní část pásma, ale nenašel jsem jedinou stanici. Přesto jsem na 144.050 MHz zkusil dát výzvu. Zavolal mě DL8MCG a já měl radost, že jsem předchozí večer nepředělával šňůru k RMkovému klíči zbytečně. Nikoho dalšího jsem svým nerytmickým klofáním do ručního klíče nepřilákal a ke slovu přišla opět fonie. Do deníku mi přibyla další dvě spojení, ale tím „zástup“ volajících opět vyschnul. Znovu jsem zkusil CW. Našel jsem DL7URH/P a spojením s ním završilo první hodinu závodu. Ve druhé hodině závodu jsem udělal už jenom jedno telegrafní spojení s Láďou OK1LV a osm spojení na SSB, včetně nejdelšího spojení s OK1KCI (241 km). Závod jsem skončil s výsledkem 27 QSO a 2.110 bodů. To je při porovnání s konkurencí odpovídající mojí malé anténě a nízko položenému QTH. Se stejnou výbavou, jako jsem měl já, tj. 5 wattů a 4 elementy, udělal Pavel MCS z 1295 m vysokého Polomu 50 QSO a 6.256 bodů. Parta OK2M měla 10 wattů a 18 elementů a cca 670 m nadmořské výšky a udělala 49 QSO a 8.739 bodů. Závěr je jasný – pokud bych příště chtěl jet „na výsledek“, musím vylézt na vyšší kopec a nebo mít větší anténu. A nebo nejlépe postavit na vysokém kopci pořádnou anténu. (Ale to se v zimních polních podmínkách lépe řekne než udělá. :-)

Zatímco jsem závodil, Tomáš pilně testoval a porovnával svoje aktivní RX antény. (Postřehy nejen o testovaných anténách Tomáš shrnul v článku na svém webu.) Po závodě jsme za čerstvého studeného větříku všechno sbalili a vyrazili oklikou k domovu. (Oklika spočívala v návštěvě ve stáji, kde má Tomáš svého koně Robina. Tam jsem se v roli asistenta zúčastnil koňské pedikúry. Přežili jsme jí ve zdraví my i kůň, HI.)

Celá nedělní akce se mi moc líbila. Zúčastnil jsem se premiéry Zimního QRP závodu, po delší době jsem pořádně pokecal s Tomášem JRA a ještě jsem viděl něco nového z péče o koně. Už teď se těším se další radiové blbnutí z přírody!

PileUP! Newsletter

2009-02-03T12:28:00.004+01:00

Bulletin PileUP! věnovaný výhradně contestingu vydává od roku 1997 Contest Club Finland a počínaje ročníkem 2006 jsou jednotlivá čísla v elektronické formě zdarma k dispozici na webu. Články v PileUP!u jsou psány v angličtině nebo finštině a zabývají se všemi možnými aspekty radioamatérského závodění na KV. PileUP! vychází čtyřikrát ročně a vydání letošních čísel je naplánováno následovně: číslo 1/2009 před CQ WPX SSB Contestem, 2/2009 na počátku září před SAC Contestem, 3/2009 v polovině listopadu před CQ WW CW Contestem a 4/2009 v lednu příštího roku.

Začátek roku na kopcích: Křížový vrch OK/PL-085, Hraničář OK/PL-023, Koráb OK/PL-028

2009-01-07T17:57:00.024+01:00

Můj plán aktivovat o vánočních svátcích některé krušnohorské SOTA vrcholy nevyšel, ale hned na začátku nového roku jsem si to vynahradil. Silvestra jsme trávili se Zuzkou u známých ve Stodu a když padl návrh na novoroční procházku na vrchol nedalekého Křížového vrchu OK/PL-085, s radostí jsem souhlasil. Vyšli jsme v deset hodin. Venku mrzlo, ale na cestu nám svítilo sluníčko a bylo bezvětří a tak se nám po nenáročné trase šlo příjemně. Na vrcholu Křížového vrchu jsem omrkl situaci a pro vysílání vybral planinku schovanou v závětří kostela. Zuzka, Jitka i Roman mi pomohli se zavěšením antény mezi stromy a za chvíli jsem byl QRV. Na pásmu (40m CW) bylo díky AGCW Happy New Year Contestu živo, ale povedlo se mi v okolí ohlášeného kmitočtu 7032 kHz najít místečko pro můj desetiwattový signál. Několik minut na moje CQ SOTA nikdo neodpovídal, ale potom mě zavolal Laci HA7UG, dal mě do SOTA clusteru a rozjel se obvyklý pajlap. Roman s Jitkou radioamatérský provoz nikdy dříve neviděli ani neslyšeli a se zájmem stáli vedle mně a sledovali, co dělám. Snažil jsem se dělat spojení a zároveň jim vysvětlovat, co to pípání znamená. Protože se k mrazu postupně přidal také vítr, nechtěl jsem nás zdržovat na kopci zbytečně dlouho. Po patnáctém spojení jsem se na pásmu rozloučil a začali jsme balit. Přestože nebyla dobrá viditelnost, vylezli jsme na kostelní věž a vyzkoušeli výhled do okolí. Ledový vítr nás ale z věže rychle vyhnal a před kocháním se okolím jsme dali přednost teplému čaji u ohně, který byl na kopci rozdělán pro turisty účastnící se novoročního pochodu na Křížový vrch. Zpáteční cesta sice vedla z kopce, ale ochladilo se a definitivně jsme rozmrzli až u talíře vynikající čočkové polévky, kterou nám po návratu do Stodu naservírovali Jitka s Romanem. Patří jim můj dík nejen za pohoštění, ale také za příjemnou společnost a pomoc na kopci.

Jedno zimní SOTA vysílání mne nemohlo uspokojit a proto jsem si hned na další den (pátek 2.ledna) naplánoval další výpravu. Tentokrát na 832 metrů vysoký vrchol Hraničáře OK/PL-023. S obvyklou KV výbavou (IC-703, dipól 2x10 m, 7 Ah akumulátor) jsem dojel vlakem do Nýrska a odsud se do modré značce vydal na kopec. Po zdolání úvodního vydatného stoupání jsem na místě s krásným výhledem na Nýrsko posvačil a pokračoval dál. Dvacet minut po poledni jsem byl na vrcholu. Tady mě příjemně překvapil dřevěný přístřešek se dvěma lavicemi v perfektním stavu. Za teplejšího počasí by to bylo ideální místo na vysílání. V mrazu ale venku radějii stojím než sedím a proto jsem dal přednost betonovému bloku, který na vrcholu zůstal snad po vojácích. Rozložil jsem si na něm vysílací nádobíčko, mezi stromy jsem natáhl dipól a přesně ve 12:00 UTC jsem dal výzvu. Ze zkušenosti vím, že i ve všední den je možné na KV SOTA kmitočtech vyvolal solidní zájem a potvrdilo se to i tentokrát. Spojení vesele přibývala a měl jsem radost, že můžu dát lovcům nový kopec, nikdy dříve neaktivovaný. Snažil jsem se udělat spojení s každým, kdo měl zájem. Nakonec bylo zájemců 33 celkem z 11 zemí DXCC. To na kombinaci všední den, mráz, výkon 10 W a dipól 2 metry nad zemí není nejhorší výsledek. Když zájem opadl, spokojeně jsem vypnul rádio, zabalil celý cirkus a dojedl zbytek svačiny. Po půldruhé hodině na Hraničáři jsem vrchol rád opustil a zahřál se zpátečním pochodem na vlak.

V sobotu 3. ledna jsem odpočíval a v teple domova přemýšlel nad dalším výletem s rádiem. Volba padla na Koráb OK/PL-028 a v neděli 4. ledna místo pozdějšího vstávání sedím už v šest ráno ve vlaku směr Chodsko. Pár minut po osmé jsem v dosud spící Kdyni a po žluté značce vyrážím na Koráb. Zhruba v polovině stoupání začíná foukat ledový vítr a na vrcholu Korábu fouká ještě víc. Fotím netypicky tvarovanou rozhlednu a turistickou chatu a potom už na nic nečekám a hledám šikovné místo na vysílání. Vybraný balvan bohužel není v závětří, ale na hledání jiného místa nemám chuť ani čas. Rychle si převlékám propocené moirové triko a pod bundu přidávám svetr. Věším mezi stromy anténu, na balvanu zapojuji rádio a můžu vysílat. Stavím se k větru a poletujícímu sněhu zády a na volném kmitočtu dávám výzvu. Telegrafovat umím i v silnější pletené rukavici, ale psaní v ní mi dělá potíže a tak mám levou ruku holou. V prokřehlých prstech svírám tužku, zápěstím přidržuji papír, na který píšu spojení, a hranou ruky fixuji na místě telegrafní klíč. Stanice naštěstí volají. Dokonce v takovém množství, že i při zapnutém 250 Hz filtru slyším směs několika signálů a některé značky si musím nechat opakovat. Vítr nepolevuje a po patnáctém spojení toho mám dost. Volajících je ale pořád hodně. Se zatnutými zuby dělám ještě dalších sedmnáct spojení. Papír mám popsaný a ruku zmrzlou tak, že nemůžu psát. Loučím se a vysílám QRT. Rychle balím, při odchodu ještě fotím boudu a VKV antény kdyňského radioklubu OK1KNF a mizím z vrcholu. Abych se zahřál, sestupuji do Kdyně rychleji, než je třeba. Ruce mi postupně rozmrzají. Ovšem s výjimkou špičky levého ukazováčku. Doma zjišťuji, že na ní mám krásnou omrzlinu druhého stupně. Ani po třech dnech se mi do ní nevrátil cit. Ale prst zatím nečerná, HI.

Na rajčeti jsou k vidění fotky z Křížového vrchu, Hraničáře i Korábu.

OK5W v CQ WW CW Contestu 2008

2008-12-11T21:04:00.004+01:00

Na telegrafní vrchol KV závodní sezony jsme si letos museli počkat o týden déle, ale dočkali jsme se a na contest se sešla parta OK1AAU, AEZ, AMX, CF, DO, FKD, JR, MJA, NF, TA, WF, OK2ZW. I tentokrát nás transceiverem a vynikající závodnickou zelňačkou podpořil OK1XR.
Počasí v QTH OK5W mělo typický charakter konce listopadu (sníh a námraza), přesto jsme měli všechny antény v pracovní poloze už v pátek chvíli po poledni. Bohužel jsem se radovali předčasně. Ve čtyři hodiny odpoledne nevydržel dřevěný stožár se slopery pro 80m nápor větru a námrazy a s rachotem se zřítil k zemi. Ve vteřině jsme byli bez antén pro 80m. Zdeno 2ZW, který si brousil zuby na špičkový výsledek na 80m, vypadal jako zmoklá slepice a jadrnou moravštinou nadával jako špaček. Dali jsme hlavy dohromady a už potmě jsme na páteční noc natáhli provizorní šikmý dipól směrovaný na USA.

Obsazení jednotlivých pásem určil jako obvykle Jarda WF. Kvůli absenci Karla JKT jsem stejně jako v SSB části dostal na starost 160m, Zdeno ZW se posadil na svých oblíbených 80m, o pásma 40m a 15m se starala trojice Karel CF, Karel TA a Jirka DO, na dvacítku byl určen Standa JR a 10m očistec zbyl na Josefa FKD. Jarda WF jako libero zaskakoval kde bylo třeba.

Úplnou novinkou pro nás bylo použití deníku Win-Test. Trochu jsme riskovali, když jsme si na premiéru nového deníku zvolili CQ WW Contest, ale (aspoň tohle) nám vyšlo. Win-Test fungoval celý závod perfektně a jeho ovládání díky podobnosti s CT od K1EA byla hračka. Možnosti Win-Testu (práce s band mapou, přehled o dění na ostatních pásmech) nás nadchly a u Win-Testu už zůstaneme.

Samotný závod probíhal podle očekávání. Spodní pásma hrála pěkně, horní za mnoho nestála. Dvacítka se zavírala brzy, patnáctka samozřejmě hrála ještě hůř a na desítce jsme byli rádi za každý nový násobič, který se Pepovi FKD povedl. Provizorní anténa na 80m fungovala lépe než jsme čekali a v sobotu technická skupina přidala k dipólu ještě druhý dipól do východního směru. Narůstající námraza nás přes den donutila spustit k zemi HB9CV na 40m a anténu na 160m a obou antén oklepat led. Bez téhle operace by bezpečně došlo k další anténní havárii. Další technický zádrhel se objevil v neděli. V PA na 160m odešlo VN trafo a nezbylo nám, než na použít PA z 10m.

Náš hrubý výsledek 4292 QSO, 177 zón, 650 zemí a 7.713.429 bodů není žádný zázrak. Českou konkurenci (OL3Z, OL7R) jsme sice pobili, ale v rámci Evropy budeme rádi, když se vejdeme do první desítky. Výsledek po pásmech je k vidění na 3830.

CQ WW SSB DX Contest 2008 u OK5W

2008-11-05T17:54:00.004+01:00

Rok utekl jako voda a konec října přinesl další ročník SSB části CQ WW DX Contestu. V krušnohorském contestovém QTH jsme se tentokrát sešli ve složení OK1AAU, AEZ, AMX, CF, FKD, FKH, JR, MJA, NF, WF, OK2ZI, ZW. Zapůjčením transceiveru a uvařením kotle závodnické zelňačky nás na dálku podpořil OK1XR. (Nakonec Jindra neodolal a přijel se na nás v sobotu podívat.)
Práce na přípravě antén a zařízení začaly už ve čtvrtek a skončily až chvíli před začátkem závodu. Technická skupina si opět mákla a odvedla pořádný kus práce, díky které jsme se mohli úderem půlnoci pustit do závodění. Problémy, které se řešily, zahrnovaly mimo jiné výměnu části napáječe HB9CV na 40m, opravu PA na 80m a uchození počítačové sítě.
Rozdělení operatérů na jednotlivá pásma a naplánování výsledku se jako obvykle ujal Jarda OK1WF. Letos to měl zjednodušené faktem, že na šest pásem bylo k dispozici šest závodníků (plus Jarda WF, který se pasoval do role libera). Rozdělení dopadlo tak, že 160m jsem vyfasoval já (NF), 80m dostal na starost Zdeno ZW, 40m jako vždy Karel CF, 20m obsadil Standa JR, 15m Karel ZI a na 10m vartoval Josef FKD. Laťku pro tenhle závod nasadil Jarda do výšky 7,5 miliónu bodů.
Závod probíhal více méně standardně. Pásma se nám dařilo střídat bez konfliktů, násobiče přibývaly celkem solidně a obvyklý byl i počet spojení. Vysílací technika fungovala dobře, trochu horší to bylo s počítačovou sítí, kterou v neděli nad ránem rozhodil přechod z letního času na SEČ. Podmínky byly na spodních pásmech dobré, dvacítka a patnáctka se zavíraly dost brzy a udělat alespoň nějaké násobiče na desítce bylo zkouškou trpělivosti a výdrže, ve které obstál Josef FKD na jedničku.
Nakonec jsme se dostali přes hranici osmi miliónů bodů. Konečný hrubý výsledek je 4705 QSO, 164 zón, 641 zemí a 8.169.945 bodů. Výsledky na jednotlivých pásmech jsou na 3830.

Naslyšenou v telegrafní části CQ WW DX Contestu a ještě předtím v OK OM DX Contestu!

Sbírka diplomů roste

2008-09-17T20:18:00.022+02:00

Obul jsem se do sbírání diplomů s cílem splnit podmínky pro členství v DIG (Diplom Interessen Gruppe) ještě v tomto roce. Pro řadu diplomů, o které jsem se snažil, jsem shromáždil potřebné QSL a zbývalo dokopat se k sepsání příslušných žádostí. To se mi podařilo a přes léto se moje sbírka diplomů výrazně rozrostla.

Z bohatého diplomového programu SPAC – Polish Award Club jsem získal dva diplomy: SP-PX Award a Worked Polish Cities, oba s poznámkou „1st OK SWL“. Diplom SP-PX Award se vydává za potvrzené polské prefixy (SN-SR, 3Z, HF). Evropské stanice musí na KV potvrzeno alespoň 15 prefixů. Pro diplom Worked Polish Cities je nutné vlastnit QSL z polských měst s minimálně 50.000 obyvateli. Diplom je vydávám ve třech třídách za 15/25/35 měst. Podmínky diplomů SPAC jsou dostupné v angličtině a polštině, manažerem diplomů je Arkadiusz SQ6CU.

