Leden se jednoznačně povedl. Aktivoval jsem čtyři SOTA
vrcholy, odjel jsem novoroční závod, slyšel jsem dvě nové země DXCC a radost mi
udělala bohatá a pestrá nadílka QSL:
Diplomy
Den před koncem loňského roku jsem odeslal Theovi PA1CW
žádost o doplňovací známku k posluchačskému diplomu PACC (PA Century Club)
za 200 potvrzených stanic z Nizozemska a po třech týdnech jsem měl ve
schránce obálku se známkou. Uvidíme, jestli se mi podaří získat i známku za 300
PA stanic. Aktuálně jich mám potvrzeno 236.
Posluchačský PACC se známkou za 200 PA stanic
Outdoor QRP
Podle hesla „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ jsem letos
poprvé vyrazil s rádiem do přírody hned prvního ledna dopoledne. Na rozdíl
od nepovedeného prosincového pokusu se mi tentokrát podařilo postavit
desetimetrový laminátový stožár se dvěma anténami současně. Dipól na 40m jsem
natáhl jako invertované V a dipól na 20m jako sloper. Tím pádem jsem byl
QRV na dvou pásmech (prakticky) současně, což byl můj záměr pro účast v AGCW Happy New Year Contestu.
V kategorii QRP jsem v závodě udělal 85 spojení na čtyřicítce a 8
spojení na dvacítce. Nejzajímavějšími stanicemi v deníku jsou dvě
příležitostné CW stanice: DM0MORSE
(225. výročí narození S. F. B. Morse) a DP65HSC (65. výročí založení High Speed Clubu) a potěšilo mě také
31 členů AGCW-DL, s nimiž jsem ještě neměl spojení. Mimo závod jsem ještě
zavolal Bertranda DF3FS, Igora OK1TGI/P ze SOTA vrcholu Studený OK/PA-007 a
Anne OG25YL (25 let koncese OH2YL). Přesto, že se celé dopoledne pohybovala
teplota vzduchu kolem 0°C, ocenil jsem novou zimní bundu, kterou jsem si na
vysílání koupil v prodejně s pracovními oděvy. Osvědčily se i její
dvě vnitřní kapsy, kam se přesně vejdou 4,5 Ah olověné akumulátory.
Samuel F. B. Morse
QSL
Za dvacet let poslouchání na krátkých vlnách jsem za mé
posluchačské reporty dostal celou řadu direktů. Občas někdo k lístku přiloží
pohled místa, odkud vysílá, nebo samolepku či svůj starý posluchačský QSL. Ale
to, co mi poslal Keiichi JA6MQY, je
unikátní. Když jsem v prvním lednovém týdnu našel ve schránce oznámení o
uložení zásilky na poště, nepochyboval jsem o tom, že je to pravidelná
čtvrtletní dávka lístků z QSL služby. Jaké bylo moje překvapení, když mi
pošťačka podala velkou tlustou obálku vydatně polepenou japonskými známkami.
Cestou domů jsem si marně lámal hlavu, co mi kdo může z Japonska posílat.
Když jsem obálku otevřel, vypadlo z ní aktuální číslo japonského
radioamatérského časopisu CQ ham radio
a malá obálka s QSL JA6MQY a dvěma přáními. Nestačil jsem zírat. Teď se už
jen naučit japonsky, abych si mohl časopis přečíst ...
Zásilka od JA6MQY
Direkt mi poslal také Ulises K3LU z Marylandu a ke QSL přidal samolepku s typicky
americkým motivem a mapku okresů státu Maryland. A do třetice mě překvapil Bill
K6KQV z Kalifornie tím, že na
svůj lístek připsal přání do nového roku česky. Posledním nečekaným direktem
byl lístek od Pavla OK1VK. A opravdu
velkou radost mám z QSL od manažera expedice TX3X na Chesterfieldovy
ostrovy (312. potvrzená země DXCC)
a z lístku od Dominika 3Z9DX, který loni pod značkou TI9/3Z9DX vysílal z Kokosového
ostrova a pěkným QSL mi potvrdil
313. zemi DXCC. Vzhledem k tomu, že mám jako posluchač potvrzeno přes
300 zemí DXCC, je mimořádné, když mi do sbírky přibudou dvě nové země během
jediného měsíce.
Lednové direkty
Moje radost z došlých QSL byla tři dny před koncem
ledna korunována balíčkem z QSL služby. Tentokrát to nebyla jen obálka,
ale opravdu balíček 0,95 kg lístků z celého světa.
