Activity report – zima 2021/2022

Přes zimu byla moje radiová aktivita menší, ale něco se přece jenom povedlo.

QSL

V zimní várce lístků z QSL služby byly dva QSL pro kadaňský radioklub OK1KDN, třicet lístků pro OK1NF a třiačtyřicet pro OK-34856. Radioklubu přibyla do sbírky QSL jedna nová OK stanice (Josef OK1ES), mě dva nové prefixy pro WPX CW (HG200, HG3), pět prefixů pro WPX Digital (OT20, OT30, PC19, PH2, PI75), DX stanice A61EK, OD5ZF, PU1JSV a řada příležitostných stanic - HG200LST (200 let od narození Ference Liszta), IY4FGM (Marconi Memorial Station), OT20LIFE (Covid-19), OT30CRD (30 let radioklubu Durnal), PA75ZUT (75 let VERON), PC19HOPE (Covid-19), SX18FIFA (FIFA World Cup Russia 2018), SX60RAAG (60 let RAAG). Potěšily mě také QSL od Kurta HB9AFI/P a Patricka TK5EP/P za naše s2s spojení ze SOTA vrcholů.

Jako posluchač mám potvrzeny dvě nové pásmové země DXCC (DU a YB na 40 m) a šest nových prefixů (PP2, RG2, RT1, SF1, YB9, YE7). Statistiku pro diplom PACC jsem doplnil o QSL od Hermana PA9HR a sbírku příležitostných stanic o HB90CSA (90 let USKA), OL100ZH (100. narozeniny M. Zikmunda) a OR6AT (18. narozeniny princezny Elisabeth). Radost mi udělala nebývalá úroda QSL z Islandu (TF1AM, TF2LL, TF3DT, TF8KY), stejně jako lístek od YL Elsie ON3EI a Honzy OK2JK jako nové OK stanice.

 

Kromě zásilky z QSL služby v zimě přišlo i pár direktů. Na můj posluchačský report přímo odpověděli Reg GM0FHJ, Shige JH1GNU, Kuba SP5NZF a Bill W1OW. A radioklubu OK1KDN poslal direkt Josef OK7JP. Naopak já odeslal balíček na QSL službu o váze 1,8 kg. A taky jsem si přes Pavla OK1DRQ nechal vytisknout další tisícovku lístků OK1KDN, opět s jiným obrázkem na přední straně.

Setkání

Tři dny před koncem roku 2021 jsme se s kamarády z radioklubu OK1KSO sešli v našem krušnohorském vysílacím středisku na tradičních Kořínkách a u dobrého jídla a pití jsme probrali nejenom klubové záležitosti. Jako vždy to bylo moc milé setkání a bylo fajn vidět zdravé jádro klubu pohromadě.

SOTA

Mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností se mi povedlo aktivovat tři SOTA vrcholy. Na Štěpána jsem si udělal výlet na Svatobor OK/PL-089 (845 m, JN69RF). Na vrchol jsem šel z Hrádku a k aktivaci jsem využil Vánoční závod. Abych v chladném počasí nemusel montovat směrovku a stožárek, použil jsem jenom Háčovku pověšenou na rybářském prutu. S vertikálně polarizovanou anténu a QRP výkonem jsem na pásmu moc neboural, ale na platnou aktivaci mi devět spojení bohatě stačilo. Dokonce mezi nimi byly i dva s2s kontakty s OK1KAD na Klínovci OK/KA-001 (1244 m, JO60LJ) a OK5XT na Zvičině OK/KR-026 (671 m, JO70UK). Po vysílání jsem se na Svatoboru sešel s mým kamarádem Jirkou ze Sušice, kterému jsem dal předem vědět, že se budu pohybovat v jeho revíru. Vcelku snadno mě přemluvil, abych k němu zašel na kafe. Nakonec jsem kromě kafe dostal i pozdní oběd a ještě mě přiblížil na sušické nádraží, což bylo moc příjemné.

O dva dny později už jsem mířil na Kořínky OK1KSO a při té příležitosti jsem se vydal na Jelení horu OK/US-001 (993 m, JO60NL). Autobusem jsem dojel do Výsluní a dál pokračoval po svých. Užíval jsem si zasněženou krajinu a místa, která mám rád. Příjemně mrzlo, ale při pochodu ve sněhu mi zima rozhodně nebyla. Ruce mi prokřehly až při natahování dipólu na 40 metrů. S rádiem jsem se usadil v závětří závěje a dal se do vysílání. Rozběhl se solidní pajlap a do deníku jsem za necelých čtyřicet minut zapsal 45 spojení, včetně s2s QSO s Brunem HB9CBR/P, který byl na vrcholu Colma HB/TI-157 (795 m, JN46IE). Když jsem měl ruce zmrzlé tak, že už mě skoro neposlouchaly a jenom bolely, rozloučil jsem se na pásmu a rychle začal balit. Při rozvazování uzlů jsem si musel pomáhat zuby, protože zmrzlými prsty to nešlo. Zahřál mě až rychlý sestup z kopce a pochod směr OK5W. Setkání s kamarády v příjemně vytopeném baráku bylo moc fajn zakončením jubilejní 250. SOTA aktivace.

Pro 50. aktivaci se zimním bonusem a první SOTA vrchol roku 2022 jsem si vybral Radeč OK/PL-035 (723 m, JN69TT) a vyrazil na něj v termínu lednové FM poháru. Na kopec jsem šel obvyklou cestou z Bezděkova přes Sklenou Huť a Bílou skálu. Krajina byla lehce pocukrovaná sněhem a studeně pofukovalo, ale při pochodu žádná velká zima nebyla. S rádiem jsem tentokrát zalezl do lesa, kde byl vítr o něco slabší a byla možnost k vysílání využít zvláštní miniposed. V závodě jsem na ručku s Háčovkou udělal jedenadvacet spojení na 2m a radost jsem měl zejména z s2s QSO s OK1KAD, OK3KW a OK1RAK na Klínovci OK/KA-001 (1244 m, JO60LJ), OK1FUN na Kozákově (744 m, JO70PO), OK3DM na Bacíně (499 m, JN79BV), OK1JEH/P na Jelení hoře OK/US-001 (993 m, JO60NL), OK1ZXS na Ještědu OK/LI-010 (1012 m, JO70LR) a OK1OTM na Písku (691 m, JN79AS). Díky spojením s Jelení horou, Pískem a Ještědem mi tyto tři kopce přibyly do diplomu SOTA Complete.