Claude Terrier F5PBL převzal po ukončení činnosti IARS/CHC (International Amateur Radio Society/Certificate Hunters Club) vydávání základních diplomů z programu IARS/CHC. V současné době vydává F5PBL osm diplomů. Jako první SWL stanice jsem obdržel diplomy Worked All Nations, Work the Caribbean a United Nations Award. Podmínkou získání diplomu Worked All Nations jsou potvrzená spojení (poslechy) se 100 zeměmi DXCC. Stanice, které mají potvrzeno 275 a více zemí DXCC, jsou uvedeny v Honor Roll. Započítat lze i zrušené země, bylo-li spojení uskutečněno před datem vymazání země ze seznamu DXCC. Diplom Work the Caribbean je udělován za spojení s nejméně dvaceti zeměmi z oblasti Karibského moře. K získání diplomu United Nations Award je třeba získat QSL ze 100 členských zemí Organizace spojených národů.

Nezanedbával jsem ani diplomy DIG a rozšířil jsem svojí sbírku o diplomy International Airport Award (IAPA) s kulatým pořadovým číslem 2000 a Worked DIG Members (W-DIG-M). Získání diplomu International Airport Award je podmíněno potvrzenými spojeními s padesáti městy s mezinárodním letištěm, přičemž musí být zastoupeno všech šest kontinentů. Diplom Worked DIG Members je oceněním za potvrzená spojení s členy DIG. Evropští žadatelé musí na KV pro tři třídy diplomu vlastnit QSL od 50/75/100 členů DIG, doplňovací známky jsou za každých dalších 100 členů.

Vadí sršňům vf energie? (Den rekordů 2008 trochu jinak)

2008-09-08T17:36:00.004+02:00

Neměl jsem v úmyslu přemýšlet nad otázkou z nadpisu, ale člověk míní a Pánbůh mění. Po loňském Dni rekordů s partou OK2M jsem plánoval na letošek opakování téhle povedené akce. Nakonec z toho sešlo, neb jsem v termínu závodu hlídal psa a nemohl jsem zmizet na celý víkend z domova. Ale napadlo mě, že bych mohl aspoň rozdat pár stanicím body.

Den předem jsem si vyhlédnul posed na rozhraní lesa a pole, na místě s dobrým výhledem od západu přes sever a východ až po jih. Kvadrant od jihu po západ kryje les, ale protože jsem chtěl rozdat body hlavně OK stanicím, nevadilo mi to. Posed vypadal zachovale a nijak blíž jsem ho nezkoumal. Maloval jsem si, jak na ochoz posedu přidělám klacek s KRCkou a v posedu si zřídím vysílací pracoviště.

A tak jsem v neděli dopoledne sbalil rádio, anténu a akumulátor a vyrazil jsem na vytipované místo na návrší za Vejprnicemi. Oproti sobotnímu vedru bylo po nočním dešti příjemně a v lese to vonělo po houbách. Za hodinku jsem byl u posedu. Vylezl jsem na něj, ale dlouho jsem nahoře nepobyl. V posedu totiž bylo výstavní hnízdo plné sršňů. Rychle jsem uznal, že doma jsou tu oni a já že se spokojím s místem na zemi pod posedem. Musel jsem ale vymyslet náhradní umístění antény. Nakonec jsem KRCku přidělal na cca čtyři metry dlouhý klacek a ten jsem přivázal k jedné noze posedu. Bohužel vyšla výška antény tak nešikovně, že při směrování na východ jsem vysílal přímo do boudy posedu vzdálené od antény nějakých třicet centimetrů. Níž jsem anténu dát nemohl a výš to také nešlo. Ale co, aspoň vyzkouším citlivost sršňů na vf energii ...

Pracoviště jsem si udělal pod posedem a chvilku po poledni jsem začal rozdávat body. S pěti watty byla úspěšnost dovolávání střídavá. Někdo mě vzal na první zavolání, některých stanic jsem se nedovolal vůbec. Příjemně mě překvapila nízká úroveň průmyslového rušení. S éterem v Krušných horách se to nedá srovnat. Až jsem si chvílemi říkal, jestli mi neupadl koaxiál od antény.

Kolem půl druhé za mnou přišla Zuzka s Betynkou (pes). Na vařiči jsme si udělali čínskou polévku, Betynka vyfasovala buřta a všem nám bylo dobře. Po polním obědě jsem pokračoval v rozdávání bodů a zaokrouhlil jsem počet spojení na čtyřicet. Nejdelší spojení (492 km) mám s DL0V z JO32, nejkratší (22 km) s OK1UGI. Dovolal jsem se do pěti zemí (OK, DL, OM, SP, OE) a slyšel jsem stanice z ON, PA, OZ, SM, F. Bohužel jsem byl QRV jenom na SSB. Na telegrafu by se určitě daly udělat větší dálky. Musím konečně dodělat elbug a skamarádit ho s mým VKV rádiem. Při několika spojeních, na kterých mi záleželo, jsem použil výkon 25 wattů a ani tenhle výkon sršně nenaštval, hi. Ve tři hodiny jsme sbalili naše ležení a zamířili domů. Prošli jsme se, body jsem rozdal, počasí bylo fajn. Co víc si přát. Snad jenom to, abych se příště nemusel o přechodné QTH dělit se sršni. :-)

Narozeninové setkání

2008-08-29T21:18:00.008+02:00

O víkendu 23.-24. srpna se v krušnohorském vysílacím středisku našeho radioklubu OK1KSO / OK5W konalo setkání a oslava narozenin dvou členů klubu. Slavili jsme 75. narozeniny Franty OK1AAU a 60. narozeniny Jardy OK1WF. Pokud dobře počítám, tak popřát oběma oslavencům, popovídat si s kamarády a dát si přitom něco dobrého k jídlu a pití přijelo v průběhu víkendu sedmadvacet gratulantů. Někteří přijeli jenom na pár hodin, někdo vydržel od pátku až do neděle. Nejmladším účastníkem, resp. účastnicí setkání byla Saša OK1RS, nejstarší byl Jirka OK1AJZ, který je ve svých osmdesáti letech ve vynikající tělesné i duševní kondici. Počasí nakonec vyšlo lépe, než slibovala předpověď. Pršelo jenom v pátek večer a v noci a potom sprchlo ještě v noci ze soboty na neděli.

V sobotu jsem si krásně poklábosil s Dietmarem DL3DXX. Stihli jsme probrat veleúspěšnou expedici VP6DX i připravovanou německou expedici VK9DWX na ostrov Willis a ještě spoustu dalších věcí. Dietmar má velmi zdravé názory na amatérské vysílání i na život a debaty s ním jsou potěšením. Další přítomnou hvězdou první velikosti byl Josef OK1PD, legendární radioamatér a DXman z dob, kdy jsem ještě dávno nebyl na světě. Udělalo nám velkou radost, že Pepík přijel a ještě větší radost nám udělal přijetím členství v našem radioklubu. Každé osobní setkání s tímto noblesním gentlemanem ze staré školy je pro mě událostí, na kterou dlouho vzpomínám. A tentokrát jsem měl možnost povídat si zároveň s Dietmarem DL3DXX a Pepíkem OK1PD. Jen tak jsme stáli na sluníčku a klábosili o vysílání a DXingu. Dvě DX esa a já. Parádní zážitek ...

Kromě zmíněných debat o DXingu jsem si popovídal s Danem OK1HRA o naší společné zálibě – vysílání ze SOTA vrcholů, Standa OK1JR přidal vyprávění o svých bohatých zkušenostech se životem a vysíláním z ciziny a Jirka OK1RI se podělil o svoje poslední zkušenosti s chováním 2m antén vysoko nad zemí. Mluvilo se hodně, ale nezanedbávali jsme ani pravidelné (čili téměř neustálé :-) stravování a někteří z přítomných dbali také na dostatečný příjem tekutin všech značek, hi. A do toho všeho jsme se Zuzkou v sobotu odpoledne ještě zvládli procházku lesem a koupání v nedalekém rybníku. Víkend prostě neměl chybu!

Pro zajímavost přidávám (snad) úplný seznam účastníků: OK1 AAU, AEZ, AJZ, AMX, AOZ, CDJ, CF, FKD, FMX, HJZ, HRA, JKT, JR, JTM, MJA, NF + xyl, PD, RI, RS, SF, TA, TN, VTO, WF, XR, OK2ZW, OK3CV, DL3DXX.

Fotografie, které jsem na oslavě udělal, jsou k vidění v albu.

Dovolená na Šumavě

2008-08-13T17:23:00.012+02:00

Minulý týden jsme si užívali se Zuzkou dovolenou na Šumavě. Vzal jsem si s sebou i transceiver s cílem vysílat z některých SOTA vrcholů na české i bavorské straně Šumavy. V průběhu týdne, kdy jsme střídali větší túry s menšími procházkami po okolí, se mi podařilo aktivovat čtyři vrcholy – Ruckwiesberg DM/BM-054, Grosser Falkenstein DM/BM-053, Poledník OK/PL-007 a Polom OK/PL-008.

Na Šumavu jsme přijeli v sobotu (2.8.) a hned v neděli jsme vyrazili na první túru na Grosser Falkenstein a Ruckwiesberg. Z Alžbětína jsme šli po trase Bayerisch Eisenstein – Zwieslerwaldhaus – Ruckwiesberg – Grosser Falkenstein. Až na vrchol Ruckwiesbergu (1269 m) nám přálo počasí a vyhýbal se nám déšť. Ale přesně dle zákona schválnosti se při natahování antény přihnal mrak a začalo pršet. Jemný déšť rychle zhoustl, ale nevzdali jsme se. Schoval jsem rádio pod převis většího kamene, připojil jsem akumulátor, anténu a klíč a dal jsem výzvu jako DL/OK1NF/P. Naštěstí se okamžitě strhl obvyklý pile-up. Protože mi přes veškerou snahu hustě pršelo na transceiver, klíč i papírový deník, udělal jsem jenom deset spojení a zbytku volajících jsem se omluvil, že musím kvůli dešti skončit. Mrzelo mě to, protože desetibodový Ruckwiesberg přede mnou kupodivu ještě nikdo neaktivoval a tak byl zájem lovců o spojení velký. Jakmile jsem vyslal QRT, shodili jsme anténu, rychle jsme všechno zabalili a zamířili jsme na vrchol Grosser Falkensteinu. Po chvilce přestalo pršet a nastoupat posledních 40 výškových metrů už byla sranda. K tomu jsme jako doping zobali borůvky rostoucí u cesty.

Na vrcholu Grosser Falkensteinu (1312 m) seděl při našem příchodu mrak a očekávaný výhled do kraje se nekonal. Budování vysílacího pracoviště to ale nebylo na překážku. Vyhlídnul jsem si vhodné místo vedle cesty a za chvíli visela anténa proklatě nízko mezi stromy. Zuzka se uvelebila na vrcholové vyhlídce, já jsem zalezl k rádiu a dal výzvu. Ani Grosser Falkenstein nebyl nikdy dřív aktivovaný a pile-up tomu odpovídal. Protože nás čekala dlouhá zpáteční cesta, nechtěl jsem se na vrcholu Grosser Falkensteinu zdržovat příliš dlouho. Udělal jsem radost dvaceti lovcům a rádio jsem zase vypnul. Mezitím se vyčasilo a dočkali jsme se fantastického výhledu z vrcholové skály. Po zasloužené svačině jsme začali sestupovat přes Kleiner Falkenstein a dál po cestě kopírující potok Grosser Steinbach do Zwieslerwaldhausu. Abychom poznali novou cestu, pokračovali jsme z Zwieslerwaldhausu do Schwellhäuslu a po západním úbočí Hochbergu do Bayerisch Eisensteinu a domů do Alžbětína. Po pětadvaceti kilometrech pochodu horských terénem jsme s chutí shodili batohy ze zad a dopřáli si sprchu a večeři.

Další větší procházku jsme naplánovali na úterý 5.8. Dojeli jsme autobusem do Prášil a odsud jsme šli nejdříve k Prášilskému jezeru a po červené dále na Poledník. U Prášilského jezera byl ještě relativně klid, ale na Poledníku (1315 m) bylo lidí (převážně cyklistů) jako na pouti. Usadili jsme se vedle cesty, Zuzka mi opět pomohla natáhnout anténu a za chvíli jsem byl v éteru z vrcholu OK/PL-007. Lovci volali a do deníku mi přibývalo jedno spojení za druhým. Rozloučil jsem se z volajícími po pětadvacátém spojení, všechno jsem sbalil do batohu a ještě před svačinou jsme vylezli na rozhlednu pokochat se výhledem do všech směrů. Na ochozu rozhledny pěkně fičelo a rádi jsme zase slezli dolů a posvačili v závětří věže. Při sestupu z věže jsme si prohlédli výstavku o ochraně západní hranice Československa před rokem 1989 a při té příležitosti jsem neodolal vystavené radiostanici R-105 a musel jsem se u ní nechat Zuzkou vyfotit. Z Poledníku jsme sestoupili cestou podél Smrkového potoku a od Frantova mostu nás Prášilský potok přivedl zpátky do Prášil.

Středu jsme naplnili odpočinkovým programem v okolí Hartmanic, ale hned ve čtvrtek jsme podnikli další túru. Autobusem jsme se tentokrát nechali odvézt do Nové Hůrky, odkud jsme zamířili přes bývalou Starou Hůrku k jezeru Laka. U jezera jsme posnídali a pokračovali jsme dál k Polomu. Na nebi nebyl ani mráček a jakmile jsme vyšli z lesa, opřelo se do nás nemilosrdně Slunce a pálilo po celý zbytek cesty. Velkou radost mi proto udělalo, že se Zuzce podařilo hned na první pokus trefit nenáročnou přístupovou cestu až na vrchol Polomu. Po výstupu na jižní vedlejší vrchol Polomu už bylo snadné dojít na hlavní vrchol. Polom je bohužel pojmenovaný velmi výstižně a celá horní část kopce je pokrytá mrtvými a polámanými stromy. Nebyl to veselý pohled a navíc nikde na vrcholu nebyl stín, do kterého by se dalo schovat před Sluncem. Pár metrů od vrcholového triangulačního bodu ve výšce 1295 m jsem natáhl anténu a dal se do vysílání. Osmadvaceti spojeními jsem ukojil převážnou část volajících a mohli jsme s potěšením z úspěšné aktivace OK/PL-008 vrátit stejnou cestou pod Polom a pokračovat dál podél státní hranice směrem k Železné Rudě. I když nebyl terén nijak zvlášť náročný, pálící Slunce udělalo svoje a do Alžbětína jsme došli dost unavení.
Velké poděkování si zaslouží Zuzka, která se mnou ochotně chodila na všechny vrcholy, ať pršelo nebo pálilo Slunce, pomáhala mi s taháním a balením antény a nosila pro oba dva svačinu a pitnou vodu, protože já měl batoh naplněný akumulátorem, rádiem, anténou a dalšími potřebnými krámy.

Moc se nám na Šumavě líbilo a při nejbližší příležitosti se sem znovu vypravíme. Nejlépe opět s rádiem, hi.

Polní den 2008 - Poustevna OK/US-015

2008-07-14T17:24:00.011+02:00

O prvním červencovém víkendu tradičně vyrazila naše parta složená ze členů radioklubů OK1KJO a OK1KSO na Polní den. I letos jsme zamířili na vrchol Poustevny. Po náročném hledání a nakládání všech potřebných věcí u Jindry OK1XR vyjela z Kadaně do hor trojice Josef OK1FKD, Honza OK1NF a Jindra OK1XR. Pod Poustevnou se setkáváme s Honzou OK1MJA. Kluci jedou na vrchol auty, já si od Honzy MJA půjčuji plastový kbelík, plním ho rádiem, akumulátorem, anténou, klíčem a sluchátky a s plným kbelíkem šlapu na vrchol pešky, abych dostál regulím programu SOTA.

Na Poustevnu přijíždí ještě Jirka OK1HJZ a Jarda OK1WF a tím jsme pro tenhle závod kompletní. Stavíme stany (vysílací a kuchyňský), stožár s osvědčenou anténou „Krtkou“ (13 el. F9FT v provedení OK1FKD), rozděláváme oheň a zbytek večera klábosíme a hodujeme. Do spacáků zalézáme až před půlnocí. Počasí nám zatím přeje, snad to tak bude až do neděle.

V sobotu dopoledne si dál užíváme pohody a dobrot. Jindra XR jako obvykle exceluje v roli šéfkuchaře a postupně vaří několik vynikajících polévek. Po vydatné snídani buduji KV SOTA pracoviště a s úderem desáté hodiny se ozývám na kmitočtu 7032 kHz. Okamžitě se rozebíhá solidní pajlap. Neprozřetelně jsem se usadil s rádiem na sluníčku, které začíná nepříjemně pálit. Po hodině provozu a devětapadesátém QSO z OK/US-015 děkuji všem za spojení, vysílám QRT a mizím do stínu.

