25. 9. 2013

Odešla telegrafistka ...

Minulý týden mě zarmoutila zpráva o tom, že ve čtvrtek 19. září 2013 zemřela Olga Pecherová, OK1CAM. Znal jsem Olgu jako věčně usměvavou radioamatérku milující telegrafní provoz na krátkých vlnách. Takových žen mezi radioamatéry není mnoho ani v OK ani ve světě a tak, když jsme Olgu v červnu roku 2011 s Jindrou OK1XR navštívili, vyptával jsem se jí na detaily jejího radioamatérského života. Po mém slibu, že nic z toho, co mi poví, nebudu publikovat za jejího života, se Olga rozpovídala. Bohužel od minulého čtvrtku je slib splněn a můžu zveřejnit životní příběh radioamatérky, která na amatérských pásmech telegrafovala téměř šedesát let. 
Olga OK1CAM jak ji pamatuji ...
 
Olga pocházela z vesnice Velké Ripňany v okrese Topoľčany na západním Slovensku, kde se narodila v roce 1939 jako Olga Podhajská. Tam také ve svých šesti letech přišla poprvé do kontaktu s radiotelegrafií, když se na jaře 1945 po přechodu fronty usadili v místní škole telegrafistky Rudé armády. I po šestašedesáti letech si Olga vybavovala, jak jí táta vzal do školy, aby viděla ruské telegrafistky při práci, a jak jí jedna telegrafistka nasadila na hlavu sluchátka a nechala ji chvíli poslouchat „pípání“. O necelých deset let později začala Olga navštěvovat svazarmovský jezdecký oddíl, ale u koní dlouho nevydržela. Hned zpočátku jí kůň shodil ze sedla a to prý Olgu tak namíchlo, že se na milé koně vykašlala. Náhrada za koně přišla vzápětí. Jakýsi Janko Polák přivedl Olgu do radioklubu v Topoľčanech, a aniž by to tehdy Olga tušila, bylo tím rozhodnuto o jejím koníčku na celý život. V Nitře úspěšně absolvovala školení RO. Školil je voják Janko Remeň a Olga vzpomínala, že na ně prý byl přísný (jako remeň), ale zároveň jim dával užitečné rady ohledně provozu na amatérských pásmech. S průkazem radiového operátora v kapse vysílala Olga z kolektivní stanice Topoľčanského radioklubu OK3KFO. Vysílala tak pilně, až jí cca po dvou letech Jozef Krčmárik OK3DG řekl, že je načase, aby získala vlastní koncesi. Stalo se a v roce 1959 Olga obdržela povolení se značkou OK3CAM.
Po úspěšném absolvování střední zdravotnické školy dostala Olga umístěnku do Prievidzi. Kromě toho, že v Prievidzi pracovala jako zdravotní sestra, začala Olga docházet do místního radioklubu. V Prievizdi se ale Olga moc dlouho neohřála. Ještě v Topoľčanech potkala Tibora Halló OK1AER. Toho si posléze vzala a odešla s ním v roce 1960 do Tábora, kam byl Tibor jako voják převelen. V Táboře žila Olga do roku 1967, pracovala jako zdravotní sestra na ortopedii a vysílala pod značkou OK1CAM. Manželství s Tiborem OK1AER ale zkrachovalo a následovala další životní etapa. Olga se znovu vdala, tentokrát za Ivana Říhu OK1PR, zvaného podle značky Pérák. S Ivanem žila v Písku a pracovala nejdřív na chirurgii a potom na plicním oddělení. Kromě toho Olga působila nějakou dobu jako tajemník Okresního výboru Svazarmu v Písku a měla na starost radiový orientační běh a moderní víceboj telegrafistů. Bohužel ani manželství s Pérákem nevydrželo. V roce 1984 Olga odchází z Písku do Nezvěstic. Do třetice všeho dobrého i zlého se vdává a bere si Pavla Pechera OK1SM. Manželství s Pavlem trvá do roku 2001, kdy Pavel ve svých 58 letech umírá. V Nezvěsticích Olga pracovala až do odchodu do důchodu jako terénní zdravotní sestra na geriatrii. To obnášelo pravidelné návštěvy pacientů v blízkých i vzdálenějších vesnicích. Svoje pacienty Olga obcházela většinou pěšky a láska k pěšímu pohybu Olze zůstala i v důchodu.
 
