V srpnu jsem se v éteru ozval z pěti
různých SOTA vrcholů, odjel jsem jeden VKV závod, poseděl s kamarády na
narozeninové oslavě a do knihovny mi přibyla nová historická radiová
literatura.
QSL
Z pohledu QSL byl srpen pravou okurkovou
sezónou. Přišel mi jediný lístek – VU7KV, ale na kvalitu si stěžovat nemůžu.
QSL z Lakadiv znamená další potvrzenou zemi, pořadové číslo 294. Ode mě do
světa v srpnu žádný lístek neodešel.
Lístek potvrzující 294. zemi DXCC
Setkání
Společenskou událostí srpna pro mě byla
oslava narozenin Franty OK1AAU a Jardy OK1WF. Franta se v srpnu ve zdraví
a svěžesti dožil osmdesáti let. Jardovi je o patnáct let méně. Kluci se podobně
jako před pěti lety rozhodli uspořádat společnou oslavu, tentokrát na Frantově
statku ve Vrskmani. V sobotu 17. srpna jsme k Frantovi vyrazili
všichni tři – já, Zuzka i Julie. Na statek přišlo klukům popřát 15 radioamatérů a řada
dalších gratulantů. Bylo příjemné vidět kromě oslavenců domácí i přespolní
kamarády. Pohoštění bylo královské a atmosféra příjemná. Spokojená byla i
Julie. K obědu si dala guláš, prohlédla si statek a jeho obyvatele a potom
si v zaparkovaném karavanu Avia hrála na řidiče. Nabídku noclehu na statku
jsme nevyužili a odpoledne jsme se vrátili do Kadaně. Podle informací od Josefa
OK1FKD pokračovala sobotní oslava ještě dlouho a zvesela. :-) Nepopsané fotky z oslavy jsem dal na rajče.
Oslavenci zezadu, uprostřed Josef OK1FKD
SOTA
Sirská hora OK/PL-062 a Chlum OK/PL-070
Po delší době se naskytla možnost podniknout
vandr se Zuzkou. Původní plán na dvoudenní putování s noclehem pod širákem
jsme nakonec zredukovali na jednodenní akci s tím, že se vydáme na
severovýchod od Plzně. V sobotu (10. 8.) ráno jsme dojeli vlakem do
Mýta, kde začínal náš dvacetikilometrový pochod přes dva SOTA vrcholy. Za Mýtem
jsme posnídali ostružiny, kterých byla podél cesty nebývalá úroda, a u kaple
sv. Vojtěcha jsme se pokochali výhledem na Mýto a okolí. Viděli jsme také koně
při práci v lese, což je dnes bohužel vidět málokdy a málokde. V lese
nad Mýtem nám cestu poprvé zahradily vyvrácené a polámané stromy. Polomy a
vývraty jsme částečně obešli a částečně přelezli. Moje domněnka, že to bude
jediná překážka na cestě, se ukázala jako mylná, když jsme zanedlouho narazili
na další polomy. Vichřice se nevyhnula ani vrcholu Sirské hory. Několik desítek
metrů od vrcholu lesní dělník s motorovou pilou odstraňoval následky
pohromy, ale v aktivaci OK/PL-062 to nijak nebránilo. Zuzka se pustila do
svačiny a já do vysílání. Využil jsem právě probíhajícího FM poháru a vrchol
jsem aktivoval na 2m FM jen s ručkou a „pendrekem“. S pěti
spojení byly dvě s jinými SOTA vrcholy. Kluci z ostrovské kolektivky
OK1KAD vysílali z Klínovce OK/KA-001 a Luboš OK1ZDA byl na Milešovce OK/US-014.
Takových míst jsme cestou viděli mnoho ...
Ze Sirské hory jsme pokračovali dál přes
Těškov směrem k Chlumu OK/PL-070. Na cestu nám krásně svítilo sluníčko a
v Těškově jsme doplnili zásobu vody. Za vsí nás zastavil hasič s tím,
že dál nemůžeme kvůli odstraňování polámaných a vyvrácených stromů. Ale naše
vysvětlení a odhodlání jít dál jej rychle přesvědčilo, že s námi nic
nenadělá, a se slovy ať jsme opatrní, nás pustil dál. Jakmile jsme došli na
okraj lesa, bylo jasné, že nejnáročnější část cesty nás teprve čeká. Některé
polomy zabíraly ohromnou plochu a nebylo úplně snadné se z nich vymotat.
