1. 5. 2019

Activity Report – 4/2019

Nejzajímavějšími dubnovými akcemi byly další návštěva Radka OK1MRK v jeho domovském QTH a jednodenní vandr na Hřebenech. Doma jsem se věnoval především studiu literatury o anténách a jejich počítačovém modelování. Přišlo mi několik QSL a jeden večer jsem strávil poslechem NDB na rozhraní dlouhých a středních vln. V dubnu také uplynulo už 25 let od získání mojí první koncese a prvního spojení pod vlastní značkou
QSL
Na moje posluchačské reporty odpověděli direktem Tord LA3RNA, Jerry N8YN (Scioto Co., OH – nový okres pro USA-CA), Hans PA0HOP, Jan SA5ATV a Jonny SM5B.
SOTA
O prodlouženém velikonočním víkendu jsme s Julií počtvrté navštívili Radka OK1MRK. Do Ústí nad Labem jsme se vydali na zelený čtvrtek odpoledne. Cesta vlakem byla zpestřená požárem v Libčicích nad Vltavou a s tím spojeným zastavením provozu na trati Praha – Děčín, ale nakonec jsme se do Ústí přece jenom dostali. Na nádraží na nás trpělivě čekal Radek a po sezení ve vlacích jsme se rádi prošli známou cestou do Střekova. Večer jsme věnovali pokecu, obvyklé rybí hostině a plánování programu na příští den.
V pátek jsme po vydatné snídani zabalili věci na vysílání a vyrazili ven. Radek nás dovezl do Třebušína a odsud jsme začali po žluté turistické značce stoupat na Kalich. Počasí bylo ideální, kolem se všechno zelenalo a vonělo a bylo nám fajn. Na vrcholu Kalichu se nám otevřel nádherný výhled do všech stran. Prohlíželi jsme si zbytky hradu i okolní krajinu a snažili jsme se přitom nevzbudit toho, kdo si uprostřed hradního komplexu postavil stan a nejspíš ještě vyspával. Na aktivaci Kalichu OK/US-067 jsme si našli místo pod vrcholovou skálou, stranou od cesty. Za chvíli jsme měli natažený dipól na 40 metrů a usadili jsme do stínu kamenné zídky. Radek připojil k anténě Alinco DX-70 a s padesáti watty vyvolal na SSB slušný zájem lovců. Mezi volajícími byl i Erich HB9GUA/P z vrcholu Hochwacht / Homberg HB/AG-012 (788 m). Po jedenácti spojeních jsem Radka vystřídal. Alinco jsme vyměnili za FT-817ND a s pěti watty jsem dal výzvu na CW. Postupně mě zavolalo sedmnáct lovců včetně Marka HB9DBM/P aktivujícího Mont-Soleil HB/BE-169 (1291 m). Když pajlap opadl, proladil jsem pásmo a jako posledního jsem do deníku přidal Håkana SM6EQO/P, který vysílal z přírodní rezervace SMFF-3876 (Välens naturreservat). Zatímco jsme s Radkem vysílali, Julie stavěla kamenný hrad a upravovala pěknou vidlici na prak. Když jsme po aktivaci všechno zabalili, pohoupal jsem Julii na plachtě zavěšené mezi stromy a vydali jsme se stejnou cestou zpátky k autu.
Z Třebušína jsme popojeli o pět kilometrů na severovýchod, abychom se přiblížili k dalšímu vyhlédnutému kopci, a s batohy na zádech jsme začali pochod na Sedlo OK/US-022. Až k rozcestí pod Malým sedlem to byla příjemná procházka lesem, ale poté následovalo solidní nepřerušované stoupání po hřebeni Sedla až na jeho vrchol. Shodli jsme se na tom, že za mokra nebo ve sněhu by byl výstup asi hodně náročný, a Julie ohodnotila Sedlo jako ještě náročnější kopec než Vysoký Ostrý, na který jsme se předloni škrábali místy dokonce po čtyřech. Když jsme zpocení a udýchaní došli na vrchol, tak nás ani nemrzelo, že výš už to nejde. Na osvěžení jsme si rozdělili pomeranč, Julie si udělala ležení na stromě a já s Radkem jsme obhlédli okolní a vybrali místo na anténu. Znovu jsme vsadili na 40 metrů a dodrželi jsme i vysílací pořadí. Opět začal Radek na SSB a zanedlouho měl v deníku deset spojení včetně s2s QSO s Markem HB9DBM/P z Les Prés de la Montagne HB/BE-170 (1184 m) a Erichem HB9GUA/P z kopce Hochwacht / Homberg HB/AG-012 (788 m). Po výměně rádií a operátorů jsem na CW udělal patnáct spojení, z nichž mě nejvíc potěšily s2s kontakty s Berndem DL2DXA/P na Baeyerhöhe GMA DA/SX-154 (321 m) a Jochenem DL4KCA/P na Pflugberg GMA DA/NW-233 (499 m). Po úspěšném vysílání jsme se šli pokochat výhledem s jižního okraje vrcholu. Pro sestup jsme si vybrali cestu po východním úbočí Sedla a poslední etapu od Malého sedla už jsme šli osvědčenou cestou až k autu.