I když jsem na kopec vyrazil sám, nakonec jsem společnost měl. Chvíli před koncem vysílání se zničehonic objevil pes ve výstražné vestě (s napsaným jménem Ozzy) a s anténou u krku, a jak viděl spřízněnou duši, usadil se u mě. Jakmile jsem z batohu vytáhnul svačinu, bylo naše přátelství zpečetěno. Ozzy se projevil jako kamarád, protož sežral jenom buřta, ale suchý chleba a horký čaj mi nechal. Když jsem se po zabalení vydal na pochod, Ozzy se ke mně přidal a vypadalo, že se mnou půjde až k vlaku. Naštěstí po nějaké době uslyšel volání a pískání svého pána. Podíval se na mě chytrýma očima, otočil se a byl pryč. Tím byla starost, co s ním udělám, vyřešena a mohl jsem si v klidu vychutnat pochod kolem Jordánku a bývalého lomu Ovčín do Radnic.

SWL

Jako posluchač jsem přes zimu moc aktivní nebyl, ale nenechal jsem si ujít lov nových stanic v telegrafních částech CQ WW 160m Contestu a REF Contestu. A samozřejmě ani letos jsem nemohl vynechat můj oblíbený PACC Contest, i když jsme zrovna byli v Kadani, kde nemám žádnou venkovní KV anténu. Ale jako obvykle jsem s sebou měl Tecsun PL-660. Lovit na něm nizozemské stanice nakonec šlo lépe, než jsem čekal, a díky tomu jsem mohl poslat k hodnocení už čtrnáctý deník v nepřerušené řadě.

Závody

Aktivně, i když jenom velmi symbolicky, jsem se ze Svatoboru zapojil do Vánočního závodu a z Radče do lednového kola FM poháru.

Activity Report – 1/2019

V prvním měsíci nového roku se povedla pěkná aktivace jednoho SOTA vrcholu, zajímavá spojení provozem FT8 a příjem nesměrových radiomajáků. Mimo to jsem navštívil radioamatérské setkání a vzpomněla si na mě také QSL služba.

Digitální provoz

V deníku s lednovými digitálními spojeními hrají prim stanice z Asie. Nejvíc jich je z asijské části Ruska. Z Uralského federálního okruhu jsem pracoval se stanicemi z Čeljabinské oblasti (R8AAU), Sverdlovské oblasti (RY8CAA, UA9CGL, UA9CK), Kurganské oblasti (RW9QA) a Ťumeňské oblasti (RA9LY, RL9L). Ze Sibiřského federálního okruhu se povedla spojení s Altajským krajem (R9YQ, UA9YAD), Tomskou oblastí (RA9H) a Irkutskou oblastí (RT0T, UA0SDX, UA0SE). Můj signál doletěl až do Dálněvýchodního federálního okruhu. Poprvé jsem pracoval se stanicí z Židovské autonomní oblasti (UA0DX) a v deníku mám také další stanici ze Sachalinské oblasti (UA0FO). Kromě ruských stanic jsem z asijských zemí udělal hned sedm nových stanic z Izraele (4X1PD, 4X1TI, 4X5AR, 4X6AG, 4X6YA, 4Z1DZ, 4Z1KN), tři stanice z Kazachstánu (UN7AB, UN7AM, UN7IT), po dvou stanicích z Tchaj-wanu (BU2EL, BX5AA) a Turecka (TA4ED, TC5OCK). Jednoho zástupce mají v mém deníku Arménie (EK4JJ), Indie (VU2DED), Japonsko (JH7DFZ), Omán (A41CK), Pákistán (AP2HA), Thajsko (HS0ZIV) a Madagaskar (5R8IC) jako 165. země DXCC, se kterou jsem navázal spojení.

Z ostatních kontinentů jsem s výjimkou Evropy pracoval už jenom s Kanárskými ostrovy (EA8JT), ostrovem Réunion (FR/F1TCV) a mojí první stanicí ze Západní Austrálie (VK6WX), obrovského území, do kterého by se Česká republika vešla třiatřicetkrát. Z Evropy mě potěšily zejména nové stanice z Finska (OG8O, OH8EHY), dvě novinky z domácího éteru (OK1ZOR, OK7MA) a z Ruska moje první čečenské stanice R7PKS a RD7P a také příležitostná stanice RA76SK (Сталинградское Кольцо-76), která připomínala 76 let od Operace Prsten, což byla závěrečná fáze Bitvy u Stalingradu. Statistiku pro diplom WPX Digital jsem v lednu vylepšil o prefixy 4X6, 9A4, BU2, BX5, DJ5, F8, FR0, GM8, IK4, IU0, OG8, RA76, RC1, RM8, RN7, RO5, RT0, RT2, RU7, RY8, US2, TA4, TC5 a UD7.

QSL

Řada radioamatérů z USA pravděpodobně dostala koncem loňského roku várku lístků z QSL služby ARRL. Soudím tak podle toho, že mi od pěti Američanů přišly direkty jako odpověď na moje posluchačské reporty. Nový okres pro USA-CA mi tímto způsobem potvrdili Bill KA1QYP (Newport Co., RI), Jay N7ZUF (Whitman Co., WA), Tom W1TEF (Lexington Co., SC) a Chris WO8USA (Greene Co., OH). Jay N7ZUF ke svému QSL přidal i dopis, v němž mi poděkoval na vůbec první SWL report, který kdy dostal. Direkt mi poslal ještě Phil K1PJR (New Haven Co., CT).

Dostal jsem také obálku z QSL služby ČRK s pětadvaceti lístky a kupodivu byly tentokrát všechny pro OK1NF. Potěšily mě zejména QSL od DX stanic 9M6NA, CR3W, JA3FYC, JH4UYB a T88FT, finských stanic OG60F (60 let radioklubu Pori), OH3NK, OH8GDU, OH8X a příležitostné stanice OL100CSR (100. výročí vzniku Československa).

SOTA

Radost mi v lednu udělal také pěkný výlet na Myslívsko spojený s aktivací kopce Štírka OK/PL-037. Vlakem jsem dojel do Kovčína a odsud jsem vyrazil na západ. Užíval jsem si pěknou krajinu Plánického hřebene i prvotřídní počasí (jasno, bezvětří, teplota lehce pod nulou) a byl jsem rád, že jsem si bez jednoho dne po jedenácti letech jako cíl výletu znovu vybral Štírku. Povedla se i samotná aktivace. Mezi stromy jsem pověsil dipól na 40 metrů, zapojil IC-703 a dal výzvu. Odezva byla okamžitá a za dvaadvacet minut svižného telegrafního provozu jsem měl v deníku 24 spojení, včetně dvou s2s QSO s Juergem DL/HB9BIN/P ze schwarzwaldského vrcholu Blößling DM/BW-640 (1310 m) a Kurtem HB90AFI/P z hory La Châ HB/VD-042 (1397 m). Když zájem lovců opadl, vypnul jsem rádio a dal se do přípravy obědu, která spočívala v ohřátí štěpánské hovězí pečeně z Expres menu. Usadil jsem se na sluníčku a vychutnal si zimní piknik. Po obědě jsem zkontroloval, kolik času zbývá do odjezdu, a jelikož jsem měl solidní časovou rezervu, ještě jednou jsem zapnul rádio a rozdal body několika stanicím v HA-DX Contestu. Potom už jsem všechno zabalil a dal se na zpáteční pochod. Abych se nevracel stejnou cestou, ale naopak se ještě podíval na moje oblíbené místo, vzal jsem to kolem Myslívského rybníka a potom přes Milčice do Kovčína. Domů jsem se vracel nadšený a příjemně vyvětraný.