Ještě před začátkem závodu máme na kopci několik návštěv. Přijel se na nás podívat Milan OK1AMX, Honza OK1AQB, Honza OK1SZK, dcera a vnouček Jardy WF. Na kole vyjel až na vrchol Libor OK1HJX, rovnou z dovolené dorazil Milan OK9UKI. Poslední návštěvou byli v neděli Vašek OK1DDX a jeho XYL. Kromě návštěv přijel ještě Aleš OK1CAP s cílem zúčastnit se Polního dne na 70cm.

Než se nadějeme, je 1400 UTC a začíná závod. První šichtu máme já a Josef FKD. Třetím do operatérského mariáše je Jarda WF. Technickou sekci tvoří Jirka HJZ, Honza MJA a Jindra XR. Bohužel jako obvykle je hned od prvních vteřin závodu na 2m pásmu neskutečné rušení způsobené nekvalitním signálem některých stanic. Letos „exceluje“ parta OL4A a zdatně jim sekundují kluci z OK1OPT. Holt není nad nápad vyjet do velkého závodu s nevyzkoušenou sestavou. Hlavně, že mám pořádnou páru a jsem slyšet. Ostatní ať mi vlezou na záda ...

Závod probíhá klasicky. Střídáme zobání a volání výzvy a při každé vhodné příležitosti se snažíme dělat telegrafní spojení. I když SSB signál OL4A prská až na telegrafním segmentu pásma, je CW provoz podstatně příjemnější a zároveň výnosnější než boj na SSB. Na 70cm vysílá rekreačním způsobem Aleš CAP. Před závodem Aleš nabízel, že se můžeme i na 70cm zúčastnit v kategorii MO, ale na to už nám nezbývají operatéři. A představa, že si ze 2m chodíme „odpočinout“ na 70cm nikoho nenadchla.

Čtyřiadvacet hodin rychle uteklo a závod končí. Výsledek 369 spojení a 87 tisíc bodů není ani neúspěch ani výrazný úspěch a odpovídá tomu, co se dá na dvou metrech udělat v krušnohorském rušení se sto watty a jednou anténou. Celkové hodnocení našeho Polního dne je ale veskrze kladné. Nečekaně dobře vyšlo počasí (pršet začalo těsně potom, co jsme dorazili domů a vyložili všechny krámy), technických závad bylo minimum, na kopci se sešla prima parta, pokecali jsme, zavysílali si a netrpěli jsme hladem ani žízní.

Naslyšenou v Polním dnu 2009! Nejlépe v kategorii 2m low power, o jejímž vyhlášení a vyhodnocování velmi silně uvažuji.

P.S. Další fotografie z Polního dne jsou k vidění v albu Jindry OK1XR.

Květnová úroda diplomů

2008-06-13T18:53:00.005+02:00

V květnu se moje sbírka diplomů rozrostla o tři nové úlovky. Nejdříve mi přišel Dyplom Polska, který vydává Polski Zwiazek Krótkofalowców (PZK) za spojení se všemi šestnácti polskými vojvodstvími. Evropské stanice musí získat po dvou QSL z každého vojvodství, tj. celkem 32 QSL. Pro diplom platí spojení (poslechy) po 1. lednu 1999. Podmínky diplomu je možné splnit také při SP DX Contestu. V takovém případě není nutné vlastnit QSL a diplom je vydán na základě deníku ze závodu. Oficiální podmínky diplomu (v angličtině) jsou na webových stránkách PZK.

Za QSL od členů české sekce DIG (Diplom Interessen Gruppe) jsem získal diplom W-DIG-OK. Diplom je vydáván ve třech třídách zvlášť za KV spojení (poslechy) a VKV spojení (poslechy). Na KV je pro jednotlivé třídy třeba 10/20/40 QSL, na VKV je nutné vlastnit 5/10/20 QSL. Podmínky diplomu W-DIG-OK včetně seznamu členů jsou k dispozici na webu české sekce DIG.

Zatím posledním přírůstkem do mojí sbírky diplomů je Diplom Brandenburg vydávaný za QSL od stanic ze spolkové země Braniborsko. Žadatel z Evropy musí mít potvrzená spojení (poslechy) se stanicemi z 20ti braniborských DOKů. (Platí všechny Y-DOKy a braniborské Z-DOKy). Diplom vydává braniborská odbočka DARC. Kompletní podmínky diplomu jsou dostupné v němčině a v polštině.

Víkend na Šumavě: Pancíř OK/PL-013, Můstek OK/PL-010, Grosser Osser DM/BM-028

2008-06-03T20:22:00.009+02:00

O víkendu 31.5.-1.6. jsme s Tomášem OK1JRA podnikli dlouho plánovanou radiovou expedici na Šumavu. Náplň výpravy byla bohatá a zahrnovala také aktivaci několik SOTA vrcholů: Pancíře OK/PL-013, Můstku OK/PL-010, Velkého Ostrého DM/BM-028 a Malého Ostrého DM/BM-027. Na Šumavu jsme vyrazili v sobotu ráno a sraz jsme si dali v sedle pod Špičákem. Tomáš se pod Špičák svezl autem s kamarádem, který chtěl z Pancíře vysílat na CB a PMR, já jsem dal přednost vlaku.

Podle domluvy se s Tomášem v sobotu dopoledne potkáváme ve Špičáckém sedle a odsud společně šlapeme po červené na vrchol Pancíře. Teplota vzduchu je zatím snesitelná a většina cesty vede lesem. Celý výstup na Pancíř kecáme, ale kupodivu nás to nijak neunavuje. V zamluveném pokoji horské chaty na vrcholu Pancíře necháváme krosny, bereme jenom nejnutnější vysílací vybavení, celtu a vodu a přesouváme se o sto metrů dál na paseku jako dělanou pro vysílání. Než stačím rozbalit a zavěsit mezi stromy dipól, má Tomáš na 2m FM hotová dvě spojení a vypadá to, že aktivuje Pancíř dřív než já zapnu rádio. Na obzoru se objevují bouřkové mraky a na 40m je bouřkové QRN. Není na co čekat, pro jistotu nastavuji výkon 10 W a dávám výzvu. Musím cékvit několik minut, než mě jako první zavolá Wolf DL9UJF/P z vrcholu Hoher Bergu DM/ND-012. Potom už to jede jako po drátkách a volá jedna stanice za druhou (resp. přes druhou, hi). Dělám i dvě OK stanice – Honzu OK2BND a Jirku OK1DDQ/P. Jirka vysílá ze Strážiště OK/VY-013 a tak mám v deníku už druhé SOTA-SOTA spojení z Pancíře. Škoda, že není čas na delší telegrafní povídání. Zájemců o spojení je hodně a snažím se dát body a nový vrchol co největšímu počtu lovců. Volá také Cris GM4FAM, už jsem myslel, že se neozve. Po 32 minutách mám v deníku 35 spojení. Loučím se s lovci a u rádia mě střídá Tomáš. Povinná čtyři spojení se zpoceným čelem vydřel na 2m FM a chce si spravit chuť na 40m SSB. Ale není mu přáno. Směs QRM a QRN je na našich 10 W příliš silná a na Tomášovu výzvu nikdo neodpovídá. Do toho začínají padat první velké kapky. Balíme a zrychleným přesunem se vracíme na chatu. Jen co se za námi zavřely dveře, začíná venku pořádná bouřka. Pancíř bičuje hustý déšť a silný vítr a jako prémie létají vzduchem kroupy velikosti hrachu. Několik blesků práská přímo do vrcholu Pancíře. Pozorujeme bouřku z bezpečí rozhledny a čekáme až skončí, abychom mohli vyrazit na Můstek.

Jakmile se ukázalo sluníčko, dáváme se s Tomášem na cestu. Z Pancíře na Můstek vede nenáročná hřebenová cesta a tříkilometrovou procházku máme rychle za sebou. Na pasece, která na vrcholu Můstku nejspíš vznikla při větrné smršti a následné likvidaci polomů, buduji KV pracoviště a Tomáš zatím vysílá na 2m. Ladím se těsně k 7032 kHz a pajlap se rozebíhá hned po první výzvě. Volají staří známí i nové stanice, opět nejvíce z G, HB a DL. Bouřkové QRN je dost silné a některé stanice se v něm ztrácejí, ale snažím se udělat každého, kdo volá a slyším ho. Za 35 minut mám 34 spojení. Tomáš úspěšně aktivoval Můstek na 2m FM a znovu zkouší štěstí na 40m SSB. Ale ani z Můstku se mu bohužel nedaří. Balíme náš vysílací cirkus a stejnou cestou se vracíme na Pancíř.
Na Pancíři večeříme a spřádáme plány na neděli. Pravděpodobně půjdu na Velký a Malý Ostrý sám, ale to mi nevadí. Po večeři natahujeme z balkónu pokoje drátovou anténu a Tomáš prohání svůj nový přijímač IC-R75. Tomášovi kamarádi vysílají na CB a PMR a aby mohly jejich manželky v klidu spát, probíhá vysílání z našeho pokoje. Živo a hlučno je na pokoji téměř do tří hodin.

V neděli vstávám v sedm hodin, balím si krosnu a po vydatné snídani vyrážím v osm do Špičáku na vlak. Tady dostává můj plán na neděli první ránu. Vlak má 50 minut zpoždění a poprvé mě napadá, že možná budu muset vypustit aktivaci Malého Ostrého a spokojit se s vysíláním z jeho většího bratříčka. Vláčkem popojíždím dvě stanice a z Hamrů začínám pochod k hranici. Po třech kilometrech pochodu se mi v zamyšlení daří sejít ze značené cesty a trvá mi dalších 40 minut, než jsem zpátky na správné cestě. Teď už je téměř jisté, že se dnes ozvu jenom z Velkého Ostrého a Malý Ostrý nechám na jindy. Navíc je horko a dusno a čtyři hodiny spánku mi taky moc nepřidaly. Cesta z Hamrů na Velký Ostrý jde pořád do kopce a na sedmi kilometrech musím nastoupat 650 výškových metrů. Kdyby aspoň ta krosna nebyla tak těžká. Už se mi šlo líp, ale nevzdávám to a vytrvale stoupám.

Konečně jsem těsně pod vrcholem Velkého Ostrého. I tady musel před půldruhým rokem pěkně řádit Kyril. Velká plocha pořád vypadá jako po výbuchu. Poprvé překračuji hranici a stoupám na vrcholovou skálu. Několik metrů pod vrcholem stojí německá restaurace a vedle ní je vlastní vrchol s velkým dřevěným křížem a parádním výhledem všemi směry. Obloha je až na pár bílých mráčků čistá a je vidět daleko do Čech i do Německa. Jako na dlani mám také vrchol Malého Ostrého, který je od Velkého Ostrého oddělený jenom krátkým sedlem. Vrchol Malého Ostrého je porostlý jehličnatým lesem, ze kterého ční příkrá skála a na ní kříž. Těžko by se tam tahala KV anténa. Takže Malý Ostrý bych stejně neaktivoval, i kdybych neměl zpoždění. Z vrcholu Velkého Ostrého dělám několik fotek, přecházím na jeho českou část a odsud opět do Německa. Na pasece pod vrcholovou skálou věším mezi suché pahýly stromů anténu, ještě jednou se podle hraničních kamenů ujišťuji, že jsem v Německu, zapínám rádio a dávám výzvu jako DL/OK1NF/P. Okamžitě se rozebíhá pajlap. Dominují v něm DL stanice, ale dělám i tři spojení domů. Nejdřív v pajlapu přichází Vlado OM1AX (moje první KV SOTA spojení s OM) a o deset minut déle volá zároveň Jirka OK1AOV a Vráťa OK1KT. Kupodivu dělám z Velkého Ostrého jenom jediného Brita (Jeffa G4ELZ). Ani Cris GM4FAM se tentokrát (poprvé!) neobjevil. Protože se nechci při sestupu z Velkého Ostrého honit, končím vysílání po třiceti spojeních, děkuji všem za QSO a vypínám rádio. Jsem rád, že mám splněno a můžu se v klidu vrátit domů.

Pochod zpátky do Hamrů na vlak probíhá v klidu. Vlak má opět zpoždění a pro mě to znamená zmeškaný spoj do Vejprnic a tím pádem stylový závěr SOTA expedice na Šumavu – pochod z okraje Plzně do Vejprnic. Doma jsem v půl deváté večer. Unavený, ale spokojený.
Výprava na Šumavu vyšla na jedničku a těším se, až se tam znovu povídám. Ať už s rádiem nebo bez něj.

KV / VKV výprava na Chodsko: Havranice OK/PL-049 & Jezvinec OK/PL-032

2008-05-19T18:03:00.005+02:00

Po výpravě do Slavkovského lesa jsem si dopřál den odpočinku, abych hned následující den mohl vyrazit na dva dosud neaktivované SOTA vrcholy na Chodsku. Původně jsem se chtěl z obou vrcholů ozvat na krátkých vlnách, ale potom jsem si uvědomil, že v sobotu odpoledne začíná ruský CQ-M Contest. Prosadit se s QRP výkonem a dipólem mezi ruskými medvědobijci nehrozí a aktivovat jenom jeden vrchol se mi nechce. Anténu na WARC pásma jsem ještě neudělal, takže utéct před závodem třeba na 30m nemůžu. Ale mohl bych se z druhého kopce ozvat na VKV! V sobotu 10. května by na 2m měla probíhat VKV DIG QSO Party a tak by aspoň pár stanic na jinak opuštěném pásmu mohlo být. Mrzí mě jenom to, že nebudu moci „dát“ další kopec nadšeným lovcům z G, HB, F, SM a dalších zemí. A druhou vadou na kráse je nutnost nést s sebou dva transceivery a dvě antény. Naštěstí bych měl ujít jenom něco málo přes třináct kilometrů …

V sobotu dopoledne sedám v Plzni do vlaku a jedu před Klatovy do Pocinovic. Odsud je to na vybrané kopečky nejblíž. Na Havranici OK/PL-049 tři a půl kilometru a na Jezvinec OK/PL-032 šest a půl kilometru. Navíc je Havranice přímo na cestě na Jezvinec. Sluníčko se snaží a hřeje, ale hned za Pocinovicemi začíná lesní cesta a ve stínu stromů se i s těžkou krosnou šlape dobře. Za tři čtvrtě hodiny stojím na vrcholu Havranice (665 m.n.m.). Krosna jde na zem a v řídkém smíšeném lesem hledám vhodné stromy pro zavěšení dipólu. Začíná foukat, převlékám si propocené tričko a rozbaluji anténu. Za poslední týden už pošesté, hi. Jak se anténa v pracovní poloze, stačí mi několik minut na vybudování KV pracoviště. Rádio si hoví na pařezu, já vedle pařezu v trávě. V okolí kmitočtu 7.032 kHz je díky několika SOTA aktivátorům a EUCWA QSO Party pěkně živo. Nacházím volné místo na 7.030 kHz a volám výzvu. První mě našli Kurt HB9AFI a Axel DL6KVA. Provoz kolem kmitočtu 7.030 kHz houstne a nemůžu se prosadit. Přelaďuji se o 4 kHz výše a po krátké výzvě konečně přichází obvyklý SOTA pajlap a dalších patnáct minut dělám každou minutu jedno spojení. V 10:36z mě volá Tonda OK1APV. Na Havranici je Tonda 599+ a stejně dobře jsem podle reportu slyšet já ve Dvoře Králové. Po Tondovi završuji aktivaci Havranice spojením s Ericem SM1TDE. Aktivací Havranice jsem se dostal přes hranici 100 SOTA bodů. Už jenom 900 bodů a můžu požádát o aktivátorskou trofej Mountain Goat. Trofej je ještě daleko, ale svačina blízko. Tak v klidu svačím a balím.

Z Havranice mě žlutá značka vede do Orlovic. Krásná pidivesnička mezi kopci. Pionýrský tábor, ohrada s koňmi, několik domků a božský klid. Z Orlovic cesta stoupá na Orlovickou horu a po jejím úbočí míří k Jezvinci. Až pod vrchol je cesta jenom mírně zvlněná, následuje prudké stoupání na vrchol ve výšce 739 m.m.m. Malá vrcholová planinka je pokrytá kobercem kopřiv, ze kterého trčí triangulační kámen a tyč. Mně se bude tyč náramně hodit jako provizorní stožárek pro KRCku. Času do začátku DIG QSO Party je dost. Beze spěchu skládám KRCku, přidělávám jí na dlouhý rovný klacek a ten přivazuji k tyči. Stejně jako na Havranici, i tady pofukuje. Mezi kopřivami rozkládám rádio BMT 226, akumulátor a desky s papíry. Zbývá mi čas na další chod svačiny a obhlídku vrcholu Jezvince. Ve 13:00z se na 2m rozjíždí VKV DIG QSO Party. Žádná tlačenice se na pásmu ale nekoná. Jako prvního dělám Zdeňka OK1AR a Alenu OK7AR ze Zdeňkova contestového QTH v JO60RA. Na Klínovci je Honza OK1XFJ a kromě svojí značky používá i klubovou call OL5DIG. V šumu objevuji slabého DL1APW, ale spojení se kupodivu daří na první zavolání. Zkouším výzvu. Jako jediný mě po dlouhých minutách cékvení volá Gerald DL8RBS/P. Další volání výzvy nic nepřináší a proto naposledy pročesávám pásmo. Narážím na Mirka OK1GV. Po ukončení spojení předává Mirek mikrofon Vláďovi OK1ZSV a do deníku zapisuji osmé spojení z Jezvince. Vláďa po zjištění, že jsme od sebe cca deset kilometrů, navrhuje sraz a nezištně nabízí nocleh. Omlouvám se a vysvětluji, že se z Jezvince vracím do Pocinovic a odsud vlakem do Plzně. Loučím se s Vláďou a Mirkem a vypínám rádio. Sbaleno mám za chvilku a můžu vyrazit zpátky do Pocinovic.

Protože mě netlačí čas, vychutnávám si beze spěchu zpáteční cestu a nad Pocinovicemi, na místě s krásným výhledem do kraje, dojídám svačinu a dělám několik fotek. Je tady krásně a tak brzy opět NSL z Chodska!

Ve Slavkovském lese: Lesný OK/KA-008 & Lysina OK/KA-009

2008-05-12T17:00:00.006+02:00

Namlsán podařenou KV SOTA premiérou v Krušných horách jsem na sváteční 8. květen začal plánoval další výpravu. Chtěl jsem aktivovat nějaké vyšší SOTA vrcholy, nejlépe na dva nedaleko od sebe. Nakonec jsem si vybral dva kopce ve Slavkovském lese nad Lázněmi Kynžvart – Lesný OK/KA-008 a Lysinu OK/KA-009. Lesný byl aktivován pouze jednou Karlem OK1FKL na 2m, z Lysiny zatím nevysílal nikdo.

Ve čtvrtek ráno jsem vyrazil z Plzně vlakem. Cesta byla zpestřená nepřetržitou výlukou a do Lázní Kynžvart vlak dojel se čtvrthodinovým zpožděním. Z nádraží jdu dva kilometry do městečka a na jeho severním okraji se nořím do hlubokého údolí, kterým chci vystoupat do sedla pod Lesným. Cesta se vine smíšeným lesem podél potoka a vytrvale stoupá. Za hodinu jsem pod vrcholem a dalších třicet minut mi trvá se na něj dostat. Úbočí Lesného jsou zalesněná, ale na vrcholu je holá planinka, ideální pro vysílání na KV i VKV. Na jihozápadním obzoru se vypíná Dyleň (OK/KA-013), výhled na sever je zakrytý lesem. Vybírám si dva mladé smrčky a zavěšuji na ně dipól. Stromky nejsou moc vysoké a anténa je jenom málo přes dva metry vysoko (nebo spíš nízko), ale snad to bude stačit. Na triangulačním kameni suším propocené tričko a hned vedle se usazuji s rádiem. Pro jistotu nastavuji maximální výkon, který IC-703 dá, tj. 10 W a dávám výzvu. Prakticky okamžitě se rozbíhá klasický SOTA pajlap a v první vlně volají známí lovci vrcholů – Roy G4SSH, David G4CMQ a Cris GM4FAM. Jako dvanáctý volá po deseti minutách provozu Mike GW0DSP a telegrafuje, že mě bude volat Charlie GW0PZO/P. Dělám další dvě spojení a po nich opravdu volá GW0PZO/P z vrcholu Foel Fenlli GW/NW-051. Pěkný signál, oboustranně 599. Děkuji Charliemu za spojení a raduji se ze svého prvního krátkovlnného SOTA-SOTA spojení. Vysílání z Lesného končím spojením s DL7RAG, vypínám rádio a svačím.

Po zabalení všech krámů sestupuji zpátky do sedla pod Lesným a odsud mířím na Lysinu. Jdu po široké lesní cestě a v předem vybraném místě z ní uhýbám a stoupám na vrchol Lysiny. Odbočku jsem si nevybral nejlépe a musím se prodírat hustým lesem a popadanými stromy, ale nevzdávám to. Druhá polovina výstupu je naštěstí lepší. Fotografická mapa nekecala a jižně od vrcholu je řídký listnatý les. Je to jasné. Anténu věším mezi krásné buky, tentokrát o něco výše, než byla na Lesném. Sedám si do trávy a dávám výzvu. Jako první volá Jurij UA1CEG/P. Sice neloví SOTA vrcholy, ale evidentně má radost z 2xQRP QSO. Pár minut si povídáme a potom se dostává na natěšené SOTA lovce. Z první várky je nejsilnější Ken GM0AXY. On mne sice podle reportu 539 QSB neslyší nejlépe, ale na spojení to stačí. Reporty od dalších stanic z Británie už jsou lepší (G4CPA 579, GM4FAM 559, GW0DSP 599). I Lysiny dělám SOTA-SOTA spojení. Ve 12:09Z volá F6KCZ/P. Kluci z radioklubu v Caen vysílají z kopce St. Martin de Chaulieux. Vyměňujeme si reporty 559 a přání dobrého počasí a úspěšné SOTA aktivace. Dělám ještě čtyři další spojení a po nich se odměňuji dalším chodem svačiny. Balím a odcházím z vrcholu Lysiny podstatně lepší cestou, než jakou jsem přišel.

Zpáteční cesta do Lázní Kynžvart probíhá v klidu a pohodě. Vracím se stejným údolím, kterým jsem dopoledne stoupal pod Lesný, fotím a kochám se krásnou přírodou Slavkovského lesa. Z Lázní Kynžvart se vracím do Plzně s příjemným pocitem další povedené SOTA expedice.

Krátkovlnná SOTA premiéra: Mezihořský vrch OK/US-005 & Medvědí skála OK/US-004, Kolina OK/US-050

2008-05-09T13:23:00.008+02:00

Po zkušenostech s aktivací jedenácti SOTA vrcholů na VKV nastal vhodný čas vyzkoušet také krátkovlnný SOTA provoz a zároveň nové rádio – KV QRP transceiver IC-703. K rádiu jsem z tenké dvojlinky a kusu RG58 vyrobil dipól na 40m, povrtal jsem se v malém telegrafním klíči od Josefa OK1FKD a výbavu ještě doplnil o miniaturní sluchátka a provázky k zavěšení antény. Cenné informace a postřehy o KV SOTA provozu mi ochotně poskytnul Jirka OK2BDF. Krátkovlnná SOTA premiéra nemohla proběhnout jinde než v Krušných horách. Na pátek 2. května jsem si vyhlédnul dva osmibodové kopečky: Mezihořský vrch OK/US-005 a Medvědí skálu OK/US-004 a vyrazil jsem do hor.

Krušné hory mě přivítaly modrým nebem bez mráčku a jarním sluníčkem. Pochod začínám v Zákoutí a po červené mířím pod Mezihořský vrch a odsud hledám cestu na vrchol OK/US-005. Několik set metrů od vrcholu lesní pěšina končí a musím pokračovat pásem hustého mladého lesa. Přemýšlím, jak budu v takovém terénu natahovat anténu, ale naštěstí nějakých osmdesát metrů od vrcholu hustý porost končí a samotný vrchol je až na sazeničky stromků holý. Na okraji planiny mi padlo do oka několik nízkých modřínů. Už vím, kde natáhnu dipól. Při stavění antény je poznat, že mi chybí praxe. Trvá mi pětatřicet minut než dipól rozmotám a dostanu do pracovní výšky. Ta není nijak závratná, jen něco mezi 2,5 a 3 metry nad zemí.
Rádio pokládám na plechovou přepravku, která zbyla na vrcholu po lesácích, a na druhou přepravku si sedám. K rádiu připojuji anténu, akumulátor, klíč a sluchátka, nastavuji výkon 5 wattů a kontroluji PSV. Hodnota 1:1,2 je lepší než jsem čekal. V okolí předem ohlášeného kmitočtu 7032 kHz dávám krátkou výzvu a zároveň přicházím na první problém. Pastička je nejspíš špatně seřízená a mám velké potíže na ní hrát. Kdo mě poslouchá, musí si myslet, že jsem „klíčník“, který má telegrafní pastičku v ruce poprvé v životě. Stydím se, ale nemám možnost ani čas si s pastičkou hrát. Po první výzvě volá HA7UL a hned po něm Cris GM4FAM, David G4CMQ a Danny ON4ON. A další stanice. Dostávám reporty v rozmezí 339 až 579 (většinou 559). Paráda! Až na šifrující pastičku všechno funguje a na vyvolání SOTA pajlapu stačí 5 wattů a proklatě nízko zavěšený dipól! Ke konci pajlapu dělám spojení s Danem OK1HRA a po půlhodině provozu vysílám QRT a začínám balit. Na obloze se objevují první mraky a mám před sebou ještě kus cesty a další vrchol, tak se nechci moc zdržovat. Z vrcholu jdu po pěkné a široké cestě a za pochodu svačím.

K Medvědí skále se blížím přes Lesnou. Procházím kolem VKV vysílacího střediska OK1KIM/OL4A a dělám v rychlosti pár fotek stožárů a antén. U domu stojí několik aut, kluci se už sjíždí na 2.subregionál. Protože chci dodržet ohlášený čas provozu z Medvědí skály, zavrhuji myšlenku zastavit se na kus řeči. Možná při zpáteční cestě. Vtom začíná pršet. Lovím pončo a pokračuji dál k Medvědí skále.
Pod Medvědí skálou mě dnes už podruhé čeká hledání cesty na vrchol. Aspoň že přeháňka už skončila a můžu sundat pončo. Zkouším nadějně vypadající pěšinu. Prvních sto metrů je dobrých, ale potom pěšina končí v polobažině. Vracet se nechci a pásu bažin bych se nejspíš stejně nevyhnul. Pečlivě volím cestu do trsech trávy a daří se mi překonat pás bažin téměř suchou nohou. Za bažinami komplikují cestu na vrchol hustě nasázené mladé stromky, suché pahýly a kameny. Naštěstí mi cestu na vrchol bezpečně ukazuje GPSka. Konečně se ukazuje skalnatý vrchol OK/US-004. Z vrcholu je fantastický výhled do všech směrů. Vybírám si dva staré suché stromy a věším mezi ně dipól. Jde mi to rychleji než ráno a za dvacet minut je anténa v pracovní pozici. Asi mě popoháněl další tmavý mrak, který se k Medvědí hoře blíží z Německa. Rychle všechno zapojuji a zapínám rádio. Na první výzvu odpovídá Milan S58MU a následují Christian F6FTB, Hans SM3TLG, Ambrosi HB9AGH. Za šestnáct minut mám v logu šestnáct spojení. Poslední QSO je s Danem OK1HRA. Dál na nic nečekám a rychle balím. Stihnu zabalit rádio, akumulátor a bižuterii a shodit anténu na zem. Anténu už smotávám za deště. Loučím se s Medvědí skálou a začínám zpáteční pochod. Chtěl jsem najít lepší cestu, ale v dešti nechci experimentovat a ani času není nazbyt, a tak se opět prodírám nejdřív mladým lesíkem a potom bažinami. Než se vymotám z bažin na pevnou cestu, je po dešti.

Znovu jdu přes Lesnou a tentokrát se zdravím s Karlem OK1JKT. Diví se, kde se beru na Lesné. Říkám, že jdu náhodou okolo, hi. Karel mě chce pohostit, ale musím odmítnout, abych došel včas do Boleboře na autobus. Cesta z Lesné je snažší než byl výstup a pochoduje se mi líp i díky povedené KV premiéře hned ze dvou SOTA vrcholů. Před Svahovou zaháním žízeň a únavu šťavnatým grepem a poslední dva kilometry pochodu do Boleboře utečou ani nevím jak. Na zastávce autobusu jsem s desetiminutovou rezervou. V nohou cítím 21 kilometrů horským terénem s těžkou krosnou na zádech, ale únava je to příjemná. Z Boleboře jedu autobusem do Jirkova a odsud vlakem do Kadaně. Ve vlaku dojídám svačinu a těším se na vanu horké vody. :-)

Druhý den dopoledne vyrážím s XYL Zuzkou a fenkou Bety na odpočinkovou procházku. Abychom nešli bez cíle a na lehko, míříme na vrchol Koliny OK/US-050 a nesu s sebou kompletní KV SOTA výbavu. Sluníčko dost hřeje a po osmi kilometrech jsem rád, že jsme na vrcholu a můžu shodit krosnu na zem.

I z Koliny je pěkný výhled, ale já spíš vyhlížím vhodné stromy pro zavěšení dipólu. Se stavbou antény mi pomáhá Zuzka a Bety mezitím zkoumá blízké okolí.
Tentokrát nemusím nikam spěchat a snažím se dát šanci ulovit vrchol OK/US-050 všem zájemcům.

Končím po pětatřiceti minutách, ve kterých jsem rozdal po dvou bodech devětadvaceti stanicím ze čtrnácti zemí DXCC. Po vypnutí transceiveru si ještě nějakou dobu vychutnáváme výhled do kraje a klid ...

Odpočinkový SOTA výlet: Kokotsko OK/PL-084

2008-04-25T16:55:00.005+02:00

V neděli 20. dubna jsme s Tomášem OK1JRA podnikli výlet za Chrást u Plzně a do programu výletu jsme zahrnuli také aktivaci nenáročného kopce Kokotsko OK/PL-084. Se svými 501 metry n.m. je Kokotsko nejnižším dvoubodovým SOTA vrcholem v Plzeňském regionu, až na vrchol vede široká lesní cesta a okolní krajina je „ráj to na pohled“ … Jedinou neznámou zůstává počasí. Po propršené sobotě slibují meteorologové pěknou neděli. Věříme, že ví, co říkají a vyrážíme.

Nedělní ráno je pošmourné a mokré, ale dopoledne už vypadá nadějně. Na Kokotsko jdeme z Bušovic. Cesta je dobře schůdná, teplota ideální a stoupání na Kokotsko je příjemnou procházkou. Na vrcholu Kokotska je oplocená mýtina s pěkným příhradovým stožárkem uprostřed. Na stožáru stále ještě jsou dvě navigační světla, ale už se nepoužívají a navíc se někomu hodil napájecí kabel a tak ho několik metrů od stožáru čistě uřízl.

I tentokrát s sebou máme jednoduchou VKV výbavu sestávající z transceiveru BMT 226 a KRCky od Zacha. Místo expedičního stožárku, který jsme s sebou nebrali, nachází Tomáš klacek příhodné délky a průměru. Po nasazení antény přiděláváme klacek k plotu, na vyvrácený pařez pokládáme rádio a akumulátor a můžeme vysílat.

Při prvních čtyřech spojeních se dovolávám hůř než bych čekal. Po čtvrtém QSO (a tím pádem platné aktivaci) zjišťuji důvod. Vysílal jsem s výkonem 500 mW! Je to moje první QRPP SOTA aktivace, hi. Přepínám výkon na 5 wattů a hned mě stanice berou na první zavolání. Po sedmém spojení mě střídá Tomáš JRA, aby si také on mohl připsat další SOTA skalp a body. Když má splněno, střídáme se a zobeme další stanice v Provozním aktivu. Mezitím se ukázalo sluníčko a vítr vyčistil oblohu. O svoje se začíná hlásit můj žaludek. Zarovnávám počet spojení na dvacet a jdu připravovat ohýnek. Po dešti je dřevo dost vlhké, ale Tomáš nasazuje svoje piditřísky a oheň se neochotně rozhořívá. Opékám si dva buřty a sám se přitom vyhřívám na sluníčku.

Po svačině likvidujeme ohýnek a balíme vysílací cirkus. Z vrcholu šlapeme zpátky do Bušovic a odsud do Sedlecka na lokálku do Chrástu. A jako obvykle už plánujeme další výpravu …

Aktivace dvoubodového Kokotska neměla chybu. Brzy NSL z dalšího vrcholu!

Výroční setkání CSDXC ve Spáleném Poříčí

2008-04-01T17:07:00.008+02:00

O druhém jarním víkendu se ve Spáleném Poříčí sešli členové Československého DX klubu na svém pravidelném výročním setkání. Letošní setkání bylo již osmnácté v řadě a organizační tým v čele s Jardou OK1JQP pro jeho konání zajistil prostory hotelu Ve Dvoře. Účastníci ze všech koutů Čech, Moravy a Slovenska se do Spáleného Poříčí sjížděli od pátečního odpoledne. Já jsem na setkání vyrazil s Tomášem OK1JRA v sobotu ráno. Autobus nás vyklopil v sousedství hotelu půl hodiny před zahájením oficiální části setkání.