K naší smůle vichřice zlikvidovala i stromy, na kterých byly namalovány
turistické značky. Orientace se tím dál ztížila a ke slovu přišla GPS.
Zvažovali jsme přestávku na oběd, ale nakonec jsme se rozhodli dojít až na
vrchol Chlumu. Po překonání všech polomů ještě zbývalo prudké závěrečné
stoupání a byli jsme na vrcholu. Usadili jsme se u existujícího ohniště a
začali jsme chystat oběd. Vsadili jsme na osvědčené MRE. Než se jídlo ohřálo,
pobavili jsme se zápisy ve vrcholové knize a mezi vyhlédnuté stromy jsem pověsil
dipól na 40m. Americká armáda ani tentokrát nezklamala a její oběd nás nasytil
a vzpružil. Po obědě jsem zapojil rádio a na 7032 kHz jsem dal výzvu
CQ SOTA. Ozvalo se mi celkem 16 lovců a v duchu jsem si mohl udělat
čárku za další aktivovaný kopec. Zuzka mezitím uvařila čaj a moje spokojenost
tak dosáhla vrcholu. Následovalo už jenom balení a sestup z Chlumu
jihovýchodním směrem. Od dálničního podchodu jsme pokračovali po modré do
Holoubkova na vlak. Příjemně unaveni dvacetikilometrovým pochodem zčásti
náročným terénem ale nadšeni povedeným výletem jsme dojeli domů. Fotky z výletu jsou na rajčeti.
Oběd na vrcholu Chlumu
Spálená hora OK/PL-080
Den po výletu na Sirskou horu a Chlum
odjížděla Zuzka do Kadaně a mě to znovu táhlo ven. Z možných odpočinkových
cílů jsem si vybral Spálenou horu OK/PL-080 ležící cca 4 km severovýchodně
od Plas. Už několikrát jsem se tam chtěl podívat a nikdy k tomu nedošlo.
Do Plas jsem se svezl vlakem a dál jsem pokračoval po předem vytýčené trase
Plasy – Babina – Spálená hora. Cesta byla na rozdíl od předchozího dne bez
překážek. Přímo na vrcholu Spálené hory je posed, který láká k využití při
vysílání. Přemýšlel jsem o tom, ale nakonec jsem se usadil o kousek dál na
okraji lesa. Přípravu vysílacího pracoviště mi trochu znepříjemňovali mravenci,
kterým moje přítomnost nevoněla, ale měli smůlu. I tentokrát stačily tři watty
vf výkonu a nízko zavěšený dipól na vyvolání příjemného pajlapu. Zájemců o QSO
bylo třicet a na spojení se všemi stačilo sedmadvacet minut telegrafního
provozu. Mám radost z každého spojení, ale nejvíc potěší spojení
z kopce na kopec. V deníku z aktivace Spálené hory mám dvě s2s
(summit to summit) QSO: Igor OM3CUG mě zavolal z Kečky OM/ZA-077 a Michal OK1FLC
právě aktivoval Milešovku OK/US-014.
Vrchol Spálené hory
Po vyslání SK přišel čas na jídlo. Měl jsem
s sebou dva buřty. Hlad a moje lenost způsobily, že jsem buřty snědl bez
opečení na ohni. S dobrým chlebem chutnaly i za studena. Posledním bodem
programu před návratem do Plas byla neohlášená návštěva DX hájovny Karla
Honzíka. Karel má nedaleko Spálené hory posluchačské pracoviště, na kterém
dosahuje pěkných BCL výsledků. Hájovnu jsem našel hladce, ale Karel v ní zrovna
nebyl, Tak jsem mu aspoň nechal u vrátek můj QSL s pozdravem. Na zpáteční
cestě do Plas jsem někde v lese špatně odbočil a cestu jsem si tím pádem o
něco prodloužil. Protože nemělo smysl hnát na vlak jako o život, zpomalil jsem
a cestu jsem si vychutnával s vědomím, že z Plas do Plzně pojedu o
vlak déle. V čase do odjezdu vlaku jsem ještě stihnul posvačit něco dobrot
z den předem načatého balíčku MRE a potom jsem v klidu došel na vlak.