Fotka OK1CAM z Amatérského radia 5/1961
 
Po sedmdesátce už Olgu péče o domek a zahradu zmáhala natolik, že se odstěhovala do nezvěstického Domu klidného stáří. Tam měla svojí garsoniéru, včetně balkonu a nezbytného radiového koutku. Jakmile jí Ota OK3MO a Jindra OK1XR natáhli z balkonu na opačný konec zahrady drátovou anténu, byla Olga QRV i ze svého posledního QTH a po nocích s chutí bušila do ručního klíče. Klapání způsobené tím, že měla na klíči nastavený zdvih snad 7 mm, tlumila jednoduše – podložila klíč starým callbookem. Na stěně nad psacím stolem s rádiem měla pověšenou mapu světa a špendlíky s barevnými vlaječkami si na mapě vyznačovala místa, se kterými měla spojení. Zelené praporky znamenaly snadné spojení a oranžové praporky připomínaly spojení, u kterých se (dle svých slov) nadřela. Vysílání si Olga užívala, dokud jí to dovolovalo zdraví. Definitivní tečku za jejím životem udělala rakovina, které minulý týden ve věku 74 let podlehla.
Poslední hamshack OK1CAM
Vzhledem k tomu, na kolika místech v Československu Olga žila, mi to nedalo a zeptal jsem se jí, kde se jí líbilo nejvíc. Bez zaváhání mi s úsměvem odpověděla latinským rčením Ubi bene, ibi patria. (Kde je mi dobře, tam jsem doma.) Když jsem jí po takové odpovědi nedal pokoj, Olga se zamyslela a řekla mi, že Slovensko jí nikdy nechybělo a v Čechách jí k srdci nejvíc přirostl Písek. A přidala vzpomínku z mládí, kdy jako studentka střední zdravotnické školy četla Šrámkovy knihy, jejichž příběhy se často odehrávaly v Písku. Prý ji tehdy zajímalo, jak to asi v Písku vypadá, a protože v polovině padesátých let nebylo na slovenské vesnici možné dozvědět se o Písku něco víc, napsala Olga na národní výbor do Písku dopis, ve kterém vylíčila kdo je a co by chtěla vědět. K jejímu nemalému překvapení jí z Písku přišla odpověď. Předseda píseckého národního výboru poslal Olze fotky a další materiály. Tehdy samozřejmě Olgu ani ve snu nenapadlo, že v Písku prožije 17 let a bude na Písek vzpomínat i potom, co se z něj odstěhuje.

A ještě poslední vzpomínka, tentokrát radioamatérská. Olga mi vyprávěla, jak měla před časem spojení s jedním Američanem. Ten jí řekl, že mu počítač ukazuje, že měl před padesáti(!) lety spojení s OK3CAM a že to tehdy také byla YL stanice a operátorka se také jmenovala Olga a zeptal se jestli Olga OK3CAM náhodou není současná OK1CAM. Když Olga odpověděla kladně, nadšení Amíka neznalo mezí. A radost měla samozřejmě i Olga. Asi nemusím dodávat, že celá konverzace probíhala za použití telegrafie.

Jindra OK1XR dal dohromady pár dalších fotek Olgy OK1CAM, dostupné jsou v tomto albu.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Honzo díky. Perfektně napsáno, i když bych to raději četl tak o 10. let později. 73 Zdeněk, 1AR

Jindra OK1XR řekl(a)...

Honzíku, moc pěkně napsaný článek. http://slisik.rajce.idnes.cz/OK1CAM#
Můžeš doplnit odkaz na fotky? Dal jsem je na Rajče.
Vy 73! Jindra OK1XR

František Janda řekl(a)...

Gratuluji ke skvěle a bezchybně napsanému nekrologu!
Olgu jsem znal od svého krátkého působení v Písku. Fascinovalo mne na ní, že vždy naprosto přesně věděla co chce i co nechce a navíc se podle toho řídila.
Dobře jsem si rozuměli i s +OK1SM a tak vím, jak byli oba rádi, že se vzájemně našli.
73 de Franta, OK1HH

František Janda řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.