Dalším bodem programu byl zasloužený pozdní oběd. Radek navrhnul restauraci v Ploskovicích a nikdo nebyl proti. Na místě se rychle ukázalo, že se výběr povedl. Přestože bylo už čtvrt na pět, dostali jsme objednaná jídla bez čekání. Chutnalo nám, obsluha byla vzorná a Ploskovice jsme opouštěli naprosto spokojení. Cestou do Ústí jsme si ještě dopřáli zmrzlinu a potom jsme v hospůdce pod vrcholem Lucemburkova kopce mezi Tašovem a Pohořím malinovkou zapili prohlídku místní rozestavěné rozhledny. Když jsme se vrátili na základnu, krátce jsme si odpočinuli a potom jsme šli navštívit naše oblíbené místo na břehu Labe. U řeky bylo krásně, unavené nohy jsme máchali v chladivé vodě a Julie si břehu vyráběla loď z pořádného kusu kůry nalezené pod Sedlem. Nechybělo nám vůbec nic.
Na sobotu jsme si naordinovali méně náročný program. Po snídani jsme se MHD svezli do čtvrti Klíše a procházkovým tempem jsme došli na Střížovický vrch OK/US-062. Na jihovýchodní části kopce probíhaly dětské cyklistické závody a tak jsme se rychle uklidili na opačnou stranu plochého vrcholu. Mezi dvě kvetoucí třešně jsme pověsili anténu na 40 metrů, usadili jsme se v trávě a za chvilku už Radek dával výzvu na SSB. Lovci na sebe nenechali dlouho čekat a Radkovi to pěkně odsýpalo. Udělal dvanáct spojení a mezi nimi i Jürga HB9BIN/P z vrcholu Höhi HB/FR-049 (818 m) a Markuse IN3ADF/P z dvoutisícovky Monte Pascolo / Königsange I/AA-171 (2436 m). Další tucet spojení jsem udělal já na CW. Nejlepší byly s2s QSO s Fabiem IK2LEY/P aktivujícím Monte Croce di Muggio I/LO-182 (1799 m) a Ivicou 9A6CW/P z hory Bat 9A/DH-017 (1206 m). Byly to moje první s2s spojení s Itálií a Chorvatskem. Mezitím si Julie vyřezávala a také náhodně objevila kešku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u Střížovické studánky, která ani v suchém počasí nezklamala a dopřála nám vody, kolik jsme chtěli. Abychom poznali další kus Ústí, absolvovali jsme zpáteční cestu do Střekova pěšky. Na oběd jsme se zastavili v restauraci Na Rychtě a jako sladkou tečku si Radek s Julií dali zmrzlinu U černého barona.
Na odpoledne jsme s Radkem naplánovali vysílání z Varhoště, ale dopadlo to trochu jinak. Julie nechtěla na další kopec ale k řece. Radek se zdržel hlasování a já moudře pochopil, že nemá cenu vysílat za každou cenu. Vyhrála řeka. Když jsme si u zdymadla přečetli, že je voda v Labi vyhřátá na celých 13 stupňů Celsia, neodolal jsem a rozhodl se pro první letošní přírodní koupání. Voda byla osvěžující víc než dostatečně, ale nelitoval jsem. Do vody nutně potřebovala i Julie, a protože sluníčko příjemně hřálo, nebránil jsem jí v tom. Radek ze břehu nahlas pochyboval o našem duševním zdraví a naše koupání zvěčnil a bez váhání poslal fotku Zuzce. Po rychlé koupeli jsme se převlékli do suchého, Julie pokračovala ve výrobě loďky a já s Radkem klábosil o všem možném. Poslední večer v Ústí utekl rychleji, než bychom chtěli, Radek ještě udělal Julii pěkný prak a poměrně brzy jsme šli spát. Ráno jsme od Radka nafasovali různé dary od ořechů až po svíčku ve tvaru ručního granátu, zabalili jsme, Radek nás doprovodil na nádraží, tam jsme se rozloučili a hurá vlakem domů. Tentokrát jelo všechno, jak mělo a po poledni už jsem Radkovi hlásil, že jsme v pořádku doma. I počtvrté to bylo u Radka moc prima a už teď se těšíme na další návštěvu Střekova. Díky, Radku!

