Podle domluvy se s Tomášem v sobotu dopoledne potkáváme ve Špičáckém sedle a odsud společně šlapeme po červené na vrchol Pancíře. Teplota vzduchu je zatím snesitelná a většina cesty vede lesem. Celý výstup na Pancíř kecáme, ale kupodivu nás to nijak neunavuje. V zamluveném pokoji horské chaty na vrcholu Pancíře necháváme krosny, bereme jenom nejnutnější vysílací vybavení, celtu a vodu a přesouváme se o sto metrů dál na paseku jako dělanou pro vysílání. Než stačím rozbalit a zavěsit mezi stromy dipól, má Tomáš na 2m FM hotová dvě spojení a vypadá to, že aktivuje Pancíř dřív než já zapnu rádio. Na obzoru se objevují bouřkové mraky a na 40m je bouřkové QRN. Není na co čekat, pro jistotu nastavuji výkon 10 W a dávám výzvu. Musím cékvit několik minut, než mě jako první zavolá Wolf DL9UJF/P z vrcholu Hoher Bergu DM/ND-012. Potom už to jede jako po drátkách a volá jedna stanice za druhou (resp. přes druhou, hi). Dělám i dvě OK stanice – Honzu OK2BND a Jirku OK1DDQ/P. Jirka vysílá ze Strážiště OK/VY-013 a tak mám v deníku už druhé SOTA-SOTA spojení z Pancíře. Škoda, že není čas na delší telegrafní povídání. Zájemců o spojení je hodně a snažím se dát body a nový vrchol co největšímu počtu lovců. Volá také Cris GM4FAM, už jsem myslel, že se neozve. Po 32 minutách mám v deníku 35 spojení. Loučím se s lovci a u rádia mě střídá Tomáš. Povinná čtyři spojení se zpoceným čelem vydřel na 2m FM a chce si spravit chuť na 40m SSB. Ale není mu přáno. Směs QRM a QRN je na našich 10 W příliš silná a na Tomášovu výzvu nikdo neodpovídá. Do toho začínají padat první velké kapky. Balíme a zrychleným přesunem se vracíme na chatu. Jen co se za námi zavřely dveře, začíná venku pořádná bouřka. Pancíř bičuje hustý déšť a silný vítr a jako prémie létají vzduchem kroupy velikosti hrachu. Několik blesků práská přímo do vrcholu Pancíře. Pozorujeme bouřku z bezpečí rozhledny a čekáme až skončí, abychom mohli vyrazit na Můstek.
Jakmile se ukázalo sluníčko, dáváme se s Tomášem na cestu. Z Pancíře na Můstek vede nenáročná hřebenová cesta a tříkilometrovou procházku máme rychle za sebou.
Na pasece, která na vrcholu Můstku nejspíš vznikla při větrné smršti a následné likvidaci polomů, buduji KV pracoviště a Tomáš zatím vysílá na 2m. Ladím se těsně k 7032 kHz a pajlap se rozebíhá hned po první výzvě. Volají staří známí i nové stanice, opět nejvíce z G, HB a DL. Bouřkové QRN je dost silné a některé stanice se v něm ztrácejí, ale snažím se udělat každého, kdo volá a slyším ho. Za 35 minut mám 34 spojení. Tomáš úspěšně aktivoval Můstek na 2m FM a znovu zkouší štěstí na 40m SSB. Ale ani z Můstku se mu bohužel nedaří. Balíme náš vysílací cirkus a stejnou cestou se vracíme na Pancíř.Na Pancíři večeříme a spřádáme plány na neděli. Pravděpodobně půjdu na Velký a Malý Ostrý sám, ale to mi nevadí. Po večeři natahujeme z balkónu pokoje drátovou anténu a Tomáš prohání svůj nový přijímač IC-R75. Tomášovi kamarádi vysílají na CB a PMR a aby mohly jejich manželky v klidu spát, probíhá vysílání z našeho pokoje. Živo a hlučno je na pokoji téměř do tří hodin.
V neděli vstávám v sedm hodin, balím si krosnu a po vydatné snídani vyrážím v osm do Špičáku na vlak. Tady dostává můj plán na neděli první ránu. Vlak má 50 minut zpoždění a poprvé mě napadá, že možná budu muset vypustit aktivaci Malého Ostrého a spokojit se s vysíláním z jeho většího bratříčka. Vláčkem popojíždím dvě stanice a z Hamrů začínám pochod k hranici. Po třech kilometrech pochodu se mi v zamyšlení daří sejít ze značené cesty a trvá mi dalších 40 minut, než jsem zpátky na správné cestě. Teď už je téměř jisté, že se dnes ozvu jenom z Velkého Ostrého a Malý Ostrý nechám na jindy. Navíc je horko a dusno a čtyři hodiny spánku mi taky moc nepřidaly. Cesta z Hamrů na Velký Ostrý jde pořád do kopce a na sedmi kilometrech musím nastoupat 650 výškových metrů. Kdyby aspoň ta krosna nebyla tak těžká. Už se mi šlo líp, ale nevzdávám to a vytrvale stoupám.
Konečně jsem těsně pod vrcholem Velkého Ostrého. I tady musel před půldruhým rokem pěkně řádit Kyril. Velká plocha pořád vypadá jako po výbuchu. Poprvé překračuji hranici a stoupám na vrcholovou skálu. Několik metrů pod vrcholem stojí německá restaurace a vedle ní je vlastní vrchol s velkým dřevěným křížem a parádním výhledem všemi směry. Obloha je až na pár bílých mráčků čistá a je vidět daleko do Čech i do Německa. Jako na dlani mám také vrchol Malého Ostrého, který je od Velkého Ostrého oddělený jenom krátkým sedlem. Vrchol Malého Ostrého je porostlý jehličnatým lesem, ze kterého ční příkrá skála a na ní kříž. Těžko by se tam tahala KV anténa. Takže Malý Ostrý bych stejně neaktivoval, i kdybych neměl zpoždění. Z vrcholu Velkého Ostrého dělám několik fotek, přecházím na jeho českou část a odsud opět do Německa. Na pasece pod vrcholovou skálou věším mezi suché pahýly stromů anténu, ještě jednou se podle hraničních kamenů ujišťuji, že jsem v Německu, zapínám rádio a dávám výzvu jako DL/OK1NF/P. Okamžitě se rozebíhá pajlap. Dominují v něm DL stanice, ale dělám i tři spojení domů. Nejdřív v pajlapu přichází Vlado OM1AX (moje první KV SOTA spojení s OM) a o deset minut déle volá zároveň Jirka OK1AOV a Vráťa OK1KT. Kupodivu dělám z Velkého Ostrého jenom jediného Brita (Jeffa G4ELZ). Ani Cris GM4FAM se tentokrát (poprvé!) neobjevil. Protože se nechci při sestupu z Velkého Ostrého honit, končím vysílání po třiceti spojeních, děkuji všem za QSO a vypínám rádio. Jsem rád, že mám splněno a můžu se v klidu vrátit domů.
Pochod zpátky do Hamrů na vlak probíhá v klidu. Vlak má opět zpoždění a pro mě to znamená zmeškaný spoj do Vejprnic a tím pádem stylový závěr SOTA expedice na Šumavu – pochod z okraje Plzně do Vejprnic. Doma jsem v půl deváté večer. Unavený, ale spokojený.
Výprava na Šumavu vyšla na jedničku a těším se, až se tam znovu povídám. Ať už s rádiem nebo bez něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat