1. 10. 2020

Activity Report – léto 2020

V létě se mi podařilo aktivovat několik SOTA vrcholů ve čtyřech krajích, rozdat body v závodech od středních vln po velmi krátké vlny, získat dvě nové volací značky a hlavně být u toho, když Julie projevila přání vyzkoušet si vysílání.

Koncese

Čas běží a na začátku léta to bylo už deset let, co jsem ve Friedrichshafenu úspěšně složil zkoušky k získání americké radioamatérské koncese. Tím pádem přišel čas prodloužit platnost koncese AE7HL. Trochu jsem se zapotil, než jsem toho byl v elektronickém systému FCC pro správu koncesí schopen, ale nakonec se to těsně před vypršením platnosti mojí koncese podařilo. Když už jsem měl v americké byrokracii prošlápnutou pěšinku, napadlo mě, že bych mohl zkusit požádat o změnu značky AE7HL, která není ideální ani pro telegrafní ani pro fonický provoz. Nastudoval jsem jak a kdy se o novou značku žádá a jaké značky ve formátu 1x2 (jedno písmeno v prefixu a dvě v sufixu) jsou nebo v nejbližší době budou volné. Do oka mi padla zejména značka K4NF, která by v rámci možností připomínala moji domácí volačku OK1NF, ale bylo mi jasné, že šance ji získat jsou minimální. Nicméně jsem to zkusil a k mému velkému překvapení mi skutečně byla vystavena koncese se značkou K4NF.

Nějakou dobu už jsem také přemýšlel o tom, že by nebylo marné mít v šuplíku klubovou značku zejména pro případ, kdyby si někdo z rodiny nebo okolí chtěl zkusit amatérské vysílání. V červenci jsem od přemýšlení přešel k činu. Vyhlédl jsem si značku OK1KDN, protože mi její sufix připomíná Kadaň. Zkusil jsem si ji zahrát na klíči a vyslovit česky i anglicky a přesvědčil jsem se, že je použitelná. Jakmile jsem si na ČTÚ ověřil, že je OK1KDN volná, zaplatil jsem poplatek a odeslal žádost. V zákonné lhůtě mi koncese přišla, ale bohužel s chybou ve značce vedoucího operátora (OK1FN místo OK1NF). Tak jsem zase žhavil telefon a psal maily. Druhé kolo už se povedlo a od začátku srpna existuje klubová značka OK1KDN s trvalým stanovištěm v Kadani.

QSL

V letní várce lístků z QSL služby bylo 366 g QSL pro OK1NF a OK1-34856. Za navázaná s2s spojení mi lístek poslali Jochen OE/DL4KCA/P a Jarek SP9MA/P, dále mi z Evropy přišly lístky od příležitostných stanic TM40CDXC, TM4RUM, LY783SUN, R18BRA a R18ESP. Radost mi udělaly také QSL od DX stanic JA9ALR, JA9BFN, JF1LBM, JF3KON, JI4POR, RU9CK a UA9SIX. Nově mám potvrzeny prefixy R18, RG4, SN7, SQ3, TM40 pro WPX CW a F8, JA9, JF3, JI4, LY783, RU9, SP1, SQ4, TM4 pro WPX Digital.

Pro posluchačský DXCC mám potvrzeno Maroko na 40 metrech, pro PACC sedm nových nizozemských stanic (PA3GCU, PA3HFJ, PA3JD, PA4GDR, PA5JD, PD3KWS, PE5O), pro RDA čtyři nové ruské rajóny (AR-05 Korjažma, SM-12 Jelnický rajón, SR-02 Kirovský rajón Samary, SR-04 Kujbyševský rajón Samary) a pro WPX šest nových prefixů (B4, ER52, OL85, PD3, SK4, SO40). Posluchačský report mi potvrdily příležitostné stanice ER52MOM, II2IAOG a SO40SONDA, DX stanice B4TB, CN2AA, R9LY, R9MAV, R9MJ, RA0LMK a osmnáct nových stanic z Japonska. Do sbírky OK stanic mi přibyly lístky od Davida OK3EE, jubilanta Zdeňka OL85ABU (85 let OK2ABU) a cykloexpedice OL7CX/P (Jeseníky 2009). Lístek OL7CX/P mi po devíti letech vypsal Láďa OK1FRT. Možná to udělal při vyřizování nahromaděných restů, protože při jeho vyplňování už nejspíš věděl, že se blíží jeho konec. To mě napadlo až zpětně, když se v polovině září objevila zpráva, že Láďa po dlouhé nemoci zemřel. (Bohužel nebyl jediným amatérem a fajn člověkem, který na konci léta odešel. Stejný osud potkal také zarytého telegrafistu a QRPíře Tondu Nauče OK1AHB z Příbrami a prvotřídního CW operátora Honzu Stejskala OK1AVG z Prahy.)

Přišla mi také řada direktů. Spojení mi tímto způsobem potvrdili Tonda OK7CM a Patrick ON4BCA. Oběma jsem samozřejmě odpověděl stejným způsobem. Posluchačské reporty mi direktem z USA potvrdili Rick AA5TL (OR), Tom K1FR (VA), Ed KC2LM (NM), Rob KM4POP (FL) a Mike W1SS (MA), z Evropy Frank LX1FF a Dick PA1DI a od nás Jirka OK1JDJ, Vašek OK6N (OK2PTS) a Venca OK2PXJ, který mi kromě svého lístku potvrdil i poslech příležitostné stanice OL75CARBON připomínající 75. výročí paradesantního výsadku skupiny CARBON na jaře roku 1944.

SOTA

Prvním SOTA vrcholem, který jsem v létě aktivoval, byla Jelení hora OK/US-001 (993 m, JO60NL). Došel jsem na ní pěšky ze sousední Lysé hory, kde jsme se sešli s kamarády o prvním červencovém víkendu na Polním dnu. Po prvním spojení zareagoval na moji telegrafní výzvu na 40 metrech Josef OK1FKD/P z Lysé hory OK/US-008 (875 m, JO60OK) a udělali jsme svým způsobem kuriózní s2s spojení. Druhé s2s QSO se povedlo s Kurtem HB9AFI/P z vrcholu Horntube HB/BE-144 (1994 m, JN36QL). Celkem jsem do deníku zapsal patnáct spojení a návštěvu Jelení hory jsem svým vysíláním zpestřil asi deseti turistům z Německa.

Druhým SOTA vrcholem aktivovaným při Polním dnu byla Lysá hora OK/US-008 (875 m, JO60OK), odkud jsem v neděli dopoledne udělal dvacet spojení. Protože jsem měl po vystřídání v závodě dost času, mohl jsem se věnovat i hledání aktivátorů na pásmu. Díky tomu se mi povedlo udělat celkem s2s spojení s Markem HB9DBM/P na Ruswilerberg HB/LU-027 (851 m, JN47BC), Jarkem SP9MA/P na Łosek SP/BZ-056 (868 m, JN99QP), Zolim HA2PP/P na Ámos-hegy HA/KD-045 (525 m, JN87XE), Fabiem IK2LEY/6 na Monte Carpegna I/MC-022 (1415 m, JN63DT), Paulem HB9DST/P na Rotzberg HB/NW-022 (672 m, JN46EX) a Jakubem OM1WS/P na horu Beňuška OM/BB-005 (1542 m, JN98UV).