Další příležitost podívat se na zajímavý kopec a zavysílat si odsud se mi naskytla o poslední dubnové sobotě. Z několika možností jsem si vybral Plešivec OK/ST-015 a udělal jsem dobře. Plešivec považuji za jeden z nejzajímavějších kopců, které jsem kdy navštívil, a tentokrát jsem jednodenní vandr po Plešivci naplánoval tak, abych se kromě vysílání z vrcholu podíval na další zajímavá místa, která kopec nabízí. V sobotu ráno jsem dojel vlakem přes Zdice do Rejkovic a po zelené značce jsem se vydal vzhůru. Na vrchol jsem došel oklikou přes Krkavčí skály, viklan a Čertovu kazatelnu. Kupodivu jsem ani nepotkával moc lidí, což mě potěšilo. Samotný vrchol až tak zajímavý není a mohl jsem se nerušeně usadit přímo u triangulační tyče. Protože jsem na aktivaci měl dost času, rozhodl jsem se, že se postupně ozvu na dvou krátkovlnných pásmech. Nejdřív jsem mezi stromy pověsil dipól na 40 metrů a na kmitočtu 7032 kHz odpovědělo na moji výzvu 15 lovců. Potom jsem ještě proladil horní část telegrafního úseku a natrefil jsem na Petera HB9TVK/P, který vysílal z hory Wilkethöchi HB/SG-044 (1172 m). Během čtvrthodinky jsem vyměnil antény a ozval jsem na 10118 kHz. Tady se žádný velký pajlap nerozeběhl, ale šest lovců přece jenom zavolalo. Podíval jsem se po dalších stanicích na pásmu a udělal jsem příležitostnou stanici IY0NV (Marconi Day 2019) ze Sardinie a na závěr ještě Linase LY2H/P z geomorfologické rezervace LYFF-0115 (Griovių geomorfologinis draustinis).
Spokojeně jsem vypnul rádio, které jsem po dlouhé době měl položené přímo na trigonometrickém kameni označujícím vrchol, sbalil anténu a všechno naskládal do batohu. Zpoza mraků vykouklo sluníčko a já vyrazil dál. Podíval jsem se na Fabiánovu zahrádku a pokračoval jsem do míst, která mě zajímala nejvíc – k trampským kempům a pramenům pitné vody. Bez potíží jsem našel kempy Ztracená naděje a Chilkoot a na druhý pokus i srub U bludné výhybky. To mi udělalo velkou radost, protože už jsem byl smířený s tím, že mi přesná poloha Bludné výhybky zůstane i nadále utajena. Potěšila mě také studánka, kde bylo dost vody i přes panující sucho a voda byla čistá a chutná. Vůbec mi nevadilo, že se mezitím znovu zatáhlo a začalo jemně pršet. S Plešivcem jsem se rozloučil u Smaragdového jezírka a s vidinou dobrého oběda v hospodě U Prejzků jsem vyrazil do Lhotky. Bohužel jsem se přepočítal. U Prejzků bylo kvůli svatební hostině zavřeno. Tak jsem si aspoň přečetl vyvěšený jídelní lístek a zkusil jsem štěstí U Hejduků. Tady sice otevřeno měli, ale jediné jídlo v nabídce byla rozmražená pizza. To mě ani přes sílící hlad nelákalo a tak jsem jenom vypil jedno pivo a pokračoval pěknou cestou na vlak do Lochovic. Přes Zdice jsem se vrátil do Plzně, na nádraží vyzvedl Julii vracející se ze skautské akce a společně jsme unavení ale spokojení dojeli domů.
SWL
Večer po návratu z Plešivce jsem chvíli lovil nesměrové radiomajáky v úseku 270,0 kHz až 319,9 kHz. Slyšel jsem jich postupně 19 a nejvíc mě zaujal LE-318 Luxembourg-East, protože jsem ho slyšel po desetileté pauze!

4. 4. 2019

Activity Report – 3/2019

V březnu mě potěšila zejména první aktivace SOTA vrcholu na top bandu a s ní spojený víkendový vandr krásnou krajinou. Kromě toho jsem si pěkně zatelegrafoval v dobře obsazeném závodu, udělal jsem pár spojení na FT8 a rozšířil jsem svoje radiové vybavení i sbírku QSL:
Digitální provoz
Silný vítr nám v radioklubu pocuchal anténu a zlikvidoval rotátor, a proto jsem na FT8 navázal podstatně méně QSO než v předchozích měsících. Z evropských stanic stojí za zmínku spojení s příležitostnými stanicemi II0IDP (bývalá pobřežní stanice vojenského námořnictva Cagliari) a YO2019EU (rumunské předsednictví EU). Kromě Evropy mám v deníku tři nové stanice z Jihoafrické republiky (ZS5PD, ZS6ANT, ZS9SARL), dvě z Izraele (4X1SK, 4Z5VI), po jedné z Brazílie (PY2VA), Chile (CE2SV), Libanonu (OD5KU), Turecka (TA7I), Uruguaye (CX4AD) a jako třešničku na dortu a nejlepší DX měsíce stanici EM1UA z ukrajinské antarktické základy Akademik Vernadskij na Galindezově ostrově u pobřeží Antarktického poloostrova. Pro diplom WPX Digital mi přibyly prefixy CX4, EM1, II0, UF8, YO2019, ZS5, ZS9.
QSL
Po únorové radosti z nové potvrzené země jsem se jako posluchač mohl v březnu radovat znovu a to když mi po pouhých osmnácti dnech od odeslání reportu přišel lístek od expedice VP6D na ostrov Ducie, který je tak mojí 325. potvrzenou zemí DXCC. Perfektní práci odvedl také Miko Määttä z řízení letového provozu na letišti Kemi-Tornio. Potvrdil mi příjem všech čtyř nesměrových radiových majáků ze jmenovaného letiště: KEM-373 + Y-404 používané k navigaci na přistávací dráze RWY 18 a AS-324 + G-333 ve směru dráhy RWY 36. Z Finska mi přišel ještě direkt od Jariho OH1EB (OHC 206 Helsinki).
Po oznámení Českého radioklubu o dokončení rekonstrukce prostor QSL služby jsem na známou holešovickou adresu poslal půldruhého kila lístků za poslechy (1,3 kg) a spojení (0,27 kg) z poslední doby.
Telegrafní provoz
O třetí březnové neděli jsem se na pár hodin utrhl od rodiny a s chutí rozdával body v Russian DX Contestu. Za pět hodin provozu jsem udělal 165 spojení na 20 m a 9 spojení na 15 m se 170ti unikátními stanicemi, z nichž 134 bylo ze 46ti různých oblastí Ruska. Mimo Evropu a Rusko jsem se dovolal do Izraele (4X1VF, 4X2M, 4X6FR, 4Z4AK), Japonska (JE6RPM), Kazachstánu (UN9GD, UP0L, UP2L, UP4L), Kypru (P3X), Mongolska (JT5DX), Turecko (TA4/OH2KW, TC3A) a vůbec poprvé na CW do Namibie (V51YJ). Statistiku pro diplom WPX CW jsem si za pár hodin provozu vylepšil o 11 nových prefixů: 4X1, JE6, RO2, RT2, RU7, RW7, RY6, TA4, UB7, UP4, V51.
SOTA
V samém závěru března jsme s Radkem OK1MRK konečně uskutečnili dlouho plánovanou aktivaci SOTA vrcholu na 160 metrech. Na můj návrh jsme celou akci o něco rozšířili, až z ní byl víkendový vandr s bezmála třicetikilometrovým pochodem přes tři kopce. Přizvali jsme ještě kamaráda Romana a v sobotu 30. března jsme za pěkného počasí vyrazili do přírody. Jakmile jsme se všichni tři sešli ve Zdicích, zahájili jsme pochod, jehož první zastávkou byla Vraní skála. Z té jsme vysílat nechtěli, ale byla by škoda nepodívat se na tak pěkné místo, zvlášť leží-li prakticky na trase pochodu.