Taková porce překonala i dosud rekordní zásilku (0,90 kg) ze září 2013.
Statistiky diplomů, na kterých pracuji, jsou teď bohatší o – DLD: 16 DOKů na 80m (A04, B19, CM13,
D11, E23, G55, H42, H57, JR, K16, O40, Q04, T02, WSKM, X08, Z54); DXCC: 14 pásmových zemí (160m: SV9, 4X;
80m: OX; 17m: PY; 15m: CX, FR, HL, PJ4; 10m: CU, CX, KP4, LX, OY, YB); EU-PX-A: 27 prefixů (C5150, CT4, DQ7,
DR125, EI5, EJ6, HF715, II9, IO5, IQ9, LI2, OF200, OG5, OG55, OM20, OO2, R120,
R1812, R2014, RM7, RN80, RO7, RT2, SA4, SX0, UA7, YL6); IOTA: 2 skupiny (ostrov Koje AS-081, ostrov Godoeya EU-056); OHC: 2 okresy (Uusikaupunki OHC 191,
Hamina OHC 503); RDA: 29 distriktů
(AL-02, AL-09, AL-14, AR-09, BA-14, BR-06, CU-01, HK-04, HM-12, KE-09, KG-03,
KG-19, KK-44, KR-07, KR-11, KR-15, NN-04, NS-38, OB-02, PK-07, PM-11, SM-21,
SV-65, TN-30, TO-15, TO-17, VR-09, VR-22, YN-04); USA-CA: 18 okresů (Allen, IN; Angelina, TX; Brazoria, TX; Brunswick,
NC; Calaveras, CA; Calloway, KY; Craven, NC; Fayette, KY; Franklin, OH; Grant,
KY; Greenville, SC; Chatham, GA; Iroquois, IL; Montgomery, PA; Norfolk, MA;
Warren, NJ; Wilson, TN; Yankton, SD); WAJA:
3 prefektury (Fukui, Ibaraki, Yamagata); W-DIG-M:
8 členů DIG; WDXS: 100 DX stanic
z 16 zemí DXCC (4X, CX, FR, HL, HZ, JA, K, KP4, OX, PJ4, PY, UA9, VE, YB,
ZL, ZS); WPX: 20 prefixů (CX1, CX3,
CX4, FR5, HL5, JF2, JH7, JH9, KC8, KS3, KZ8, NE7, NW4, R120, R30, RM0, RZ8,
WO1, WP4, YB0).
Čtvrtletní porce lístků z QSL služby
SOTA
O druhé lednové sobotě jsem se s rádiem vydal do nově
zřízené CHKO Brdy. Autobusem jsem dojel do Míšova a odsud hurá po zelené na jih
na kopec Nad Maráskem OK/PL-025.
Z mraků občas vykouklo sluníčko, pod nohama křupal mělký sníh a teplota
kolem nuly byla pro pochod do kopce ideální. Na vrcholu jsem se pokochal
výhledem, převlékl jsem se do suchého a usadil jsem se na pasece. Ještě na
strom pověsit anténu Háčovku, připojit ručku a byl jsem QRV. V klidném
tempu jsem na 2m FM udělal 16 spojení v FM poháru a měl jsem splněno.
Nejvíc mě potěšily s2s spojení s Třemšínem OK/ST-003, odkud vysílal Honza
OK1YI pod klubovou značkou OK1OTM, Radyní OK/PL-067, kde byl Richard OK3AR, a
také spojení s dětmi z OK1RKS na vrchol donedávna nepřístupného brdského
Toku. Před dalším pochodem jsem snědl část svačiny, všechno jsem zase zabalil a
stejnou cestou jsem vyrazil zpátky do Míšova. Komplikace nastala kousek pod
vrcholem. V místě, kterým jsem prošel cestou na vrchol, jsem se probořil
do louže ukryté pod sněhem. Levou nohu jsem vytáhl včas, ale pravá zajela do
louže hlouběji a v mžiku mi do pohory natekla ledová voda s příměsí
jemného bahna. Měl jsem před sebou ještě patnáct kilometrů pochodu a představa
toho, že budu mít až do návratu domů mokrou nohu mě ani trochu netěšila. Ale
nedalo se s tím nic moc dělat. Náhradní ponožky jsem si tentokrát nevzal,
protože jsem nepočítal s tím, že bych se setkal s vodou, natož
s tak hlubokou, že přesáhne výšku pohor. Aspoň jsem trochu vyždímal
ponožku a nohavici moirových spodků a kalhot a zvýšil jsem tempo pochodu, abych
se trochu ohřál. Zvažoval jsem, že si z preventivních důvodů dám
v Míšově grog, ale když jsem tam došel, vyhodnotil jsem, že to zase není
tak špatné a šel jsem dál, tentokrát na sever na kopec Okrouhlík OK/ST-010.
