Loučení s wroclawskými amatéry

Moje stáž ve Wroclawi se ve druhé polovině prosince rychle blížila ke konci a nastal čas rozloučit se s místními amatéry, které jsem za tři měsíce poznal. V pátek 16. prosince jsem naposledy navštívil radioklub SP6PRT, vrátil jsem vypůjčené knížky a udělal pár posledních spojení z klubové stanice. Po setkání v klubu jsme se já, Zbyszek SP6A, Andy SP6ECA a Marek SP6NIN vydali do centra města povečeřet dobrou pizzu. Cestou jsme ještě nabrali Jerzyho SP6FVF a potom mě kluci zavedli do restaurace Pizza Hut. Postupně jsme spořádali několik různých pizz, jednu chutnější než druhou, a přitom jsme probrali všechno možné. Zajímavé bylo povídání o tom, jak se kdo dostal k amatérskému vysílání. Nejvíc se mi líbila stručná odpověď Jerzyho SP6FVF: „V deseti letech jsem dostal diodu a vysokoohmová sluchátka a bylo rozhodnuto.“ (Kromě vysílání má Jerzy další velký koníček - jezdí po výstavách a fotografuje kočky. V archivu má 200.000 fotografií.)

Zbyszek SP6A a Jerzy SP6FVF

Marek SP6NIN a Andrzej SP6ECA

Další setkání se konalo hned druhý den. Maciek SQ8MZW mě pozval na vánoční večírek studentského radioklubu SP6PWT. V klubové místnosti, kterou Maciek SQ8MZW a Tomek SQ6NEF předem uklidili, bylo nezvykle útulno. Na sražených stolech byl ubrus a připravené pohoštění. Postupně se nás v nevelké místnosti sešlo 11: Zenon SP6JQF, Marek SP6NIC, Kuba SQ6ILJ, Bartosz SQ6ILS, Rafal SQ6IYR, Tomek SQ6NEF, Anna SQ6NZN, Piotrek SQ6VY, Maciek SQ8MZW, Przemek a já. Zábava se rychle rozproudila a bylo nám fajn. Hodovalo se, povídalo a zpívalo a domů jsme se rozcházeli až pozdě v noci. Už dlouho jsem neviděl na jednom místě tolik mladých radioamatérů a dokonce i jednu mladou radioamatérku. A několik z nich se dokonce dobrovolně učí telegrafii. Jen tak dál, OMs!

Zleva: Zenon SP6JQF, Marek SP6NIC, Maciek SQ8MZW, Jan OK1NF, Piotrek SQ6VY, Tomek SQ6NEF, Przemek

Hostina v SP6PWT

Den před mým odjezdem z Wroclawi jsem ještě zašel k Odře do harcerského radioklubu SP6ZDA. Chtěl jsem ještě jednou vidět klubový radiovůz se stanicí R140 a rozloučit se s Markem SP6NIC. Obojí se mi splnilo a navíc se do klubu přišli podívat i Jurek SP6QNU, Kuba SQ6ILJ a Tomek SQ6NEF. Se všemi jsem si popřál do nového roku a musel jsem klukům slíbit, že do Wroclawi zase někdy přijedu.

V Radioklubu Adama Zaleskiho SP6PWW

Nedlouho před koncem mého pobytu ve Wroclawi se mě Stan SP6IXU zeptal, jestli bych se chtěl podívat do dalšího wroclawského radioklubu, který jsem ještě nenavštívil. Samozřejmě, že jsem chtěl, a když Stan dodal, že se jedná o radioklub SP6PWW nesoucí jmého Adama Zaleskiho SP6OF, chtěl jsem dvojnásob. O Adamovi SP6OF už jsem něco slyšel a tohle byla výborná příležitost, jak se dozvědět víc a zároveň poznat další místní amatéry. Členové klubu SP6PWW se schází každou středu a jejich schůzky konané 14.12.2011 jsem se zúčastnil i já. Klub sídlí v budově Sdružení polských elektroinženýrů, kde má k dispozici velmi skromné prostory. Ale co by řada radioklubů bez střechy nad hlavou v SP, OK a jinde dala za možnost alespoň skromného místa. V klubu mě srdečně přivítal jeho současný předseda Wit SP6WM a hned mě posadil ke stolu, u kterého už seděli Leszek SP6CT, Mietek SP6XRI a také dvě dcery Adama SP6OF. Po chvíli přišel ještě Grzegorz SP6CPN a Michal SQ6IYV. Se mnou, Stanem SP6IXU a jedním elévem klubu nás u stolu pod schodištěm sedělo deset a příjemnou atmosféru doplňovalo přichystané slané, sladké i tekuté pohoštění.

Příjemné posezení pod schodištěm

Úvodní přípitek patřil patronovi klubu – Adamovi SP6OF a připomínce pátého výročí jeho úmrtí. Adam Zaleski se narodil roce 1907, po základní škole vystudoval Matematicko-přírodní gymnázium ve Lvově a po maturitě v roce 1929 vstoupil do armády. Radiotechnika ho zajímala už od střední školy, v roce 1927 začal stavět krátkovlnné přijímače, o deset let později, v květnu 1937, získal koncesi se značkou SP1OF a vysílal z Brestské pevnosti. Jeho radioamatérskou činnost přerušila až válka. Po kapitulaci Polska se ukrýval a v roce 1940 utekl přes Maďarsko, Jugoslávii a moře do Francie a později do Anglie. Tam Adam Zaleski vstoupil do polského vojska a v roce 1944 se zúčastnil bojů v Normandii a osvobození Belgie. Po válce byl ještě dva roky ve Skotsku, kde studoval Vyšší vojenskou školu. Do Polska se vrátil v roce 1947, ale jako „zápaďák“ neměl na růžích ustláno. V polské armádě už si neškrtnul a měl problémy najít si civilní zaměstnání. Pracoval v kotelnách, na stavbách a teprve v roce 1955 sehnal stálé zaměstnání v družstvu Radiotechnika, kde pracoval až do roku 1972, kdy odešel do důchodu. Po návratu do Polska úřady odmítali Adamovi vydal i řidičský průkaz, natož koncesi. Teprve v roce 1969 mu byla vydána koncese s jeho starou značkou SP6OF. Od té doby aktivně pracoval na pásmech. Adam Zaleski SP6OF zemřel v prosinci 2006 jen několik měsíců před svými stými narozeninami jako nejstarší polský předválečný radioamatér. Do poslední chvíle Adam vysílal.

Adam Zaleski SP6OF

Kromě střípků ze života Adama SP6OF bylo zajímavé poslouchat vyprávění Wita SP6WM o jeho cestách po Asii. Wit procestoval kus světa od Libanonu až po Thajsko. Několik let strávil pracovně v Indii a po získání koncese odsud pracoval pod značkou VU2/SP6WM. Svoje vzpomínky z vysílání na 2m z vrcholu Sněžky přidal Leszek SP6CT, průkopník vysílání na VKV v Polsku. V letech 1956-1960 suverénně vyhrával všechny VKV závody a ze Sněžky navázal první spojení na 2m z Polska do G, PA, ON, LA a HB. Bez nadsázky lze napsal, že Leszek SP6CT byl takovým polským Jindrou Macounem OK1VR. S tím se ostatně na Sněžce mnohokrát potkal a dobře Jindru zná.

Kromě vzpomínání došlo i na prohlídku hamshacku SP6PWW. Stačilo vyjít jedno schodiště a byli jsme na místě. Část vybavení hamshacku je z pozůstalosti po SP6OF, část dodal Wit SP6WM.

V hamshacku SP6PWW

Jsem moc rád, že jsem mohl navštívit Radioklub Adama Zaleskiho. Potkal jsem tam prima lidi a poznal další kousek radioamatérské historie. Díky všem, kteří mi to umožnili!

Bylo nás pět (CQ WW CW Contest 2011)

Nedlouho po SSB části CQ WW Contestu přišel Zbyszek SP6A s nápadem zúčastnit se také telegrafní části. Už se mě ani neptal, jestli se chci přidat, a rovnou mě pozval na závod. Pozvání jsem pochopitelně milerád přijal. Brzy se ukázalo, že největším problémem bude sehnat dostatek operátorů. Z party, která odjela SSB část, zůstal jen Zbyszek SP6A, Marek SP6NIC a já. Ostatní buď neměli čas nebo neovládají telegrafii tak, aby si troufli na velký závod. Nakonec Zbyszek sehnal dva ostřílené borce - Tadka SP6ASD a Wojtka SP6ARE a bylo nás pět.