Když jsme se pokochali výhledem z vrcholu, posvačili jsme a pokračovali dál na Veliz OK/ST-103. Po prohlídce Bílé skály a zbytků proboštství jsme v lese na vrcholu rádi shodili těžké krosny ze zad a dopřáli si krátký odpočinek. Radek se natáhl na sluníčku, Roman zkoumal okolí a já využil odpočinek k aktivaci kopce na 40 metrech. Mezi stromy jsem natáhnul dipól a premiérově k němu připojil FT-817ND, které jsem v březnu koupil z druhé ruky a ještě jsem na něj nevysílal. Zjištění, že je rádio v pořádku, mi udělalo radost, a potěšilo mě také zavolání od Marka HB9DBM/P aktivujícího horu Chasseral HB/BE-104 (1606 m). Protože nás čekal ještě kus cesty, tak jsem se po sedmém spojení rozloučil a všechno zabalil. Před odchodem jsme si ještě s Romanem prohlédli dřevěnou sochu slovanského boha Velese a potom už jsme se vydali na poslední etapu sobotního pochodu.
Čím jsme byli blíž Krušné hoře, tím víc jsme se těšili, až dáme odpočinout našim nohám a zádům, najíme se a ještě za denního světla na rozhlednu pověsíme anténu. Při stoupání na Krušnou horu jsme potkávali celé rodiny, které se vraceli z vrcholu. Rozhledna Máminka a dobrá přístupová cesta na vrchol přilákala za krásného jarního počasí víc lidí, než jsem čekal. Také na vrcholu bylo ještě živo, ale čas nás netlačil a mohli jsme počkat, až tam bude větší klid. Z vyhlídkové plošiny na rozhledně jsme si zatím prohlédli blízké i vzdálené okolí a rozmysleli si, kam natáhneme ramena krásně zeleného invertovaného V, které pro tuto příležitost vyrobil Radek.
Jakmile jsme kopci téměř osaměli, pustili jsme se do instalace antény. Díky pečlivé přípravě to šlo hladce a netrvalo dlouho a rozhledna měla nezvyklou ozdobu. Střed antény jsme dostali do výšky 19 metrů nad zemí a při pohledu na tu krásu jsem vyslovil přesvědčení, že taková anténa bude fungovat buď bezvadně anebo vůbec. Nečekal jsem, že po připojení napáječe a rádia dojde na druhou možnost. Bohužel to tak bylo. Ručička PSV metru ukazovala skoro za roh, rádio bylo hluché a nám nezbylo než hledat závadu. Mezitím se samozřejmě začalo stmívat a Radek zalitoval, že jsme nepřišli na kopec dřív. Odhodlání aktivovat Krušnou horu na 160 metrech nás ale ani v nejmenším neopustilo. Zkusili jsme odpojit poslední díl koaxiálního kabelu mezi rádiem a anténou, ale nepomohlo to. Museli jsme posbírat akumulátor, rádio, PSV metr a hurá znovu na rozhlednu. Odpojili jsme další kus koaxiálu a opět žádné zlepšení. Teď už byla anténa k rádiu připojena jenom posledním kouskem kabelu. Povedlo se nám připojit rádio přímo k ramenům dipólu a PSV bylo rázem dobré. Bylo jasné, že problém je v koaxiálním cancourku s jedním konektorem. Uštípli jsme ho, pomocí spojky připojili dlouhý koaxiál přímo k anténě a nové měření potvrdilo, že máme vyhráno. Celá tahle operace mimo jiné znamenala čtyřikrát vystoupat 96 točitých schodů a zase je sejít. Konečně jsme se mohli posadit k rádiu a vysílat. První se na pásmu ozval Radek a aktivoval Krušnou horu OK/ST-021 na 160 m provozem SSB. Stanice v CQ WPX SSB Contestu ho braly na první zavolání.
Po Radkovi jsem se ve středovlnném éteru objevil já, pro změnu na CW a s QRP výkonem z FT-817ND. Ani po spotu na SOTAwatch se ale žádný pajlap nekonal a chvíli trvalo, než jsem udělal nezbytná čtyři spojení. Jako první mě zavolal Karel OK1CF s překvapivě slaboučkým signálem. Na spojení to ale stačilo. Později jsem se od Karla dozvěděl, že omylem vysílal do směrovky na 20 metrů. Vzápětí po Karlovi zavolal ještě Mario DF6BM a potom už nikdo. Nedalo se nic dělat, musel jsem ladit po pásmu a hledat stanice. Povedlo se to. Dovolal jsem se příležitostné stanice R160NN a o deset minut později na moje zavolání reagoval Rod DJ4LK. Tím jsme měli Radek i já aktivováno a mohli jsme se v klidu pustit do večeře. Ohřáli jsme si gáblík a s plným břichem jsme se vrátili ke stolu s rádiem. Radek už po dalších spojeních netoužil, ale já využil příležitost a na SSB jsem rozdával body závodníkům. Postupně jsem na pásmu našel 19 závodících stanic, z nichž neobvyklý prefix měli LY29A a S573G. Z domácích stanic jsem udělal Tomáše OK6Y (OK2PTZ), Jirku OK1JOK a Jirku OK1OA. Ještě jednou jsem proladil CW část pásma a jako tečku za aktivací udělal spojení s Kjellem LA1MFA, který bydlí 400 km severně od polárního kruhu. Ještě jsem zkusil, jak je slyšet vysílání stanice Voice of Korea v rozhlasovém pásmu 41 metrů, a potom už jsme unavení, ale spokojení s chutí zalezli do spacáků.
První letošní nocleh pod širákem byl osvěžující, i když jsme kvůli přechodu na letní čas přišli o hodinu spánku. Ráno jsme vstali tak, abychom z vrcholu rozhledny mohli pozorovat východ Slunce. Následovala vydatná snídaně a balení. Už večer jsem postrádal svůj nůž, ale teprve při balení krosny mi došlo, kde je. Při polední svačině pod Vraní skálou jsem ho nechal položený na kmeni padlého stromu, který nám posloužil jako lavice! Dost mě mrzelo (a mrzí), že jsem svojí blbostí přišel o nůž, který mi léta dobře sloužil a lecčíms se mnou prošel, ale co se dá dělat. V půl desáté jsme hodili krosny na záda a vydali se před Nový Jáchymov do Nižboru. Na nádraží jsme došli včas a zpožděný motoráček se sympatickou průvodčí nás odvezl do Berouna. Tam Radek rychle přesedl na rychlík do Prahy a já s Romanem počkal půl hodinky na vlak do Plzně. Tři hodiny po poledni už jsme všichni byli doma. Vandr to byl překrásný a už teď přemýšlím, kam společně vyrazíme příště. Díky, kluci!
Závody
Za 174 spojení a 48 násobičů jsem v Russian DX Contestu získal 108.216 bodů v kategorii SOAB QRP. Několika stanicím jsem rozdal body také v FM poháru. Kromě obligátního spojení s OK1OTM z Boubínu mě potěšilo zavolání stanice OL50MR. Pod touto značkou pracoval Milan OK1MR u příležitosti 50. výročí získání své první koncese. K vyhodnocení jsem poslal ještě deník ze CQ WPX SSB Contestu s celými 684 body za 19 spojení navázaných na 160ti metrech z vrcholu Krušné hory. Na webu CQ contestů jsem našel výsledky z CQ WPX CW Contestu 2018. Potěšilo mě, že mi pořadatel škrtnul jediné QSO. Vzhledem k tomu, že se v tomto závodě předává číslo spojení, považuji v kategorii QRP chybovost 0,33% (306 platných spojení z 307 nahlášených) za velmi solidní výsledek.