Vrcholová skála Nad Maráskem OK/PL-025
Na hranicích bývalého vojenského újezdu přibyly cedule
s upozorněním na nebezpečnou munici, ale ani zmínka o tom, že se člověk
pohybuje v chráněné krajinné oblasti. Správa CHKO nejspíš zatím existuje
spíš na papíře než ve skutečnosti. Na vrchol Okrouhlíku jsem trefil bez potíží
a hned jsem začal s přípravou vysílacího pracoviště. Mezi stromy jsem
natáhnul dipól na 40m, připojil jsem transceiver HB-1A, loknul jsem si horkého
čaje a dal jsem výzvu. Jako obvykle stačily na solidní pajlap dva watty výkonu.
Mezi ostatními mě zavolal také Feri HA7UL. Udělal jsem ještě několik spojení, a
když byla v pajlapu mezera, ozval se znovu Feri a otevřenou řečí mi
telegrafoval, že kilohertz pode mnou je LZ1GJ/P a prý ať ho zavolám. Poděkoval
jsem za upozornění, a protože nikdo další nevolal, podíval jsem se po avizované
stanici. Signál LZ1GJ/P z vrcholu kopce Sakarka LZ/SG-026 nebyl moc silný
a ani já jsem v Bulharsku nijak neburácel, ale nakonec Jany LZ1GJ moje
volání uslyšel a udělali jsme pěkné s2s spojení. Lepší tečku jsem si těžko mohl
přát. Navíc mi začínala být zima a to nejenom na mokrou nohu. Tak jsem všechno
rychle zabalil a za chvíli jsem už pochodoval směrem Trokavec – Štítov –
Příkosice. Svižným tempem jsem s malou časovou rezervou došel na
železniční zastávku, a když přijel motoráček, s chutí jsem se v něm
usadil. V Rokycanech jsem přesedl do rychlíku do Plzně a podle plánu jsem
se vrátil domů. První SOTA výprava roku 2016 tak dopadla výborně a nakonec
z ní nebyla ani rýma.
Upozornění na munici ale žádná zmínka o CHKO Brdy
Když se na konci ledna naskytla ještě jedna možnost vyrazit
s rádiem na kopec, neváhal jsem a využil jsem ji. Vybral jsem si nejvyšší
vrcholy Slavkovského lesa – Lesný
OK/KA-008 a Lysinu OK/KA-009.
Naposledy jsem z nich vysílal v roce 2008 a byl jsem zvědavý, co se
od té doby změnilo. V sobotu ráno jsem dojel vlakem do Lázní Kynžvart a
dál jsem pokračoval pěšky. V Kynžvartu jsem koupil pohled pro Radka OK1MRK
a potom už jsem začal stoupat na Lesný. Těsně nad Kynžvartem žádný sníh nebyl,
ale od nadmořské výšky cca 800 metrů se na cestě, kam nesvítí sluníčko, začal
sníh objevovat. Mokrý a tající sníh a do toho voda, která stékala z kopců,
ale pochod to nijak výrazně nekomplikovalo. Nepříjemně rozmáčená byla až cesta
pod Vysokým sedle, která místy připomínala spíš potok. Musel jsem jít chvíli
při okraji, chvíli středem.
Je to cesta nebo potok?
