Activity Report – 3/2019

V březnu mě potěšila zejména první aktivace SOTA vrcholu na top bandu a s ní spojený víkendový vandr krásnou krajinou. Kromě toho jsem si pěkně zatelegrafoval v dobře obsazeném závodu, udělal jsem pár spojení na FT8 a rozšířil jsem svoje radiové vybavení i sbírku QSL:

Digitální provoz

Silný vítr nám v radioklubu pocuchal anténu a zlikvidoval rotátor, a proto jsem na FT8 navázal podstatně méně QSO než v předchozích měsících. Z evropských stanic stojí za zmínku spojení s příležitostnými stanicemi II0IDP (bývalá pobřežní stanice vojenského námořnictva Cagliari) a YO2019EU (rumunské předsednictví EU). Kromě Evropy mám v deníku tři nové stanice z Jihoafrické republiky (ZS5PD, ZS6ANT, ZS9SARL), dvě z Izraele (4X1SK, 4Z5VI), po jedné z Brazílie (PY2VA), Chile (CE2SV), Libanonu (OD5KU), Turecka (TA7I), Uruguaye (CX4AD) a jako třešničku na dortu a nejlepší DX měsíce stanici EM1UA z ukrajinské antarktické základy Akademik Vernadskij na Galindezově ostrově u pobřeží Antarktického poloostrova. Pro diplom WPX Digital mi přibyly prefixy CX4, EM1, II0, UF8, YO2019, ZS5, ZS9.

QSL

Po únorové radosti z nové potvrzené země jsem se jako posluchač mohl v březnu radovat znovu a to když mi po pouhých osmnácti dnech od odeslání reportu přišel lístek od expedice VP6D na ostrov Ducie, který je tak mojí 325. potvrzenou zemí DXCC. Perfektní práci odvedl také Miko Määttä z řízení letového provozu na letišti Kemi-Tornio. Potvrdil mi příjem všech čtyř nesměrových radiových majáků ze jmenovaného letiště: KEM-373 + Y-404 používané k navigaci na přistávací dráze RWY 18 a AS-324 + G-333 ve směru dráhy RWY 36. Z Finska mi přišel ještě direkt od Jariho OH1EB (OHC 206 Helsinki).

Po oznámení Českého radioklubu o dokončení rekonstrukce prostor QSL služby jsem na známou holešovickou adresu poslal půldruhého kila lístků za poslechy (1,3 kg) a spojení (0,27 kg) z poslední doby.

Telegrafní provoz

O třetí březnové neděli jsem se na pár hodin utrhl od rodiny a s chutí rozdával body v Russian DX Contestu. Za pět hodin provozu jsem udělal 165 spojení na 20 m a 9 spojení na 15 m se 170ti unikátními stanicemi, z nichž 134 bylo ze 46ti různých oblastí Ruska. Mimo Evropu a Rusko jsem se dovolal do Izraele (4X1VF, 4X2M, 4X6FR, 4Z4AK), Japonska (JE6RPM), Kazachstánu (UN9GD, UP0L, UP2L, UP4L), Kypru (P3X), Mongolska (JT5DX), Turecko (TA4/OH2KW, TC3A) a vůbec poprvé na CW do Namibie (V51YJ). Statistiku pro diplom WPX CW jsem si za pár hodin provozu vylepšil o 11 nových prefixů: 4X1, JE6, RO2, RT2, RU7, RW7, RY6, TA4, UB7, UP4, V51.

SOTA

V samém závěru března jsme s Radkem OK1MRK konečně uskutečnili dlouho plánovanou aktivaci SOTA vrcholu na 160 metrech. Na můj návrh jsme celou akci o něco rozšířili, až z ní byl víkendový vandr s bezmála třicetikilometrovým pochodem přes tři kopce. Přizvali jsme ještě kamaráda Romana a v sobotu 30. března jsme za pěkného počasí vyrazili do přírody. Jakmile jsme se všichni tři sešli ve Zdicích, zahájili jsme pochod, jehož první zastávkou byla Vraní skála. Z té jsme vysílat nechtěli, ale byla by škoda nepodívat se na tak pěkné místo, zvlášť leží-li prakticky na trase pochodu.