Setkání

Po několika letech jsem navštívil tradiční setkání radioamatérů z Plzeňska. Po uvítací řeči Ládi OK1LV jsme si minutou ticha připomněli nedávno zemřelého Petra OK1UDC / OK5PM, následovala zajímavá přednáška o loňské expedici TO6OK na Mayotte od jejího organizátora Davida OK6DJ a potom už se rozběhla volná zábava. V příjemné společnosti kamarádů utíkal čas příliš rychle a tak jsem si bohužel nestihnul popovídat se všemi, se kterými bych pár slov rád prohodil. Aby ze setkání měla něco i rodina, odnášel jsem si domů dvě sklenice medu od Zdeňka OK1AR.

SWL

Na středních vlnách (a horním okraji vln dlouhých) jsem několikrát s chutí lovil nesměrové radiomajáky. Poprvé to bylo v pátek 18. ledna, kdy jsem zkoumal úsek 280 kHz až 330 kHz. Postupně jsem do deníku zapsal celkem 9 nových úlovků: z Itálie byly slyšet majáky URB-285 Roma / Urbe, CMP-301,5 Campagnano, OST-327 Roma / Ostia a SRN-330 Saronno, z Francie DO-309 Dole-Tavaux a MB-330 Montbéliard-Courcelles a k tomu ruský BA-297 Šatalovo (1437 km), německý MW-309 Berlin-Schönefeld a jako třešnička na dortu můj pětistý slyšený NDB a zároveň první sicilský maják TRP-317,5 Marsala a díky tomu Sicílie jako 44. země. Po několika letech jsem slyšel majáky MG-296 Ljubljana (SVN), PPD-317 Poprad (SVK), VE-320 Valence-Chabeuil (FRA) a VO-321 Vojens Skrydstrup (DNK).

Majákové pásmo jsem opět proladil v neděli 20. ledna po ránu. Okolo východu Slunce hrál z Faerských ostrovů maják MY-337 Myggenäs (1826 km) a potom už jenom majáky bližší, většinou z Německa a Rakouska. Na své jsem si znovu přišel až ve čtvrtek 24. ledna večer na kmitočtech 330 kHz až 366 kHz. Ze severu poprvé slyším finské majáky V-339 Kokkola / Kruunupyy (1651 km), MI-346 Mikkeli / Korpikoski (1583 km) a norský ULV-360 Brønnøysund / Ulvingen (1744 km). Ze západu je novinkou francouzský maják NG-354 Nîmes / Garons a z opačného směru ruský BD-360 Bogdanovo (1800 km). Pozadu nezůstal ani jih. Z Itálie přilétl signál od BLA-350 Cerrione, z Korsiky RB-365 Ajaccio / Campo del Oro a z Řecka SA-362 Larissa (1381 km). Kromě toho, že je to můj první maják z Řecka (45. země), mě ve vodopádu na monitoru i ve sluchátkách zaujalo kolísání modulačního kmitočtu při klíčování o cca 60 Hz. Nevím, jestli je to závada nebo úmysl (klíčování frekvenčním posuvem), ale s něčím takovým jsem se u žádného NDB ještě nesetkal. Vrtalo mi to hlavou i při zapisování dalších majáků, které jsem už dlouho neslyšel: LT-336 Halmstad (SWE), WA-348 Stockholm / Arlanda (SWE), MAL-364 Gallarate / Malpensa (ITA) a UTH-366 Orland / Uthaug (NOR, 1541 km).

Hned další večer pokračuji v poslechu na majákovém pásmu tam, kde jsem den předtím skončil. A znovu přichází nové majáky. Švédské novinky NB-394 Stockholm / Bromma (1104 km), LM-397 Borlänge / Rommehed / Falun (1177 km) a NM-403 Mora-Siljan, (1236 km) doplňují nové majáky z Dánska HP-376 Esbjerg a Francie OB-395 Marseille Provence. Dalšími vzdálenějšími úlovky jsou norské RG-381 Rygge / Tune (1045 km), YG-396 Rygge / Enge (1051 km), švédské COR-388 Corner, (1082 km), PEO-398 Stockhlom / Skavsta / Peola (1027 km), EN-400 Örebro (1048 km) a zejména finský KEM-373 Kemi-Tornio / Hirmula (1898 km). Když po dvou delší dobu neslyšených majácích NW-364 Stockholm / Skavsta / Nyköping (SWE) a ITR-390,5 Istres-Le Tubé (FRA) přichází z Finska novinka Y-404 Kemi-Tornio / Ketolanperä (1894 km), pouštím se do pátrání po dalších vzdálených finských NDB. A vyplácí se to. Kromě Y-404 a dříve slyšeného KEM-373 poprvé přijímám zbývající dva majáky z letiště Kemi-Tornio a sice AS-324 (1876 km) a G-333 (1888 km). Jsem rád, že mám v deníku kompletní sbírku NDB z tohoto finského letiště vzdáleného přes 1800 km. Z Finska po dlouhé době slyším ještě majáky ESS-398 Kokkola-Pietarsaari / Kruunupyy / Esse (1647 km) a PSJ-352 Seinäjoki (1545 km). Mezi Finy se jako bonus připletl i jeden nový maják z Francie LCT-373 Le Luc-Le Cannet. Cíleně zkouším také NDB z Norska. A s úspěchem. Slyším RSY-378 Stavanger / Sola / Rennesøy (1114 km) a RBU-401 Røros / Rambu (1398 km) a vůbec poprvé poslouchám norské majáky TAT-393 Molde / Årø / Tautra (1456 km), BRS-371 Bremsnes for Kristiansund / Kvernberget (1491 km) a GRK-358 Trondheim / Værnes / Gråkallen (1505 km). Žeň nových majáků uzavřely francouzský PX-389 Périgueux Bassillac (1019 km) a dánský KD-357 Kolding Vamdrup.

Telegrafní provoz

Telegrafních QSO jsem v lednu moc neudělal. Kromě spojení ze Štírky mám v deníku ještě Toma A75GA a díky tomu Katar jako 126. zemi pro DXCC CW. Nový prefix pro WPX CW jsem získal spojením s Draganem 4O4A.