Srnčí vrch OK/PL-074
Ani tři víkendové aktivace neukojily moji
touhu vandrovat s rádiem po kopcích. A protože jsem byl následujících pět
pracovních dní sám doma, začal jsem vymýšlet, kam bych se po práci mohl
podívat. Správný nápad přišel až po nějaké chvíli – vyrazit na kopec, který je
z důvodu dopravy složité navštívit o víkendu! Takových kandidátů ve vhodné
vzdálenosti od Plzně jsem našel několik. Po zvážení všech pro a proti jsem si
vybral Srnčí vrch OK/PL-074 a Knížskou skálu OK/PL-069. Pondělní odpoledne jsem
věnoval pracím doma, ale v úterý jsem si s sebou do práce vzal kompletní
krátkovlnné SOTA vybavení a po šichtě hurá na kopec. Autobus mě odvezl do Merklína
a odsud jsem se vydal na Srnčí vrch. Počasí bylo už několikátý den v řadě ideální
pro podobné aktivity a ani cesta nebyla nijak zvlášť náročná. Vrchol Srnčího
vrchu je zarostlý akáty a hlavně kopřivami a dalším plevelem a není z něj
žádný výhled. Možná i proto byl Srnčí vrch v éteru naposledy v září
2010. Naštěstí se na vegetaci podepsalo sucho a tak nebyl problém najít místo
pro vysílání. Dipól jsem pověsil do obvyklé výšky, zadrátoval jsem rádio a byl
jsem QRV. Na výzvu odpovědělo celkem 35 stanic, včetně Heinze HB9BCB/P, který
byl na vrcholu Bantigeru HB/BE-110. Když zájem opadl, zabalil jsem všechno
zpátky do batohu a po svačině jsem se stejnou cestou vrátil do Merklína.
Autobusem jsem dojel do Přeštic a dál jsem pokračoval vlakem. Byl jsem rád, že
se první „popracovní“ aktivace povedla přesně podle plánu.
Knížská skála OK/PL-069
Na další kopec na seznamu cílů – Knížskou
skálu došlo o den později. Plán byl stejný. Po šichtě jsem sedl do autobusu a
dojel jsem do Řenčů. Výstup na Knížskou skálu byl příjemnou procházkou za
hezkého počasí. Na vrcholu kopce je pěkný les a skalní útvary, podle kterých se
nejspíš kopec jmenuje. Zaujala mě také kuprextitová destička s referenčním
číslem SOTA vrcholu, kterou na strom vedle vrcholové skály umístil (nejspíš)
OK1MLP (soudě podle značky uvedené na cedulce). Když už někdo cítí potřebu
označovat SOTA vrcholy cedulkami, budiž. Ale nelíbí se mi, když kvůli tomu
zašroubuje do živého stromu dva vruty. Pod označeným stromem jsem se uvelebil a
po svačině jsem připravil vysílací pracoviště. Dipól byl tentokrát tak vysoko,
že se pod ním dalo projít dokonce bez shýbání hlavy. Pajlap byl o poznání menší
bez předchozí den na Srnčím vrchu a zavolalo mě jen 17 lovců. Protože jsem měl
poměrně dost času na návrat, ještě jsem proladil pásmo a udělal jsem dvě další QSO.
Prvním bylo 2xQRP spojení s Klausem DF1UQ a potom se mi podařilo uspět
v pajlapu na ON/HB9BQU/P, který vysílal z kopce Burteaumont ON/ON-025.
Když jsem rádio vypnul a dal se do balení, začaly se v lese ozývat dětské
hlásky a chvíli poté se na vrcholu objevila skupina několika malých dětí
(odhadem 4-5 let) v doprovodu tří dospělých. Dvě maminky na mě koukaly
dost nedůvěřivě, ale chlapík se se mnou dal do řeči. Prý jestli tu lovím vlny a
kam jsem se dovolal. Potom mi spiklenecky sdělil, že jeho soused je taky
radioamatér a že se jednou dovolal až do Afghánistánu! Nechtěl jsem chlapíkovi
kazit radost sdělením, že se dají dělat i stanice z větší vzdálenosti, a
vzpomněl jsem si na příhodu s policistou z Vejprt, který jednou
říkal, že se o našem radioklubu vypráví, že jsme prý měli spojení až na Kubu.
