Minulý
týden mě zarmoutila zpráva o tom, že ve čtvrtek 19. září 2013 zemřela Olga
Pecherová, OK1CAM. Znal jsem Olgu jako věčně usměvavou radioamatérku milující
telegrafní provoz na krátkých vlnách. Takových žen mezi radioamatéry není mnoho
ani v OK ani ve světě a tak, když jsme Olgu v červnu roku 2011
s Jindrou OK1XR navštívili, vyptával jsem se jí na detaily jejího
radioamatérského života. Po mém slibu, že nic z toho, co mi poví, nebudu
publikovat za jejího života, se Olga rozpovídala. Bohužel od minulého čtvrtku je
slib splněn a můžu zveřejnit životní příběh radioamatérky, která na amatérských
pásmech telegrafovala téměř šedesát let.
Olga OK1CAM jak ji pamatuji ...
Olga
pocházela z vesnice Velké Ripňany v okrese Topoľčany na západním Slovensku,
kde se narodila v roce 1939 jako Olga Podhajská. Tam také ve svých šesti
letech přišla poprvé do kontaktu s radiotelegrafií, když se na jaře 1945
po přechodu fronty usadili v místní škole telegrafistky Rudé armády. I po
šestašedesáti letech si Olga vybavovala, jak jí táta vzal do školy, aby viděla
ruské telegrafistky při práci, a jak jí jedna telegrafistka nasadila na hlavu
sluchátka a nechala ji chvíli poslouchat „pípání“. O necelých deset let později
začala Olga navštěvovat svazarmovský jezdecký oddíl, ale u koní dlouho
nevydržela. Hned zpočátku jí kůň shodil ze sedla a to prý Olgu tak namíchlo, že
se na milé koně vykašlala. Náhrada za koně přišla vzápětí. Jakýsi Janko Polák
přivedl Olgu do radioklubu v Topoľčanech, a aniž by to tehdy Olga tušila, bylo
tím rozhodnuto o jejím koníčku na celý život. V Nitře úspěšně absolvovala
školení RO. Školil je voják Janko Remeň a Olga vzpomínala, že na ně prý byl
přísný (jako remeň), ale zároveň jim dával užitečné rady ohledně provozu na
amatérských pásmech. S průkazem radiového operátora v kapse vysílala
Olga z kolektivní stanice Topoľčanského radioklubu OK3KFO. Vysílala tak
pilně, až jí cca po dvou letech Jozef Krčmárik OK3DG řekl, že je načase, aby
získala vlastní koncesi. Stalo se a v roce 1959 Olga obdržela povolení se značkou
OK3CAM.
Po
úspěšném absolvování střední zdravotnické školy dostala Olga umístěnku do
Prievidzi. Kromě toho, že v Prievidzi pracovala jako zdravotní sestra,
začala Olga docházet do místního radioklubu. V Prievizdi se ale Olga moc
dlouho neohřála. Ještě v Topoľčanech potkala Tibora Halló OK1AER. Toho si
posléze vzala a odešla s ním v roce 1960 do Tábora, kam byl Tibor
jako voják převelen. V Táboře žila Olga do roku 1967, pracovala jako
zdravotní sestra na ortopedii a vysílala pod značkou OK1CAM. Manželství
s Tiborem OK1AER ale zkrachovalo a následovala další životní etapa. Olga
se znovu vdala, tentokrát za Ivana Říhu OK1PR, zvaného podle značky Pérák.
S Ivanem žila v Písku a pracovala nejdřív na chirurgii a potom na
plicním oddělení. Kromě toho Olga působila nějakou dobu jako tajemník Okresního
výboru Svazarmu v Písku a měla na starost radiový orientační běh a moderní
víceboj telegrafistů. Bohužel ani manželství s Pérákem nevydrželo.
V roce 1984 Olga odchází z Písku do Nezvěstic. Do třetice všeho
dobrého i zlého se vdává a bere si Pavla Pechera OK1SM. Manželství
s Pavlem trvá do roku 2001, kdy Pavel ve svých 58 letech umírá.
V Nezvěsticích Olga pracovala až do odchodu do důchodu jako terénní zdravotní
sestra na geriatrii. To obnášelo pravidelné návštěvy pacientů v blízkých i
vzdálenějších vesnicích. Svoje pacienty Olga obcházela většinou pěšky a láska
k pěšímu pohybu Olze zůstala i v důchodu.