Závody

Jediným závodem, do kterého jsem se sedmi spojeními symbolicky zasáhl, byl HA-DX Contest. Celkových 34 bodů by při troše štěstí mohlo v kategorii QRP hodit první místo. Samozřejmě při počítání od konce výsledkové listiny. :-)

Activity Report – 12/2018

V posledním měsíci roku 2018 jsem aktivoval tři mé oblíbené SOTA vrcholy a zúčastnil jsem se tradičního výročního setkání radioklubu OK1KSO. Kromě toho jsem navázal několik desítek digitálních spojení a do sbírky přidal pěkné nové QSL.

Digitální provoz

Módem FT8 jsem udělal několik dalších DX značek. Z Afriky to bylo po jedné stanici z Madeiry (CT3MD) a Jihoafrické republiky (ZS6C), z Asie po jedné z Ománu (A41KT) a Kataru (A71AE), doplněné o šest stanic z Japonska (JA2ATE, JA5JQH, JA9ALR, JH6VXP, JH9KVF, JR2LJO). Jedinou severoamerickou stanicí v deníku byl Russ VE9FI z provincie Nový Brunšvik. Zážitkem je pro mě každé spojení s Oceánií. V prosinci jsem se mohl radovat z QSO s Garym VK8AW z australského Severního teritoria a Wowonem YB1BML z ostrova Jáva. VK8AW je navíc mojí první stanicí ze zóny 29 (Západní zóna Austrálie).

Samozřejmě nepohrdám ani Evropou. Můj skandinávský deník se rozšířil o další stanice z Finska (OG55W, OH5KT), Norska (LB2WD, LB3NI, LB4MI) i Švédska (SA6BPD, SM3JBO, SM4CJY, SM5IMO). Neodolal jsem ani nové stanici z Islandu (TF3PPN) a z domácího éteru mě potěšil Víťa OK4GP. Z příležitostných stanic jsem se dovolal novoroční HF19NY a dále HF80PGB (80. výročí vítězství polského horkovzdušného balónu v závodě o Pohár Gordona Bennetta) a SX60RAAG (60 let řecké národní radioamatérské organizace). Sbírku prefixů pro WPX Digital mám díky prosincové aktivitě bohatší o EW6, HF19, HF80, IV8, JA2, JA5, JH6, JH9, JR2, LB3, LB4, OG55, OK4, RT5, RZ3, RZ6, SX60, TK5, UT6, UY0, VK8, YB1 a Z36.

QSL

Ve várce 0,29 kg lístků z QSL služby převažovaly lístky pro OK1-34856 nad QSL pro OK1NF v poměru 8:1. Jako posluchač jsem ocenil nové body pro diplomy:

IOTA: NA-128 Île-aux-Coudres

OHC: 243 Vihti, 306 Hausjärvi, 632 Konnevesi, 677 Toivakka
PACC: PA0FVH, PA3BUD, PA3ECZ, PA6NH
RDA: KA-05 Centrální rajón Kaliningradu, SV-17 Bogdanovičský rajón
USA-CA: Jackson Co., MO; Monroe Co., PA; Winnebago Co., IL
WPX: 5P2, DN1, DQ2, IU5, IY1, JL8, LI3, OF100, RN22, SD1, SG8, XL2

Za digitální spojení mi přišly QSL od DX stanic 9M2TO, JK3IJQ (nový prefix) a skandinávských stanic JW2US (Medvědí ostrov, IOTA EU-027), LB5WB (nový prefix), LB9N (nový prefix). Nový prefix na CW jsem si mohl započítat díky lístku TM2Y.

Poslední direkty v roce 2018 mi za posluchačské reporty poslali Ari OH3NU (OHC 301 Asikkala) a Nikolaj R9JAL (RDA HM-01 Chanty-Mansijsk). Třešničkou byl direkt od Davida OK6DJ s lístky z jeho expedic na Mayotte TO6OK (nová pásmová země a nový prefix) a do Kosova Z66D, což je pro mě jako posluchače 323. potvrzená země DXCC. Obdivuhodné je, že od Davida přišly QSL za pouhé čtyři dny od odeslání mých posluchačských lístků!

Setkání

Tři dny před koncem roku jsem se moc rád zúčastnil tradičního setkání a zároveň výroční členské schůze chomutovského radioklubu OK1KSO. V krušnohorském vysílacím středisku se sešlo 14 členů (Franta OK1AAU, Milan OK1AMX, Honza OK1AXK, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Jarda OK1FKH, Milan OK1FMX, Karel OK1JKT, Petr OK1MGJ, Honza OK1MJA, Honza OK1NF, Dalibor OK1UKC, Sváťa OK3CV, Milan OK9UKI) a Líba OK1LYL jako host.

Josef OK1FKD zdědil po Jardovi OK1WF roli šéfkuchaře, uvařil prvotřídní vepřový guláš a také nezbytné kořínky. Nad dobrým jídlem jsme zhodnotili uplynulý rok a probrali plány na rok následující. I když jsem na setkání mohl strávit jenom několik hodin, bylo mi tam s kamarády bezvadně a odjížděl jsem s jediným přáním – ať se za rok sejdeme znovu a nikdo z přítomných ať nechybí.

SOTA

Kromě setkání OK1KSO patří k prosinci také chanuková SOTA výprava. Tentokrát byla jejím cílem Vlčí hora OK/PL-090 tyčící se nad Kosím potokem cca 12 km severozápadně od Stříbra. Den před výpravou k nám přijel Radek OK1MRK a po příjemně stráveném večeru jsme ráno vyrazili vlakem do Ošelína a odsud po svých na kopec. Za bezvětří a slabého mrazíku bylo potěšením stoupat ve sněhovém poprašku od Mže až na vrchol Vlčí hory. Cestou jsme nepotkali živou duši, jen čerstvé stopy od krve. Kapky krve se kupodivu objevovaly výhradně uprostřed cesty. Vrtalo nám to hlavou a teprve při zpáteční cestě Radek nejspíš odhalil příčinu. Prostou a jasnou, jak to u podobných „záhad“ bývá. Na Vlčí hoře jsme se usadili u turistického přístřešku, Radek připravil vysílací pracoviště s FT-817ND a vodorovně nataženou Háčovkou, já jsem mezi třešně pověsil dipól na 30 metrů a mohlo se vysílat. Nejdřív se k rádiu posadil Radek a já zatím sbíral dřevo na oheň. Když měl Radek na dvoumetru aktivováno, vystřídali jsme se. Dal jsem výzvu na 10.118 kHz, ale žádný velký pajlap se nekonal. Postupně zavolali jenom LY2BNL, SA4BLM a F5SAU. To bylo na platnou aktivaci málo a tak mi nezbylo než ladit po pásmu a hledat další stanice. Nejdřív jsem na začátku pásma natrefil na dobře slyšitelnou stanici, která jen rozdávala 599, aniž by operátor aspoň občas zahrál svojí značku. Nechal jsem to být a radši jsem zavolal Olliho OH3UQ. Při spojení mě napadlo, že už jsem hodně dlouho nedělal na CW klasické QSO, při kterém se vyměňují jména, QTH a informace o zařízení a třeba také o počasí. Po rozloučení jsem zavolal ještě příležitostnou stanici LZ532PSO, což byla ona neznámá stanice na začátku pásma. Měl jsem štěstí, že operátor po dlouhé době dal svojí značku. Zahrál jí dost svižným tempem a bez opakování. Zajímalo by mě, kolik volajících ji správně přijalo a kolik jich opsalo trochu složitější značku z DX clusteru...