6. 3. 2019

Activity Report – 2/2019

V únoru mi největší radost udělalo posezení s Josefem OK1FKD, Mírou OK1JEH a Daliborem OK1UKC a také jednodenní SOTA vandr na Chýlavu a okolí. Kromě toho jsem trochu poslouchal NDB, vysílal na FT8, nevynechal jsem ani můj oblíbený PACC Contest a jako posluchači mi do sbírky QSL přibyla nová země DXCC.
Digitální provoz
Módem FT8 jsem navázal spojení se stanicemi ze čtyř kontinentů. Z Afriky se povedlo QSO s ostrovem Mauricius (3B8CW), z Oceánie spojení s indonéským ostrovem Jáva (YC1JEA). Nejvíc QSO bylo opět s Asií. Z Uralského federálního okruhu Ruska jsem pracoval se stanicemi z Čeljabinské oblasti (R8AEZ), Sverdlovské oblasti (R9CQ, RK9CW, RV9DC, RV9DD) a Ťumeňské oblast (UA9LIF). Ze Sibiřského federálního okruhu mám v deníku stanice z Chakaské republiky (R0WBH, UA0WW, UF0W), Omské oblasti (RW9MN) a Irkutské oblasti (R0SR). Dále jsem z Asie udělal dvě nové stanice z Japonska (JA1XBX a JS6TWW z ostrova Minami-Daitō, IOTA AS-047) a po jedné stanici z Číny (BD6RN), Izraele (4X1BG), Kazachstánu (UN7FW), Kypru (5B4ALS) a Turecka (TA5FA). Samozřejmě jsem se nevyhýbal ani Evropě. Sbírku skandinávských stanic jsem rozšířil o stanice z Finska (OH1EZB, OH3FVP, OH3JL, OH6FTR, OH6V), Norska (LB3UI) i Švédska (SM3PHM a SE19SKI – Mistrovství světa v alpském lyžování v Åre). Potěšily mě i příležitostné stanice R120MG (120. výročí narození dálkového letce prof. Michaila Michajloviče Gromova) a R30AFG (30. výročí stažení sovětských vojsk z Afghánistánu) a kromě nich ještě Martin OK1WCF jako další OK stanice. Novými prefixy pro WPX Digital jsou BD6, DG9, DJ6, JS6, MI1, R120, R30, RK9, SE19, TA5, UF0, YC1.