Když jsme se pokochali výhledem z vrcholu, posvačili jsme a pokračovali dál na Veliz OK/ST-103. Po prohlídce Bílé skály a zbytků proboštství jsme v lese na vrcholu rádi shodili těžké krosny ze zad a dopřáli si krátký odpočinek. Radek se natáhl na sluníčku, Roman zkoumal okolí a já využil odpočinek k aktivaci kopce na 40 metrech. Mezi stromy jsem natáhnul dipól a premiérově k němu připojil FT-817ND, které jsem v březnu koupil z druhé ruky a ještě jsem na něj nevysílal. Zjištění, že je rádio v pořádku, mi udělalo radost, a potěšilo mě také zavolání od Marka HB9DBM/P aktivujícího horu Chasseral HB/BE-104 (1606 m). Protože nás čekal ještě kus cesty, tak jsem se po sedmém spojení rozloučil a všechno zabalil. Před odchodem jsme si ještě s Romanem prohlédli dřevěnou sochu slovanského boha Velese a potom už jsme se vydali na poslední etapu sobotního pochodu.

Čím jsme byli blíž Krušné hoře, tím víc jsme se těšili, až dáme odpočinout našim nohám a zádům, najíme se a ještě za denního světla na rozhlednu pověsíme anténu. Při stoupání na Krušnou horu jsme potkávali celé rodiny, které se vraceli z vrcholu. Rozhledna Máminka a dobrá přístupová cesta na vrchol přilákala za krásného jarního počasí víc lidí, než jsem čekal. Také na vrcholu bylo ještě živo, ale čas nás netlačil a mohli jsme počkat, až tam bude větší klid. Z vyhlídkové plošiny na rozhledně jsme si zatím prohlédli blízké i vzdálené okolí a rozmysleli si, kam natáhneme ramena krásně zeleného invertovaného V, které pro tuto příležitost vyrobil Radek.

Jakmile jsme kopci téměř osaměli, pustili jsme se do instalace antény. Díky pečlivé přípravě to šlo hladce a netrvalo dlouho a rozhledna měla nezvyklou ozdobu. Střed antény jsme dostali do výšky 19 metrů nad zemí a při pohledu na tu krásu jsem vyslovil přesvědčení, že taková anténa bude fungovat buď bezvadně anebo vůbec. Nečekal jsem, že po připojení napáječe a rádia dojde na druhou možnost. Bohužel to tak bylo. Ručička PSV metru ukazovala skoro za roh, rádio bylo hluché a nám nezbylo než hledat závadu. Mezitím se samozřejmě začalo stmívat a Radek zalitoval, že jsme nepřišli na kopec dřív. Odhodlání aktivovat Krušnou horu na 160 metrech nás ale ani v nejmenším neopustilo. Zkusili jsme odpojit poslední díl koaxiálního kabelu mezi rádiem a anténou, ale nepomohlo to. Museli jsme posbírat akumulátor, rádio, PSV metr a hurá znovu na rozhlednu. Odpojili jsme další kus koaxiálu a opět žádné zlepšení. Teď už byla anténa k rádiu připojena jenom posledním kouskem kabelu. Povedlo se nám připojit rádio přímo k ramenům dipólu a PSV bylo rázem dobré. Bylo jasné, že problém je v koaxiálním cancourku s jedním konektorem. Uštípli jsme ho, pomocí spojky připojili dlouhý koaxiál přímo k anténě a nové měření potvrdilo, že máme vyhráno. Celá tahle operace mimo jiné znamenala čtyřikrát vystoupat 96 točitých schodů a zase je sejít. Konečně jsme se mohli posadit k rádiu a vysílat. První se na pásmu ozval Radek a aktivoval Krušnou horu OK/ST-021 na 160 m provozem SSB. Stanice v CQ WPX SSB Contestu ho braly na první zavolání.

