Vandr po Hřebenech: Plešivec OK/ST-015 & Studený vrch OK/ST-014

Na víkend prodloužený o volný pátek 28. září jsme s mojí XYL a našimi kamarády Martinem a Radkou plánovali dvoudenní vandr. Počítal jsem s vandrem bez rádia, ale když jsme se dohodli, že vyrazíme na Hřebeny a do trasy jsme zahrnuli tři SOTA vrcholy, neodolal jsem a přibalil do už tak plné krosny dvoumetrovou FM ručku a potřebné příslušenství.
Na rozdíl od předchozích dvou víkendů nebyla tentokrát předpověď počasí moc příznivá. Nenechali jsme se však odradit a ve sváteční pátek jsme vyrazili vlakem k úpatí Hřebenů. V Jincích nás přivítal intenzivní déšť a tak jsme přesun do Rejkovic, odkud měl začít pochod na vrchol Plešivce, odložili o dvě hodiny a zamířili do místní hospody na snídani a poradu o dalším postupu. Než jsme dojedli výborné topinky a zapili je horkým grogem, déšť skoro ustal. Dál jsme neváhali, vlakem dojeli do Rejkovic a hurá na Plešivec.

Lesní cesta na Plešivec místy připomíná horský potůček, ale vytrvale stoupáme a podle potřeby oblékáme a zase svlékáme ponča. Na vrcholu Plešivce je přístřešek jako dělaný na vysílání. Hned se pouštím do skládání čtyřprvkové Yaginy, anténu nasazuji na klacek a klacek na pahýl stromu. Zapínám ručku a na 145.525 MHz dávám výzvu. Moje XYL Zuzka se sama od sebe ujímá funkce živého rotátoru. První tři spojení jsou hotová za šest minut. Opět začíná pršet. Doufám, že rychle udělám čtvrté spojení a budeme moci pokračovat v pochodu. Ale nedaří se. Dávám jednu výzvu za druhou, Zuzka mokne a podle mých pokynů pilně točí anténou. Nikdo ale nevolá. Martin s Radkou svačí a navzdory dešti trpělivě čekají, až navážu čtvrté spojení. Trn z paty mi po pětatřiceti minutách tahá svým zavoláním OK1AVV. Mám radost, že je aktivace OK/ST-015 úspěšná, ale snad ještě víc mě těší, že dál nemusím zdržovat účastníky vandru a můžeme se pohnout kupředu.


Z vrcholu Plešivce si jdeme prohlédnout Smaragdové jezírko a Viklan. Cestou si opět několikrát oblékáme a svlékáme ponča. Déšť už není tak intenzivní jako ráno, ale vzdát se nechce. Od Viklanu se vracíme na hřebenovou trasu a míříme k Písku (OK/ST-011), kde chceme přenocovat a který bych rád aktivoval. Na severní úbočí Písku přicházíme v podvečer. Martin navrhuje nocleh v malém srubu schovaném v lese. Jelikož je půda nacucaná vodou a všichni máme po deštivém dni mokré kalhoty a vlhké boty, jsme všichni čtyři pro srub. Zbývá maličkost – najít ho. Hledání srubu je na Martinovi, který jako jediný z nás zná jeho polohu. Bohužel na jednom rozcestí špatně odbočujeme a tím začíná naše bloudění po úbočí Písku. Čas běží, světla ubývá, ale srub ne a ne najít. Jak by se nám teď hodily dvě hodiny, které jsme ráno museli kvůli dešti prosedět v Jincích. Nakonec nezbývá než zavolat dalšímu kamarádovi o radu. S jeho navigační pomocí konečně srub objevujeme.


Po tmě a v mlze lezeme malými vrátky do srubu. Je to dobré, nikdo tu nenocuje. Holky zatápějí v kamnech, Martin a já jdeme pro ven pro mokré soušky. Večeříme, sušíme oblečení, popíjíme horký čaj a brzy zalézáme do spacáků. Před usnutím přemýšlím o aktivaci Písku OK/ST-011. Když si spočtu, kolik času bych potřeboval na cestu na vrchol, na vysílání a zpáteční cestu a porovnám to s naším sobotním plánem, rozhoduji se aktivaci Písku odložit na některou z příštích výprav.


Počasí v sobotu ráno vypadá nadějně. Doplňujeme ve srubu dřevo, které jsme spálili, balíme a po snídani vyrážíme dál. Volíme cestu přes Kuchyňku, odkud je krásný rozhled do širokého okolí. Viditelnost je nesrovnatelně lepší než v pátek a je vidět i Temelínská elektrárna. Po třech hodinách pochodu přicházíme na vrchol Studeného vrchu OK/ST-014. V přízemí kamenné rozhledny provozuje mladá dvojice občerstvení. Občerstvujeme se a ptám se na možnost vysílat z vrcholu rozhledny. Dostává se mi odpovědi, že to není problém a že už z rozhledny ráno někdo vysílal. Na nic nečekám a táhnu po strmých schodech vysílací výbavu. Rozhledna má plochou střechu, ochoz, ke kterému lze přimontovat anténu, prostě místo na vysílání jako dělané. Na rozhlednu za mnou šplhá Zuzka a opět se ochotně ujímá funkce živého rotátoru. Zapínám ručku a dávám výzvu. Po patnácti minutách mám tři spojení a snažím se o čtvrté. Jako čtvrtý volá Mirek OK1CYC/P ze sousedního SOTA vrcholu Brdo OK/ST-024. Stejně jako o týden dříve spolu děláme SOTA/SOTA QSO. Dozvídám se, že Mirek je tím neznámým hamem, který několik hodin přede mnou aktivoval Studený vrch. Potom pokračoval na Lišku OK/ST-016, ale odsud bohužel udělal jedno jediné spojení. A teď se pokouší spravit si chuť na Brdu. Po Mirkovi dělám ještě dvě spojení, potom mu přenechávám kmitočet, vypínám rádio a slézáme z rozhledny. Úspěšnou aktivaci Studeného vrchu završuji obědem a zapíjím čajem.


Ze Studeného vrchu sestupujeme se Zuzkou do údolí na vlak, zatímco Martin s Radkou pokračují ještě kus po Hřebenech. Máme dost času, užíváme si sluníčko a cestu pěkným lesem.

Vandr po Hřebenech se povedl. Jsem rád, že jsme se nedali odradit počasím a že jsem si s sebou vzal rádio. Děkuji mojí XYL Zuzce za velkou podporu a pochopení, Martinovi a Radce za trpělivost, Tomášovi OK1JRA za zapůjčení FM ručky a akumulátoru a všem protistanicím za spojení!