Zbyszek zajistil i technickou stránku, což představovalo provedení drobných oprav na anténách a opravu koncových stupňů. Obojí se podařilo a do závodu jsme měli všechny antény včetně přijímacích K9AY a tři koncové stupně. Rádia jsme měli také tři: IC-756PRO, IC-746PRO a TS-2000. Tudíž jsme mohli postavil tři kompletní pracoviště, ovšem bez jakékoliv zálohy. O počítače a jejich propojení se opět postaral Andy SP6ECA. Měli jsme k dispozici i DX cluster, tentokrát po celou dobu závodu. Plán do závodu byl jednoduchý a jasný – udělat aspoň 3,2 miliónu bodů a překonat tak stávající polský M/M rekord. (Čtete správně, platný SP rekord v kategorii multi-multi je takhle nízký.)

A-team SN6F: SP6A, SP6ASD, SP6ARE

Kvůli organizačním potížím s dopravou jsem se spolu s Markem SP6NIC dostal do Machnic až v sobotu krátce po poledni, když nás tam odvezl Andy. Po první čtvrtině závodu to nevypadalo s výsledkem moc slavně, v deníku bylo asi 850 spojení a necelých 700.000 bodů. Bylo jasné, že pokud chceme splnit plán, budeme se ještě mít co ohánět. Naštěstí se nám přece jen povedlo "roztlačit káru" a spojení i body začaly přibývat větším tempem. Občas jsme zápasili s počítačovou sítí a taky se správným časem, takže jsme museli od sobotního podvečera používat místo UTC místní čas s tím, že po závodě u většiny spojení opravíme čas. Zajímavé bylo i přelaďování pásem. Ne každý koncový stupeň bylo možné použít na libovolné pásmo a tak přeladění ve snažším případě představovalo stěhování konců mezi pracovišti, ale byly i komplikovanější situace, kdy se museli vyrábět provizorní klíčovací šnůry s odpovídajícími konektory. To všechno ale zvládala dvojice Wojtek SP6ARE a Zbyszek SP6A bravurně. Wojtek dokonce kromě vysílání, řešení technických problémů a udržování DX clusteru v chodu, zvládnul ještě čtení sci-fi povídek a než byl závod u konce, přelouskal celou knížku. (A ještě mi stihnul povyprávět a o DX expedici do Sýrie, kterou v roce 1976 podnikli s Hubertem SP6RT při níž ze štábu syrské armády v Damašku udělali pod značkou YK0A něco přes deset tisíc spojení. Moc se mi líbil Wojtkův styl humoru a musím se smát, když jsi vzpomenu na jeho výroky a komentáře.)

Wojtek SP6ARE zabraný do čtení

V neděli už bylo jasné, že polský rekord máme v kapse a zbývala jen otázka, jak vysoký nový rekord bude. Závěr závodu ještě zkomplikovala závada na Tadkově rádiu (TS-2000), jež znamenala, že finišovat budeme jen se dvěma pracovišti. Nepříjemné bylo i vysoké PSV, které se nepravidelně objevovalo u antén na 160m a 80m. Přes všechny komplikace jsme závod dokončili s hrubým výsledkem 4300 spojení a 6.600.000 bodů. V neděli večer přijel Andy SP6ECA a hned za tepla jsme mu vysvětlili, že ho po závodě čeká práce s nápravou bordelu v časech spojení. (Omlouvám se za použitý výraz, ale výstižněji zmatek v deníku popsat neumím.) Naše sdělení Andy přijal klidně. (To ovšem ještě nikdo z nás nevěděl, že není zmatek jen v časech, ale také ve špatně nastaveném datu. :-) Jakmile závod skončil, začali jsme rychle balit a v půl třetí ráno už jsme byli zpátky ve Wroclawi.

Dobojováno ...

Kluci, díky za ufb víkend a závod!