V recepci hotelu nás vítá Zdeněk Eliáš, vybírá od nás účastnický poplatek a směruje nás do sálu, ve kterém je už pěkně živo. V čase zbývajícím do zahájení sobotního programu setkání si v rychlosti prohlížím výstavku historických a DX materiálů a kochám se QSL lístky, historickými i současnými fotografiemi vysílačů a majáků a dalšími poklady. Ještě se stihnu podívat, co nabízí Libor Václavík v „pojízdné prodejně“ klubového vydavatelství CSDXC, a už je tu zahájení.

Jednání moderuje Vojta OK1JKV a po úvodním slovu předává mikrofon Václavovi OK2PXJ. Ten z pozice předsedy Československého DX klubu přednáší zprávu o činnosti klubu za uplynulý rok a protože je Václav ke své nelibosti současně hospodářem klubu, plynule pokračuje a seznamuje přítomné s hospodařením klubu a stavem klubových financí. Následují krátké příspěvky od dalších členů výboru a poté volby nového výboru a revizní komise. Jak už to v podobných spolcích bývá, tahouni jsou stále stejní lidé a výbor klubu je zvolen ve staronovém složení. Dále se slova ujímá diplomový manažer Jarda Boháč a za potlesku shromážděných předává Václavovi OK2PXJ tři diplomy. Po předání diplomů otevírá Vojta OK1JKV diskuzi.

Dalším bodem programu je přednáška Petra OK1XPJ o příjmu digitálních druhů provozu. Digitálními módy, kterých jsou desítky a desítky druhů, v současnosti vysílají jak profesionální služby od pobřežních stanic, přes řízení letového provozu až po armádu, zpravodajské a diplomatické služby, tak radioamatéři a provoz probíhá od dlouhých vln až po mikrovlny. Petr XPJ pojal svojí přednášku jako přehled možností pro nové zájemce o příjem digitálních módů. Určitě se dají přijímat hodně zajímavé věci, ale pro mne zůstává i nadále tím pravých ořechovým stará dobrá telegrafie. :-)

Po Petrově poutavé přednášce a krátké přestávce přebírá štafetu Martin OK1MJO a přednáší o některých technických aspektech komunikačního systému TETRA. Na rozdíl od předcházející přednášky není Martinovo povídání určeno úplným nezasvěcencům a proto mě tahle přednáška dost míjí. Ale poslouchám a snažím se pochytit alespoň něco málo. Martinova přednáška uzavírá dopolední program a od radiových vln odpočíváme při obědě. Odpočíváme samozřejmě jenom částečně, protože i u jídla diskutujeme s Tomášem OK1JRA a přisednuvším si Tomášem Burianem o věcech radiových i dalších.

Po obědě se sál vyprazdňuje a drtivá většina účastníků setkání se rozjíždí do všech stran na naplánované exkurze po radiově zajímavých místech západních Čech. Já a Tomáš JRA dáváme hlavně z časových důvodů přednost procházce k rybníku Hvížďalka. Před odchodem z hotelu si ještě povídám s Mirkem OK1DUB na jedno neradiové téma (Wallace & Gromit) a Zdeněk Eliáš mě v rychlosti zasvěcuje do problematiky získávání potvrzení poslechových reportů nesměrových majáků. U rybníka Hvížďalka je krásně a procházka je po dobrém obědě moc příjemná. Abychom náhodou netrpěli radiovou absencí, máme s sebou Tomášovu zbrusu novou hračku – dvoupásmovou QRPP ručku Icom IC-Q7. A tak si hrajeme a nezlobíme. :-)

Vyvětráni se ještě na chvíli vracíme na setkání. Podruhé se vrhám na výstavku a prohlížím si část překrásných QSL lístků, které získal Václav OK2PXJ za svojí letitou posluchačskou činnost. V albu jsou lístky od rozhlasových stanic, amatérů, nesměrových majáků a dalších služeb. Z každého lístku dýchá kus historie a lituji, že se na setkání nezdržím déle a nemohu si poslechnout Vencův komentář k jednotlivým úlovkům. Zážitkem je i listování Vencovo posluchačským deníkem ze sedmdesátých let. Nakonec beru do rukou výtisk příručky WRTH z roku 1973. Opatrně obracím jednotlivé stránky, které po letech používání příručky už nedrží ve vazbě, a nasávám radiovou historii. Paráda!

Od výstavky se přesouvám k vedlejšímu stolku, jehož velkou část zabírá přijímač RFT EKD 500. U přijímače se s Jardou OK1JQP a Tomášem OK1JRA bavíme o sovětských vojenských přijímačích. Kdybychom nemuseli odejít na autobus, povídali bychom na tohle téma asi hodně dlouho. Před definitivním odchodem ze setkání si ještě kupuji CD s loňským ročníkem klubového časopisu Radio Revue a Petr OK1FIP mi prodává napájecí zdroj k aktivní anténě MiniWhip. Potom už opravdu musíme jít, máme-li stihnout autobus do Plzně.

Moc se mi ve Spáleném Poříčí líbilo a těším se na další příležitost k setkání. Velký díky patří všem, kdo se podíleli na zdárné organizaci a průběhu setkání!

Podpořme Rádiožurnál!

2008-03-19T08:54:00.005+01:00

Slovenský svaz radioamatérů vydává od roku 1993 časopis Rádiožurnál. Do Rádiožurnálu přispívají slovenští i čeští autoři a jednotlivé články jsou otiskovány v jazyce autora. Na své si v Rádiožurnálu přijdou příznivci KV i VKV, v časopisu vychází články z oblasti techniky, provozu, DXingu, závodů, diplomů, EME, digimódů a dalších oblastí našeho koníčka (QRP, ROB, ARES etc.). Rádiožurnál vychází ve formátu A4 šestkrát ročně.

Slovenský svaz radioamatérů byl od letošního roku nucen zvýšit předplatné Rádiožurnálu. K tomuto nepopulárnímu kroku musel vydavatel přistoupit kvůli výraznému poklesu příjmů z komerční reklamy. Pro firmy přestala být reklama v tištěném radioamatérském časopisu zajímavá a od této formy reklamy upustili prakticky všichni významní inzerenti.

Pomoci Rádiožurnálu může každý z nás tím, že si Rádiožurnál předplatí. Předplacením Rádiožurnálu lze získat kvalitní a zajímavý radioamatérský časopis a zároveň přispět k udržení jeho vydávání i v budoucnu.

Předplatné na rok 2008, které pro čtenáře z OK činí 480,- Kč, je možné uhradit poštovní poukázkou nebo bezhotovostním převodem. Bližší informace jsou na webových stránkách Rádiožurnálu.

P.S. Výzvu k podpoře Rádiožurnálu jsem napsal z vlastního popudu a bez jakékoliv odměny od vydavatele. :-)

Víkend s oslavou a rádiem

2008-03-13T18:19:00.005+01:00

Druhý březnový víkend jsem strávil s ostatními členy radioklubu OK1KSO/OK5W v našem krušnohorském vysílacím středisku. Hlavním bodem víkendového programu byla oslava kulatých narozenin Josefa OK1FKD. Příjemné klábosení a hodování s kamarády jsem prokládal poslechem na amatérských pásmech a lovem nesměrových majáků (NDB).

K rádiu (TS-850) jsem se poprvé posadil chvilku před páteční půlnocí. Nejdříve poslouchám na osmdesáti metrech telegrafní koncert Nigela G3TXF z ostrova Providenciales v souostroví Turks & Caicos, kam Nigel vyrazil na RSGB Commonwealth Contest. Před závodem vysílá pod značkou VP5/G3TXF, do závodu nastupuje se značkou VQ5XF.

Po půlhodince přelaďuji rádio na dlouhé vlny a lovím NDB. Majáky hrají pěkně a do logu mi přibývá jeden za druhým. Největší radost mi samozřejmě dělají nové úlovky, ale potěší i majáky slyšené již po několikáté. Krásně jsou slyšet hlavně majáky ze Skandinávie. Šňůru nových majáků ze severu otevírá EA-339 Stockholm/Arlanda (1073 km) a hned po něm následují finské majáky POR-341 Pori (1337 km) a LAA-350 Oulu/Laanila (1758 km). Z opačného směru slyším italské majáky BRD-363,5 Brindisi (1154 km), BZO-362 Bolzano (462 km) a MAL-364 Gallarate/Malpensa (633 km). Ale sever kraluje a za necelé dvě hodiny mám v deníku 18 nových skandinávských majáků. V 00:27Z přichází nejvzdálenější úlovek této noci – finská stálice KEM-373 Kemi-Tornio/Hirmula (1831 km) a v 00:45Z zapisuji do logu dvoustý slyšený maják – skotský SHD-383 Scotstown Head (1254 km). Potom sedím u rádia ještě půl hodiny a s majáky se loučím v 01:17Z zalogováním norského majáku SLB-414 Oslo/Gardermoen/Solberg (1074 km). Jsem unavený a zítra je také den, resp. noc. Se třiceti novými majáky v deníku spokojeně usínám.

V sobotu dopoledne poslouchám na amatérských pásmech a po půl jedenácté zkouším denní příjem NDB. Majáky jsou slyšet i v tuto dobu a půlhodinka ladění po majákovém pásmu mi přináší tři nové úlovky: ERT-425 Erfurt (175 km), HOF-484 Hof (102 km) a STE-293 Wien/Schwechat/Steinhof (327 km). Žádné velké dálky to nejsou, ale počítají se.

Odpoledne poslouchám probíhající telegrafní RSGB Commonwealth Contest. Kromě řady G/GM/GW stanic, které se mi budou hodit pro diplom W.A.B. (Worked All Britain), mám radost z DX úlovků ze zemí Commonwealthu: VQ5XF, 9M6XRO, J88DR, 7Q7BP, doplněných o desítku kanadských stanic a několik stanic z Austrálie. Mimo závod poslouchám při západu Slunce provoz V85SS na osmdesáti metrech.

Po NDB majácích znovu pátrám po 18:00Z. Neuplyne ani čtvrt hodiny a už zapisuji první nový úlovek, jímž je chorvatský LOS-429 Losinj (664 km). Další nové majáky na sebe nenechávají dlouho čekat a seznam nově slyšených majáků se rozrůstá o německý RO-432 Rothenburg (159 km), estonský G-432 Amari (1204 km) a další maják z Chorvatska CRE-433 Cres (622 km). Lovu majáků věnuji další hodinu a snaha přináší ovoce v podobě bulharského majáku WAK-490 Vakarel (1185 km) a ukrajinského KO-490 Koshany (1247 km). A přesně podle hesla „to nejlepší nakonec“ slyším v 19:23Z KR-493 Krasnodar (2015 km). Konečně maják z Ruska a zároveň nová země č. 34! Současně je KR-493 40. novým majákem a jediným majákem tohoto víkendu ze vzdálenosti přes 2000 km. S radostí vstávám od rádia, večeřím vynikající vepřový guláš Jindry OK1XR a zapojuji se do narozeninové oslavy Josefa OK1FKD.

Před spaním ještě poslouchám závodní provoz Michaela VP8NO na dvaceti metrech a po NDB deníku zdobím novou zemí také svůj krátkovlnný SWL deník. I v sobotu usínám s úsměvem na tváři.
V neděli ráno poslouchám na čtyřiceti metrech CW provoz speciální stanice OL30SPACE připomínající vesmírný let Vladimíra Remka v roce 1978. V éteru se také konečně objevují signály expedice TX5C, které se podařilo po přestáté mořské bouři vylodění na ostrově Clipperton a vybudování tábora. Signál TX5C nejlépe prochází na třiceti a na čtyřiceti metrech. Zalogování TX5C je parádní radiovou tečkou za vydařeným víkendem …

Výlet na Manětínsko: Chlumská hora OK/KA-046

2008-03-03T20:59:00.005+01:00

Na neděli 17. února jsme s Tomášem OK1JRA naplánovali další společnou SOTA výpravu, tentokrát na Chlumskou horu OK/KA-046, jejíž výrazný hřbet se táhne od Manětína směrem na severozápad. Výpravy se kromě nás dvou zúčastnil ještě Tomášovo kamarád Pepa, který chtěl vidět, jak vypadá takový radioamatérský provoz z přírody. Protože je veřejná doprava z Plzně na Manětínsko o víkendech mizerná, museli jsme k přesunu do Manětína využít Pepovu starou škodovku …

Škodovka nás svým rozvážným tempem veze směrem k Manětínu, Pepa jí statečně kočíruje a já s Tomášem JRA se kocháme nádhernou krajinou pod šmolkovou oblohou a zároveň spřádáme radiové plány na nejbližší týdny. Než se nadějeme, jsme v Manětíně. Škodovku necháváme odpočinout za Manětínem v místě, kde se od silnice odpojuje cesta na Chlumskou horu. V noci mrzlo, okolní pole se třpytí jinovatkou a svěží vzduch se krásně dýchá. Stoupání není příliš dlouhé, sil máme dost a můžeme pokračovat v klábosení i při cestě na vrcholovou planinu. Na vyhlídce cca 40 metrů pod vrcholem se rozhlížíme do kraje a pokračujeme dál. Po krátkém stoupání už jde cesta prakticky po rovině a shodujeme se, že snazší výstup na SOTA vrchol jsme zatím nezažili. S pomocí GPSky nacházíme triangulační bod na vrcholu, pořizujeme vrcholovou fotografii a hledáme nejlepší místo pro rozbití tábora.

Usazujeme se na čerstvě vzniklé mýtině. Vybraný pařez slouží jako stolek pro rádio. Stožár s KRCkou stavíme hned vedle pařezu, aby si mohl operatér sám natáčet anténu. O několik pařezů dále se usazuje Tomáš a na plot lesní školky věší několik přijímačů. K budování vysílacího pracoviště nám nejdříve hraje čilý telegrafní provoz právě probíhajícího ARRL DX Contestu a posléze meteorologické info vysílané z ruzyňského letiště. Z něj se dozvídáme, že krásné počasí panuje po celé republice. Usazuji se k transceiveru a začínám vysílat. Tomáš se přesouvá o kus dál, aby mohl nerušeně poslouchat. Pepa si sedá vedle mne a sleduje závodní VKV provoz. Stanic je na pásmu dostatek, stačí si vybrat. Jsou slyšet i DXy (HA, 9A), ale s pěti watty a KRCkou moje volání nečtou. Ve stínu se na některých místech stále drží jinovatka, ale na sluníčku je příjemně teplo a je možné bez úhony klečet na zemi. Ve srandovní poloze (kolena a lokty na zemi, zadek vystrčený do vzduchu) v poklidu dělám pětadvacet spojení. Na platnou SOTA aktivaci to bohatě stačí. Střídá mě Tomáš a já se hladově vrhám na první chod svačiny.

Po sedmnáctém spojení Tomáš spokojeně odkládá mikrofon a jdeme připravovat něco teplého do žaludku. Vaření se ujímá Pepa a na mém osvědčeném liháčku kuchtí něco mezi nudlovou polévkou a kaší. Najedeni se ještě chvíli vyhříváme na sluníčku a posloucháme letecký provoz. Potom balíme stožár, anténu a všechna rádia, kontrolujeme, jestli po nás na mýtině nic nezůstalo a chystáme se na zpáteční cestu.

Cesta z vrcholu Chlumské hory je příjemnou procházkou. Pepova škodovka stále stojí pod kopcem a cestě domů nic nebrání. Po nastartování sice škodovce upadla páčka ovládání stěračů, ale jinak je vůz způsobilý jízdy, hi. Hladký návrat do Plzně završuje další podařenou SOTA výpravu. Brzy NSL z dalšího kopečku!

CQ WW 160m CW Contest 2008

2008-02-26T17:24:00.005+01:00

Čtvrtý lednový víkend se náš radioklub OK1KSO zúčastnil pod značkou OK5W telegrafní části CQ WW 160m Contestu. V krušnohorském contestovém QTH pracovali už od čtvrtka na anténách Jirka OK1AEZ, Franta OK1AAU a Josef OK1FKD. Já a Karel OK1CF jsme do hor dorazili v pátek dopoledne a v podvečer doplnil partu Jarda OK1WF. Příznivé počasí, které v Krušných horách panovalo před víkendem, umožnilo připravit dvě sfázované vertikální vysílací antény a pro spojení s Evropou natáhnout invertované V. Pro příjem jsme měli k dispozici osvědčené beverage nasměrované na USA, JA a Jižní Ameriku. Díky důmyslnému anténnímu přepínači, který vyvinul a vyrobil Karel OK1CF, jsme mohli všechny antény libovolně přepínat na dvě pracoviště. Kromě toho přepínač zajišťoval, že na vyhledávacím pracovišti neshoří rádio, jakmile se na hlavním pracovišti stiskne klíč. Aby přípravy neprobíhaly příliš hladce, odebral se několik hodin před začátkem závodu VN transformátor v PA do věčných lovišť. Naštěstí jsme měli v jednom rozestavěném koncovém stupni identické trafo, a tak mohla opravárenská četa OK1AEZ a OK1FKD zničený transformátor vyměnit a koncový stupeň včas oživit.