Několik dalších kopců jsem aktivoval při rodinných výletech. Prvním z nich byla Medvědí skála OK/US-004 (923 m, JO60RN), na kterou jsme s rodinou pochodovali z Lesné. Já už na Medvědí skále byl, ale Zuzka a děti ještě ne a tak jsem byl rád, že se jim na kopci líbilo. Než se rodina na vrcholu nasvačila, natáhl jsem dipól, připojil rádio a ozval se na čtyřiceti metrech. Zavolalo mě patnáct lovců a povedlo se i s2s QSO s Brunem HB9CBR/P na Fronalpstock  HB/GL-032 (2123 m, JN47NB), což je vůbec nejvyšší kopec, se kterým jsem v létě měl spojení. Když jsme se nabažili krásného výhledu zejména na České středohoří, vrátili jsme se stejnou cestou do Lesné, kde jsme poobědvali a prohlédli si muzeum. Vítanou tečkou v horkém dni bylo koupání v Prunéřově.

Na samém konci července přišlo pro všechny, které zajímá program SOTA, nepříjemné překvapení v podobě oznámení, že s platností od 1. srpna dojde k aktualizaci seznamu SOTA vrcholů v OK tak, aby všechny vrcholy nekompromisně splňovaly podmínku P150. V praxi to znamenalo snížení počtu vrcholů o 76%! Tak velká redukce a hlavně způsob, jak byla provedena a do poslední chvíle tutlána, vyvolaly v české SOTA komunitě hodně velké rozčarování a zklamání. Na původním seznamu byly bezpochyby vrcholy, které se tam nikdy neměly dostat. Ale když už takový seznam v roce 2007 anglický management programu SOTA bez mrknutí oka schválil, mohla být náprava tohoto stavu provedena mnohem rozumněji. Teď už nad tím samozřejmě nemá smysl plakat, ale nepříjemná pachuť z jednání anglického vedení SOTA zůstává.

Ani škrtnutí tří čtvrtin českých SOTA vrcholů mi ale pochopitelně nemohlo zabránit chodit s rádiem po kopcích i nadále. Další vhodná příležitost nastala při srpnové rodinné dovolené v Českém ráji. Nejdřív přišla na řadu Černá studnice OK/LI-014 (869 m, JO70OR). Po výšlapu ze Smržovky jsme se pokochali výhledem z rozhledny a potom jsem se uklidil do lesa, abych se ozval trochu netradičně na dvaceti metrech. Zavolalo mě sice jenom devět lovců, ale moje radost byla veliká, protože jedním z nich byl známý IOTA expedičník Bob KD1CT z New Hampshire. Přeci jenom nedělám při každé aktivaci spojení na vzdálenost 6200 km a to se čtyřmi watty a drátem dva metry nad zemí utopeným v poměrně hustém lese. Po spojení s Bobem jsem rádio vypnul a všechno rychle zabalil, aby na mě rodina nemusela dál čekat. Navíc se blížila bouřka. Ještě jsme si stihli prohléhnout malé arboretum a najít dvě kešky, ale potom už se rozpršelo a místo zpátečního pochodu jsme se schovali pod velký slunečník. Rychle se ukázalo, že jsme udělali dobře. Na hlavami nám práskaly blesky a hromy a déšť rychle zesílil v solidní liják. Ale za půl druhé hodiny bylo po všem a mohli jsme se vrátit do Smržovky procházkou pěkným lesem, který po dešti navíc nádherně voněl.

Když druhý den po exkurzi v továrně na skleněné perly v Poniklé projevila Zuzka přání podívat se po pěti letech znovu na Kozákov OK/LI-021 (744 m, JO70PO), rád jsem přitakal. Také z Kozákova jsem se ozval na dvaceti metrech a ani tentokrát se žádný pajlap nekonal. Udělal jsem jenom pět spojení a znovu si ověřil, že bude lepší se z dalšího kopce ozvat na čtyřiceti metrech. Když už nikdo další nevolal a ke Kozákovu se přiblížila bouřka a začalo poprchávat, rychle jsem všechno uklidil do batohu a připravil se na ústup někam pod střechu. Nakonec ale bouřka prošla těsně kolem Kozákova a chvíli slabého deště jsme vyplnili svačinou pod slunečníkem. Potom jsme si ještě prohlédli místní geologickou expozici a užili si výhledy z okraje plochého vrcholu směrem na jihozápad. Jako vždy bylo zajímavé pozorovat z dálky SOTA vrcholy a pár dnů poté ty samé vrcholy navštívit. Z Kozákova jsem si takhle prohlédl Trosky a Vyskeř.

Třetím kopcem navštíveným během dovolené v Českém ráji byl Špičák OK/LI-017 (810 m, JO70PS) severozápadně od Tanvaldu. Slunce od rána pálilo a tak jsme byli rádi, že většina výstupu od řeky Kamenice do prudkého kopce vedla ve stínu lesa. Děti ale pochod zvládly bravurně a odměnou na vrcholu jim kromě studené limonády bylo dětské hřiště. Já se odměnil aktivací, tentokrát na čtyřiceti metrech. Prakticky okamžitě po několika prvních výzvách se rozeběhl pěkný pajlap, ve kterém mě zavolalo 27 lovců. Někteří z nich pro spojení se SOTA vrcholem a někteří evidentně kvůli spojení s WFF oblastí CHKO Jizerské hory OKFF-0011. Pro mě bylo nejzajímavějším s2s QSO s Kurtem HB9AFI/P na dvoutisícovku Sex du Coeur HB/VS-238 (2019 m, JN36JH), moje první spojení s posluchačským bardem Vencou OK2PXJ a QSO se stanicí OK1RO, jejímž současným operátorem je Jan ex OK1AVW. Nemůžu si pomoci, ale některé značky jsou pro mě navždy spojeny s jejich předchozími držiteli. Jednou z takových je OK1RO, značka Pavla Homoly, který za druhé světové války vyráběl krystaly pro vysílače, zásoboval jimi odbojové skupiny a svoji činnost nakonec zaplatil životem. A tak když mě zavolal OK1RO, nevěřil jsem vlastním uším. Navíc jsem sám vysílal z místa vzdáleného jenom dvacet kilometrů od Turnova, kde Pavel Homola žil a působil. Když jsem dovysílal a vrátil se k rodině, vystoupali jsme na rozhlednu a prohlédli si blízké i vzdálenější okolí z výšky. Shodli jsme se na tom, že se nám nechce v poledním vedru absolvovat sestup po svých a dolů jsme se svezli lanovkou.

Při dalším dovolenkovém výletu jsme se podívali dokonce na dva kopce. Nejdřív jsme se prošli od rybníku Vidlák na Trosky OK/LI-049 (488 m, JO70OM), abychom si prohlédli známou dominantu Českého ráje. Na zřícenině hradu bylo lidí jako much a po prohlídce jsme se rádi uklidili stranou. Děti se pustily do svačiny, já natáhnul anténu, ozval jsem se opět na čtyřiceti metrech a po jedenácti minutách provozu jsem měl v deníku patnáct spojení, včetně jednoho s2s s Fabiem IK2LEY/3 na Col dei Mirtilli I/VE-222 (1498 m, JN66IN). Některé lovce potěšilo QSO se SOTA vrcholem, jiné s WFF oblastí CHKO Český ráj OKFF-0017 a referenčním číslem OK-01403 pro diplom World Castles Award (WCA). Z Trosek jsme se vrátili zpátky k Vidláku a po výborném obědě v místní restauraci jsme se přesunuli do Vyskeře. V odpoledním vedru jsme klidným tempem vystoupali po křížové cestě na Vyskeř OK/LI-052 (466 m, JO70NM), prohlédli jsme si vnitřek kaple na vrcholu a nakonec se usadili v jejím stínu. Najít místo na instalaci dipólu pro pásmo čtyřicet metrů nebylo úplně snadné a byl jsem rád, že mám anténu aspoň kousíček nad zemí v těsném sousedství kaple. Z Vyskeře se mi povedlo udělat jenom pět spojení, včetně s2s QSO se Sveinem LA3BO/P vysílajícím z vrcholu Eidsfjellet LA/BU-054 (1333 m, JP40LC).