QSL
Direkty za moje posluchačské reporty mi poslali Bengt-Hugo SM6UZ a Bob WA6PPX (Butte Co., CA), díky němuž mám potvrzen další americký okres a také nový prefix. A po 111 dnech od odeslání reportu jsem se dočkal lístku od expedice KH1/KH7Z na Bakerův ostrov, což je pro mě 324. potvrzená země DXCC a samozřejmě také nová ostrovní skupina (IOTA OC-089) a nový prefix.
SOTA
Jedním ze zajímavých míst, kam se už dlouho chystám, je přírodní park Buková hora - Chýlava ležící severně od Nepomuku. Proto jsem byl rád, že jsem se tam o třetí únorové sobotě konečně vypravil. Za krásného slunečného a bezvětrného počasí jsem s chutí vandroval pěkným lesem a užíval si klid. Podíval jsem se na Kámen, k památníku amerických letců a samozřejmě na vrchol Bukové hory OK/PL-052. Mezi buky jsem natáhl dipól na 40 metrů a za chvilku jsem byl QRV. V lese ležel sníh, ale na sluníčku bylo krásně teplo a nakonec jsem vysílal jenom v košili. Prakticky po první výzvě se na mě vrhnul chumel lovců a nakonec z toho bylo dvaadvacet telegrafních spojení.

Z Chýlavy jsem si odskočil na nepříliš často aktivovanou Jezevčí skálu OK/PL-060. Také odsud to na 40m CW pěkně chodilo a radost mi udělaly zejména čtyři s2s spojení. Postupně mě zavolali Bruno HB9CBR/P z dvoutisícovky Burgfeldstand HB/BE-138 (2063 m), Jarek SP9MA/P, který aktivoval Turbacz SP/BZ-005 (1315 m), Peter HB9TVK/P z vrcholu Aeugsterberg HB/ZH-012 (829 m) a Patrick TK5EP/P z prvně aktivované hory Punta Sant'Eliseo TK/TK-073 (1271 m). Stejně jako při aktivaci Jezevčí skály v roce 2014 se i tentokrát ozvali neúnavní lovci Fred DL1FU a Mike DJ5AV. Když jsem vypínal rádio, měl jsem v deníku osmnáct spojení. Při zrychleném přesunu do nejbližší železniční stanice jsem ještě stačil navštívit Chocenickou velkou skálu a netradiční Ždíreckou ZOO. Domů jsem se vracel sice utahaný, ale nadmíru spokojený.