V noci z pátku na sobotu nezačal jen samotný závod, ale také vichřice. A vypadalo to, že už neskončí. Vichr nepolevil celý víkend a poryvy kolem 130 km/h nebyly ničím výjimečným. V průběhu závodu nám vichřice několikrát poškodila beverage a Jirkovi AEZ s Frantou AAU nebylo co závidět, když ve vichru doprovázeném deštěm museli opakovaně vyrazit na pole opravovat přetržené antény a znovu stavět povalené kůly.

Do závodu jsme sestavili dvě dvojice operatérů: OK1CF+OK1NF a OK1FKD+OK1WF. Závod rozjíždí Karel CF a já. Od první minuty se mezi silnými EU stanicemi vedou urputné boje o kmitočet. Otázkou QRL? se téměř nikdo nezdržuje a vyslání QRL PSE QSY je vesele ignorováno. Na hamspirit a slušné chování na pásmu kašlou stanice ze všech koutů Evropy …
Po několika prvních výzvách zjišťujeme, že k transceiveru na RUN pracovišti nejde připnout americký beverage. Na opravu není čas a Karel musí poslouchat na TX anténu. Já poslouchám na druhém pracovišti na beverage a slabé stanice, které Karel neslyší, mu „dohazuji“. Docela nám to jde a provozní styl, kdy jeden vysílá a druhý poslouchá, užíváme v závodě mnohokrát a souhra je lepší a lepší. První noc jsou fb podmínky na západ a volají nás i W6 a W7 stanice. Dělat na stošedesátce šnůru stanic ze západního pobřeží je pro mě obrovský zážitek.
V sobotu dopoledne předáváme opratě Jardovi WF a Josefovi FKD a jdeme s Karlem na pár hodin na kutě. Den je samozřejmě slabší než noc, ale kluci poctivě bojují a přidávají do logu nová spojení a násobiče. Další střídání stráží nastává v podvečer. Karlovi CF se daří opravit přepínání antén a i RUN pracoviště může od tohoto okamžiku poslouchat na všechny beverage. Ale příroda je mocná a zuřící vichřice s deštěm chvílemi působí tak silné QRN, že v něm zanikají i nejsilnější signály.

Druhá noc je o poznání méně výživná, ale mohlo by být i hůř. Po půlnoci se nechávám vystřídat Josefem FKD. Karla CF střídá Jarda WF až nad ránem. V neděli dopoledne začínáme opatrně odhadovat, že bychom se na konci závodu mohli dostat přes hranici jednoho miliónů bodů. Přes den přichází jalová doba, stanice nevolají a ani hledání nepřináší nová spojení. Na několik hodin opouštíme pracoviště a sbíráme síly na finiš. Odpoledne naposledy střídáme operatéry. Žádné velké pileupy se nekonají a chvíle, kdy nikdo nevolá, si s Karlem krátíme klábosením a čtením posledních čísel QST. Večer přeci jen přicházejí světlejší chvilky, rejt stoupá a miliónová hranice padá. Ale ještě není vyhráno. Půldruhé hodiny před koncem závodu se začíná z koncového stupně valit hustý bílý dým. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsme měli solidní pileup. Ještě jedno pokusné zaklíčování a už víme, kde je zrada. Anténní konektor shořel na uhel. Karel CF a Jirka AEZ se rychle pouští do opravy. Podařilo se a můžeme znovu rozjet pileup. Amíci pěkně volají a dvacet minut před koncem závodu přichází z opačné strany poslední násobič – volá nás Standa 3W3W (OK1JR). Ve Vietnamu je sluníčko už nad obzorem, ale Standa má vynikající signál.

Osmačtyřicet hodin uteklo jako voda a závod je za námi. Většina z nás zalézá do postelí. Jirka AEZ slyší na stošedesátce zobat Alexe W0ZTL ze Severní Dakoty a tak volá výzvu a W0ZTL po chvilce skutečně přichází a dává Jirkovi poslední chybějící stát pro diplom WAS 160m! Tím má Jirka splněno a může jít v klidu spát. Mně se kupodivu ještě spát nechce. Sedám k rádiu a lovím na dlouhých vlnách NDB majáky. Do postele jdu až před pátou ráno.

Pár čísel na závěr: V CQ WW 160m jsme získali 1.097.878 bodů za 1475 spojení se stanicemi ze 77 zemí DXCC a 45 US/VE států a provincií. Do logu jsme zapsali 1100 evropských stanic a 300 stanic ze Severní Ameriky. Nejvíc Američanů máme ze států Florida (27 QSO), New York (23 QSO) a Virginia (19 QSO). Z Kanady bezkonkurenčně vede provincie Ontario (16 QSO).

CU in CQ WW 160m 2009!

Nezimní zimní SOTA: Stírka OK/PL-037

2008-02-18T13:29:00.000+01:00

V neděli 20. ledna jsem podniknul první SOTA výpravu roku 2008. Chtěl jsem aktivovat kopec, který je minimálně za šest bodů (abych si mohl započítat zimní bonus) a ke kterému se můžu přiblížit z Plzně vlakem. Výběr vyhrála sedmisetmetrová Stírka OK/PL-037.

Tomáš OK1JRA už měl na neděli jiný program a o zábavu postaráno měla i moje XYL a tak jsem vyrazil na Nepomucko sám. Cesta vlakem utekla jako nic a za hodinku jsem v „základním táboru“ – vesničce Kovčín. Po obloze se honí mraky a pofukuje studený vítr, ale vzhledem k datu jde o přepychové SOTA počasí. Nikde o okolí Kovčína nejsou po sněhu ani památky. Nejdřív jdu po okraji lesa směrem na Myslív. Po několika stech metrech dostávám nápad zkrátit si cestu přes pastviny a pole. Nápad je to pěkný, ale některá místa jsou dost mokrá a musím kličkovat po sušších kouscích pole. Asi kilometr před Myslívem se dostávám na silnici. Procházím Myslívem a konci vsi uhýbám ze silnice do lesa. Na několika stinných místech jsou zbytečky sněhu, ale jinak pěkná a kupodivu i téměř suchá cesta. Užívám si krásnou krajinu a jedním okem pokukuji na displej GPSky, abych věděl jaký kus cesty mi zbývá na vrchol Stírky. Po hodině a půl od startu z Kovčína jsem na Stírce. Cesta obchází vrchol Stírky ze severu a šipka na GPSce ukazuje na hustý mladý lesík. Obcházím lesík a přicházím na kamenitý vrchol Stírky s celkem solidním výhledem na jih.

Stoupáním na Stírku jsem se zpotil a ze všeho nejdřív se proto převlékám do suchého trička. Ještě hlt teplého čaje a hurá vybudovat vysílací pracoviště. Vybavení je klasické: transceiver BMT 226 krmený z gelového akumulátoru 7Ah, čtyřprvková KRCka od Zacha a pět metrů RG58. I stožárek řeším klasicky – anténu dávám na klacek a klacek přivazuji k pahýlu staré břízy. Zjišťuji, že jsem kromě fotoaparátu zapomněl doma také tužku. Naštěstí mám jednu tužku permanentně přibalenou k rádiu. Ještě zatížit lehké věci, abych je nemusel honit po úbočí Stírky a můžu vysílat. Protože se chci dostat zpátky do Plzně ještě za světla, mám na samotný provoz z vrcholu Stírky asi půl hodiny času. Za třicet minut mám v logu 12 QSO a tím pádem Stírku úspěšně aktivovanou. Z DXů jsem slyšel dvě italské stanice, ale s pěti watty jsem se jich nedovolal. Balení jde jako obvykle rychleji než stavění a deset minut po vypnutí rádia jsem připravený vyrazit na zpáteční cestu. Ještě rychlá kontrola jestli jsem na vrcholu Stírky něco nezapomněl a můžu jít. Do Myslívu se vracím stejnou cestou, ale z Myslívu do Kovčína jdu jinak, abych poznal větší kus kraje. Je tu krásně a určitě tady nejsem naposledy. K dovršení blaha si ve vlaku do Plzně dopřávám svačinu a začínám přemýšlet nad dalším SOTA výpravou …

Vánoční SOTA: Volyňský vrch OK/US-021 & Lysá hora OK/US-008

2008-01-30T16:59:00.000+01:00

Už cestou z první zimní SOTA výpravy jsem si začal pohrávat s myšlenkou využít volno o Vánocích a aktivovat další kopeček. Věděl jsem, že budeme s XYL trávit Vánoce v rodném Chomutovsku a tak jsem vylovil příslušnou mapu a začal přemýšlet, na jaký kopec bych se mohl projít. Do užšího výběru postoupilo pět kopců včetně jednoho příhraničního SOTA vrcholu v DL. Potom přišla úvaha, jestli stojí za to pochodovat do hor s těžkou krosnou kvůli jedinému kopci. No jasně, jeden kopec je málo, vylezu ještě na druhý! A vybral jsem si Volyňský vrch OK/US-021 a Poustevnu OK/US-015. Datum výpravy za mne určili pořadatelé Vánočního závodu – půjdu do hor na Štěpána.

Ráno šestadvacátého prosince se z Kadaně přesouvám autobusem do Prunéřova a odsud začínám pochodovat na Volyňský vrch. Sotva za Prunéřovem zapadnu do lesa a ujdu několik set metrů zastavuje mě čísi otázka: „Co tady děláte?!“ Otáčím se a po chvilce vidím, jak se mezi stromy objevuje človíček s flintou přes rameno. Nevím, kdo koho víc překvapil. Dozvídám se, že jsem vpadnul do lesa uprostřed honu. Domlouváme se, že projdu lesem společně s honci. Sice to pro mě nakonec znamenalo téměř hodinové zdržení, ale lepší dojít na kopec později se zdravou kůží než riskovat odstřel, hi.
Na domluveném místě se odpojuji a pokračuji ve stoupání na Volyňský vrch. Hustý les, terén a inverzní oblačnost dost komplikují orientaci, ale po dvou hodinách jsem na vrcholu utopeném v lese. S radostí shazuji na zem těžkou krosnu a začínám montovat anténu – osvědčenou KRCku. Stožárek nahrazuji klackem, který přivazuji k pahýlu stromu. Ještě pospojovat anténu, rádio a akumulátor a může se vysílat. Na pásmu je díky Vánočnímu závodu příjemně živo, ale mám problémy s dovoláváním. Nejdřív podezírám okolní stromy obalené námrazou, ale rychle zjišťuji, že problém je spíš v tom, že mám výkon BMT 226 stažený na 0,5 W. Po přepnutí na 5 W stačí jedno zavolání a protistanice mě okamžitě bere. Protože mám v plánu aktivovat ještě jeden kopec a nevím, jak dlouho v mraze akumulátor vydrží, dělám z vrcholu OK/US-021 jenom 7 QSO a vypínám rádio. Balení mi jde celkem rychle, ještě pár fotek a můžu vyrazit dál. Potřebuji dojít na silnici pod Volyni. Viditelnost je mizerná, ale dostávám se na pastvinu a podle zvuku nacházím vn vedení, které míří k silnici a tak se mám konečně čeho chytit. Jakmile jsem na silnici u Volyně, dávám si pauzu, svačím a měním plán. Je už skoro jedna hodina po poledni a zhruba o polovinu blíž než Poustevna OK/US-015 je Lysá hora OK/US-008. A tak místo na Poustevnu mířím přes Volyni na Lysou horu.

Volyně je těsně nad horní hranicí oblačnosti a krásně tu svítí sluníčko, které vidím poprvé po téměř dvou týdnech. Fotím si třpytící se namrznuté stromy a užívám si modrou oblohu. Cesta na Lysou horu je hned veselejší a příjemně ubíhá. Jak se blížím na vrchol Lysé hory, začínají zpoza obzoru vykukovat větrné elektrárny. Vyrostlo jich tady za krátkou dobu opravdu hodně. Ještě kousek cesty a už vidím contestové QTH našeho radioklubu OK1KSO/OK5W, které je přímo na vrcholu. Antény se proti modré obloze hezky lesknou, námraza na nich je minimální a vypadá to, že jsou všechny v pořádku. Vysílací pracoviště buduji u plotu ohraničujícího pozemek klubového QTH. Na nařezané dřevo pokládám rádio a akumulátor. Provizorní stožárek i tady dělám z klacku a ten přivazuji k plotu. Před prvním spojením si dávám trochu horkého času, nastavuji na rádiu výkon 5 wattů a už lovím stanice. Potřebná čtyři spojení pro platnou aktivaci vrcholu OK/US-008 mám za pár minut hotová a protože už nikam nespěchám a sluníčko zatím hřeje, vychutnávám si v klidu další vánoční spojení a s nimi přání do nového roku, které si vyměňuji se stanicemi z celé republiky.

Po hodině provozu mi začíná být chladno. Slunce už se sklání k obzoru a je pomalu čas přemýšlet o návratu. Po zvážení všech možností jak se dostat zpátky do Kadaně vítězí pěší pochod. Sice těch třináct kilometrů nemám šanci zvládnout za světla, ale mám s sebou čelovku a cestu dolů znám, tak by to neměl být problém. Šlape se mi dobře, mám radost z krásného vánočního výletu a chvílemi si prozpěvuji. Nová čelovka dostatečně osvětluje cestu a za dvě a půl hodiny od startu z Lysé hory jsem v Kadani. Unavený, ale maximálně spokojený. Sváteční SOTA výprava a zároveň poslední radiová výprava v roce 2007 se povedla na jedničku. Ať žijí kopečky, rádio a příroda i v roce 2008!

První zimní SOTA: Běleč OK/PL-036

2008-01-05T10:34:00.000+01:00

Od rozjetí programu SOTA v OK jsem se těšil na vysílání z kopce v zimních podmínkách. Podobně postižený je i Tomáš OK1JRA a tak jsme společně naplánovali první zimní SOTA provoz. Vyhlíželi jsme polovinu prosince a s ní počátek dvouměsíčního období, ve kterém platí na českých vrcholech zimní bonus.

Podmínkou získání zimního bonusu je výška kopce minimálně 700 m.n.m., tj. kopec musí být minimálně „šestibodový“. Z možných kandidátů snadno dostupných z Plzně vybíráme vrchol Běleč OK/PL-036, který se vypíná nad Švihovem a jeho pěkným hradem. Datum je jasné hned – neděle 16. prosince. Protože chceme udělat nějaká spojení ve VKV Provozním aktivu a také proto, že se stmívá už hodně brzy, stanovujeme odjezd z Plzně vlakem v 8:10. Tímhle načasováním odjezdu má znepříjemněné ráno Tomáš JRA, kterému nezbývá nic jiného než být v Plzni už dvě hodiny před odjezdem. Volný čas na nádraží Tomáš využívá ke konzumaci dostatečného množství kávy, aby definitivně probudil svoje dobře živené tělo a jako prémii poznává všechny přítomné bezdomovce.

Padesát minut ve vlaku uteklo jako nic a v devět jsme ve Švihově. Z nádraží koukáme na cíl naší výpravy. Horní polovina Bělče je pěkně pocukrovaná námrazou a vrchol se ztrácí v nízké oblačnosti. Vytahujeme mapu a vyrážíme na pochod. Až na okraj Švihova sledujeme modrou turistickou značku, na samotný kopec stoupáme po neznačených lesních cestách a chvílemi i necestách. Ale stoupání není nijak prudké, kolem nás je krásný převážně listnatý les ozdobený námrazou, teplota se drží pár stupňů pod nulou a výstup je tím pádem příjemnou procházkou. Celé dvě hodiny cesty na vrchol jako obvykle kecáme o všem možném …

Na vrcholu Bělče objevujeme čihadlo a tím je vyřešena otázka kde vybudovat vysílací pracoviště. Izolační páskou připevňujeme transceiver BMT 226 k čihadlu a vedle rádia zavěšujeme akumulátor. Zjišťujeme, že postrádáme napájecí kabel s konektory, které pasují k rádiu i k akumulátoru. Se slzou v oku musím u transceiveru ušmiknout napájecí konektor a použít dráty bez konektorů. Ale stanou se horší věci. Při montáži antény se ke studenému hliníku krásně lepí prsty, ale ani to nás nemůže zastavit. Ještě postavit náš lehký expediční stožárek, rozdělat ohýnek a jsme QRV. Hluboce se nadechuji a zapínám rádio. Je to dobré, polaritu jsme trefili a rádio hraje! První zimní SOTA provoz rozjíždí Tomáš JRA. Po povinných čtyřech spojeních mi předává žezlo a jde přiložit na oheň. Velkou radost mi dělá hned první spojení s OL70AMYD. Nečekal jsem, že narazíme na tuhle speciální stanici připomínající smutnou událost z roku 1937. Po čtvrthodině našeho provozu končí Provozní aktiv a CW/SSB část 2m pásma se vylidňuje. Teploměr ukazuje necelé čtyři stupně pod nulou. Je čas zahřát se teplou polévkou. Na oheň putuje ešus s vodou a za chvilku si zaléváme čínské polévky vylepšené česnekem a špekem. Nudle nabírám místo lžíce klacíkem, ale chutná mi a to je hlavní. Po svačině se ozýváme provozem FM. Moc zájemců o QSO není, ale aspoň si můžeme s každým popovídat a popřát mu hezké svátky. Při spojení s Mirkem OK1GV vzpomínáme na Radka OK1IBE a naše vysílání z přírody.