Deset dnů po výletu na Trosky a Vyskeř jsem se dostal na kopec znovu. Z několika oblastí, které mě lákaly, jsem si vybral Hřebeny a při jednodenním vandru po jejich západním okraji jsem aktivoval Písek OK/ST-011 (691 m, JN79AS). Z šestnácti telegrafních QSO na čtyřiceti metrech mi největší radost udělaly s2s spojení s Davidem G3RDQ/P na Walbury Hill G/SE-001 (297 m, IO91GI), Graziannem IK2CFD/3 na Monte Civillina I/VE-250 (960 m, JN55PQ) a zejména s Alejandrem CT7/EA4DON/P na Serra do Larouco CT/TM-001 (1535 m, IN61DV), jelikož to bylo moje vůbec první SOTA spojení s Portugalskem. Radost jsem měl i toho, že jsem si prošel další nová místa na okraji Hřebenů a objevil jsem několik pro mě dosud neznámých trampských tábořišť.

Protože se nám s Radkem OK1MRK líbila loňská aktivace Krušné hory OK/ST-021 na top bandu, naplánovali jsme si na první zářijový víkend další středovlnnou SOTA aktivaci. Tentokrát byla naším cílem Svobodná hora OK/JC-078 (640 m, JN79BC) mezi Vodňany a Bavorovem, na které byla před rokem dokončena pěkná dřevěná rozhledna à la Boubín. Přidala se k nám ještě Julie a ve třech jsme v sobotu dopoledne dojeli vlakem do Pražáku a odsud pokračovali po svých na Svobodnou horu. Sotva jsme vyšli nad Pražák, udělali jsme první svačinovou přestávku na místě s krásným výhledem do kraje. Po krátkém odpočinku jsme procházkovým tempem pokračovali dál až k rozhledně. U vstupu na rozhlednu jsme odložili krosny a hurá nahoru, kde jsme zjistili, že se na vyhlídkové plošině ve velkém rojí křídlatí mravenci. Naštěstí si nás nevšímali a tak jsme si navzájem nepřekáželi. Pokochali jsme se pěkným výhledem a zároveň jsme omrkli, kam natáhneme anténu. Vzhledem k poloze rozhledny na zalesněném vrcholu byla jen jediná rozumná varianta, jak zavěsit ramena dipólu. S vlastní stavbou antény jsme ale počkali až do chvíle, kdy se kopec vylidnil a turisté přicházeli už jenom sporadicky. Začali jsme ramenem, kterému stálo v cestě několik korun stromů, ale díky Radkovu důvtipu jsme se jim nakonec dokázali vyhnout. Natažení druhého ramene už bylo jednoduché a brzy jsme mohli měřením ověřit, že anténa má až do cca 1900 kHz přijatelné PSV. Chvíli jsme přemýšleli o zkrácení obou ramen, abychom posunuli rezonanční kmitočet o něco výš, ale při představě co to bude obnášet a co tím získáme, jsme tuhle myšlenku zavrhli. Když byla středovlnná anténa hotová, dali jsme se s Julií do skládání a montáže směrovky na 144 MHz. Anténu jsme přimontovali na zkrácený stožárek a ten jsme přichytili k zábradlí vyhlídkové plošiny. Tím jsme měli všechny antény hotové a mohli jsme v klidu povečeřet u ohýnku.

Než jsme dojedli, odešli z kopce poslední návštěvníci a od té chvíle jsme měli vrchol Svobodné hory jenom pro sebe. Ještě před setměním jsme si připravili ležení v krytém přízemí rozhledny a s příchodem noci jsme se dali do vysílání. Radek začal na stošedesátce a já s Julií, která si chtěla zkusit vysílání, na dvoumetru, kde byl v plném proudu Den rekordů. Na úvod jsem pod klubovou značkou udělal pár telegrafních spojení a potom nastoupila Julie na SSB. Vždycky jsme naladili nějakou silnou stanici a Julie s mojí nápovědou vysílala. Bez potíží to zvládala i v angličtině a nakonec během půldruhé hodiny udělala 25 závodních spojení. Líbilo se jí to a nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi spojeními několikrát seběhla dolů z rozhledny, aby zjistila, jestli má víc spojení než Radek, který dole vysílal na sto šedesáti metrech, a když si ověřila, že vede, s chutí vyběhla nahoru lovit další stanice. Když se nabažila, zahnal jsem ji do spacáku a vystřídal u rádia Radka, abych i já měl aktivaci na středních vlnách. Na pásmu prskaly bouřky, ale povedlo se mi udělat třicet stanic v KV Polním dnu. Nechtěl jsem Julii a Radka dál otravovat hulákáním do mikrofonu a přesunul jsem se zpátky na VKV pracoviště. Snažil jsem se v počtu spojení dohnat Julii a to se mi povedlo. Spát jsem nakonec šel až v půl druhé ráno a teprve tehdy jsem zjistil, že jsem noční ticho rušil tak, že toho do té doby Julie ani Radek moc nenaspali. Mrzelo mě, že mi nic neřekli, ale kromě omluvy s tím už nešlo nic dělat. Popřáli jsme si dobrou noc a všichni tři tvrdě usnuli. Nad ránem přišel liják a až na několik míst, kde kapala voda skrz schodiště, jsme byli v suchu. Zlatá rozhledna, v lese by nám za deště tak dobře nebylo!

Ráno už nepršelo a po snídani jsme s Julií dali body dalším patnácti stanicím ve Dni rekordů. Kromě toho jsem udělal několik spojení na svoji značku, mimo jiné s2s QSO s OK1KKL na Kozákov OK/LI-021 (744 m, JO70PO), OK6M na Praděd OK/MO-001 (1491 m, JO80OB) a SN7L na Sněžku OK/KR-001 (1603 m, JO70UR). Radek mezitím zabalil středovlnné pracoviště a když v půl desáté přišli na rozhlednu první návštěvníci, byl pravý čas sbalit i velmi krátké vlny a naše ležení. Dál už jsme se na kopci nezdržovali a v klidu jsme došli na vlak do Svinětic a přes Číčenice jsme se vrátili do Plzně.

Závody

Využil jsem několik příležitostí ozvat se v závodech a rozdat pár bodů soutěžím stanicím. A hlavně jsem se po dvou vynechaných ročnících znovu zúčastnil Polního dne na VKV s domácí partou OK1KJO.

Polní den OK1KJO

Na Polní den jsem se těšil od okamžiku, kdy se ukázalo, že letos nenastane termínová kolize s návštěvním dnem na skautském táboře. A když se na konci jara (bohužel jen dočasně) zlepšila situace okolo epidemie, nestálo mojí účasti na Polním dnu v cestě už nic. Do závodního QTH chomutovského radioklubu jsem dorazil spolu s Daliborem OK1UKC v pátek odpoledne. Tou dobou už na kopci byli Franta OK1AAU, Milan OK1AMX, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Milan OK1FMX, Petr OK1MGJ, Honza OK1MJA a Milan OK9UKI. V klidu jsme postavili stožár s 2x9 el. DK7ZB, k němu vysílací stan a vyzkoušeli jsme dvoumetrové zařízení. Večer přišlo to, na co jsem se těšil možná ze všeho nejvíc - posezení u ohně a debata o všem možném. Bylo to jako vždycky moc příjemné.

V sobotu dopoledne jsem dal do krosny svoji krátkovlnnou SOTA výbavu a vydal se na Jelení horu OK/US-001. Po její úspěšné aktivaci jsem se vracel stejnou cestou a k mému překvapení a potěšení jsem na jedné lesní pěšině potkal letitého kamaráda z Kadaně, kterého jsem neviděl dobré dva roky. Chvíli jsme pokecali a šel jsem dál. Mezitím přijel na Polní den ještě Míra OK1JEH s dcerou Lenkou a díky tomu jsme se mohli po letech ozvat v Polním dni mládeže jako soutěžící stanice a ne jenom jako rozdavači bodů. Lenka zvládla svoji premiéru v éteru bezvadně a Míra na ni byl patřičně pyšný. Kromě Míry a Dalibora přihlížel Lenčině snažení také Jirka OK1HJZ, který se na nás přijel na chvíli podívat.

Do hlavního závodu jsme jako první nastoupili já k rádiu a Míra k anténě. Začátek závodu je jako vždy nejvýživnější a po prvních šedesáti minutách máme v deníku 44 spojení a 7 200 bodů. Rušení od silných stanic je menší, než bývá, a překvapením je to mě to, že už v první hodině děláme ODX celého závodu (YU7ACO, KN05RD, 852 km). Navíc na SSB! Radost mi dělají také QSO s kamarády Maximem OK1JMK a Tondou OK7CM a kolektivkami OK1KEL a OK1RPL. Po třech hodinách nás střídají Josef OK1FKD s Daliborem OK1UKC a k dosavadním dvaadevadesáti spojením během své tříhodinové směny přidávají dalších 64 QSO. Potom se na tři hodiny vracíme k rádiu já a Míra a děláme 44 spojení. Nejhorší dobu mezi hodinou po půlnoci a pátou hodinou ranní odtáhl znovu Josef a přidal do deníku 38 spojení, mimo jiné s 9A0V, IZ3VTH, S51S, S56K, S59ABC, S59DEM a S59P. Sobotní ráno a dopoledne vychází na mě a Míru. Vylepšujeme výsledek o 37 spojení, ze kterých jsou nejlepší 9A0BB, 9A1E, IK4ZHH, IO2V, PA1T, S57O a YT1CI (naše 3. nejdelší QSO s QRB 831 km). Přes poledne máme s Mírou dvouhodinovou pauzu, během níž dělají Josef s Daliborem 19 spojení, včetně QSO s 9A0C, 9A4P, PA1A, UT4YWA a YT4B na vzdálenost 843 km, což je pro nás druhé nejdelší spojení celého závodu. V posledních čtyřech hodinách se ještě jednou střídáme a závod končíme s výsledkem 326 platných spojení a 81 730 bodů v kategorii 144 MHz Multi op LP. To by podle nahlášených výsledků mělo stačit na 4. místo. Po závodě ještě pořizujeme skupinovou fotografii a potom už jenom svižně všechno balíme a rozjíždíme se k domovům.


IARU HF World Championship

Týden po Polním dnu jsem z posedu u lesa za vsí několik hodin rozdával body v krátkovlnném Mistrovství světa IARU. V průběhu šesti hodin jsem s QRP výkonem a dipóly pár metrů nad zemí udělal na pásmech 20 m a 40 m celkem 144 spojení, 59 násobičů a 20 414 bodů. Z HQ stanic jsem marně volal E2HQ, OE0HQ, PW7HQ a SK9HQ a také několik DXů z Afriky (5Z4/G3AB, FR4QT), Asie (E24NQN, HZ1TT, JH7QXJ, E24NQN) a Jižní Ameriky (CX2AQ, LU1AW/X). Na druhou stranu jsem z pole poprvé udělal spojení s Čínou (BD7BM) a kromě toho jsem mimo Evropu pracoval s asijskou částí Ruska (R0HQ, RT9A, RX9CM, UA9CDC, UA9CTT, UC9A), Brazílií (ZW5B), Izraelem (4X6FR, 4Z4AK), Japonskem (JH1EAQ, JH1GEX, JH7XMO, JL3JRY), Kanárskými ostrovy (EA8/EA4BQ, EA8DHV), Kyprem (P3X) a USA, konkrétně se státy Massachusetts (K1IR), New Hampshire (KC1XX), Pennsylvania (AA3B) a Virginia (W0NA). Radost mi udělalo také spojení na loď s Markem SP1R/MM a dvacítka nových prefixů pro WPX CW (BD7, CR5, EC3, HZ7, II1, IR1, IU1, JH7, JL3, LX8, OL0, OP0, OR2, PA75, PG2, SB7, SF0, SF1, UC9, ZW5).

Letní QRP závod

Letního QRP závodu jsem se bohužel nemohl zúčastnit s kamarády z OK1KJO, protože jsme se v předvečer závodu vraceli z dovolené v Kadani. Ale díky tomu, že kluci byli v závodním QTH OK5W už od pátku, mohl jsem s nimi pobýt aspoň jeden večer. Na kopci se mnou přes noc zůstaly i děti a samozřejmě se jim taková akce líbila. Večer jsme strávili u ohýnku a když se mi konečně povedlo děti zahnat do postele, šli jsme s Milanem OK1FMX a Karlem OK1CF zkontrolovat noční oblohu s cílem najít na ní kometu C/2020 F3 NEOWISE, která už sice výrazně zeslábla, ale stále byla šance ji spatřit. Dlouho se nám to nedařilo a jediný z nás tří, kdo se nevzdával, byl Milan. A vyplatilo se to, protože pomocí triedru kometu nakonec opravdu na obloze našel. Z komety už byl jenom mlhavý obláček, ale i tak jsem moc rád, že jsem ji viděl. V sobotu ráno si ještě Julie a Jakub zastříleli se vzduchovky a odjeli jsme domů.

Původně jsem měl v úmyslu vyrazit na QRP závod na nějaký vysoký šumavský kopec, ale protože předpověď počasí slibovala na neděli intenzivní déšť, plán jsem přehodnotil a místo vysílání ze Šumavy jsem jenom několik hodin rozdával body z posedu na nejvyšším místě okolí Vejprnic. Ukázalo se, že jsem dobře udělal, když jsem v posedu během čtyř hodin přečkal čtyři pořádné deště. Závod jsem využil na otestování vlastnoručně postavené čtyřprvkové směrovky podle DK7ZB. Zároveň jsem chtěl poprvé dostat do éteru čerstvě vydanou kadaňskou klubovou značku OK1KDN. Povedlo se obojí. Anténa fungovala, i když byla strčená do korun mokrých stromů, a pod novou značkou jsem udělal prvních osmatřicet spojení. To vůbec první samozřejmě s OK1KJO, kterou obsluhoval Josef OK1FKD. Že to bylo spojení telegrafní snad ani nemusím psát. Nejvzdálenějšími stanicemi v deníku byly SN7L (468 km) a SP9KDA (445 km) a po vyhodnocení závodu se ukázalo, že jsem s výsledkem 4 666 bodů kupodivu neskončil na posledním místě.