Fotka OK1CAM z Amatérského radia 5/1961
Po
sedmdesátce už Olgu péče o domek a zahradu zmáhala natolik, že se odstěhovala
do nezvěstického Domu klidného stáří. Tam měla svojí garsoniéru, včetně balkonu
a nezbytného radiového koutku. Jakmile jí Ota OK3MO a Jindra OK1XR natáhli
z balkonu na opačný konec zahrady drátovou anténu, byla Olga QRV i ze
svého posledního QTH a po nocích s chutí bušila do ručního klíče. Klapání
způsobené tím, že měla na klíči nastavený zdvih snad 7 mm, tlumila
jednoduše – podložila klíč starým callbookem. Na stěně nad psacím stolem
s rádiem měla pověšenou mapu světa a špendlíky s barevnými vlaječkami
si na mapě vyznačovala místa, se kterými měla spojení. Zelené praporky
znamenaly snadné spojení a oranžové praporky připomínaly spojení, u kterých se
(dle svých slov) nadřela. Vysílání si Olga užívala, dokud jí to dovolovalo
zdraví. Definitivní tečku za jejím životem udělala rakovina, které minulý týden
ve věku 74 let podlehla.
Poslední hamshack OK1CAM
Vzhledem
k tomu, na kolika místech v Československu Olga žila, mi to nedalo a
zeptal jsem se jí, kde se jí líbilo nejvíc. Bez zaváhání mi s úsměvem odpověděla
latinským rčením Ubi bene, ibi patria. (Kde je mi dobře, tam jsem doma.) Když
jsem jí po takové odpovědi nedal pokoj, Olga se zamyslela a řekla mi, že
Slovensko jí nikdy nechybělo a v Čechách jí k srdci nejvíc přirostl
Písek. A přidala vzpomínku z mládí, kdy jako studentka střední
zdravotnické školy četla Šrámkovy knihy, jejichž příběhy se často odehrávaly
v Písku. Prý ji tehdy zajímalo, jak to asi v Písku vypadá, a protože
v polovině padesátých let nebylo na slovenské vesnici možné dozvědět se o
Písku něco víc, napsala Olga na národní výbor do Písku dopis, ve kterém
vylíčila kdo je a co by chtěla vědět. K jejímu nemalému překvapení jí z Písku
přišla odpověď. Předseda píseckého národního výboru poslal Olze fotky a další
materiály. Tehdy samozřejmě Olgu ani ve snu nenapadlo, že v Písku prožije
17 let a bude na Písek vzpomínat i potom, co se z něj odstěhuje.
A ještě poslední vzpomínka, tentokrát radioamatérská. Olga mi vyprávěla, jak měla před časem spojení s jedním Američanem. Ten jí řekl, že mu počítač ukazuje, že měl před padesáti(!) lety spojení s OK3CAM a že to tehdy také byla YL stanice a operátorka se také jmenovala Olga a zeptal se jestli Olga OK3CAM náhodou není současná OK1CAM. Když Olga odpověděla kladně, nadšení Amíka neznalo mezí. A radost měla samozřejmě i Olga. Asi nemusím dodávat, že celá konverzace probíhala za použití telegrafie.
Jindra OK1XR dal dohromady pár dalších fotek Olgy OK1CAM, dostupné jsou v tomto albu.
A ještě poslední vzpomínka, tentokrát radioamatérská. Olga mi vyprávěla, jak měla před časem spojení s jedním Američanem. Ten jí řekl, že mu počítač ukazuje, že měl před padesáti(!) lety spojení s OK3CAM a že to tehdy také byla YL stanice a operátorka se také jmenovala Olga a zeptal se jestli Olga OK3CAM náhodou není současná OK1CAM. Když Olga odpověděla kladně, nadšení Amíka neznalo mezí. A radost měla samozřejmě i Olga. Asi nemusím dodávat, že celá konverzace probíhala za použití telegrafie.
Jindra OK1XR dal dohromady pár dalších fotek Olgy OK1CAM, dostupné jsou v tomto albu.
4 komentáře:
Honzo díky. Perfektně napsáno, i když bych to raději četl tak o 10. let později. 73 Zdeněk, 1AR
Honzíku, moc pěkně napsaný článek. http://slisik.rajce.idnes.cz/OK1CAM#
Můžeš doplnit odkaz na fotky? Dal jsem je na Rajče.
Vy 73! Jindra OK1XR
Gratuluji ke skvěle a bezchybně napsanému nekrologu!
Olgu jsem znal od svého krátkého působení v Písku. Fascinovalo mne na ní, že vždy naprosto přesně věděla co chce i co nechce a navíc se podle toho řídila.
Dobře jsem si rozuměli i s +OK1SM a tak vím, jak byli oba rádi, že se vzájemně našli.
73 de Franta, OK1HH
Okomentovat