Poslední spojení děláme s Otou OK1DBF. Máme splněno, začíná nám být chladno a čeká nás zpáteční cesta, kterou bychom rádi absolvovali ještě za světla, a proto vypínáme rádio a končíme. Nad ohněm sbíráme teplo na cestu, balíme krosny a po uhašení ohně a úklidu přechodného pracoviště opouštíme vrchol Bělče. Cestu z kopce zvládáme o půl hodiny rychleji než výstup, opět probíráme všechno možné a máme radost z parádního zimního radiového blbnutí. Vlak do Plzně je plný lyžařů a snowboardistů vracejících se ze Šumavy. S naším vysílacím nádobíčkem, oblečením provoněným ohněm a podivnou řečí se zkratkami a Q-kódy trochu vybočujeme, ale na to už jsme si dávno zvykli, hi.

Později doma zjišťujeme, že naše aktivace Bělče byla opravdu první zimní SOTA aktivací v OK. Určitě nebude poslední. Brzy NSL z další zimní výpravy!

Vandr po Hřebenech: Plešivec OK/ST-015 & Studený vrch OK/ST-014

2007-10-04T09:30:00.001+02:00

Na víkend prodloužený o volný pátek 28. září jsme s mojí XYL a našimi kamarády Martinem a Radkou plánovali dvoudenní vandr. Počítal jsem s vandrem bez rádia, ale když jsme se dohodli, že vyrazíme na Hřebeny a do trasy jsme zahrnuli tři SOTA vrcholy, neodolal jsem a přibalil do už tak plné krosny dvoumetrovou FM ručku a potřebné příslušenství.
Na rozdíl od předchozích dvou víkendů nebyla tentokrát předpověď počasí moc příznivá. Nenechali jsme se však odradit a ve sváteční pátek jsme vyrazili vlakem k úpatí Hřebenů. V Jincích nás přivítal intenzivní déšť a tak jsme přesun do Rejkovic, odkud měl začít pochod na vrchol Plešivce, odložili o dvě hodiny a zamířili do místní hospody na snídani a poradu o dalším postupu. Než jsme dojedli výborné topinky a zapili je horkým grogem, déšť skoro ustal. Dál jsme neváhali, vlakem dojeli do Rejkovic a hurá na Plešivec.

Lesní cesta na Plešivec místy připomíná horský potůček, ale vytrvale stoupáme a podle potřeby oblékáme a zase svlékáme ponča. Na vrcholu Plešivce je přístřešek jako dělaný na vysílání. Hned se pouštím do skládání čtyřprvkové Yaginy, anténu nasazuji na klacek a klacek na pahýl stromu. Zapínám ručku a na 145.525 MHz dávám výzvu. Moje XYL Zuzka se sama od sebe ujímá funkce živého rotátoru. První tři spojení jsou hotová za šest minut. Opět začíná pršet. Doufám, že rychle udělám čtvrté spojení a budeme moci pokračovat v pochodu. Ale nedaří se. Dávám jednu výzvu za druhou, Zuzka mokne a podle mých pokynů pilně točí anténou. Nikdo ale nevolá. Martin s Radkou svačí a navzdory dešti trpělivě čekají, až navážu čtvrté spojení. Trn z paty mi po pětatřiceti minutách tahá svým zavoláním OK1AVV. Mám radost, že je aktivace OK/ST-015 úspěšná, ale snad ještě víc mě těší, že dál nemusím zdržovat účastníky vandru a můžeme se pohnout kupředu.

Z vrcholu Plešivce si jdeme prohlédnout Smaragdové jezírko a Viklan. Cestou si opět několikrát oblékáme a svlékáme ponča. Déšť už není tak intenzivní jako ráno, ale vzdát se nechce. Od Viklanu se vracíme na hřebenovou trasu a míříme k Písku (OK/ST-011), kde chceme přenocovat a který bych rád aktivoval. Na severní úbočí Písku přicházíme v podvečer. Martin navrhuje nocleh v malém srubu schovaném v lese. Jelikož je půda nacucaná vodou a všichni máme po deštivém dni mokré kalhoty a vlhké boty, jsme všichni čtyři pro srub. Zbývá maličkost – najít ho. Hledání srubu je na Martinovi, který jako jediný z nás zná jeho polohu. Bohužel na jednom rozcestí špatně odbočujeme a tím začíná naše bloudění po úbočí Písku. Čas běží, světla ubývá, ale srub ne a ne najít. Jak by se nám teď hodily dvě hodiny, které jsme ráno museli kvůli dešti prosedět v Jincích. Nakonec nezbývá než zavolat dalšímu kamarádovi o radu. S jeho navigační pomocí konečně srub objevujeme.

Po tmě a v mlze lezeme malými vrátky do srubu. Je to dobré, nikdo tu nenocuje. Holky zatápějí v kamnech, Martin a já jdeme pro ven pro mokré soušky. Večeříme, sušíme oblečení, popíjíme horký čaj a brzy zalézáme do spacáků. Před usnutím přemýšlím o aktivaci Písku OK/ST-011. Když si spočtu, kolik času bych potřeboval na cestu na vrchol, na vysílání a zpáteční cestu a porovnám to s naším sobotním plánem, rozhoduji se aktivaci Písku odložit na některou z příštích výprav.

Počasí v sobotu ráno vypadá nadějně. Doplňujeme ve srubu dřevo, které jsme spálili, balíme a po snídani vyrážíme dál. Volíme cestu přes Kuchyňku, odkud je krásný rozhled do širokého okolí. Viditelnost je nesrovnatelně lepší než v pátek a je vidět i Temelínská elektrárna. Po třech hodinách pochodu přicházíme na vrchol Studeného vrchu OK/ST-014. V přízemí kamenné rozhledny provozuje mladá dvojice občerstvení. Občerstvujeme se a ptám se na možnost vysílat z vrcholu rozhledny. Dostává se mi odpovědi, že to není problém a že už z rozhledny ráno někdo vysílal. Na nic nečekám a táhnu po strmých schodech vysílací výbavu. Rozhledna má plochou střechu, ochoz, ke kterému lze přimontovat anténu, prostě místo na vysílání jako dělané. Na rozhlednu za mnou šplhá Zuzka a opět se ochotně ujímá funkce živého rotátoru. Zapínám ručku a dávám výzvu. Po patnácti minutách mám tři spojení a snažím se o čtvrté. Jako čtvrtý volá Mirek OK1CYC/P ze sousedního SOTA vrcholu Brdo OK/ST-024. Stejně jako o týden dříve spolu děláme SOTA/SOTA QSO. Dozvídám se, že Mirek je tím neznámým hamem, který několik hodin přede mnou aktivoval Studený vrch. Potom pokračoval na Lišku OK/ST-016, ale odsud bohužel udělal jedno jediné spojení. A teď se pokouší spravit si chuť na Brdu. Po Mirkovi dělám ještě dvě spojení, potom mu přenechávám kmitočet, vypínám rádio a slézáme z rozhledny. Úspěšnou aktivaci Studeného vrchu završuji obědem a zapíjím čajem.

Ze Studeného vrchu sestupujeme se Zuzkou do údolí na vlak, zatímco Martin s Radkou pokračují ještě kus po Hřebenech. Máme dost času, užíváme si sluníčko a cestu pěkným lesem.

Vandr po Hřebenech se povedl. Jsem rád, že jsme se nedali odradit počasím a že jsem si s sebou vzal rádio. Děkuji mojí XYL Zuzce za velkou podporu a pochopení, Martinovi a Radce za trpělivost, Tomášovi OK1JRA za zapůjčení FM ručky a akumulátoru a všem protistanicím za spojení!

SOTA ve znamení hub: Brno OK/PL-035 & Hradiště OK/PL-056

2007-09-26T08:21:00.000+02:00

Týden po naší první SOTA výpravě jsme s Tomášem OK1JRA znovu sbalili vysílací krámy a vyrazili do přírody. Tentokrát s cílem aktivovat SOTA vrcholy Brno OK/PL-035 a Hradiště OK/PL-056.

Výpravu zahajujeme ve vlaku osvědčeným způsobem – kávou a sladkou snídaní. Za čtyřicet minut jsme v Bezděkově a pochod na vrchol Brna může začít. Stejně jako před týdnem je nádherné ráno s modrou oblohou a cesta na vrchol opět vede krásným lesem. Hned na okraji lesa potkáváme první houby a s nimi i první houbaře. Jak stoupáme do kopce, houbařů ubývá, ale hub přibývá. Pod vrcholem Brna už není houbami posetý jenom les, ale i lesní cesty. A tak se kromě kamenů vyhýbáme všem možným jedlým i nejedlým houbám. Houby jako by věděly, že je nebudeme sbírat, a bezostyšně se nám předvádějí. Slalom mezi houbami trvá dvě hodiny. V cíli nás vítá betonová věž vysílače obalená desítkami antén, krásný palouk na vysílání a samozřejmě houby, pro které si pomalu není kam sednout.

Stavba stožárku s KRCkou nám jde od ruky lépe než na první výpravě. Ještě spojit rádio BMT 226 s akumulátorem 12V/17Ah, připravit si tužku a papír a jsme QRV. Anténu natáčíme na východ, do lesního průseku, kterým vede na vrchol Brna linka napájející vysílač.

První SOTA výpravu jsme načasovali na termín VKV Provozního aktivu, abychom měli jistotu, že bude dostatek protistanic. Na této výpravě se musíme obejít bez závodu. Máme trochu obavy jestli uděláme aspoň povinná čtyři spojení. Obavy jsou naštěstí zbytečné a dvacet minut od první výzvy máme oba dva splněno. Gratuluji Tomášovi k úspěšné první aktivaci OK/PL-035 a děláme další spojení, při kterých informujeme protistanice, že se za několik hodin ozveme z Hradiště OK/PL-056.

Po devátém spojení to vypadá, že další zájemci o spojení platné do SOTA nejsou a tak vypínám rádio a balím anténu. V tom se na pásmu ozývá Mirek OK1CYC/P z Holubníku OK/LI-006. Na 5W FM ručku s pendrekem děláme s Mirkem naše první oboustranné SOTA spojení. Dostáváme report 58. Mirek vysílá také jen na 5W ručku s HB9CV a hraje na Brnu 59+. Po spojení s Mirkem balíme krosny a na oslavu úspěšné aktivace rozděláváme ohýnek a obědváme opečený a ještě k tomu točený salám.

Brno opouštíme stejnou cestou, jakou jsme přišli. Po půldruhém kilometru uhýbáme ze zelené značky a vybíráme si na mapě lesní cestu vedoucí směrem k vrcholu Hradiště. Opět všude houby, houby, houby. Když se cesta ztrácí na okraji mladého a hustého lesíku, sázíme na moderní techniku a necháváme se vést GPSkou. Jedno z pravidel GPS navigace říká, že nejkratší a zároveň nejméně schůdná cesta k cíli vede přímo za šipkou. Pravidlo se evidentně nemýlí a za chvíli se prodíráme místy, kde před námi kromě divoké zvěře možná nikdo nikdy nebyl. Ale neklesáme na mysli a jistě i když pomalu se přibližujeme k Hradišti. Hustý lesík nás vyplivnul půl kilometru od Hradiště a zbytek trasy jdeme po přepychové cestě.

Na vrcholu Hradiště nás vítá známý altán s fantastickým výhledem do krajiny. Zároveň s rádiem a anténou vybalujeme starý dobrý lihový vařič, ešus a polévky. Já sázím na instantní hrachovku vylepšenou stroužkem česneku, Tomáš JRA si dopřává hovězí polévku s nudlemi.

Anténu připevňujeme na ochoz a na stolku v altánu budujeme vysílací pracoviště. První spojení děláme s Pavlem OK1ZAJ/P, který je usazený na Čerchově. Druhé i třetí spojení se v logu objevuje rychle, ale čtvrté QSO ne a ne přijít. Nakonec přetahuji z převaděče na direktní kmitočet Olgu OK1CAM a spojením s ní pečetíme aktivaci Hradiště OK/PL-056. Navíc jsem si s Olgou krásně popovídal o naší společné lásce k telegrafii. Potěšilo nás také spojení s Pavlem OK1DX/M, který toho času jel ve vlaku nedaleko Rokycan. To nám připomíná, že by bylo dobré stihnout vlak, kterým se dostaneme zpátky do Plzně a tak se po osmém spojení na loučíme, vypínáme rádio a balíme. Cesta z kopce (lesem plným hub) utíká rychle a na zastávku v Bezděkově přicházíme se čtvrthodinovou rezervou.

Druhá SOTA výprava neměla chybu. Vyšlo všechno od vynikajícího počasí přes aktivaci dvou dosud neaktivovaných kopců až po praktické ověření toho, že se dá SOTA vrchol úspěšně aktivovat na 2m provozem FM.

Díky za všechna QSO a brzy NSL! V hlavě už mi klíčí plán na další výpravu …

První SOTA výprava: Žďár OK/PL-055

2007-09-19T09:37:00.000+02:00

Kopec, skály, les, sluníčko, modrá obloha. A k tomu dva natěšení pacienti táhnoucí na vrchol akumulátor, rádia, kabely, stožár, anténu. Takový obrázek mohl vidět náhodný divák v neděli 16. září ráno na úpatí kopce Žďár nedaleko Rokycan. Naštěstí domorodci ve Svojkovicích, ze kterých jsme s Tomášem OK1JRA pochodovali na Žďár, ještě spali a tak jsme nebudili nežádoucí pozornost a pohoršení.

Vylodění ve Svojkovicích předcházela příprava, kterou jsme završili v pátek, kdy jsme u Tomáše JRA na zahradě postavili expediční stožárek s KRCkou, pospojovali dvoumetrové rádio (BMT 226) s anténou a akumulátorem 12V/17Ah a udělali pokusné spojení. Všechno fungovalo a naší první SOTA expedici a první aktivaci Žďáru tím pádem už nestálo nic v cestě.

Vlastní výpravu zahajujeme v neděli ráno v Plzni. Pětadvacet minut cesty vlakem využíváme k posnídání a s posledním soustem v puse vystupujeme ve Svojkovicích. Na zastávce ještě upravujeme rozložení nákladu v batozích a vyrážíme po žluté na Žďár, který zabírá téměř celý jižní obzor. Cesta na vrchol se vine krásným lesem. Větší stoupání a s ním i skály a kameny přichází až ve druhé půlce cesty. Ale sil máme dost a tak po cestě kecáme o všem možném i nemožném. Za tři čtvrtě hodiny jsme na vrcholu.

Z řídkého dubového lesa se otevírá fantastický výhled do kraje. Zkoumáme plochý vrchol kopce a hledáme nejlepší místo pro pětimetrový stožárek s anténou i pro nás. Vyhrává východní okraj vrcholu, kde s radostí shazujeme ze zad batohy.

Vybudování vysílacího pracoviště nám trvá déle, než by se mi líbilo. Je vidět, že ještě nemáme potřebnou rutinu a že je na našem expedičním umění i vybavení co vylepšovat. Holt budeme muset lézt s rádiem po kopcích víc a častěji, hi. Rádio zapínáme zároveň se začátkem Provozního aktivu. Na pásmu je pěkně živo a díky dobrým tropo podmínkám jsou slyšet i dálky. (Slyšeli jsme několik Frantíků a Angličanů. Hráli pěkně, ale DX QSO se nám bohužel udělat nepodařilo.) Tomáš JRA mě pouští k rádiu jako prvního a tak se uvelebím na sluníčku a zobu po pásmu. Potřebná čtyři spojení pro platnou SOTA aktivaci mám v deníku po třech minutách od zapnutí rádia. Užívám si fajn pocit z prvního aktivovaného kopce, ze sluníčka a krásné přírody kolem. Na kopci se postupně objevuje několik skupinek výletníků, včetně dvou nebo tří rodin s malými dětmi. Většina příchozích by ta zvláštní individua s rádiem a anténou asi raději obešla obloukem, ale jsme usazení hned vedle cesty, takže musí projít kolem nás. Jen jeden človíček sbírá odvahu a ptá se, co děláme.