IARU Region 1 VHF Contest

Podruhé se značka OK1KDN objevila v éteru při rozdávání bodů ve Dni rekordů z rozhledny na Svobodné hoře. Julie udělala 34 spojení na SSB, já k nim přidal dalších 38 spojení a k hodnocení jsem poslal deník s 72 spojeními a 12 389 body. Nejdelší QSO jsme navázali s HA6W (KN08FB, 481 km), všechna ostatní spojení byla pod 400 km. Radost mi udělala zejména spojení s kamarády z OK1KJO, Luďkem OK1HAS a příležitostnou stanicí OL1941FP vysílající u příležitosti stého výročí narození Františka Pavelky, radiotelegrafisty výsadkové skupiny PERCENTAGE a prvního československého výsadkáře, kterému se podařilo seskočit na území Protektorátu Čechy a Morava.

IARU Region 1 Fieldday

Pár bodů jsem rozdal také v SSB části IARU Region 1 Fieldday při aktivaci Svobodné hory na 160 metrech. Za 30 spojení jsem získal 450 bodů a tento výsledek jsem poslal k hodnocení do Německa, protože u nás je dlouhodobě zájem o KV Polní den minimální.

Scandinavian Activity Contest CW

Rád pracuji se skandinávskými stanicemi, a když se letos naskytla možnost udělat pár spojení v CW části Scandinavian Activity Contestu, využil jsem ji a poprvé jsem provětral značku OK1KDN na krátkých vlnách. S QRP výkonem a šikmým dipólem několik metrů nad zemí jsem se z posedu za vsí dovolal devětadvaceti švédských stanic, sedmnácti finských (včetně dvou z Ålandských ostrovů), sedmi dánských, čtyř norských a po jedné stanici z Faerských ostrovů a Islandu. Nahlášený výsledek je 59 spojení a 1 711 bodů v kategorii SOAB QRP.

13. 7. 2020

Activity Report – jaro 2020

Nepříznivé okolnosti mi loni na podzim udělaly čáru přes rozpočet a k radiové činnosti jsem se vrátil až zjara. Proto jsem také od listopadu nepublikoval žádný activity report.
QSL
Na konci dubna mi z QSL služby přišla další várka lístků. Tentokrát bylo v obálce 272 g QSL. Z lístků pro OK1NF mě potěšily zejména potvrzení za SOTA spojení s Jochenem DL4KCA/P (s2s), Peterem OE5AUL/P (s2s), Mariem DF6BM (160m CW) a Jirkou OK1FPG (2m CW) a také QSL od DX stanic R2ET/9, UA9D, UA9MA, UA9TF, UA0SDX a hlavně 5U7JB, protože Niger je pro mě nová potvrzená země DXCC.
Jako posluchač jsem se mohl radovat z Grónska (OX7A) jako nové pásmové země na 40m. Ze stejné země byl i lístek příležitostné stanice OX90EDR (90 let dánské národní radioamatérské organizace Experimenterende Danske Radioamatører). Další příležitostné stanice, které potvrdily můj posluchačský report, byly DM18ARDF (Mistrovství v ARDF 2018), IY4FGM (Nadace Guglielma Marconiho) a OF40R (40 let radioklubu Rautaruukki). Sbírka DX QSL je bohatší o nové stanice z Izraele (4X1IM, 4Z5PG), Japonska (JH1XXB) a Nového Zélandu (ZL2BAQ). Vůbec nejvíc si ale cením lístku RI0BC z polární stanice na ostrově Bolševik v souostroví Severní země. Pro posluchačský WPX mi přibyly prefixy 5P8, DM18, DN2, IW8, IY4, OF40, PA18, PB4, UZ3, pro diplom PACC sedm nových nizozemských stanic a pro finský diplom OHC dvě nové oblasti (641 Kyyjärvi, 826 Paltamo). Lístek od Natalie R1LN z Petrohradu je zase důkazem toho, že telegrafistky ještě nevymřely.

Dostal jsem také několik direktů. Josef OK1FMJ mi tímto způsobem potvrdil SOTA spojení, Bob NB4C (FL) a Václav OK2BRV posluchačské reporty. Nejvzácnější je direkt od QSL manažera expedice VP8PJ na ostrov Signy. Díky prvotřídní práci Tima M0URX si jako posluchač mohu do seznamu potvrzených zemí DXCC zapsat #327 Jižní Orkneje.
Začátkem května jsem také vyřídil QSL agendu za několik předcházejících měsíců a na QSL službu ČRK jsem poslal celkem 1,2 kg lístků.

SOTA
Po vynucené pětiměsíční přestávce jsem se letos poprvé vypravil s rádiem na kopec v polovině dubna. V rámci rodinného výletu jsem s chutí aktivoval Kokotsko OK/PL-084 (501 m, JN69SS). Radost jsem měl jako vždy z každého spojení, ale nejvíc potěšily s2s kontakty s Jürgem HB9BIN/P na Bözingenberg HB/BE-173 (974 m, JN37PE) a Markem HB9DBM/P na Hochwacht HB/AG-012 (788 m, JN47CG).

Na další rodinný výlet jsme se vypravili do okolí Zbirohu a i tentokrát se nám do cesty postavil SOTA vrchol, konkrétně Čertova skála OK/PL-068 (565 m, JN69UU). Čirou náhodou jsem měl v batohu vše, co je třeba k vysílání na KV, a tak jsem se v éteru vlastně ozvat musel. Žádné s2s spojení se nekonalo, ale každý, kdo zavolal, si mohl do programu WFF (World Wide Flora & Fauna) započítat spojení s CHKO Křivoklátsko OKFF-0018.
Na druhý prodloužený květnový víkend jsme s rodinou přijeli do Kadaně, ale většinu času jsme strávili v jejím okolí. Už dlouho jsem měl v merku kopec Hradiště OK/US-036 (594 m, JO60QK), ale teprve teď na něj došlo. Pochod jsme zahájili v Černovicích jen sto metrů od domu, kde žil Jarda OK1WF a na kterém jsou dodnes Jardovy antény. Nejenom proto jsem na Jardu dost vzpomínal. Krásným prosluněným lesem jsme došli až na vrchol a tam jsme se pohodlně usadili. Než se rodina nasvačila, měl jsem nataženou anténu, zapojené rádio a byl jsem QRV na 40 metrech. Podle značek, které mě zavolaly, bylo vidět, že někdo volá kvůli SOTA a někdo kvůli WFF, do kterého platí PP Hradiště u Černovic OKFF-1331. Radost z 2xWFF spojení jsem udělal Hansruedimu HB9AGO/P vysílajícímu z Naturschutzvereinigung Grütried, Wängi HBFF-0218 a naopak mě nejvíc potěšilo QSO z Markem HB9DBM/P, který byl znovu na kótě Hochwacht HB/AG-012 (788 m, JN47CG). Zatímco jsem vysílal, děti se houpaly v hamace a všichni byli spokojení. Když jsme se nabažili vysílání i houpání, všechno jsme zabalili a pokračovali na další zajímavá místa na Hradišti.