Skála na Knížské skále
Když rodiny s dětmi odešly, dokončil
jsem balení a prohlédl jsem si skály. Potom jsem se procházkovým tempem vrátil
stejnou cestou do Řenčů. Na autobusové zastávce jsem byl s dostatečným
předstihem před odjezdem autobusu do Přeštic. V čas odjezdu ale žádný
autobus nepřijel. Jenom jsem zahlédl, jak nějaký autobus projel o kus dál
vedlejší ulicí. Bylo mi divné, že by v tak malé vesnici jely ve stejnou
dobu dva autobusy. „Můj“ autobus pořád nejel a mě začínalo docházet, že je něco
špatně. A poměrně rychle jsem zjistil, co je špatně. V Řenčích je ještě
jedna zastávka a autobus do Přeštic jel právě z téhle zastávky. Co teď?
Potřeboval jsem se dostat do Přeštic a tam chytit vlak do Plzně. Na další a
poslední autobus toho dne bych musel čekat další dvě hodiny a nejspíš by mě
dovezl do Přeštic příliš pozdě. Zbývala jediná možnost – dojít do Přeštic
pěšky. Bohužel jediná rozumná cesta z Řenčů do Přeštic vede po silnici.
Slunce zapadalo za půldruhé hodiny, a abych se nemotal po silnici po setmění,
musel jsem za hodinu a půl ujít 8 kilometrů. Tudíž jsem dál na nic nečekal a
svižným krokem jsem vyrazil směrem na Přeštice. Po třech kilometrech se na mě
usmálo štěstí. Těsně za mnou zastavil prázdný autobus a řidič se mě zeptal, kam
jdu. Ukázalo se, že máme stejný cíl. Řidič měl po šichtě a vracel se do Přeštic
do garáží. Nabídku na svezení jsem přijal moc rád. Z Přeštic jsem tak nakonec
odjížděl jen o hodinu déle, než jsem původně plánoval. Konec dobrý, všechno
dobré.
SWL
K poslouchání na krátkých vlnách jsem se
po prázdninové přestávce dostal až několik dnů před koncem srpna. Nic
zvláštního se na pásmech nedělo a ani podmínky příliš neodpovídaly maximu
sluneční činnosti. Zaujal mě jen provoz několika speciálních stanic: R100RQA
(100. výročí začátku vysílání stanice RQA – první profesionální stanice na
ruském severu), R500AK (500. Let Alexandrovského Kremlu), PI9ESA (radioklub při
Evropském vesmírném výzkumném a technologickém středisku ESTEC), stanice
s prefixem RO70 (70. výročí osvobození Rostovské oblasti), YQ0BIKE
(cyklistický závod), 9A282EU (vstup Chorvatska do EU), GB1H (Harrier – první
nadzvukový stíhací letoun se svislým startem), R290EOR (290 let od založení
Jekatěrinburgu), R11QRP (stanice Ruského QRP klubu), HA110RAEM (110. výročí
narození E. T. Krenkela, RAEM), 3Z330VW (330. výročí bitvy u Vídně).
Zajímavé čtení
Knihovnu historické radiové literatury jsem v srpnu
obohatil o dvanáct kompletních ročníků tří různých časopisů: Krátké vlny (1946,
1947, 1949, 1950), Radio (1940) a Radioamatér (1941, 1942, 1946, 1948, 1949,
1950, 1951). Všechny časopisy jsem koupil od Franty OK1AMF. A přibyly i knihy.
Tonda OK7CM mi dal knihu Amatérská stavba vysílačů a přijímačů od Jaroslava
Hozmana z roku 1963 a Franta OK1AAU mi věnoval několik dílů poválečné knihy
Empfängerschaltungen der Radio-Industrie. Zatímco časopisy i „Hozman“ jsou ve vynikajícím
stavu, „Empfängerschaltungen“ je ve stavu žalostném. Kvůli špatnému skladování,
které nezavinil Franta OK1AAU, jsou všechny díly napadeny plísní. Budu muset od
šikovného knihaře zjistit, jak se dají plesnivé knihy zachránit před zkázou.
Z novinek v knihovně
Závody
V srpnu jsme s partou OK1KJO odjeli
Letní QRP závod na VKV. Závod už je vyhodnocený a tak víme, že jsme stejně jako
loni obsadili v kategorii Multi op. 1. místo. Povídání o závodu je v předchozím
článku. Body jsem rozdával v European HF Championship a v rámci aktivace
Sirské hory jsem se ozval v srpnovém kole FM poháru.
Žádné komentáře:
Okomentovat