Přesně podle domluvy doráží dvě hodiny po nás na vrchol moje XYL Zuzka. U rádia mě na druhou hodinu Provozního aktivu střídá Tomáš JRA, já a Zuzka se kocháme výhledy do kraje. Tomáš několik posledních let na amatérských pásmech téměř nevysílal, takže prožívá malý návrat na pásma. Jde mu to dobře a dělá jedno spojení za druhým. V závěrečné hodině Provozního aktivu Zuzka říká, že by si ráda zkusila zavysílat. Mám z toho samozřejmě radost, vysvětluji Zuzce co se v závodním spojení předává a za pár minut Zuzka dělá pod klubovou značkou OK1KJO/P svoje první spojení. Přidává k němu ještě další čtyři a já mezitím přemýšlím jestli z ní bude radioamatér …

Po Provozním aktivu se pokoušíme o spojení na FM. Na dostupných převaděčích ohlašujeme, že jsme pro zájemce o SOTA OK/PL-055 QRV na 145.500 MHz, ale zájemci jsou jenom čtyři. Kolem 12:00Z vypínáme rádio, rozebíráme stožár a anténu a balíme všechny krámy. Ze Žďáru sestupujeme pro změnu po východním úbočí. Jakmile jsme venku z lesa, přichází okamžik, na který jsem se těšil posledních pár hodin. Rozděláváme ohýnek a opékáme buřty, které na kopec přinesla Zuzka. K tomu nám z KV RXu hraje telegraf a k dokonalé pohodě chybí už jenom sklenice piva na spláchnutí buřtů. Po výborné večeři hasíme ohýnek a jdeme na vlak. Na zastávku ve Svojkovicích dorážíme třicet minut před odjezdem vlaku a tak máme čas na osvěžující expediční tečku v podobě jednoho rychlého piva na místním koupališti. Teď už nám nechybí vůbec nic.

První SOTA výprava se vydařila ve všech směrech. Podívali jsme se na nádherný kopec za parádního počasí, udělali jsme pěkná spojení a poprvé aktivovali OK/PL-055.
Děkujeme za všechna QSO a těšíme se NSL z dalšího kopce!

K9YA Telegraph

2007-09-11T14:23:00.000+02:00

K9YA Telegraph je název měsíčníku vydávaného radioklubem K9YA. Časopis K9YA Telegraph je vydáván v elektronické podobě v rozsahu osmi plněbarevných stran a zdarma rozesílán všem, kteří se e-mailem přihlásí k jeho odběru. (Časopis je v současnosti odebírán amatéry z více než 100 zemí.)

V K9YA Telegraphu vychází články z oblasti telegrafie, historie, články o zařízení a nechybí ani humor.

Více informací o časopisu, obsah předchozích čísel, ukázková starší čísla k volnému stažení a formulář pro přihlášení k odběru je k dispozici na webových stránkách radioklubu K9YA.

První liga aneb Den rekordů s OK2M

2007-09-05T09:09:00.000+02:00

Konečně jsem se po dlouhém přešlapování rozhoupal a vyrazil s partou OK1KRQ/OK2M na velký VKV závod. Byl jsem zvědavý na nové tváře a na to, jak vypadá dvoumetrový závod u stanice, která se ve výsledcích stabilně objevuje v první pětce.

Na místo činu, kopec u Železného Újezdu (JN69UN), přijíždíme s Láďou OK1ZIA v pátek odpoledne jako poslední. Za celou partu mě vítá dvanáctiletá Verča (dcera Dana OK1XDF) otázkou „To jsi Ty, před kým mi spadla sukně, viď?!“. Rychle ujišťuji Verču a hlavně přítomného Dana XDF, že jde o omyl. Zdenička (pes Martina OK3MAD) mi naštěstí žádné otázky nedává a radši se usilovně věnuje hrabání nory.

Kluci už mají postavený vysílací stan a začíná stavba antén. Nejdřív jde nahoru sedmnáctiprvková M2, která je na dvacet metrů vysokém magirusu. Následuje vztyčování sedmnáctimetrového stožáru s osmnáctiprvkovou M2. Pod taktovkou Josefa OK1TKP a Dana OK1XDF se daří bez zadrhnutí dostat obě antény do pracovní výšky. Jelikož se má v nejlepším přestat a navíc většina z nás začíná mít hlad, necháváme hlavní artistické číslo – stavbu patnáct metrů vysokého stožáru s 4x9el. DK7ZB na sobotu a věnujeme se jídlu a pití. Mikrovlnná sekce alias Láďa OK1ZIA a Láďa OK1USW nedávno rozšířila contestovou výbavu OK1KRQ o gril a tak koukáme do žhavého, opékáme maso a klobásy a je nám dobře. Ale žádné dlouhé ponocování se nekoná a brzy se rozcházíme do stanů. Využívám možnosti vyspat se ve vysílacím stanu, který více než stan připomíná UFO nebo šapitó.

Po bezplatné noci ve velkém stanu za velké peníze se Miloš OK1MZM s Martinem OK3MAD dávají do zapojování vysílacího zařízení a zbytek týmu do stavby třetího stožáru s 4x9el. DK7ZB. Po pečlivé přípravě zvedáme holý stožár, následuje úprava kotev, položení stožáru, montáž antén a zvednutí nastrojeného anténního systému. Stavění opět diriguje šéftechnik Josef TKP za asistence Dana XDF. I tentokrát se daří a tak se Josef TKP může spokojeně usmívat na svoje hliníkové dítko. Zbývá natáhnout koaxiály, kabely od rotátorů a venkovní práce jsou u konce. Miloš MZM a Martin 3MAD stále ještě čarují ve vysílacím stanu. Divil jsem se, jak mohli mít o Polním dnu kluci při absenci Miloše MZM problémy se zapojením vysílacího zařízení. Už se nedivím. Dvoumetrové vysílací zařízení je tak složitý máslostroj, že považuji jeho rozchození a udržení v chodu po celou dobu závodu za malý zázrak. Až na jedno zničené relé (nikoliv vinou Miloše a Martina) se povedlo klukům máslostroj zapojit a oživit bez větších obtíží.

Tři hodiny před začátkem závodu jsme QRV. Dáváme výzvu, stanice volají a vypadá to, že všechno funguje. Já a další nováček – Václav OK1WMV si osaháváme ovládání zařízení, rotátorů, od Ládi OK1ZIA se učíme základní funkce jeho contestového deníku Tučňák.

Všechno je v pořádku přesně hodinu. Po hodině dochází k destrukci katodového kondenzátoru v kotli s GS35b. Stejný problém jako v prvním subregionálu. Na kotel se okamžitě vrhá jeho autor Josef TKP a už se vrtá ve vnitřnostech. V rychlosti se vymýšlí kde vzít nový kondenzátor. Se spásnou myšlenkou přichází Láďa USW – prý má doma teflonovou folii, kterou by šel provizorně opravit proražený kondenzátor. A tak vyráží Josef TKP s Láďou USW do dílny. Třicet minut před začátkem závodu mají kluci kotel opravený (vydržel fungovat až do nedělního odpoledne) a závod může začít.

K dispozici je šest operatérů a tak vznikají tři dvojice (XDF+NF, MZM+NP, 3MAD+WMV), které se budou po dvou hodinách střídat. Dvě hodiny vysílání následované čtyřmi hodinami odpočinku je luxus, který jsem nikdy dřív nezažil, hi.

Závod rozbíhá Dan XDF, já mu asistuji na vyhledávacím pracovišti. Po prvním dvou hodinách máme v logu sto spojení, což je prý u OK2M standardní začátek, a předáváme štafetu Milošovi MZM a Honzovi NP. Miloš s Honzou přidávají po dvou hodinách další stovku spojení a nastupují Martin 3MAD s Václavem WMV. I těm se daří držet krok a přidat svojí stovku a tak může Dan XDF po první čtvrtině závodu konstatovat, že začátek se povedl. Také ve druhé rundě body vesele přibývají a přichází obvyklý ODX G0KPW 908 km. Až do půlnoci GMT se daří držet hodinový přírůstek bodů nad hranicí deset tisíc bodů, potom jde rejt dolů a s ním klesá i bodový přírůstek. O nejslabší hodinu jsem se postaral bohužel já, když se mi v čase 03:00-04:00Z podařilo udělat jenom dvanáct spojení a přihodit 4.364 bodů. Následujících šest hodin rejt trvale roste a v nejlepší hodině (09:00-10:00Z) přibývá v deníku 34 spojení a 15.149 bodů.

Několik hodin před koncem závodu instaluje Miloš odposlouchávací pracoviště a průběžně sleduje jak je na tom konkurence. Stanice na první místě (OL4A) je jasná i bez odposlechu. Na druhém místě se dle předpokladů drží OL8R na Čerchově. Radost přináší zjištění, že bitvu o třetí místo bychom mohli vyhrát my.

Než se nadějeme, je konec závodu. Výsledek 727 QSO a 264.000 bodů nepředstavuje ani propadák ani rekord. Neúspěch je pro kluky méně než 240.000 bodů, hranice rekordu je na úrovni 280.000 bodů. Jsou to trochu jiná čísla, než na jaké jsem zvyklý z kategorie sto wattů a jedna anténa, hi. Telefonáty s konkurencí potvrzují, že by nám nemělo utéci třetí místo.

Nastává balení celého cirkusu. Počasí nám přeje a tak po čtyřech hodinách nakládáme poslední krámy a opouštíme kopec. V půl deváté večer jsme s Milošem MZM v Plzni.

A moje dojmy? Kluci jsou fajn, umí táhnout za jeden provaz, mají potřebné nadšení a nechybí jim ani smysl pro humor. Závod s QRO výbavou byl pro mne na VKV úplně nový zážitek. Jsem zvyklý většinu závodu ladit, hledat a zobat stanice, protože se sto watty se v konkurenci BIG GUN stanic nedaří vytvořit potřebný pile-up. U OK2M jsem poznal opak – celý závod odjetý v režimu RUN na jednom kmitočtu. S partou OK1KJO děláme dost spojení (a hlavně ta dlouhá) na telegrafu. Parta OK2M se obejde bez CW a přitom běžně dosáhne výsledku, který stačí na třetí až páté místo v kategorii multi op. Zkrátka platí teorém Joži Fera o závislosti výsledku v závodě na použitém výkonu a anténě …

Na závěr shrnutí některých technicko-taktických dat: U mikrofonu OK2M se střídali OK1XDF, NF, MZM, NP, 3MAD, WMV. Technickou sekci tvořili OK1TKP, USW a ZIA. O blaho operatérů vzorně pečovala Verča, říši zvířat zastupovala Zdenička a několik pěkných pavouků. Příjem a vysílání nám umožnila rádia TS850S, R2CW, TR751E. Páru vytvářely lampy GI7b (2x) a GS35b a vyzářit se jí snažily antény 4x9el. DK7ZB, 18el. M2 a 17el. M2 na stožárech vysokých 15m, 17m a 20m. Snaha všech zúčastněných přinesla 727 platných spojení a v součtu 264.886 překonaných kilometrů. Na naše „síkjů kontest“ odpovědělo 339 stanic z DL, 116 stanic z OK a dále 32x OM, 31x PA, 30x I, 27x S5, 24x OE, 23x 9A, 20x YU, 19x HA, 15x SP, 13x HB, 12x F, 10x ON, 4x LX, 3x T9, 3x YO, 2x SM, 2x G a po jedné stanici z UR a OZ. Pánbůh dodal přijatelné počasí a minimum technických potíží.

Byl to prostě prima radiový víkend! A pokud se kluci dobéřou závěru, že jsem jim jejich snažení moc nekazil, budu se těšit na další contestové blbnutí.

Oficiální zhodnocení Dne rekordů u OK2M nalezne laskavý P.T. čtenář na stránkách radioklubu OK1KRQ.

Díky, kluci!

VKV QRP Závod 2007 u OK1KJO

2007-08-28T09:13:00.000+02:00

Po loňské premiéře čtyřiadvacetihodinového VKV QRP Závodu, která nám vyšla na výbornou, když jsme pod značkou OK5WW zvítězili v kategorii muli op., jsme ani tentokrát v závodu nemohli chybět.

Letos jsme využili zázemí krušnohorského contestového stanoviště OK1KSO/OK5W na Lysé hoře ve čtverci JO60OK a tak stačilo dopravit na kopec kromě operátorů a nezbytného proviantu jenom rádio, anténu, notebook pro vedení deníku a příslušnou bižuterii. Transceiver TR-751E s výstupním výkonem staženým na 10 W ochotně poskytnul Jirka OK1HJZ, anténu 13el. F9FT dodal Josef OK1FKD a notebooků jsme nakonec měli několik.

Na kopec jsme vyrazili už v pátek odpoledne, v klidu nainstalovali anténu i zařízení a nezanedbali jsme ani večerní posezení u dobrého jídla a pití, které jsme já a Josef OK1FKD prokládali QRP DXováním na krátkých vlnách (Elecraft K2 nemá chybu :-).

Než jsme se nadáli, byla sobota odpoledne a s ní začátek závodu. Jako první zasedl k rádiu Jarda OK1WF a k rotátoru Josef OK1FKD. Žádný masakr se na pásmu nekonal, ale kluci bojovali jako lvi a snažili se udělat maximum možného. Potěšila spojení s F/PA1TK/P z JN39, PA2CHR/P z JO32 a PE1GNP z JO31., v 15:06Z kluci udělali sobotní ODX HA6ZFA/P z KN08, QRB 588 km. V 19:00Z střídám Jardu WF a do konce sobotní šichty děláme ještě 25 QSO, nejlepší F6CUC z JN38.
Opakuje se situace z loňska a už před půlnocí není co dělat. Poslední QSO (nr 089) navazujeme na CW ve 22:10Z a následuje osmihodinová pauza.

Neděli zahajujeme v 06:12Z spojením s S52LO a netrpělivě očekáváme začátek Alpe Adria Contestu a Klasického QRP Závodu, který letos vyhlásil Mirek OK1DOM. Úderem 07:00Z začíná být na pásmu pěkně živo a rejt jde konečně nahoru. V 08:21 volá PE9DX a v průběhu pěti minut další tři PA stanice! Ze západu přišel ještě ON4PS/P z JO20, první spojení do Itálie se daří v 09:19 s I4VOS/4 z JN54, o dvacet minut později děláme dalšího Itala a zároveň nejdelší spojení v celém závodě – IK5ZWU/6, JN63, QRB 765 km. Kolem poledne vyjadřují největší optimisté názor, že bychom mohli dosáhnout na hranici 200 QSO, ale nová spojení přibývají pomalu a konec je do poslední minuty závodu otevřený.
V posledních čtyřech hodinách závodu nám dělají radost QSO s IW2HAJ, HG6V, HA6W, IV3CGJ a největší radost přichází v samém závěru. Ve 13:56 děláme QSO nr 200 s OK1AXD a jako třešničku na dortu v poslední minutě závodu F8ZW z JN38.

Závod končíme s výsledkem 201 QSO a 46 945 bodů. To je víc než loni a tak by to i letos snad mohlo stačit na první místo. Ale důležitější než umístění je pro nás fakt, že jsme se sešli na kopci, užili si závod bez rušení od BIG GUN stanic a opět si ověřili, že na pěkná a daleká spojení nejsou potřeba kilowatty a stohy antén.

Děkujeme všem za spojení a těšíme se naslyšenou v dalším závodu!

The Telegraph Office

2007-08-27T09:44:00.000+02:00

Zajímá vás telegrafie a její historie? Sbíráte telegrafní klíče nebo ostatní telegrafní instrumenty? Chcete se pokochat historickými obrázky klíčů, telegrafních úřadů, starých dokumentů nebo třeba radiového vybavení RMS Titanic?

Nepřeberné množství informací, obrázků a odkazů najdete na stránkách The Telegraph Office, jejichž autorem je Neal McEwen, K5RW. Podtitul „A Tribute to Morse Telegraphy and Resource for Wire and Wireless Telegraph Key Collectors and Historians“ vystihuje obsah stránek, nad kterými zaplesá srdce každého milovníka telegrafie.

Dost chvály. :-) Navštivte The Telegraph Office (www.telegraph-office.com) a přesvědčte se sami …