Hned druhý den jsme vandrovali znovu. První zastávkou byl Vinařský rybník a druhou Kolina OK/US-050 (506 m, JO60PI). Bylo zajímavé nejdřív si od hladiny rybníka prohlížet Kolinu a o několik hodin později koukat z Koliny na Vinařský rybník. Ze stanic, které mě zavolali, byla nejzajímavější stanice švýcarské SOTA asociace HB15SOTA/P obsluhovaná Jürgem HB9BIN z vrcholu Ruchen HB/BL-004 (1123 m, JN37VI).

Na Plzeňsku už jsem aktivoval většinu kopců a o to víc mě dlouho lákala Vysoká OK/PL-077 (519 m, JN69QP) v sousedství Plzně. Byl jsem tam jenom jednou před lety a bez rádia. Když se koncem května naskytla příležitost Vysokou aktivovat, neváhal jsem. Po příjemné procházce z Čižic jsem se za krásného počasí usadil ve stínu na vrcholu a ozval jsem se jako obvykle na 40 metrech provozem CW. Příjemně mě překvapilo množství s2s spojení. Postupně jsem udělal QSO s Fabiem IK2LEY/P na Monte Berlinghera I/LO-174 (1930 m, JN46QF), Kurtem HB9AFI/P na La Laitemaire HB/VD-033 (1678 m, JN36NL), Dzianisem DD1LD/P a Andym DL2DVE/P na Staffel DL/BE-021 (1532 m, JN57RO), Wolfem na Roßkopf DL/KW-045 (1131 m, JN57SN), Bobem F5HTR/P na Le Rainkopf FL/VO-170 (1305 m, JN38LA), Paulem HB9DST/P na Ruine Neutoggenburg HB/SG-046 (1083 m, JN47NH) a Arthurem HB9CEV/P z vrcholu Muntaluna HB/SG-012 (2421 m, JN46RW), což je s 2421 metry nadmořské výšky vůbec nejvyšší hora, kterou jsem na jaře ulovil.

Posledním SOTA vrcholem aktivovaným při rodinných výletech byla málo navštěvovaná Knížská skála OK/PL-069 (564 m, JN69RO). Z ní se žádný velký pajlap nekonal, ale podařilo se aspoň jedno s2s QSO s Kurtem HB9AFI/P toho času na Mont Tendre HB/VD-032 (1679 m, JN36DO).
Na prahu léta jsme s kamarády Romanem a Radkem OK1MRK domluvili a podnikli víkendový vandr po jihovýchodní části Slavkovského lesa. Pochod jsme začali v Mariánských Lázních a první vysílací zastávkou byl Vlčí hřbet OK/KA-017 (883 m, JO60IA, OKFF-1102 PR Vlček). Podle značek stanic, které mě zavolali, bylo vidět, že kromě lovců SOTA vrcholů volají také zájemci o WFF. Z Vlčího hřbetu jsem udělal s2s spojení Fabiem IK2LEY/P na Monte Pilastro I/LO-178 (1826 m, JN45QX), Ivicou 9A6CW/P na Kozji rat 9A/DH-052 (788 m, JN83JJ), Andreasem HB9JOE/P na Bireggwald HB/LU-029 (604 m, JN47DA), Brunem HB9CBR/P na Piz Sezner HB/GR-109 (2310 m, JN46NQ) a Fritzem DL4FDM/P na Katzenbuckel DM/BW-107 (624 m, JN49ML).

Druhá zastávka spojená s vysíláním byla na vrcholu U Tří křížů OK/KA-023 (817 m, JO60JB, OKFF-0247 NPP Křížky). Odsud jsem udělal jenom pár spojení a žádné s2s, ale na platnou aktivaci to bohatě stačilo. Před dalším voláním výzvy jsem dal přednost prohlídce zajímavého místa s krásným výhledem do všech směrů. Od Tří křížů jsme pokračovali dál na severovýchod. Po necelých dvaceti kilometrech pochodu jsme se rádi uvelebili na předem vytipovaném místě a druhý den jsme došli do cíle vandru v Bečově nad Teplou.

SWL
Několik jarních večerů jsem věnoval poslechu nesměrových radiomajáků. První večer jsem ulovil pět nových NDB. Nejdřív to byl TFR-490 Tafaroui (1929 km) jako můj třetí maják z Alžírska. Po něm přišly chorvatský OSJ-422 Osijek a na stejném kmitočtu ještě španělský PAM-422 Pamplona (1348 km). Další novinky byly z východu: ruský maják KL-486 Krasnyj Sulin (2017 km) a můj třetí íránský maják PAD-450 Parsabade-Moghan (2991 km) jako nejvzdálenější NDB nejen tohoto večera ale celého jara. Slyšel jsem ještě TST-477 což bylo nejspíš zkušební vysílání majáku ze slovenského letiště Malacky - Kuchyňa.
Další večer s majáky přinesl šest novinek, polovinu z východu a polovinu ze západu. Z východu jsem jako svůj 25. maják z Ruska slyšel AJ-430 Starica (1652 km). Další dva východní úlovky nebyly tak vzdálené, ale i tak mě potěšily polský M-423 Cewice a slovenský FS-412 Sliač. Ze západu přiletěly signály z německého LI-417 Düsseldorf, francouzského ALM-413 Aix Les Milles a hlavně anglického BRI-414 Bristol / Filton (1085 km), což je teprve můj druhý maják z Anglie.
Při třetím lovu NDB jsem si do deníku zapsal pět nových francouzských majáků AG-400 Agen / La Garenne (1102 km), LPD-398 Montluçon - Guéret, EG-397 Grenoble / St Geoirs, NV-394 Nevers - Fourchambault, AT-384 Annecy - Meythet, nizozemský STD-386 Stad aan 't Haringvliet, dále SLV-386,5 Spa - La Sauvenière jako můj desátý maják z Belgie a třetí anglický maják BZ-386 Brize Norton (1013 km) z největší základny RAF.
Úrodu nových NDB letošního jara završily EB-379 Saint-Étienne - Bouthéon jako můj 75. maják z Francie a WSN-378 Weser jako 75. maják z Německa. Potom následoval už jenom francouzský LU-378 Le Luc - Le Cannet, díky němuž mám v majákovém deníku nejvíc NDB z Francie (76) těsně následované Německem (75) a s odstupem Švédskem (55). Z České republiky jsem zatím slyšel 28 majáků a ze Slovenska 11 majáků.

Samozřejmě jsem neslyšel jenom nové NDB, naopak naprostou většinu tvořily majáky slyšené už dřív. Bylo jich 131 a ze vzdálenějších (QRB>1500 km) to byly baleárský IZA-394 Ibiza (1507 km), finský IJ-382 Ilmajoki (1510 km), alžírský BL-510 Blida (1685 km), ruský TS-360 Zadonsk (1852 km), finský KEM-373 Kemi-Tornio/Hirmula (1901 km), ruský SF-410 Čerusti (1939 km) a DF-520 Muchrani (2608 km) z Gruzie.
Poslouchal jsem také na rozhlasových pásmech. Několikrát jsme vyrazili s rodinou do lesa, kde si děti mezi stromy natáhly hamaku a já drátovku. Děti se houpaly, já lovil krátkovlnné rozhlasové stanice v éteru bez městského rušení a Zuzka si četla. Z domova jsem si několikrát na kmitočtu 3955 kHz s chutí poslech hodinku klasické hudby, kterou každý týden vysílá stanice Radio Tumbril.