Po Radkovi jsem se ve středovlnném éteru objevil já, pro změnu na CW a s QRP výkonem z FT-817ND. Ani po spotu na SOTAwatch se ale žádný pajlap nekonal a chvíli trvalo, než jsem udělal nezbytná čtyři spojení. Jako první mě zavolal Karel OK1CF s překvapivě slaboučkým signálem. Na spojení to ale stačilo. Později jsem se od Karla dozvěděl, že omylem vysílal do směrovky na 20 metrů. Vzápětí po Karlovi zavolal ještě Mario DF6BM a potom už nikdo. Nedalo se nic dělat, musel jsem ladit po pásmu a hledat stanice. Povedlo se to. Dovolal jsem se příležitostné stanice R160NN a o deset minut později na moje zavolání reagoval Rod DJ4LK. Tím jsme měli Radek i já aktivováno a mohli jsme se v klidu pustit do večeře. Ohřáli jsme si gáblík a s plným břichem jsme se vrátili ke stolu s rádiem. Radek už po dalších spojeních netoužil, ale já využil příležitost a na SSB jsem rozdával body závodníkům. Postupně jsem na pásmu našel 19 závodících stanic, z nichž neobvyklý prefix měli LY29A a S573G. Z domácích stanic jsem udělal Tomáše OK6Y (OK2PTZ), Jirku OK1JOK a Jirku OK1OA. Ještě jednou jsem proladil CW část pásma a jako tečku za aktivací udělal spojení s Kjellem LA1MFA, který bydlí 400 km severně od polárního kruhu. Ještě jsem zkusil, jak je slyšet vysílání stanice Voice of Korea v rozhlasovém pásmu 41 metrů, a potom už jsme unavení, ale spokojení s chutí zalezli do spacáků.

První letošní nocleh pod širákem byl osvěžující, i když jsme kvůli přechodu na letní čas přišli o hodinu spánku. Ráno jsme vstali tak, abychom z vrcholu rozhledny mohli pozorovat východ Slunce. Následovala vydatná snídaně a balení. Už večer jsem postrádal svůj nůž, ale teprve při balení krosny mi došlo, kde je. Při polední svačině pod Vraní skálou jsem ho nechal položený na kmeni padlého stromu, který nám posloužil jako lavice! Dost mě mrzelo (a mrzí), že jsem svojí blbostí přišel o nůž, který mi léta dobře sloužil a lecčíms se mnou prošel, ale co se dá dělat. V půl desáté jsme hodili krosny na záda a vydali se před Nový Jáchymov do Nižboru. Na nádraží jsme došli včas a zpožděný motoráček se sympatickou průvodčí nás odvezl do Berouna. Tam Radek rychle přesedl na rychlík do Prahy a já s Romanem počkal půl hodinky na vlak do Plzně. Tři hodiny po poledni už jsme všichni byli doma. Vandr to byl překrásný a už teď přemýšlím, kam společně vyrazíme příště. Díky, kluci!

Závody

Za 174 spojení a 48 násobičů jsem v Russian DX Contestu získal 108.216 bodů v kategorii SOAB QRP. Několika stanicím jsem rozdal body také v FM poháru. Kromě obligátního spojení s OK1OTM z Boubínu mě potěšilo zavolání stanice OL50MR. Pod touto značkou pracoval Milan OK1MR u příležitosti 50. výročí získání své první koncese. K vyhodnocení jsem poslal ještě deník ze CQ WPX SSB Contestu s celými 684 body za 19 spojení navázaných na 160ti metrech z vrcholu Krušné hory. Na webu CQ contestů jsem našel výsledky z CQ WPX CW Contestu 2018. Potěšilo mě, že mi pořadatel škrtnul jediné QSO. Vzhledem k tomu, že se v tomto závodě předává číslo spojení, považuji v kategorii QRP chybovost 0,33% (306 platných spojení z 307 nahlášených) za velmi solidní výsledek.