Největší červencovou událostí byla
návštěva u Radka OK1MRK a s ní spojené putování po kopcích. Kromě
telegrafních spojení ze SOTA/GMA vrcholů jsem pracoval od krbu na FT8:
Digitální provoz
Provozem FT8 jsem udělal tři nové země
DXCC: Andorru, Černou Horu a Kosovo.
Pro WPX Digital mi přibylo 41 nových prefixů (4O7, 4Z1, 9H4, A92, C31, CW1,
CX3, DH3, DJ2, DK9, ER5, ES5, EW7, GW4, JA3, LB2, LU2, OM7, ON6, PA1, PD5, PF7,
R6, RA2, RA7, RK1, RO1, RX4, SB3, SP1, SQ2, SQ7, SQ8, TM5, UD6, UN1, UX3, YB7, YO6,
Z68, ZP6).
Za moje posluchačské reporty mi
přišly direkty od Andyho M1AZG a Boba
NE3I (PA). Oboustranné spojení mi
direktem potvrdili Nelson K3UGI (PA)
a Bob VP8LP + VP8VPC, díky čemuž mám potvrzeny Falklandské ostrovy jako 153.
zemi DXCC.
O třetím červencovém víkendu jsme
s Julií znovu navštívili Radka OK1MRK v jeho domácím QTH. Páteční
podvečer jsme věnovali osvěžení v Labi a večer jsme nad uzeným a klobásami
naplánovali program na víkend. Jako první cíl sobotního putování jsme vybrali Hazmburk (SOTA OK/US-061, WCA OK-01193).
Protože hned od rána nemilosrdně pálilo Slunce, ocenili jsme, že téměř celá trasa
pochodu z parkoviště pod kopcem až na vrchol vedla pod příkrovem stromů.
Cestou jsme zobali dozrávající špendlíky a jako obvykle jsme si bez ustání povídali. Na vrcholu nás čekal kruhový výhledem do
kraje a prohllídka celého hradního areálu včetně Bílé věže. S Radkem jsme
se shodli, že Hazmburk je ideální místo pro aktivaci na VKV. Moje plány ale
byly krátkovlnné a proto jsme se po prohlídce hradu uklidili na předem
vyhlídnuté místo, které bylo klidnější a hlavně umožňovalo bez potíží natáhnout
mezi stromy dipól na 40 metrů. K anténě jsme připojili FT-817ND a za
chvilku jsem na obvyklém SOTA kmitočtu mohl dát výzvu. Na tu jako první
reagoval Mark HB9DBM/P
z vrcholu Brandegg HB/UR-074
(1108 m) a po něm deset dalších lovců. Když prvotní nápor ustal, rozloučil jsem
se a po zabalení jsme se stejnou cestou vrátili do výchozího bodu.
Ještě před odchodem z vrcholu
jsme se jednomyslně shodli, že dva kopce byly tak akorát a na další už
dnes nepůjdeme. Všichni uvítali i nápad dát si někde zmrzlinu. V klidu jsme zabalili a vycházkovým tempem jsme se vrátili k autu. Na
zmrzlině jsme si pochutnali v Třebenicích a potom nás Radek v pořádku
dovezl do Ústí. Také o dalším programu panovala shoda. Do chladicího boxu jsme
naházeli led, dobroty od kosti, zeleninu a pití, do batohu celtu a plavky a
hurá k vodě. Za chvíli jsme si na našem oblíbeném místě u Labe
užívali koupání v řece a piknik. Moc rád jsem se podíval na Hazmburk i
Košťál a z obou kopců si zavysílal, ale nejlepší aktivitou z celého dne bylo podvečerní koupání!
Na neděli jsme si nechali výlet na Lovoš (SOTA OK/US-040, WFF
OKFF-0097). Radek nás dovezl na plácek severně od Bílinky a odsud jsme se
pustili po žluté značce do kopce. I tentokrát bylo příjemné, že cestu kryl les.
Abychom si výstup trochu zkomplikovali, vzali jsme s sebou kromě obvyklé
radiové výbavy ještě skládací vojenské polní lůžko. Je prima vědět, že je Radek
podobný blázen jako já a je ochotný realizovat naše praštěné nápady a ještě se
z toho radovat! Když jsme všechno vynesli na vrchol, pokochali jsme se
zaslouženým výhledem i samotným vrcholem. Na vysílání jsme se přesunuli do
pěkného dubového lesíku, kde se Julie uvelebila na polním lůžku a já
s rádiem na pařezu. Opět jsem se nejdřív ozval na 40 metrech a po Radkově
spotu na SOTAwatch se rozeběhl pěkný pajlap. Kupodivu nebyl mezi osmnácti lovci
nikdo na kopci a na s2s spojení z Lovoše nedošlo. Když došla zásoba
volajících, zkusil jsem štěstí na 17ti metrech. Možná kvůli nevhodné denní době
(poledne) a možná kvůli nevhodně zvolenému pásmu zavolali jenom tři lovci.
Protože jsem chtěl snažení dotáhnout do platné dvoupásmové aktivace, ladil jsem,
až jsem našel volat výzvu Sergeje RN9N. Dovolal jsem se až po několika pokusech
a Sergej se stal mým čtvrtým DXem
udělaným ze SOTA kopce s QRP výkonem a jednoduchou anténou nízko nad zemí. Po úspěšné aktivaci jsme se vrátili stejnou cestou k autu a
popojeli jsme do Oparenského údolí. Chtěli jsme poobědvat v Černodolském
mlýnu, ale když jsme viděli, kolik je tam lidí, rychle jsme tuhle myšlenku
opustili. Překvapením bylo setkání s kolegyní ze Škodovky. Neúspěch s obědem nás neodradil od prohlídky zříceniny hradu Oparno.
Dál jsme se v údolí nezdržovali, Radek popřemýšlel nad náhradním místem,
kde se najíme, a napadl ho Velemín. Tam jsme uspěli a do Ústí jsme se nemuseli
vracet hladoví. Stejně jako v předchozí dny jsme i neděli zakončili
koupáním v Labi. V pondělí ráno Radek odjel do práce a já
s Julií zpátky domů. I třetí návštěva v Ústí nad Labem se nám moc
líbila a až se z ní Radek vzpamatuje, rádi ho navštívíme znovu. Díky,
Háčo!
Aktivací Košťálu jsem splnil podmínky
bronzové třídy v soutěži GMA
Triathlon 2018. K vydání diplomu stačilo jediné kliknutí na webu GMA!
Žádné komentáře:
Okomentovat