Závody
Od pořadatelů nizozemského PACC Contestu mi přišla vlaječka za účast v letošním ročníku tohoto závodu, který jsem od roku 2009 ani jednou nevynechal.
Vyhodnocen už byl také loňský CQ World Wide DX Contest. V telegrafní části jsem devět hodin rozdával body v kategorii SOAB QRP a potěšilo mě, že mi nebylo škrtnuto ani jediné z 257mi navázaných spojení.

6. 12. 2019

Activity Report – 11/2019

V předposledním měsíci roku 2019 jsem si zatelegrafoval na krátkých vlnách z kopců i od krbu, udělal něco digitálních spojení, poslechl si pár nových majáků a probral se lístky z QSL služby:
Digitální provoz
Ani v listopadu jsem provozu FT8 nevěnoval moc času a tak mi do deníku přibylo jenom pár novinek. Z Evropy jsou to mj. dvě nové švédské stanice (SM2OAN, SM6NOC) a příležitostná stanice OR18OST (18. narozeniny belgické korunní princezny Elisabeth). Z ostatních kontinentů jsem udělal tři stanice z Izraele (4X1GT, 4X1UF, 4Z5UY), dvě z Jihoafrické republiky (ZS4CGR, ZS6BJU) a po jedné stanici z Bahrajnu (A91UAE), Brazílie (PT2VHF), Japonska (JA2XYO), Kuvajtu (9K2KH), Mauricia (3B8BAP), Ruska (RX9ATX), Turecka (TA2ANK) a USA (N4TTN). Pro WPX Digital mi přibyly prefixy DC7, OE6, OO8, OR18, PT2.
Nejzajímavějším spojením bylo QSO s Françoisem F5MYK/MM z obchodní lodi, se kterou za tři měsíce obepluje svět. Loď vyplula počátkem října z Koreje přes Tichý oceán do Mexika, odsud skrz Panamský průplav do Karibiku, přes Atlantický oceán do Jihoafrické republiky a bude pokračovat přes Indický oceán do Číny a před koncem roku by měla přistát znovu v Koreji. Françoise se mi povedlo zastihnout jižně od Afriky ve čtverci KF04.
QSL
První listopadový den jsem si na poště vyzvedl balíček s podzimní várkou lístků z QSL služby. V obálce bylo 116 g QSL pro OK1NF a 318 g QSL pro OK1-34856. Jako posluchači mi udělalo radost sedm nových pásmových zemí DXCC (HA - 60m, 10m; IS0 - 17m; OA - 10m; OJ0 - 10m; SM - 60m; VU - 15m), jedna ostrovní skupina IOTA (EU-095, ostrov Ratonneau), deset finských stanic pro OHA (OF2BFG, OF2K, OH100FIN, OH1TS, OH3AC, OH3NAQ, OH4MVH, OH7K, OH7MP, OH9AR), dvě nové oblasti pro OHC (209 Järvenpää, 213 Kauniainen), sedm nizozemských stanic pro PACC (PA0JWX, PA1JOS, PA1TK, PA2JJB, PD1GWF, PG55G, PI4TIL), tři rajóny pro RDA (TB-29 Tambovský rajón, OB-10 město Buzuluk, KO-16 Trojicko-pečorský rajón), dva americké okresy pro USA-CA (Richland Co., WI; Stanislaus Co., CA) a osmnáct prefixů pro WPX (9A15, 9A703, AC9, EI22, HG500, KZ9, LY27, ND4, OA6, OF2, OH100, PG55, RU7, SL1, TM13, TM24, TM3, VX3100). Z lístků od příležitostných stanic mě zaujaly zejména EI22WAW (turistická trasa Wild Atlantic Way), OH100FIN (100 let Finské republiky), TM13AAW (13th Antarctic Activity Week), TM24H (automobilový závod 24 hodin Le Mans) a značka bez sufixu VX3100 (100. výročí bitvy o hřeben Vimy v dubnu 1917). Přes QSL službu mi přišlo také potvrzení od stanice SAQ za poslech červnového vysílání u příležitosti Alexandersonova dne.
Z lístků za navázaná spojení mám největší radost z OC18FWC, díky němuž mám potvrzeno Peru jako 159. zemi DXCC. Pro diplom WPX CW mi přibyly prefixy AB3, ED8, UT8, WA1 a pro WPX Digital prefixy OC18, OG55, OL4, OM83, SM0, TA3, TC100. Zajímavými QSL od příležitostných stanic jsou kromě OC18FWC ještě OL4ACF (mládežnická značka Zdeňka OK1AR), OL50MR (50. výročí získání první koncese Milana OK1MR) a OM83IHWC (83. Mistrovství světa v ledním hokeji).
Direktem mě v listopadu potěšil Hiro JS1WWR z prefektury Tokyo.
SOTA
Na kopec jsem se s rádiem vydal v listopadu dvakrát. Poprvé to bylo na Dušičky, kdy se konala podzimní Trans-Atlantic S2S QSO Party. Lákalo mě vyzkoušet, jestli uslyším nějakou SOTA stanici zpoza Atlantiku, a pokud ano, tak se pokusit o spojení. Z příhodných vrcholů k aktivaci u mě vyhrála Buková hora OK/PL-052. Sice jsem z ní už letos vysílal, ale tohle jediné minus bohatě vyvážila dobrá dopravní dostupnost z Plzně a zázemí na vrcholu v podobě posedu. S sebou jsem vzal IC-703, LiPo akumulátor 5000 mAh, dipóly pro 20m a 40m a desetimetrový sklolaminátový stožárek.
Hned po vystoupení z vlaku mě Buková hora přivítala deštěm a musel jsem na vrchol pochodovat v ponču, kdysi nepromokavém, nyní ale už dosluhujícím. Když déšť polevil, s chutí jsem pončo svlékl a zbytek cesty absolvoval bez něj. Na vrcholu jsem se rychle přioblékl a dal se do přípravy vysílacího pracoviště. Na stožárek jsem pověsil dipól na 40m jako invertované V a dipól na 20m jako sloper, stožárek jsem po vztyčení přivázal k posedu a sám jsem se s rádiem usadil uvnitř. Aktivaci a pokusy o s2s spojení jsem začal na dvaceti metrech. Na výzvu odpovědělo pět stanic a mezi nimi i Matt KA1R z Massachusetts (QRB 6239 km). To bylo dobré znamení. Potom jsem zkusil evropské stanice na čtyřiceti metrech. Tam mi na CQ SOTA odpovědělo 16 lovců a povedlo se mi i první s2s QSO s Gyulou HA6QR/P z vrcholu Nagy-Berseg-hegy HA/KM-017 (549 m, JN97MR).
Vrátil jsem se na dvacítku a tady přišel vrchol mého stažení o spojení přes Atlantik. Zavolalo mě dalších třináct stanic. Kromě Evropanů to byli Rich N4EX ze Severní Karolíny (QRB 7200 km), John K2VV z Missouri (7714 km), Bob AC1Z z New Hampshire (6177 km) a John-Paul AB4PP ze Severní Karolíny (7222 km). A povedlo se mi i první transatlantické s2s QSO poté, co mě slyšel Mike NS1TA aktivující vrchol Hatchet Mountain W1/EM-020 (336 m, FN54JG, QRB 5990 km) ve státu Maine. Signály byly oboustranně na hranici čitelnosti, ale na spojení to stačilo. Byl jsem z toho nadšený a radost mi nemohla zkazit ani další dešťová přeháňka a čerstvý studený vítr. Dalším nadšencem na kopci, kterého jsem slyšel, byl Guru EA2IF/P na vrcholu San Martín EA2/NV-151 (715 m, IN92DP). Spojení nebylo těžké udělat a radost jsme z něj měli oba dva. Potom jsem ještě dal body třem stanicím v UR DX Contestu a znovu se přeladil na čtyřicítku.
Hatchet Mountain, Maine
Na čtyřiceti metrech jsem nejdřív zavolal Jürga HB9BAB/P z vrcholu Bürglenstutz HB/ZH-006 (915 m, JN47GG). Potom jsem dal výzvu a do deníku přidal dalších deset spojení, včetně s2s QSO s Mirkem S52CU/P z kopce Janče S5/BI-029 (792 m, JN76IB). Ještě jednou jsem se vrátil na dvacet metrů a jako tečku za úspěšnou aktivací jsem zavolal Janyho LZ1GJ/P vysílajícího z hory Kalojanov vrch LZ/RO-144 (833 m, KN22IA). Potom už jsem musel rychle balit, abych došel včas na vlak do Plzně. Rychlý pochod mě příjemně zahřál a vlak jsem přes malé zakufrování v lese přece jenom stihnul. Škoda, že kvůli nevlídnému počasí nad velkou částí Evropy nebylo na kopcích víc lidí, ale na výsledek si nemůžu stěžovat. Celkem 49 QSO (+3 další v závodě), pět amerických stanic a hlavně šest s2s spojení včetně prvního přes oceán stálo za námahu, mrznutí na kopci a dvě klíšťata, která jsem si z Bukové hory přinesl. Dušičková aktivace byla zároveň vhodnou příležitostí zavzpomínat na kamarády, kteří už nejsou. Možná by Radek OK1IBE, Jindra OK1XR, Jirka OK1AEZ a Jarda OK1WF ocenili takovou vzpomínku na kopci při vysílání víc než návštěvu hřbitova.
Druhou příležitostí zavysílat si ze SOTA vrcholu byl rodinný pochod na Kotel OK/PL-066. S dětmi a Gábinou jsem dojel vlakem do Kamenného Újezdu u Rokycan a odsud jsme procházkovým tempem zamířili na Kotel. Když jsme za Kamenným Újezdem zapadli do lesa, překvapila nás úroda hub. Julie by nepřenesla přes srdce, kdybychom je tam nechali, a tak jsme se výlet neplánovaně zpestřili krátkým houbařením. Kromě hub jsme museli sebrat i několik pěkných kusů oolitického ferolitu. Při sbírání hub dětem vytrávilo. Příznivé počasí nám umožnilo posadit se na prosluněné místo a posvačit. Potom už nic nebránilo tomu, abychom krásným lesem došli až na vrchol Kotle. Když jsme se vystřídali na rozhledně, natáhnul jsem na okraji lesa anténu a krátce jsem se ozval na čtyřiceti metrech. Horní okraj telegrafního úseku pásma byl zle zarušen vojenským radarem, ale nebylo kam uhnout, protože níž byl silný provoz stanic z LZ DX Contestu. I přes radarové rušení si můj slabý signál našlo sedm lovců a já si mohl započítat druhou krátkovlnnou aktivaci Kotle.

Po aktivaci jsem rodinu dál nezdržoval a bez otálení jsme se vydali na pochod do Rokycan. Z kopce se šlo dobře a na vlak jsme přišli s desetiminutovou rezervou. Užili jsme si krásný les v podzimních barvách a teď přemýšlím, kam vyrazíme příště.
SWL
Jeden večer jsem věnoval poslechu nesměrových radiomajáků. Zapisoval jsem dříve slyšené majáky a těšil jsem se na první novinku večera, protože jsem věděl, že bude mít na mém majákovém seznamu pořadové číslo 600. Říkal jsem si, že by to mohlo být něco „lepšího“, a splnilo se mi to. Po bulharském DWN-350 Devňa (1369 km), který slyším znovu po více než jedenácti letech, a vzdálenějším finském PSJ-352 Seinäjoki (1548 km) přichází BNA-353 Beni Amrane (1642 km) z Alžírska jako můj 600. slyšený maják. Další stovku načínám novinkou SGO-356 Sagunto (1516 km) ze Španělska. Opět přijímám íránský maják ARB-355 Ardabil (3101 km). Signál z Íránu je tentokrát slabší než minule, ale radost z něj mám i tak. Další dva nové francouzské majáky CVU-356 Castres-Mazamet (1051 km) a RNN-358 Roanne-Renaison doplňuje z jihu nový sardinský SME-357 Olbia Costa Smeralda (1032 km). Z východu se mi daří ulovit ruské BD-360 Bogdanovo (1831 km) a nově TS-360 Zadonsk (1852 km). Následují další dva nové majáky z Francie: NB-361 Bordeaux-Mérignac (1115 km) a PI-363 Poitiers-Biard. Poslední novinky večera jsou znovu z Ruska a Francie. Ruský NK-370 Nižněkamsk / Begiševo (2697 km) je vůbec mým nejvzdálenějším majákem z této země. Francouzský PY-372 Le Puy-Loudes je podstatně blíž, ale počítá se. S majáky se loučím poslechem vzdáleného finského KEM-373 Kemi-Tornio (1901 km).
Telegrafní provoz
Kromě vysílání z Bukové hory a Kotle jsem si telegrafní provoz užil hlavně při rozdávání bodů v CQ WW Contestu. Střídavě jsem ladil v pásmech 40 metrů a 20 metrů a občas jsem zkontroloval i 15 metrů. Na čtyřicítce jsem se s QRP výkonem dovolal i několika DXů: K3LR, NR4M, RM9A, W3LPL, EF8R, CR3DX, RX9AF, R9CW. Pěkně jsem slyšel ještě JE6RPM, JT5DX a PJ4A, ale na ty už můj slabý signál nestačil.
Na dvaceti metrech jsem mimo Evropu pracoval s Afrikou (3V8SS, CR3X, EF8R, CN3A), Asií (P33W, JH1GEX, 4X6FR, A44A, UB0A, TC3D, RW9DX, RM9A, RN9T, UN9L, R9TV, RC9J, RL8C, TA4/OH2KW, RM9I, TC0F, R9LY, RT8U, RA9P) a Severní Amerikou (K5ZD, WW4LL, K1TTT, KC1XX, W3LPL, N3ER, W3UA, W2FU, N5DX). Marně jsem volal 9K2NO, A61EK, HS0ZAR, VU2CPL.
Na patnácti metrech jsem udělal jenom pár spojení, přičemž kromě dvou evropských stanic to byly samé DX stanice: UP0L, 4X6FR, 4Z5ML, CR3W, UA9TF, CN3A, EA8/IK1PMR, EF8R, PR4T, CR3DX, 4X2M. Bohužel mě neslyšely 3B8M a V55A.
Po několikahodinovém rozdávání bodů v největším KV závodu je můj QRP deník bohatší o 17 nových DX stanic a 25 nových prefixů pro WPX CW (3Z100, 4U25, DD7, ED1, EE3, EM2, ER4, IO5, IR4, OG1, OG70, PC5, PR4, RL8, RT8, SO9, SQ8, TC0, UB0, UV1, WW4, YL7, YQ8, YR8, YU2).
Závody
K vyhodnocení jsem poslal deník z UR DX Contestu s celými třemi spojeními a 42 body v kategorii SOAB QRP MIX. V odeslaném deníku z telegrafní části CQ WW DX Contestu mám 257 spojení a 37.440 bodů v kategorii QRP All Bands.