5. 5. 2011

Vandr po jižních Brdech (Nad Maráskem OK/PL-025, Třemšín OK/ST-003)

Na přelomu dubna a května jsme s Romanem podnikli další vandr, tentokrát po jižní části Brd. Ráno jsme z Plzně dojeli autobusem do Míšova a po malém občerstvení začal pochod na kopec Nad Maráskem OK/PL-025. Počasí nám přálo a za celou cestu na vrchol na nás nespadla ani kapka. Odměnou za námahu byl pěkný výhled z vrcholové skály směrem na jihozápad. V lese obklopujícím vrchol jsme mezi dva stromy zavěsili dipól 2x10 m a po propojení antény, rádia, akumulátoru a pastičky už vysílání nic nebránilo. Podmínky za moc nestály a signály měly hluboké úniky, ale aktivace se podařila. Zatímco já vysílal, Roman si prohlédl okolí vrcholu. Po půlhodině provozu jsem rádio vypnul a začali jsme balit. Oblohu ozdobily bouřkové mraky, ale bouřka nás minula.

I tady Mistr nebyl ...

Roman na vrcholu Nad Maráskem

Dalším kopcem v plánu byl Třemšín OK/ST-003. Blížili jsme se k němu po žluté značce a byli jsme s Romanem tak zabráni do hovoru, až jsme na jednom místě nedaleko Třemšínu žlutou ztratili. Za chvíli jsme se sice na žlutou značku vrátili, ale nebyla to cesta na Třemšín, nýbrž na Kobylí hlavu. To nám bohužel došlo až po dvou kilometrech u rozcestníku na Hengstu. Zakleli jsme, udělali čelem vzad a stejnou cestou jsme se vrátili na místo, kde jsme špatně odbočili. Na druhý pokus jsme cestu na vrchol Třemšínu trefili. Protože nám čtyřkilometrová zacházka trochu nabourala časový plán a byli jsme hladoví, posvačili jsme pěkném místě ještě pod vrcholem. Potom začalo poprchávat a sem tam spadla i malá kroupa, ale stihli jsme dojít na Třemšín dřív než začal opravdový déšť.

Cestou na Třemšín

CQ SOTA DE OK1NF/P (Třemšín)

Přeháňku jsme přečkali pod přístřeškem a když největší déšť pominul, natáhli jsme anténu a připravili pohodlné vysílací pracoviště. Pustil jsem se do vysílání, Roman mě chvilku sledoval a potom na ještě teplém ohništi rozdělal ohýnek. To bylo příjemné, protože začalo foukat a citelně se ochladilo. Jakmile jsem uspokojil hlavní nápor lovců, moc rád jsem si nad ohýnkem ohřál prokřehlé ruce. Dál jsme se na vrcholu nezdržovali a pokračovali jsme v pochodu. Výstupem na Třemšín skončila první část cesty, teď nás čekal sestup z Brd směrem k Přebudovu. Drželi jsme jihozápadní směr a zpříjemňovali si pochod Romanovo pemikanem. Chvílemi svítilo sluníčko, chvílemi se obloha mračila, ale déšť se nám vyhýbal.

Na návštěvě

S večerem jsme se přiblížili k Přebudovu. Zastavili jsme se v archeologickém táboře, kde byl Romanův syn Milan s několika kamarády. Vypili jsme s nimi u ohně jedno pivo a potom nás Milan doprovodil do místa našeho noclehu. Cestou jsme ještě u studánky doplnili zásoby vody a v lese u přepychového přístřešku jsme s chutí shodili krosny ze zad. Sedmadvacetikilometrový pochod nás příjemně unavil a taky vyhladověl. Za krátkou chvíli už vesele plápolal oheň a nad ním se opékaly buřty. Večeři jsme zapili pivem z plechovky a hodinu před půlnocí jsme pod přístřeškem usnuli spánkem spravedlivých.

Přepychový nocleh v lese

Sváteční prvomájové jitro jsme přivítali vydatnou snídaní a horkým čajem. Kromě chleba se salámem jsme vyzkoušeli „americké kádéčko“ alias MRE. Nebylo špatné. Sbalili jsme spaní, uklidili a vyrazili jsme na vlak do Životic. Pět kilometrů na zastávku jsme ušli s časovou rezervou a tak jsme si na zastávce ještě stihli uvařit čaj. Motoráček přijel podle jízdního řádu a dovezl nás do Nepomuku. Tam jsme sedli na rychlík do Plzně a v Plzni na vlak do Domažlic. Krátce po poledni jsme byli doma. Byl to krásný vandr a už máme několik nápadů kam se podívat příště.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Pěkný článek. Koukám, že to míjení odboček se ujalo :-)
Radek OK1MRK