Od rozjetí programu SOTA v OK jsem se těšil na vysílání z kopce v zimních podmínkách. Podobně postižený je i Tomáš OK1JRA a tak jsme společně naplánovali první zimní SOTA provoz. Vyhlíželi jsme polovinu prosince a s ní počátek dvouměsíčního období, ve kterém platí na českých vrcholech zimní bonus.
Podmínkou získání zimního bonusu je výška kopce minimálně 700 m.n.m., tj. kopec musí být minimálně „šestibodový“. Z možných kandidátů snadno dostupných z Plzně vybíráme vrchol Běleč OK/PL-036, který se vypíná nad Švihovem a jeho pěkným hradem. Datum je jasné hned – neděle 16. prosince. Protože chceme udělat nějaká spojení ve VKV Provozním aktivu a také proto, že se stmívá už hodně brzy, stanovujeme odjezd z Plzně vlakem v 8:10. Tímhle načasováním odjezdu má znepříjemněné ráno Tomáš JRA, kterému nezbývá nic jiného než být v Plzni už dvě hodiny před odjezdem. Volný čas na nádraží Tomáš využívá ke konzumaci dostatečného množství kávy, aby definitivně probudil svoje dobře živené tělo a jako prémii poznává všechny přítomné bezdomovce.
Padesát minut ve vlaku uteklo jako nic a v devět jsme ve Švihově. Z nádraží koukáme na cíl naší výpravy. Horní polovina Bělče je pěkně pocukrovaná námrazou a vrchol se ztrácí v nízké oblačnosti. Vytahujeme mapu a vyrážíme na pochod. Až na okraj Švihova sledujeme modrou turistickou značku, na samotný kopec stoupáme po neznačených lesních cestách a chvílemi i necestách. Ale stoupání není nijak prudké, kolem nás je krásný převážně listnatý les ozdobený námrazou, teplota se drží pár stupňů pod nulou a výstup je tím pádem příjemnou procházkou. Celé dvě hodiny cesty na vrchol jako obvykle kecáme o všem možném …
Na vrcholu Bělče objevujeme čihadlo a tím je vyřešena otázka kde vybudovat vysílací pracoviště. Izolační páskou připevňujeme transceiver BMT 226 k čihadlu a vedle rádia zavěšujeme akumulátor. Zjišťujeme, že postrádáme napájecí kabel s konektory, které pasují k rádiu i k akumulátoru. Se slzou v oku musím u transceiveru ušmiknout napájecí konektor a použít dráty bez konektorů. Ale stanou se horší věci. Při montáži antény se ke studenému hliníku krásně lepí prsty, ale ani to nás nemůže zastavit. Ještě postavit náš lehký expediční stožárek, rozdělat ohýnek a jsme QRV. Hluboce se nadechuji a zapínám rádio. Je to dobré, polaritu jsme trefili a rádio hraje! První zimní SOTA provoz rozjíždí Tomáš JRA. Po povinných čtyřech spojeních mi předává žezlo a jde přiložit na oheň. Velkou radost mi dělá hned první spojení s OL70AMYD. Nečekal jsem, že narazíme na tuhle speciální stanici připomínající smutnou událost z roku 1937. Po čtvrthodině našeho provozu končí Provozní aktiv a CW/SSB část 2m pásma se vylidňuje. Teploměr ukazuje necelé čtyři stupně pod nulou. Je čas zahřát se teplou polévkou. Na oheň putuje ešus s vodou a za chvilku si zaléváme čínské polévky vylepšené česnekem a špekem. Nudle nabírám místo lžíce klacíkem, ale chutná mi a to je hlavní. Po svačině se ozýváme provozem FM. Moc zájemců o QSO není, ale aspoň si můžeme s každým popovídat a popřát mu hezké svátky. Při spojení s Mirkem OK1GV vzpomínáme na Radka OK1IBE a naše vysílání z přírody.
Poslední spojení děláme s Otou OK1DBF. Máme splněno, začíná nám být chladno a čeká nás zpáteční cesta, kterou bychom rádi absolvovali ještě za světla, a proto vypínáme rádio a končíme. Nad ohněm sbíráme teplo na cestu, balíme krosny a po uhašení ohně a úklidu přechodného pracoviště opouštíme vrchol Bělče. Cestu z kopce zvládáme o půl hodiny rychleji než výstup, opět probíráme všechno možné a máme radost z parádního zimního radiového blbnutí. Vlak do Plzně je plný lyžařů a snowboardistů vracejících se ze Šumavy. S naším vysílacím nádobíčkem, oblečením provoněným ohněm a podivnou řečí se zkratkami a Q-kódy trochu vybočujeme, ale na to už jsme si dávno zvykli, hi.
Později doma zjišťujeme, že naše aktivace Bělče byla opravdu první zimní SOTA aktivací v OK. Určitě nebude poslední. Brzy NSL z další zimní výpravy!
Žádné komentáře:
Okomentovat