V sobotu 11.8. se mi povedlo uskutečnit další SOTA výpravu. Lákal jsem na ní Radka OK1MRK a Tomáše OK1JRA, ale bohužel oba dva měli na sobotu už jiné plány, takže jsem vyrazil sám. Chtěl jsem výpravu pojmout odpočinkově, vzít s sebou jen ručku a ozvat se na 2m FM z nějaké pěkné rozhledny. Vrcholů, které splňovaly podmínku, aby byly rozumně dostupné, byla na nich přístupná rozhledna a zároveň platily do programu SOTA, připadalo v úvahu několik. Nakonec to vyhrál Boubín OK/JC-002. Ovšem když jsem na mapě viděl, že další SOTA vrchol Obrovec OK/-012 není od Boubínu moc daleko a navíc, že Kubova Huť jako vhodné výchozí místo leží mezi zmíněnými kopci, řekl jsem si, že by bylo škoda aktivovat jenom jeden kopec. Protože jsem pochyboval o možnosti úspěšně aktivovat na 2m FM také Obrovec, došel jsem ke konečné variantě: Z Boubínu se ozvu na 2m FM a z Obrovce na 40m CW. Moc to nešlo dohromady s mojí původní představou, že tentokrát zredukuji vysílací výbavu jenom na ručku, ale pokušení aktivovat oba kopce bylo silnější.
V sobotu jsem si přivstal, abych mohl v šest hodin odjet z Plzně vlakem. Cestou z Plzně do Strakonic jsem ve vlaku posnídal, ve Strakonicích jsem přesedl na motoráček a v 8:40 jsem byl v Kubově Huti. Udělal jsem pár fotek nejvýše položené železniční stanice v republice (995 m.n.m.) a hurá na Boubín.
Výzdoba v ŽST Kubova Huť
Boubín
Cesta z Kubovy Hutě na vrchol Boubínu není nijak orientačně náročná. Stačí držet se modré turistické značky a trpělivě šlapat 4,5 km lesem stále do kopce. V bezvětří a teplotě kolem 12°C se pochodovalo dobře. Vrásky mi dělala jenom oblačnost. Na déšť to nebylo, ale s rozhledem z vrcholu Boubínu to vypadalo bledě. Mraky začínaly ve výšce 1250 m a bohužel ani na vrcholu Boubínu (1362 m) to nebylo lepší. Z mlhy, resp. mraku vystupovala rozhledna jako přízrak a dojem podzimu ještě umocňovala vlhkost. Když jsem zvedl hlavu, abych viděl vrchol dvacet metrů rozhledny, uviděl jsem vertikálně polarizovanou směrovku. Mlha, nemlha, bylo jasné, že na rozhledně už nějaký amatér je. Na rozhledně trůnil Michal OK3KLM s ručkou a 10 el. Yagi na 2m. Zrovna začínal FM Pohár, tak jsem jen Michalovi potřásl rukou a nechal jsem ho závodit. Sám jsem obsadil protilehlý konec plošiny. Na rozhledně fičel ledový vítr a teplota nemohla být vyšší než nějakých 5°C. Výhled žádný, kolem dokola takové mléko, že byly vidět jen nejbližší stromy.
Boubín - počasí jak z Krále Šumavy
Na 2m FM bylo pěkně živo, dokonce tak živo, že bylo na některých kanálech slyšet několik stanic vysílajících přes sebe. Ale hlavní komplikací byl silný signál od Michala. Jakmile Michal zaklíčoval, moje ručka utichla. Jelikož byl Michal na kopci první a taky proto, že závodil na výsledek, nechtěl jsem ho nijak omezovat a potřebná spojení pro planou aktivaci jsem udělal v mezerách jeho vysílání. Po dvaceti minutách v ledovém větru jsem byl tak zmrzlý, že jsem z rozhledny slezl. Pod rozhlednou jsem posvačil sušenku a kakao a hned mi bylo lépe. Potom jsem ještě jednou vylezl nahoru, abych se s Michalem rozloučil. Kromě úspěchu v závodu jsem mu přál hlavně to, aby ve zdraví přežil dvouhodinový očistec.
Boubín - Michal OK3KLM na vrcholu rozhledny
Zpáteční cesta do Kubovy Hutě byla hladká. Na rozdíl od cesty na Boubín, kdy jsem potkal jenom dva německé cyklisty, proti mně teď šly zástupy turistů.
Obrovec
Po boubínské rozcvičce nebyl pochod na Obrovec příliš náročný. Vrchol Obrovce (1146 m) je ukrytý v lese a nic zajímavého tam k vidění není. Nebýt toho, že Obrovec platí do programu SOTA, asi bych neměl důvod na něj lézt. Protože je samotný vrchol schovaný v hustém porostu, natáhl jsem dipól mezi dva stromy na sousední pasece. Vyšlo to tak pěkně, že jsem mohl položit rádio, klíč i deník na velký pařez a ještě na něm zbylo místo na sezení. Na kmitočtu 7032 kHz byl kupodivu klid. Hned na první výzvu mi odpověděl Lothar DL3HXX a spustil se obvyklý pajlap. Stanice byly ukázněné a bylo příjemným koncertem dělat jedno CW spojení za druhým. Na třicet spojení stačilo pětadvacet minut. Co víc si se 3 watty a dipólem 1,5 m nad zemí přát? Když jsem v notýsku popsal dvě stránky a hlavní nápor pominul, rozloučil jsem se. Čas mě netlačil a tak jsem ještě proladil pásmo, ale žádnou další SOTA stanici jsem na telegrafu neslyšel.
Vrchol Obrovce
Po úspěšné aktivaci dvou kopců byl vhodný okamžik na teplý oběd. O ten se postarala americká armáda prostřednictvím MRE. Ohřál jsem si kuřecí maso se zeleninou a nudlemi a chemický ohřívač stačil i na ohřátí vody na čaj. S teplým jídlem v žaludku mi v tichu šumavské přírody nic nechybělo. Nemusel jsem na Obrovci zápasit se sněhem a mrazem jako moji kamarádi OK1JRA, OK1MRK a OK1HAG při zimní aktivaci a nepotkal jsem ani vlka jako Milan OK1IF. Prostě pohoda.
Polní kuchyně na vrcholu Obrovce
Na sestup z Obrovce jsem měl dost času a pomalým tempem jsem se vrátil na nádraží do Kubovy Hutě. To už se oblačnost trhala a při čekání na vlak jsem se mohl vyhřívat na sluníčku. Škoda, že nepřišlo o několik hodin dřív.
Výprava se povedla ve všech směrech. K dokonalosti chybělo jenom lepší počasí na Boubínu a přítomnost nějakého parťáka.
Pár fotografií jsem dal na rajče.
Žádné komentáře:
Okomentovat