S platnou krátkovlnnou aktivací v deníku jsem se přeladil na VKV, abych udělal ještě pár dalších spojení v Provozním aktivu. Na 2 m se bez problémů povedla s2s spojení s OK1KAD z Klínovce, OK1KKL z Kozákova a OK1KNF z Korábu, díky čemuž jsem si mohl připsat Koráb jako 21. SOTA vrchol, který jsem aktivoval i ulovil. Dovolal jsem se i OK1KQH, OK1XFJ, OK1RDO, DJ7R a kupodivu i OK2KZO ze Znojma. Ani Radek nezahálel, a zatímco jsem vysílal, rozdělal oheň. Rád jsem vyměnil telegrafní klíč a mikrofon za klacek s buřtem a trochu tepla u ohně. Radka to znovu táhlo k rádiu, aby rozdal body těm několika stanicím, které byly slyšet na sedmdesáti centimetrech. Ani já neodolal telegrafní výzvě OK1KKL a marně jsem přitom přemýšlel, kdy jsem naposledy udělal CW spojení na 432 MHz. Jako posledního jsem zavolal ještě OK4AC. Když jsme dovysílali a dojedli, všechno jsme sbalili a vydali se na další etapu pochodu. Přes dvě vyhlídky (Goethovu a Nad lomem) jsme došli k památníku obětí 1. světové války a potom do Černošína. V infocentru jsme poklábosili s pohlednou slečnou, zakoupili a v teple napsali pohledy a prohlédli si místní muzeum. Na náměstí jsme pohledy hodili do schránky a po žluté značce jsme se vypravili na Volfštejn. Ani tady nikdo nebyl a celou zříceninu jsme měli jenom pro sebe. Po krátké prohlídce a občerstvení nám zbývalo už jenom dojít zpátky na ošelínské nádraží a vlakem se vrátit do Plzně, kde jsme se rozloučili a rozjeli se k domovům. Byl jsem z výletu nadšený a těším se na další společné akce!

Další výlet se povedlo uskutečnit na Štěpána. Na Svatobor OK/PL-089 se mnou šla Julie a kamarád Jirka ze Sušice se svojí neteří Sofií. Pochod jsme zahájili na nádraží v Hrádku u Sušice a díky Jirkovi jsem poprvé vyzkoušel Hraběnčinu cestu a navštívil vyhlídku Poustka. Všechny nás potěšilo, že byl Svatobor pocukrovaný sněhem, kterého s nadmořskou výškou přibývalo. Největší radost z toho pochopitelně měly holky a na každém aspoň trochu nakloněném a zasněženém místě zkoušely sáňkovat na igelitovém pytlíku a mojí karimatce. Kromě toho Julie ve sněhu četla stopy zvířat a já se nestačil divit, co všechno už zná. Další radost jsme si udělali ohněm a opékáním buřtů na krásném místě v závětří skal. Jako vždy nám na čerstvém vzduchu chutnalo. Využil jsem přestávku i radiově a na čtyřiceti metrech jsem udělal 12 lovců, včetně tří, které jsem v SOTA deníku ještě neměl (9A8RA, EB2GKK a SM0OEK). Zároveň jsem konečně mohl Jirkovi předvést telegrafní provoz na krátkých vlnách. Z vrcholu Svatoboru s nejlepšími výhledy a největším množstvím sněhu se nám nechtělo a rychle jsme se usnesli, že se s Julií vrátím do Plzně až o vlak později. Hned jsme měli další dvě hodiny. Ty jsme strávili zčásti venku a zčásti na návštěvě u Jirkových rodičů. Tam jsme kromě sušení oblečení krmili zachráněného netopýra a tím bylo postaráno o další nevšední zážitek. Ze Sušice jsme se s Julií vraceli domů s pocitem, že lépe nešel druhý svátek vánoční prožít.

Jen dva dny po výletu na Svatobor jsem aktivoval svůj poslední vrchol roku 2018. Z Plzně jsem dojel vlakem do Chomutova a potom autobusem do Výsluní, abych se odsud prošel na Lysou horu OK/US-008. V Krušných horách bylo nezvykle málo sněhu, ale na nechráněných místech pěkně foukal ledový vítr. To mi ale nemohlo zkazit radost z toho, že zase jdu po známých místech a navíc mám s sebou rádio. Překvapení na mě čekalo u Nového rybníka. Netušil jsem, že probíhá rekonstrukce hráze, rybník je vypuštěný a jeho východní okraj zplanýrovaný. Až bude oprava hotová a hráz trochu zaroste, bude to tam zase moc pěkné, ale teď to bylo rozbahněné staveniště. Chuť jsem si spravil až v lese za rybníkem, když jsem se mimo pěšinu brodil sněhem a hledal cestu na úpatí Lysé hory. V lese bylo pěkně a nefoukal tu vítr, zato na louce pod kopcem se do mě opřel plnou silou. Navíc s sebou vítr přinášel mlhu a tak jsem stoupal s přivřenýma očima spíš po paměti než podle orientačních bodů. Na vrcholu jsem moc rád zapadl to vytopeného klubového baráku. Zároveň jsem věděl, že čím déle bude sedět v teple, tím méně se mi bude chtít znovu ven vysílat. Tak jsem po chvilce vstal, na pozemku jsem mezi tzv. dřevák a plot natáhnul dipól na 40 metrů a připojil jsem k němu QRP rádio HB-1A. Do nízko zavěšené antény šel jen cca jeden watt výkonu, ale přesto mě za necelou půlhodinku zavolalo 22 lovců. Co víc si s jedním wattem a drátovou anténou ve výšce 0,05 vlnové délky nad zemí přát?! Zajímavé bylo, že s polovinou stanic (F6ACV, G3ILO/P, HA6IAM, I0KHY, I5QNJ, IZ5CPK, LY1SR, M0VKC, PA0INA, RM2C, SV2OXS, UR4PWC) jsem ještě z žádného kopce nepracoval. Po třiceti minutách vysílání jsem měl tak zmrzlé ruce, že bylo načase se pro rok 2018 s programem SOTA rozloučit. Jakmile jsem měl zabaleno, definitivně jsem zapadl do baráku OK5W a s povděkem jsem si od Josefa OK1FKD nechal naservírovat porci výborného guláše a skleničku horkých kořínků. Bylo to téměř nejlepší možné zakončení zimní aktivace.

Přeji všem milovníkům radiových vln ve zdraví a spokojenosti prožitý rok 2019!

Activity Report – 9/2018

Zářijový report bohužel musím začít smutnou událostí. Prvního září, necelý měsíc před svými sedmdesátými narozeninami, zemřel Jarda Bažant OK1WF.

Jarda se narodil v roce 1948 a jeho život byl spojený s Chomutovem, muzikou, uhlím a samozřejmě rádiem. Hudbu miloval od dětství a věnoval se jí prakticky celý život. K radioamatérskému vysílání se dostal prostřednictvím spolužáka z hornické průmyslovky, jehož tatínkem byl Míra OK1VQ. Svět radiových vln Jardovi učaroval podobně jako hudba a toto okouzlení už ho nikdy neopustilo. Rádio bylo Jardovým osudem také na vojně, kterou absolvoval u spojovacího pluku letecké armády v Bechyni. Odsud se také poprvé ozval v éteru z kolektivky OK1OJB.

Po vojně Jarda přišel do chomutovského radioklubu OK1KSO a na podzim roku 1969 získal vlastní koncesi a značku OK1JJB. Od počátku se věnoval telegrafii, závodění a DXingu. Po pětadvaceti letech provozu požádal o novou značku a vybral si OK1WF. Dosáhl mnoha úspěchů v řadě světových závodů až už pod klubovou nebo svojí značkou. Později přišel na chuť také QRP provozu a jako OK5WF si užíval spojení s celým světem s minimálním výkonem.

Jarda byl neuvěřitelně činorodý člověk. Kromě vysílání hrál na pozoun v několika dechových a dixielandových orchestrech, byl velmi úspěšný ve svojí profesi báňského inženýra, působil jako báňský inspektor i soudní znalec, výborně a rád vařil, vychoval dvě děti a těšil se ze čtyř vnoučat. Radioamatéři, muzikanti i havíři znali Jardu jako rovného, chytrého a věčně usměvavého chlapa, jehož slovo vždycky platilo a který nikdy nezkazil žádnou legraci. Lidí, jako byl Jarda, člověk potká za život jenom pár a to ještě musí mít štěstí. Jsem rád, že jsem takové štěstí měl a téměř čtvrtstoletí jsem se mohl počítat mezi Jardovy kamarády. Děkuju Ti za všechno, Járo!

Digitální provoz

Provozem FT8 jsem v září udělal řadu spojení, včetně jedné nové země DXCC (Svatá Helena, DXCC #162), nového amerického státu (Minnesota) a řady prefixů pro WPX Digital (4X4, 7Z1, CO3, DL8, E79, ER3, EW1, GS8, GW1, GX3, IZ0, KF0, LY1, M1, MW6, N0, NS4, OL100, ON4, PD7, PD8, RC2, RU9, SV0, TC1, TF0, UB1, UB6, UT0, V51, YO7, YT9, ZD7, ZG2).

Z Afriky jsem kromě Svaté Heleny (ZD7GWM) pracoval po jedné stanici z Kanárských ostrovů (EA8JK), Madeiry (CT3HY), Namibie (V51MA) a šňůrou stanic z Jihoafrické republiky (ZS4AZ, ZS6CR, ZS6HON, ZS6WR, ZS6ZA, ZS6ZP). Z Asie mám v deníku stanice z Izraele (4X4FD, 4Z5ML), Kazachstánu (UN7TB), Ománu (A45XO), Ruska (R9SB, RA9CUU, RU9CK), Saúdské Arábie (7Z1IS) a Spojených arabských emirátů (A61QQ).

Novými severoamerickými stanicemi pro mě byly CO3GD z Kuby a KF0QR (MN), KP4KD (FL), N0FW (OH), NS4C (GA) ze Spojených států. Do Oceánie jsem se dovolal dvou australských stanic z Nového Jižního Walesu (VK2BGL, VK2EHQ) a v Jižní Americe mě slyšel LU8HF z argentinské provincie Córdoba. V Evropě jsem jako obvykle lovil zejména skandinávské stanice (LA1VNA, LA2IZ, LA2S, LA5BBA, OH3GBW, OH6HPS, OH8NV, TF/VE2DX) a také příležitostné značky: EH7SDC (Santina de Covadonga), GS8VL (Scotland's DX Association), OL100CSR (100 let od vzniku Československa), ZG2GI (Gibraltar National Day).

Zajímavostí byla dvě spojení se stanicemi pracujícími z lodí. Hans VK6XN/MM plul na jedné z největších kontejnerových lodí CMA CGM Zheng He s hrubou tonáží 178 228, délkou 399,9 m a šířkou 51 m. Při našem spojení se loď nacházela v Adenském zálivu Indického oceánu, jižně od Jemenu s východně od Džibuti a byla na cestě ze Suezu do dubajského přístavu Jebel Ali. Zele YU2AX/MM je profesí radiový důstojník a vysílal z nákladní lodě SIDER BOSTON (hrubá tonáž 18 481), která se tou dobou plavila Středozemním mořem jižně od Sicílie a směřovala k Černému moři.

Diplomy

Steve N8BJQ obratem vyřídil moje žádosti o doplňovací známky k diplomu CQ WPX CW za 500 a 600 prefixů a známku k diplomu CQ WPX Digital za 400 prefixů. Kromě toho jsem získal diplom WAC Digital 10 MHz.

QSL

Lístky mi v září přišly jenom dva lístky, oba za moje posluchačské reporty. Direktem mě potěšil Ed N9EP (Lake Co., IL) a velkou radost mi udělal Flo F5CWU, který mi potvrdil poslech expedice 3B7A a tím ostrovy Agalega a Saint Brandon jako 322. zemi DXCC.

Setkání

S kamarády z radioklubu OK1KSO jsme se sešli na oslavě 85. narozenin Franty OK1AAU. Původně jsme měli zároveň oslavit i sedmdesátku Jardy OK1WF, ale k tomu už bohužel nedošlo. Do klubového vysílacího střediska jsem přijel s celou rodinou a kromě oslavence jsme se tam potkali s Milanem OK1AMX, Karlem OK1CF, Jardou OK1FKH, Milanem OK1FMX, Karlem OK1JKT, Honzou OK1MJA, Daliborem OK1UKC a Sváťou OK3CV. Moc rád jsem všechny viděl a radost mi kazilo jenom to, že se už nikdy nepotkám s Jardou OK1WF a Jirkou OK1AEZ. Setkání si užívali taky děti. Nejdřív prozkoumali dílnu a kotelnu, následovala hra na hasiče a potom vrchol zábavy v podobě střelby ze vzduchovky pod vedením Karla OK1CF.

SOTA/GMA

Třikrát se vyskytla příležitost zavysílat si ze zajímavého kopce, dokonce pokaždé z jiného kraje. Nejdřív jsem se dostal na Cukrák OK/ST-074, který už jsem aktivoval společně s Radkem OK1MRK v roce 2013. Tehdy jsme vysílali na VKV, ale tentokrát jsem si s sebou vzal krátkovlnnou výbavu. Usadil jsem se kus od známého televizního vysílače, abych ho svými poctivými dvěma watty nerušil, v prosluněném lese jsem natáhl dipól na 40 metrů a za chviličku jsem mohl dát výzvu. Na tu postupně reagovalo deset lovců se sedmi zemí. Když jsem se všemi udělal spojení, ještě jsem proladil pásmo a jako bonus mi do deníku přibyla příležitostná stanice TM40CDXC (40 let francouzského Clipperton DX Clubu). Potom už jsem všechno zabalil a po malé svačince jsem pokračoval v příjemné procházce k nedalekému středovlnnému vysílači Praha-Zbraslav. Pohled na tři krásné stožáry za slunečného počasí mi nedal a musel jsem si je vyfotit.

O pár dnů později jsme podnikli rodinný výlet na kopec Šumná OL/US-178 se zříceninou hradu Šumburk (WCA OK-01447). K Šumné jsme se přiblížili od severu a sluníčko mělo i v polovině září takovou sílu, že jsme při výstupu na vrchol kopce ocenili příkrov lesa. Na zřícenině pracovali tři dělníci, ale nijak jsme si vzájemně nepřekáželi. Pokochali jsme se výhledy do kraje, Zuzka provedla údržbu svojí kešky a potom jsme se přesunuli na klidnější místo. Protože o GMA vrcholy není v éteru zatím takový zájem jako je o SOTA vrcholy, spoléhal jsem při aktivaci na probíhající telegrafní část populárního Scandinavian Activity Contestu. Vzhledem k denní době a podmínkám šíření jsem se ozval na 20 metrech s pěti watty a šikmo nataženým dipólem. Na pásmu bylo živo a prosadit se s QRP signálem chtělo trochu trpělivosti, ale povedlo se mi dovolat sedmi skandinávských stanic a také italské IOTA expedice IE9A na ostrov Ustica v Tyrhénském moři cca 60 km severně od sicilského Palerma. Dál jsem rodinu nechtěl vysíláním zdržovat a osmi spojeními v deníku jsem rádio vypnul. Zajímavostí této aktivace bylo to, že proběhla přesně jedenáct let od mého prvního SOTA vysílání. A můžu s potěšením říct, že i po jedenácti letech, během kterých jsem vysílal ze 140 různých kopců, mě tato radiově-turistická činnost stále baví a naplňuje.

Třetím navštíveným kopcem byl Kluk OK/JC-058 v CHKO Blanský les (WFF OKFF-0027). Na rozdíl od Cukráku a Šumné jsem na Kluku nikdy nebyl. Ale věděl jsem o něm a měl ho na seznamu kopců, které stojí za vidění. Tentokrát mě doprovázela Julie. Na Kluk jsme vyrazili z jihu od Mříče, opět za ideálního počasí. V lese jsme koukali po houbách a pár jsme jich i našli. Na vysílání jsem si vybral místo vedle cesty pod vrcholovou skálou. Po natažení dipólu na 40 metrů jsme si sedli na karimatku, Julie si vyřezávala z borové kůry a já si hrál s rádiem. Prakticky po první výzvě se rozeběhl pěkný pajlap a tempem 25 WPM jsem dělal jedno spojení za druhým. Lovci byli ukáznění, pásmo klidné a jako telegrafista jsem si jenom pomlaskával. Když nápor lovců opadl, zkontroloval jsem, jestli neuslyším někoho z jiného kopce a povedlo se. Slabě ale čitelně procházel Aage LA1ENA/P z vrcholu Heiberg LA/AA-076. Mezi lovci se silnými signály jsem s voláním uspěl až napotřetí a jak já, tak Aage jsme se mohli radovat z pěkného s2s spojení. Lepší tečku za aktivací jsem si nemohl přát. Za chvíli už jsme byli s Julií na skále a kochali se pohledem na majestátní Kleť, sousední Švelhán a krásně zvlněnou okolní krajinu. Z Kluku jsme sestoupili do vesničky Slavče, kde nás vyzvedla Zuzka s Jakubem.

SWL

Po letní pauze jsem se s chutí zapojil do majákového CLE236, které bylo zaměřeno na NDB vysílající v úseku 370 kHz až 385 kHz. Během CLE se mi povedlo zachytit celkem 32 majáků, včetně deseti pro mě nových. Mimo stanovený kmitočtový úsek jsem si poslechl dalších 29 majáků, z nichž jsem sedm NDB zapsal do svého majákového deníku poprvé. Z nových úlovků mě nejvíc potěšil skotský maják DND-394.0 Dundee. Na Skotsko nemám moc velké štěstí a NDB z Dundee je teprve mým třetím majákem z této země. (Kromě DND-394.0 jsem v minulosti zaslechl jenom NGY-399.0 New Galloway for Prestwick a již zrušený SHD-383.0 Scotstown Head.)

Activity Report – 2/2018

Únorový report musím bohužel začít smutnou zprávou. Ve věku 80 let zemřel Jirka Novotný OK1AEZ, dlouholetý člen a vedoucí operátor chomutovského radioklubu OK1KSO.

Jirka pocházel ze Žerotína, vesničky ležící deset kilometrů jihovýchodně od Loun, kde se v roce 1937 narodil. O existenci radioamatérů věděl z Krátkých vln, které po válce odebíral jeho starší bratr. Naživo poznal radioamatéry v roce 1954, když ho spolužák z chomutovské průmyslovky poprvé přivedl do radioklubu. S kamarádem Emilem Holečkem si postavili bzučák s triodou KC1, Jirkův bratr jim dal telegrafní klíč a kluci začali pilně trénovat příjem a vysílání telegrafie. Netrvalo dlouho a společně úspěšně složili zkoušky RO a Jirka získal číslo OK1-1789. Následoval kurs PO, který Jirka absolvoval s Pepíkem Řehákem (pozdějším OK1AII).

OK1KSO 1955 - třetí zleva je Jirka Novotný

Vlastní koncesi a značku OK1AEZ získal Jirka v roce 1961. Od začátku se věnoval telegrafii, závodnímu provozu a krátkovlnnému DXingu. Ve stejném roce se Jirkova značka také poprvé objevuje ve výsledkové listině CQ WW DX Contestu. Závodů, kterých se Jirka v dalším půlstoletí zúčastnil ať už pod svojí nebo mnohem častěji pod klubovou značkou, je nepočítaně. Stejně jako nikdo nespočítá tisíce hodin odpracované při budování a údržbě klubového QTH v Krušných horách. Velkou Jirkovou láskou bylo pásmo 160 metrů. Když jsem se ho kdysi ptal proč, odpověděl, že mu DXing na horních pásmech přišel po čase příliš jednoduchý a navíc na top bandu mezi radioamatéry dlouho přetrvávalo rytířské chování. Na stošedesátce Jirka dosáhl špičkových výsledků. Svými úspěchy se nikdy nechlubil, i když by bylo, čím se blýsknout: DXCC na 160 metrech splnil už v dobách, kdy to dokázal v Evropě jenom málokdo. Na stejném pásmu později dosáhl i na WAZ za všech 40 zón a posledním z klasických diplomů, které splnil, byl WAS 160m. Měl jsem to štěstí a byl jsem u toho, když Jirka udělal Severní Dakotu jako poslední chybějící stát pro WAS. Bylo to v lednu 2008 po CQ WW 160m Contestu. Na pásmu, kde po 48 hodin burácely mraky stanic, bylo najednou ticho. Jenom pár Evropanů volalo CQ DX a na pásmu zobal DXy taky Alex W0ZTL. Když ho Jirka uslyšel, v klidu dal výzvu a za chvíli Alex opravdu zavolal. Stál jsem Jirkovi za zády a ani jsem nedutal. Když bylo spojení hotové, gratuloval jsem mu k dokončení WAS. Jirka byl klidný a nedal na sobě znát, že právě udělal jedno ze svých životních QSO. Jenom jeho zářící oči prozrazovaly, že to pro něj přeci jenom nebylo tak úplně obyčejné spojení.

Kamarádi DXmani - Jirka OK1AEZ a Števo OM3JW

Jirka nebyl jenom vynikajícím operátorem a DXmanem, ale byl zdatný i technicky a nechyběla mu ani manuální zručnost. To všechno uplatnil při mnohých experimentech s anténami. Kdo nepoznal charakter počasí na hřebeni Krušných hor, těžko si představí, co práce na anténách leckdy obnášela. Pro chomutovský radioklub toho Jirka udělal mnoho a všichni ho pamatujeme jako obětavého a pracovitého kamaráda se specifickým smyslem pro humor. Od konce padesátých let byl Jirka u všech dobrých i těžkých časů OK1KSO a do ústraní se stáhl až v několika posledních letech. Poznal jsem Jirku jako rovného chlapa, který uměl do očí říkat, co si myslel, a jehož slovo vždycky platilo. Jsem rád, že jsem se přes věkový rozdíl 40 let mohl počítat mezi jeho kamarády.

Jirka při vzpomínání na vojnu

Moje činnost související s rádiem byla v únoru slabší, než by se mi líbilo. Nejpříjemnější událostí bylo pravidelné setkání členů a příznivců kláštereckého radioklubu OK1KJO. Sešlo se nás jedenáct (Vašek OK1DDX, Josef OK1FKD, Jirka OK1HCI, Jirka OK1HJZ, Míra OK1JEH, Honza OK1NF, Dalibor OK1UKC, Ota OK3MO, Milan OK9UKI, Jarda Krejčí, Ota Meskař). Pokecali jsme, Mírovi OK1JEH jsme popřáli k narození druhého dítěte a bylo nám fajn. Moc rád jsem se tohoto dýchánku zúčastnil. Už jenom proto, že jsem Jirku OK1HCI a Otu Meskaře neviděl roky a Jardu Krejčího jsem neznal vůbec.

Kromě setkání s kamarády jsem taky trochu vysílal a poslouchal:

Digitální provoz

Na FT8 jsem pracoval s následujícími stanicemi ze čtyř světadílů:

Asie – EK3GM, HS0ZBS, JE4NAN, JE4URN, JF8QNF, JK1OZS, R0AX, R9FA, R9HK, R9ON, RA0A, RA0WKQ, RC9YD, RU0ABR, UA0CA;

Evropa – 2E0OXF, CT4SU, EI5HV, IT9QPF, MI0LPO, RK2A, RM6J, RT6DO, RV6F, RZ1OK, SM2OTU, UA1ZQN, UA3DTK, UA3ZUX, UA4PCF;

Oceánie – DU1IST, VK3EW, VK4FNQ, YB0MWM;

Severní Amerika – NF3R (PA), WB3FSR (NJ).

Diplomy

Od Barryho GM4TOE mi přišla stříbrná doplňovací známka k diplomu SOTA Summit to Summit Award za 1000 bodů získaných za spojení mezi SOTA vrcholy.

QSL

Nové přírůstky do sbírky QSL spočívaly v únoru jen z lístků od Gerta PA3AAV a Johana PB2A, které mi předal Honza OK1MJA.

SWL

Do posluchačského deníku jsem zapsal především stanice, které se účastnily PACC Contestu. Mezi nizozemskými značkami mě zaujaly příležitostné závodní stanice PA18T a PG55G. Mimo závod jsem si poslechl provoz TM50URC (Union des Radioclubs) a UE95GA (95 let civilního letectví v Rusku).

Kromě poslechu a vysílání jsem také využil příležitost a s fotoaparátem jsem v ideální roční dobu a za téměř ideálního počasí navštívil radiokomunikační středisko Praha – Bořanovice, odkud na kmitočtu 981 kHz vysílá stanice Český impuls. Dominantou střediska je 36 metrů vysoký příhradový stožár vojenského původu s vertikálním monopólem napájeným z vedle stojícího kontejneru, ve kterém je nainstalován tranzistorový AM vysílač Radioslavia MWT 10 (výrobek firmy TESLA Electrontubes, ex TESLA Vršovice) s výkonem nosné vlny 10 kW.

Závody

Ani letos jsem jako posluchač nevynechal svůj oblíbený PACC Contest a k hodnocení jsem odeslal deník s 44 spojeními, 28 násobiči a výsledným skóre 1.232 bodů.

V únoru byl vyhodnocen HA-DX Contest, do kterého jsem se zapojil v kategorii SOAB QRP. Uznaných 109 spojení stačilo mezi QRPíři na krásné 30. místo z padesáti hodnocených stanic. Z OK se přede mnou umístili Josefové OK1FKD a OK6OK.