SWL
I v únoru jsem několikrát poslouchal nesměrové radiomajáky. První večer s majáky začal novinkou z Ruska SF-410 Čerusti ze vzdálenosti 1938 km, která po zbytek večera zůstala nepřekonána. Dále po několika letech znovu slyším AX-417 Auxerre – Branches (FRA), ZW-418 Zeltweg (AUT) a DVN-418 Split / Drvenik (HRV) a po nich další tři nové majáky: francouzský SAL-418 Sainte-Léocadie (1159 km), chorvatský GS-420 Pula a italský MMP-425 Milan Malpensa. Novinky střídají již dříve zachycené majáky GBG-426 Gleichenberg (AUT), CTX-428 Châteauroux (FRA) a B-429 Brno – Tuřany (CZE). Žeň nových majáku ale nekončí a do deníku zapisuji francouzské PRD-432 Peyrehorade (1259 km) a MV-434 Melun Villaroche. Majáky PRD-432 Peyrehorade a SAL-418 Sainte-Léocadie jsou mými nejvzdálenějšími úlovky z Francie. Věřím, že si někdy poslechnu také majáky z opačné strany Pyrenejí. Na Španělsko zatím stále čekám… Po více než devíti letech slyším srbský BR-425 Brdjani a potom šňůru dalších nových majáků. Nejdřív neidentifikovaný BHL-440 se solidním signálem, po něm ukrajinský ZU-445 Starokostjantyniv (1054 km), ruské KU-449 Tver (1716 km) a MF-478 Larionovo (1920 km) a estonský O-386 Kärdla (1200 km). Jako vrchol večera přichází maják BL-510 BlidaAlžírska, které se tak stává 46. zemí v mém NDB deníku. Vzdálenost 1684 km není příliš velká, ale je to Afrika! Mám velkou radost, protože nesměrových radiomajáků mimo Evropu jsem zatím slyšel jenom pár. Slyším ještě jeden neidentifikovaný maják BHA-520 a přemýšlím, jestli má něco společného s BHL-440. Zajímavostí je také CL-463 Cerklje ze Slovinska. Tento maják se nepoužívá k navigaci, ale slouží výhradně ke kalibračním účelům, a v minulosti jsem ho slyšel s bývalou identifikací CE-463. Tím jsou novinky pro tento večer vyčerpány. Ze vzdálenějších majáků slyším ještě švédský RD-419 Stockholm - Västerås / Haslo (1096 km), francouzský RY-427 Royan-Medis (1110 km) a estonské GO-514 Ämari Air Base (1280 km) a OZ-317 Kärdla (1200 km). Potom už sundávám z uší sluchátka a spokojeně zalézám do postele.

Při dalším lovu majáků jsem se zaměřil na středovlnné rozhlasové pásmo. Poslouchat majáky mezi rozhlasovými stanicemi s výkonem o tři až čtyři řády vyšším než u majáků mi nepřináší takové potěšení jako poslech na kmitočtech mimo DV a SV rozhlas, ale už delší dobu jsem tam neposlouchal a tak mi to nedalo a ladil jsem od 525 kHz výše. Odměnou mi bylo pět nových NDB z Ukrajiny: F-598 Ivano-Frankivsk, KR-600 Červonobirka (1190 km), SR-690 Seredne, KB-825 Kyiv – Boryspil (1303 km), CY-960 Červonyi (1342 km) a jeden nový z Ruska: SW-1285 Savelovo (1795 km). Kromě novinek jsem slyšel ještě ruské BG-745 Karmanovo RUS (1626 km), TU-1290 Belyj, RUS (1511 km), ukrajinský BO-1290 Bohdanivka (1301 km) a po dlouhé době také maják P-888, což je bližná na letišti Pardubice.

Ve druhé polovině měsíce jsem se k majákům dostal už jenom jednou a to zrovna v den, kdy střední vlny dost šuměly a podmínky šíření byly podle mě spíš pod průměrem. Přesto jsem do deníku poprvé zapsal švédský SKS-330 Karlstad, SWE (1052 km) a ruský PK-342 Sankt Peterburg (1562 km). A po jedenácti letech jsem znovu slyšel švédský NN-362 Eskilstuna – Kjula (1084 km).

Závody
Od roku 2009 jsem jako posluchač nevynechal jediný PACC Contest a nejinak tomu bylo i letos. S chutí jsem několik hodin poslouchal pěkný závodní provoz nizozemských stanic a k vyhodnocení jsem poslal deník z 95 spojeními, 39 násobiči a 3705 body.
Příjemně mě překvapili pořadatelé HA-DX Contestu, kterým na jeho vyhodnocení stačilo pouhých deset dní od ukončení přijímání deníků! Z výsledkové listiny jsem zjistil, že jsem si se svými sedmi platnými spojeními brousil zuby na poslední místo v kategorii SOAB QRP marně. Skončil jsem na 40. místě a za mnou bylo dalších sedm QRPířů. Mimochodem počet hodnocených stanic v kategorii QRP je podle mě víc než slušný.

Mrzí mě to, ale nemůžu si odpustit rýpnutí do pořadatelů OK-OM DX Contestu. Proč je možné vyhodnotit HA-DX Contest s 1394 přijatými deníky za deset dní a na výsledky telegrafní části OK-OM DX Contestu s 894 deníky účastníci čekají už čtvrtý měsíc?! Potom se divíme, proč náš národní DX závod nejezdí víc stanic…