Začátek roku na kopcích: Křížový vrch OK/PL-085, Hraničář OK/PL-023, Koráb OK/PL-028

Můj plán aktivovat o vánočních svátcích některé krušnohorské SOTA vrcholy nevyšel, ale hned na začátku nového roku jsem si to vynahradil. Silvestra jsme trávili se Zuzkou u známých ve Stodu a když padl návrh na novoroční procházku na vrchol nedalekého Křížového vrchu OK/PL-085, s radostí jsem souhlasil. Vyšli jsme v deset hodin. Venku mrzlo, ale na cestu nám svítilo sluníčko a bylo bezvětří a tak se nám po nenáročné trase šlo příjemně. Na vrcholu Křížového vrchu jsem omrkl situaci a pro vysílání vybral planinku schovanou v závětří kostela. Zuzka, Jitka i Roman mi pomohli se zavěšením antény mezi stromy a za chvíli jsem byl QRV. Na pásmu (40m CW) bylo díky AGCW Happy New Year Contestu živo, ale povedlo se mi v okolí ohlášeného kmitočtu 7032 kHz najít místečko pro můj desetiwattový signál. Několik minut na moje CQ SOTA nikdo neodpovídal, ale potom mě zavolal Laci HA7UG, dal mě do SOTA clusteru a rozjel se obvyklý pajlap. Roman s Jitkou radioamatérský provoz nikdy dříve neviděli ani neslyšeli a se zájmem stáli vedle mně a sledovali, co dělám. Snažil jsem se dělat spojení a zároveň jim vysvětlovat, co to pípání znamená. Protože se k mrazu postupně přidal také vítr, nechtěl jsem nás zdržovat na kopci zbytečně dlouho. Po patnáctém spojení jsem se na pásmu rozloučil a začali jsme balit. Přestože nebyla dobrá viditelnost, vylezli jsme na kostelní věž a vyzkoušeli výhled do okolí. Ledový vítr nás ale z věže rychle vyhnal a před kocháním se okolím jsme dali přednost teplému čaji u ohně, který byl na kopci rozdělán pro turisty účastnící se novoročního pochodu na Křížový vrch. Zpáteční cesta sice vedla z kopce, ale ochladilo se a definitivně jsme rozmrzli až u talíře vynikající čočkové polévky, kterou nám po návratu do Stodu naservírovali Jitka s Romanem. Patří jim můj dík nejen za pohoštění, ale také za příjemnou společnost a pomoc na kopci.
















Jedno zimní SOTA vysílání mne nemohlo uspokojit a proto jsem si hned na další den (pátek 2.ledna) naplánoval další výpravu. Tentokrát na 832 metrů vysoký vrchol Hraničáře OK/PL-023. S obvyklou KV výbavou (IC-703, dipól 2x10 m, 7 Ah akumulátor) jsem dojel vlakem do Nýrska a odsud se do modré značce vydal na kopec. Po zdolání úvodního vydatného stoupání jsem na místě s krásným výhledem na Nýrsko posvačil a pokračoval dál. Dvacet minut po poledni jsem byl na vrcholu. Tady mě příjemně překvapil dřevěný přístřešek se dvěma lavicemi v perfektním stavu. Za teplejšího počasí by to bylo ideální místo na vysílání. V mrazu ale venku radějii stojím než sedím a proto jsem dal přednost betonovému bloku, který na vrcholu zůstal snad po vojácích. Rozložil jsem si na něm vysílací nádobíčko, mezi stromy jsem natáhl dipól a přesně ve 12:00 UTC jsem dal výzvu. Ze zkušenosti vím, že i ve všední den je možné na KV SOTA kmitočtech vyvolal solidní zájem a potvrdilo se to i tentokrát. Spojení vesele přibývala a měl jsem radost, že můžu dát lovcům nový kopec, nikdy dříve neaktivovaný. Snažil jsem se udělat spojení s každým, kdo měl zájem. Nakonec bylo zájemců 33 celkem z 11 zemí DXCC. To na kombinaci všední den, mráz, výkon 10 W a dipól 2 metry nad zemí není nejhorší výsledek. Když zájem opadl, spokojeně jsem vypnul rádio, zabalil celý cirkus a dojedl zbytek svačiny. Po půldruhé hodině na Hraničáři jsem vrchol rád opustil a zahřál se zpátečním pochodem na vlak.
















V sobotu 3. ledna jsem odpočíval a v teple domova přemýšlel nad dalším výletem s rádiem. Volba padla na Koráb OK/PL-028 a v neděli 4. ledna místo pozdějšího vstávání sedím už v šest ráno ve vlaku směr Chodsko. Pár minut po osmé jsem v dosud spící Kdyni a po žluté značce vyrážím na Koráb. Zhruba v polovině stoupání začíná foukat ledový vítr a na vrcholu Korábu fouká ještě víc. Fotím netypicky tvarovanou rozhlednu a turistickou chatu a potom už na nic nečekám a hledám šikovné místo na vysílání. Vybraný balvan bohužel není v závětří, ale na hledání jiného místa nemám chuť ani čas. Rychle si převlékám propocené moirové triko a pod bundu přidávám svetr. Věším mezi stromy anténu, na balvanu zapojuji rádio a můžu vysílat. Stavím se k větru a poletujícímu sněhu zády a na volném kmitočtu dávám výzvu. Telegrafovat umím i v silnější pletené rukavici, ale psaní v ní mi dělá potíže a tak mám levou ruku holou. V prokřehlých prstech svírám tužku, zápěstím přidržuji papír, na který píšu spojení, a hranou ruky fixuji na místě telegrafní klíč. Stanice naštěstí volají. Dokonce v takovém množství, že i při zapnutém 250 Hz filtru slyším směs několika signálů a některé značky si musím nechat opakovat. Vítr nepolevuje a po patnáctém spojení toho mám dost. Volajících je ale pořád hodně. Se zatnutými zuby dělám ještě dalších sedmnáct spojení. Papír mám popsaný a ruku zmrzlou tak, že nemůžu psát. Loučím se a vysílám QRT. Rychle balím, při odchodu ještě fotím boudu a VKV antény kdyňského radioklubu OK1KNF a mizím z vrcholu. Abych se zahřál, sestupuji do Kdyně rychleji, než je třeba. Ruce mi postupně rozmrzají. Ovšem s výjimkou špičky levého ukazováčku. Doma zjišťuji, že na ní mám krásnou omrzlinu druhého stupně. Ani po třech dnech se mi do ní nevrátil cit. Ale prst zatím nečerná, HI.






















Na rajčeti jsou k vidění fotky z Křížového vrchu, Hraničáře i Korábu.