Potom přišlo místo, kde se voda rozlila po celé
šířce cesty, a vypadalo to, že nejrozumnější bude pokračovat lesem. Sešel jsem
z cesty do lesa a už po pár krocích jsem pochopil, že jsem si nijak
nepomohl. Půda pod nohama se houpala a čvachtala a musel jsem přemýšlet nad
každým dalším krokem. Ušel jsem ještě několik metrů a najednou mi nohy zajely
do vody až po kolena. Kdyby to aspoň byla čistá voda, ale já se probořil do
něčeho, co připomínalo zárodek rašeliniště. Když jsem se dostal zpátky na
cestu, nadával jsem si, že jsem se nepoučil v Brdech a nevzal jsem si
aspoň náhradní ponožky. Ale nemělo smysl nad tím brečet. Pohory i kalhoty
ochotně nasákly vodu a bahno a nepříjemně studily (a smrděly). Sněhu na cestě
pomalu ale plynule přibývalo a já se mohl radovat z toho, že bonus za
zimní aktivaci nebude úplně nezasloužený. Překvapilo mě, jak se změnila cesta
z Vysokého sedla na Lesný. Před osmi lety to byla nevýrazná a neznačená
lesní pěšina, ale teď vede na vrchol průsek, cesta je vysypaná udusaným štěrkem
a přibyla i modrá turistická značka. Podle fotek jsem věděl, že ke změně došlo
i na vrcholu Lesného. Už pět let tam stojí nový dřevěný altán. Jakmile jsem
k němu došel, přivítal mě ledový vítr. Další důvod, proč se na vrcholu
zdržet jen po nezbytně nutnou dobu. Po převlečení do suché košile a svetru jsem
mezi altán a strom natáhnul dipól na 20m, připojil jsem IC-703 a ani jsem si
nevšimnul, že mezitím dorazit na vrchol osamělý turista. Krátce jsme si
popovídali, vysvětlil jsem mu, že budu vysílat a dál jsem s aktivací
neotálel. Turistu zaujalo, že vysíláme morseovkou a průběžně se mě ptal, kam
jsem se dovolal. Překvapilo ho, že až do Finska, Španělska, Anglie a na Azorské
ostrovy. Po desátém spojení nikdo další nevolal a tak jsem se rozloučil a
rychle jsem všechno zabalil, abych už se zase hýbal a aspoň trochu se ohřál. 
Na vrcholu Lesného OK/KA-008
Z Lesného jsem sestoupil stejnou cestou do Velkého sedla a zamířil jsem na
Lysinu. Pochod na druhý vrchol už se obešel bez nehody. Na Lysině jsem se
přioblékl, znovu jsem vybalil rádio a dipól na 20m a netrvalo dlouho a byl jsem
QRV. Tentokrát mě zavolalo jenom osm lovců, ale na aktivaci to stačilo a o
další spojení jsem se nesnažil. Ještě jsem zmrzlou rukou naškrábal pohled pro
Radka OK1MRK, snědl jsem část svačiny a vydal se zpáteční pochod. V Kynžvartu
jsem si prohlédl náměstí a jeho nejbližší okolí, kupodivu jsem nezapomněl hodit
pohled do schránky a pokračoval jsem na nádraží. Cesta domů byla hladká,
všechno jelo, jak mělo. Doma jsem konečně shodil mokré boty a kalhoty a byl
jsem rád, že jsem v suchu a teple.
Zima se ještě nevzdává
SWL
Poslouchání jsem nevěnoval příliš času, ale nemohl jsem si
nechat ujít ohlášené expedice do zemí DXCC, které jsem ještě nikdy neslyšel.
Čtrnáctičlenná mezinárodní parta pod vedením Paula N6PSE a Davida K3LP se
úspěšně vylodila na ostrově Thule v souostroví Jižních Sandwichových ostrovů a pod značkou VP8STI aktivovala tuto vzácnou zemi. Jejich solidní signál pro mě
znamenal 315. slyšenou zemi DXCC.
Ostrov Thule (foto K5TR)
Devět známých amerických radioamatérů v čele
s Craigem K9CT a Louem N2TU se pilně snažilo uspokojit zájemce o spojení s
atolem Palmyra. Signály stanice K5P
nebyly v Evropě příliš silné, ale i tak jsem si mohl do statistik zapsat
ostrovy Palmyra a Jarvis jako 316. slyšenou zemi DXCC.
Atol Palmyra (převzato z internetu)
Závody
V lednu jsem se zúčastnil tří závodů. V kategorii
QRP jsem odjel celý AGCW Happy New Year
Contest a dosáhl jsem výsledku 3.720 bodů za 93 spojení a 40 násobičů. Na
VKV jsem z vrcholu brdského kopce Nad Maráskem udělal v FM poháru 16 spojení na 2m a jako
posluchač jsem se na pár hodin zapojil do HA
DX Contestu. K vyhodnocení jsem z něj poslal SWL deník se 168
spojeními, 36 násobiči a výsledkem 14.184 bodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat