Activity Report – léto 2020

V létě se mi podařilo aktivovat několik SOTA vrcholů ve čtyřech krajích, rozdat body v závodech od středních vln po velmi krátké vlny, získat dvě nové volací značky a hlavně být u toho, když Julie projevila přání vyzkoušet si vysílání.

Koncese

Čas běží a na začátku léta to bylo už deset let, co jsem ve Friedrichshafenu úspěšně složil zkoušky k získání americké radioamatérské koncese. Tím pádem přišel čas prodloužit platnost koncese AE7HL. Trochu jsem se zapotil, než jsem toho byl v elektronickém systému FCC pro správu koncesí schopen, ale nakonec se to těsně před vypršením platnosti mojí koncese podařilo. Když už jsem měl v americké byrokracii prošlápnutou pěšinku, napadlo mě, že bych mohl zkusit požádat o změnu značky AE7HL, která není ideální ani pro telegrafní ani pro fonický provoz. Nastudoval jsem jak a kdy se o novou značku žádá a jaké značky ve formátu 1x2 (jedno písmeno v prefixu a dvě v sufixu) jsou nebo v nejbližší době budou volné. Do oka mi padla zejména značka K4NF, která by v rámci možností připomínala moji domácí volačku OK1NF, ale bylo mi jasné, že šance ji získat jsou minimální. Nicméně jsem to zkusil a k mému velkému překvapení mi skutečně byla vystavena koncese se značkou K4NF.

Nějakou dobu už jsem také přemýšlel o tom, že by nebylo marné mít v šuplíku klubovou značku zejména pro případ, kdyby si někdo z rodiny nebo okolí chtěl zkusit amatérské vysílání. V červenci jsem od přemýšlení přešel k činu. Vyhlédl jsem si značku OK1KDN, protože mi její sufix připomíná Kadaň. Zkusil jsem si ji zahrát na klíči a vyslovit česky i anglicky a přesvědčil jsem se, že je použitelná. Jakmile jsem si na ČTÚ ověřil, že je OK1KDN volná, zaplatil jsem poplatek a odeslal žádost. V zákonné lhůtě mi koncese přišla, ale bohužel s chybou ve značce vedoucího operátora (OK1FN místo OK1NF). Tak jsem zase žhavil telefon a psal maily. Druhé kolo už se povedlo a od začátku srpna existuje klubová značka OK1KDN s trvalým stanovištěm v Kadani.

QSL

V letní várce lístků z QSL služby bylo 366 g QSL pro OK1NF a OK1-34856. Za navázaná s2s spojení mi lístek poslali Jochen OE/DL4KCA/P a Jarek SP9MA/P, dále mi z Evropy přišly lístky od příležitostných stanic TM40CDXC, TM4RUM, LY783SUN, R18BRA a R18ESP. Radost mi udělaly také QSL od DX stanic JA9ALR, JA9BFN, JF1LBM, JF3KON, JI4POR, RU9CK a UA9SIX. Nově mám potvrzeny prefixy R18, RG4, SN7, SQ3, TM40 pro WPX CW a F8, JA9, JF3, JI4, LY783, RU9, SP1, SQ4, TM4 pro WPX Digital.

Pro posluchačský DXCC mám potvrzeno Maroko na 40 metrech, pro PACC sedm nových nizozemských stanic (PA3GCU, PA3HFJ, PA3JD, PA4GDR, PA5JD, PD3KWS, PE5O), pro RDA čtyři nové ruské rajóny (AR-05 Korjažma, SM-12 Jelnický rajón, SR-02 Kirovský rajón Samary, SR-04 Kujbyševský rajón Samary) a pro WPX šest nových prefixů (B4, ER52, OL85, PD3, SK4, SO40). Posluchačský report mi potvrdily příležitostné stanice ER52MOM, II2IAOG a SO40SONDA, DX stanice B4TB, CN2AA, R9LY, R9MAV, R9MJ, RA0LMK a osmnáct nových stanic z Japonska. Do sbírky OK stanic mi přibyly lístky od Davida OK3EE, jubilanta Zdeňka OL85ABU (85 let OK2ABU) a cykloexpedice OL7CX/P (Jeseníky 2009). Lístek OL7CX/P mi po devíti letech vypsal Láďa OK1FRT. Možná to udělal při vyřizování nahromaděných restů, protože při jeho vyplňování už nejspíš věděl, že se blíží jeho konec. To mě napadlo až zpětně, když se v polovině září objevila zpráva, že Láďa po dlouhé nemoci zemřel. (Bohužel nebyl jediným amatérem a fajn člověkem, který na konci léta odešel. Stejný osud potkal také zarytého telegrafistu a QRPíře Tondu Nauče OK1AHB z Příbrami a prvotřídního CW operátora Honzu Stejskala OK1AVG z Prahy.)

Přišla mi také řada direktů. Spojení mi tímto způsobem potvrdili Tonda OK7CM a Patrick ON4BCA. Oběma jsem samozřejmě odpověděl stejným způsobem. Posluchačské reporty mi direktem z USA potvrdili Rick AA5TL (OR), Tom K1FR (VA), Ed KC2LM (NM), Rob KM4POP (FL) a Mike W1SS (MA), z Evropy Frank LX1FF a Dick PA1DI a od nás Jirka OK1JDJ, Vašek OK6N (OK2PTS) a Venca OK2PXJ, který mi kromě svého lístku potvrdil i poslech příležitostné stanice OL75CARBON připomínající 75. výročí paradesantního výsadku skupiny CARBON na jaře roku 1944.

SOTA

Prvním SOTA vrcholem, který jsem v létě aktivoval, byla Jelení hora OK/US-001 (993 m, JO60NL). Došel jsem na ní pěšky ze sousední Lysé hory, kde jsme se sešli s kamarády o prvním červencovém víkendu na Polním dnu. Po prvním spojení zareagoval na moji telegrafní výzvu na 40 metrech Josef OK1FKD/P z Lysé hory OK/US-008 (875 m, JO60OK) a udělali jsme svým způsobem kuriózní s2s spojení. Druhé s2s QSO se povedlo s Kurtem HB9AFI/P z vrcholu Horntube HB/BE-144 (1994 m, JN36QL). Celkem jsem do deníku zapsal patnáct spojení a návštěvu Jelení hory jsem svým vysíláním zpestřil asi deseti turistům z Německa.

Druhým SOTA vrcholem aktivovaným při Polním dnu byla Lysá hora OK/US-008 (875 m, JO60OK), odkud jsem v neděli dopoledne udělal dvacet spojení. Protože jsem měl po vystřídání v závodě dost času, mohl jsem se věnovat i hledání aktivátorů na pásmu. Díky tomu se mi povedlo udělat celkem s2s spojení s Markem HB9DBM/P na Ruswilerberg HB/LU-027 (851 m, JN47BC), Jarkem SP9MA/P na Łosek SP/BZ-056 (868 m, JN99QP), Zolim HA2PP/P na Ámos-hegy HA/KD-045 (525 m, JN87XE), Fabiem IK2LEY/6 na Monte Carpegna I/MC-022 (1415 m, JN63DT), Paulem HB9DST/P na Rotzberg HB/NW-022 (672 m, JN46EX) a Jakubem OM1WS/P na horu Beňuška OM/BB-005 (1542 m, JN98UV).

Několik dalších kopců jsem aktivoval při rodinných výletech. Prvním z nich byla Medvědí skála OK/US-004 (923 m, JO60RN), na kterou jsme s rodinou pochodovali z Lesné. Já už na Medvědí skále byl, ale Zuzka a děti ještě ne a tak jsem byl rád, že se jim na kopci líbilo. Než se rodina na vrcholu nasvačila, natáhl jsem dipól, připojil rádio a ozval se na čtyřiceti metrech. Zavolalo mě patnáct lovců a povedlo se i s2s QSO s Brunem HB9CBR/P na Fronalpstock  HB/GL-032 (2123 m, JN47NB), což je vůbec nejvyšší kopec, se kterým jsem v létě měl spojení. Když jsme se nabažili krásného výhledu zejména na České středohoří, vrátili jsme se stejnou cestou do Lesné, kde jsme poobědvali a prohlédli si muzeum. Vítanou tečkou v horkém dni bylo koupání v Prunéřově.

Na samém konci července přišlo pro všechny, které zajímá program SOTA, nepříjemné překvapení v podobě oznámení, že s platností od 1. srpna dojde k aktualizaci seznamu SOTA vrcholů v OK tak, aby všechny vrcholy nekompromisně splňovaly podmínku P150. V praxi to znamenalo snížení počtu vrcholů o 76%! Tak velká redukce a hlavně způsob, jak byla provedena a do poslední chvíle tutlána, vyvolaly v české SOTA komunitě hodně velké rozčarování a zklamání. Na původním seznamu byly bezpochyby vrcholy, které se tam nikdy neměly dostat. Ale když už takový seznam v roce 2007 anglický management programu SOTA bez mrknutí oka schválil, mohla být náprava tohoto stavu provedena mnohem rozumněji. Teď už nad tím samozřejmě nemá smysl plakat, ale nepříjemná pachuť z jednání anglického vedení SOTA zůstává.

Ani škrtnutí tří čtvrtin českých SOTA vrcholů mi ale pochopitelně nemohlo zabránit chodit s rádiem po kopcích i nadále. Další vhodná příležitost nastala při srpnové rodinné dovolené v Českém ráji. Nejdřív přišla na řadu Černá studnice OK/LI-014 (869 m, JO70OR). Po výšlapu ze Smržovky jsme se pokochali výhledem z rozhledny a potom jsem se uklidil do lesa, abych se ozval trochu netradičně na dvaceti metrech. Zavolalo mě sice jenom devět lovců, ale moje radost byla veliká, protože jedním z nich byl známý IOTA expedičník Bob KD1CT z New Hampshire. Přeci jenom nedělám při každé aktivaci spojení na vzdálenost 6200 km a to se čtyřmi watty a drátem dva metry nad zemí utopeným v poměrně hustém lese. Po spojení s Bobem jsem rádio vypnul a všechno rychle zabalil, aby na mě rodina nemusela dál čekat. Navíc se blížila bouřka. Ještě jsme si stihli prohléhnout malé arboretum a najít dvě kešky, ale potom už se rozpršelo a místo zpátečního pochodu jsme se schovali pod velký slunečník. Rychle se ukázalo, že jsme udělali dobře. Na hlavami nám práskaly blesky a hromy a déšť rychle zesílil v solidní liják. Ale za půl druhé hodiny bylo po všem a mohli jsme se vrátit do Smržovky procházkou pěkným lesem, který po dešti navíc nádherně voněl.

Když druhý den po exkurzi v továrně na skleněné perly v Poniklé projevila Zuzka přání podívat se po pěti letech znovu na Kozákov OK/LI-021 (744 m, JO70PO), rád jsem přitakal. Také z Kozákova jsem se ozval na dvaceti metrech a ani tentokrát se žádný pajlap nekonal. Udělal jsem jenom pět spojení a znovu si ověřil, že bude lepší se z dalšího kopce ozvat na čtyřiceti metrech. Když už nikdo další nevolal a ke Kozákovu se přiblížila bouřka a začalo poprchávat, rychle jsem všechno uklidil do batohu a připravil se na ústup někam pod střechu. Nakonec ale bouřka prošla těsně kolem Kozákova a chvíli slabého deště jsme vyplnili svačinou pod slunečníkem. Potom jsme si ještě prohlédli místní geologickou expozici a užili si výhledy z okraje plochého vrcholu směrem na jihozápad. Jako vždy bylo zajímavé pozorovat z dálky SOTA vrcholy a pár dnů poté ty samé vrcholy navštívit. Z Kozákova jsem si takhle prohlédl Trosky a Vyskeř.

Třetím kopcem navštíveným během dovolené v Českém ráji byl Špičák OK/LI-017 (810 m, JO70PS) severozápadně od Tanvaldu. Slunce od rána pálilo a tak jsme byli rádi, že většina výstupu od řeky Kamenice do prudkého kopce vedla ve stínu lesa. Děti ale pochod zvládly bravurně a odměnou na vrcholu jim kromě studené limonády bylo dětské hřiště. Já se odměnil aktivací, tentokrát na čtyřiceti metrech. Prakticky okamžitě po několika prvních výzvách se rozeběhl pěkný pajlap, ve kterém mě zavolalo 27 lovců. Někteří z nich pro spojení se SOTA vrcholem a někteří evidentně kvůli spojení s WFF oblastí CHKO Jizerské hory OKFF-0011. Pro mě bylo nejzajímavějším s2s QSO s Kurtem HB9AFI/P na dvoutisícovku Sex du Coeur HB/VS-238 (2019 m, JN36JH), moje první spojení s posluchačským bardem Vencou OK2PXJ a QSO se stanicí OK1RO, jejímž současným operátorem je Jan ex OK1AVW. Nemůžu si pomoci, ale některé značky jsou pro mě navždy spojeny s jejich předchozími držiteli. Jednou z takových je OK1RO, značka Pavla Homoly, který za druhé světové války vyráběl krystaly pro vysílače, zásoboval jimi odbojové skupiny a svoji činnost nakonec zaplatil životem. A tak když mě zavolal OK1RO, nevěřil jsem vlastním uším. Navíc jsem sám vysílal z místa vzdáleného jenom dvacet kilometrů od Turnova, kde Pavel Homola žil a působil. Když jsem dovysílal a vrátil se k rodině, vystoupali jsme na rozhlednu a prohlédli si blízké i vzdálenější okolí z výšky. Shodli jsme se na tom, že se nám nechce v poledním vedru absolvovat sestup po svých a dolů jsme se svezli lanovkou.

Při dalším dovolenkovém výletu jsme se podívali dokonce na dva kopce. Nejdřív jsme se prošli od rybníku Vidlák na Trosky OK/LI-049 (488 m, JO70OM), abychom si prohlédli známou dominantu Českého ráje. Na zřícenině hradu bylo lidí jako much a po prohlídce jsme se rádi uklidili stranou. Děti se pustily do svačiny, já natáhnul anténu, ozval jsem se opět na čtyřiceti metrech a po jedenácti minutách provozu jsem měl v deníku patnáct spojení, včetně jednoho s2s s Fabiem IK2LEY/3 na Col dei Mirtilli I/VE-222 (1498 m, JN66IN). Některé lovce potěšilo QSO se SOTA vrcholem, jiné s WFF oblastí CHKO Český ráj OKFF-0017 a referenčním číslem OK-01403 pro diplom World Castles Award (WCA). Z Trosek jsme se vrátili zpátky k Vidláku a po výborném obědě v místní restauraci jsme se přesunuli do Vyskeře. V odpoledním vedru jsme klidným tempem vystoupali po křížové cestě na Vyskeř OK/LI-052 (466 m, JO70NM), prohlédli jsme si vnitřek kaple na vrcholu a nakonec se usadili v jejím stínu. Najít místo na instalaci dipólu pro pásmo čtyřicet metrů nebylo úplně snadné a byl jsem rád, že mám anténu aspoň kousíček nad zemí v těsném sousedství kaple. Z Vyskeře se mi povedlo udělat jenom pět spojení, včetně s2s QSO se Sveinem LA3BO/P vysílajícím z vrcholu Eidsfjellet LA/BU-054 (1333 m, JP40LC).

Deset dnů po výletu na Trosky a Vyskeř jsem se dostal na kopec znovu. Z několika oblastí, které mě lákaly, jsem si vybral Hřebeny a při jednodenním vandru po jejich západním okraji jsem aktivoval Písek OK/ST-011 (691 m, JN79AS). Z šestnácti telegrafních QSO na čtyřiceti metrech mi největší radost udělaly s2s spojení s Davidem G3RDQ/P na Walbury Hill G/SE-001 (297 m, IO91GI), Graziannem IK2CFD/3 na Monte Civillina I/VE-250 (960 m, JN55PQ) a zejména s Alejandrem CT7/EA4DON/P na Serra do Larouco CT/TM-001 (1535 m, IN61DV), jelikož to bylo moje vůbec první SOTA spojení s Portugalskem. Radost jsem měl i toho, že jsem si prošel další nová místa na okraji Hřebenů a objevil jsem několik pro mě dosud neznámých trampských tábořišť.

Protože se nám s Radkem OK1MRK líbila loňská aktivace Krušné hory OK/ST-021 na top bandu, naplánovali jsme si na první zářijový víkend další středovlnnou SOTA aktivaci. Tentokrát byla naším cílem Svobodná hora OK/JC-078 (640 m, JN79BC) mezi Vodňany a Bavorovem, na které byla před rokem dokončena pěkná dřevěná rozhledna à la Boubín. Přidala se k nám ještě Julie a ve třech jsme v sobotu dopoledne dojeli vlakem do Pražáku a odsud pokračovali po svých na Svobodnou horu. Sotva jsme vyšli nad Pražák, udělali jsme první svačinovou přestávku na místě s krásným výhledem do kraje. Po krátkém odpočinku jsme procházkovým tempem pokračovali dál až k rozhledně. U vstupu na rozhlednu jsme odložili krosny a hurá nahoru, kde jsme zjistili, že se na vyhlídkové plošině ve velkém rojí křídlatí mravenci. Naštěstí si nás nevšímali a tak jsme si navzájem nepřekáželi. Pokochali jsme se pěkným výhledem a zároveň jsme omrkli, kam natáhneme anténu. Vzhledem k poloze rozhledny na zalesněném vrcholu byla jen jediná rozumná varianta, jak zavěsit ramena dipólu. S vlastní stavbou antény jsme ale počkali až do chvíle, kdy se kopec vylidnil a turisté přicházeli už jenom sporadicky. Začali jsme ramenem, kterému stálo v cestě několik korun stromů, ale díky Radkovu důvtipu jsme se jim nakonec dokázali vyhnout. Natažení druhého ramene už bylo jednoduché a brzy jsme mohli měřením ověřit, že anténa má až do cca 1900 kHz přijatelné PSV. Chvíli jsme přemýšleli o zkrácení obou ramen, abychom posunuli rezonanční kmitočet o něco výš, ale při představě co to bude obnášet a co tím získáme, jsme tuhle myšlenku zavrhli. Když byla středovlnná anténa hotová, dali jsme se s Julií do skládání a montáže směrovky na 144 MHz. Anténu jsme přimontovali na zkrácený stožárek a ten jsme přichytili k zábradlí vyhlídkové plošiny. Tím jsme měli všechny antény hotové a mohli jsme v klidu povečeřet u ohýnku.

Než jsme dojedli, odešli z kopce poslední návštěvníci a od té chvíle jsme měli vrchol Svobodné hory jenom pro sebe. Ještě před setměním jsme si připravili ležení v krytém přízemí rozhledny a s příchodem noci jsme se dali do vysílání. Radek začal na stošedesátce a já s Julií, která si chtěla zkusit vysílání, na dvoumetru, kde byl v plném proudu Den rekordů. Na úvod jsem pod klubovou značkou udělal pár telegrafních spojení a potom nastoupila Julie na SSB. Vždycky jsme naladili nějakou silnou stanici a Julie s mojí nápovědou vysílala. Bez potíží to zvládala i v angličtině a nakonec během půldruhé hodiny udělala 25 závodních spojení. Líbilo se jí to a nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi spojeními několikrát seběhla dolů z rozhledny, aby zjistila, jestli má víc spojení než Radek, který dole vysílal na sto šedesáti metrech, a když si ověřila, že vede, s chutí vyběhla nahoru lovit další stanice. Když se nabažila, zahnal jsem ji do spacáku a vystřídal u rádia Radka, abych i já měl aktivaci na středních vlnách. Na pásmu prskaly bouřky, ale povedlo se mi udělat třicet stanic v KV Polním dnu. Nechtěl jsem Julii a Radka dál otravovat hulákáním do mikrofonu a přesunul jsem se zpátky na VKV pracoviště. Snažil jsem se v počtu spojení dohnat Julii a to se mi povedlo. Spát jsem nakonec šel až v půl druhé ráno a teprve tehdy jsem zjistil, že jsem noční ticho rušil tak, že toho do té doby Julie ani Radek moc nenaspali. Mrzelo mě, že mi nic neřekli, ale kromě omluvy s tím už nešlo nic dělat. Popřáli jsme si dobrou noc a všichni tři tvrdě usnuli. Nad ránem přišel liják a až na několik míst, kde kapala voda skrz schodiště, jsme byli v suchu. Zlatá rozhledna, v lese by nám za deště tak dobře nebylo!

Ráno už nepršelo a po snídani jsme s Julií dali body dalším patnácti stanicím ve Dni rekordů. Kromě toho jsem udělal několik spojení na svoji značku, mimo jiné s2s QSO s OK1KKL na Kozákov OK/LI-021 (744 m, JO70PO), OK6M na Praděd OK/MO-001 (1491 m, JO80OB) a SN7L na Sněžku OK/KR-001 (1603 m, JO70UR). Radek mezitím zabalil středovlnné pracoviště a když v půl desáté přišli na rozhlednu první návštěvníci, byl pravý čas sbalit i velmi krátké vlny a naše ležení. Dál už jsme se na kopci nezdržovali a v klidu jsme došli na vlak do Svinětic a přes Číčenice jsme se vrátili do Plzně.

Závody

Využil jsem několik příležitostí ozvat se v závodech a rozdat pár bodů soutěžím stanicím. A hlavně jsem se po dvou vynechaných ročnících znovu zúčastnil Polního dne na VKV s domácí partou OK1KJO.

Polní den OK1KJO

Na Polní den jsem se těšil od okamžiku, kdy se ukázalo, že letos nenastane termínová kolize s návštěvním dnem na skautském táboře. A když se na konci jara (bohužel jen dočasně) zlepšila situace okolo epidemie, nestálo mojí účasti na Polním dnu v cestě už nic. Do závodního QTH chomutovského radioklubu jsem dorazil spolu s Daliborem OK1UKC v pátek odpoledne. Tou dobou už na kopci byli Franta OK1AAU, Milan OK1AMX, Karel OK1CF, Josef OK1FKD, Milan OK1FMX, Petr OK1MGJ, Honza OK1MJA a Milan OK9UKI. V klidu jsme postavili stožár s 2x9 el. DK7ZB, k němu vysílací stan a vyzkoušeli jsme dvoumetrové zařízení. Večer přišlo to, na co jsem se těšil možná ze všeho nejvíc - posezení u ohně a debata o všem možném. Bylo to jako vždycky moc příjemné.

V sobotu dopoledne jsem dal do krosny svoji krátkovlnnou SOTA výbavu a vydal se na Jelení horu OK/US-001. Po její úspěšné aktivaci jsem se vracel stejnou cestou a k mému překvapení a potěšení jsem na jedné lesní pěšině potkal letitého kamaráda z Kadaně, kterého jsem neviděl dobré dva roky. Chvíli jsme pokecali a šel jsem dál. Mezitím přijel na Polní den ještě Míra OK1JEH s dcerou Lenkou a díky tomu jsme se mohli po letech ozvat v Polním dni mládeže jako soutěžící stanice a ne jenom jako rozdavači bodů. Lenka zvládla svoji premiéru v éteru bezvadně a Míra na ni byl patřičně pyšný. Kromě Míry a Dalibora přihlížel Lenčině snažení také Jirka OK1HJZ, který se na nás přijel na chvíli podívat.

Do hlavního závodu jsme jako první nastoupili já k rádiu a Míra k anténě. Začátek závodu je jako vždy nejvýživnější a po prvních šedesáti minutách máme v deníku 44 spojení a 7 200 bodů. Rušení od silných stanic je menší, než bývá, a překvapením je to mě to, že už v první hodině děláme ODX celého závodu (YU7ACO, KN05RD, 852 km). Navíc na SSB! Radost mi dělají také QSO s kamarády Maximem OK1JMK a Tondou OK7CM a kolektivkami OK1KEL a OK1RPL. Po třech hodinách nás střídají Josef OK1FKD s Daliborem OK1UKC a k dosavadním dvaadevadesáti spojením během své tříhodinové směny přidávají dalších 64 QSO. Potom se na tři hodiny vracíme k rádiu já a Míra a děláme 44 spojení. Nejhorší dobu mezi hodinou po půlnoci a pátou hodinou ranní odtáhl znovu Josef a přidal do deníku 38 spojení, mimo jiné s 9A0V, IZ3VTH, S51S, S56K, S59ABC, S59DEM a S59P. Sobotní ráno a dopoledne vychází na mě a Míru. Vylepšujeme výsledek o 37 spojení, ze kterých jsou nejlepší 9A0BB, 9A1E, IK4ZHH, IO2V, PA1T, S57O a YT1CI (naše 3. nejdelší QSO s QRB 831 km). Přes poledne máme s Mírou dvouhodinovou pauzu, během níž dělají Josef s Daliborem 19 spojení, včetně QSO s 9A0C, 9A4P, PA1A, UT4YWA a YT4B na vzdálenost 843 km, což je pro nás druhé nejdelší spojení celého závodu. V posledních čtyřech hodinách se ještě jednou střídáme a závod končíme s výsledkem 326 platných spojení a 81 730 bodů v kategorii 144 MHz Multi op LP. To by podle nahlášených výsledků mělo stačit na 4. místo. Po závodě ještě pořizujeme skupinovou fotografii a potom už jenom svižně všechno balíme a rozjíždíme se k domovům.

IARU HF World Championship

Týden po Polním dnu jsem z posedu u lesa za vsí několik hodin rozdával body v krátkovlnném Mistrovství světa IARU. V průběhu šesti hodin jsem s QRP výkonem a dipóly pár metrů nad zemí udělal na pásmech 20 m a 40 m celkem 144 spojení, 59 násobičů a 20 414 bodů. Z HQ stanic jsem marně volal E2HQ, OE0HQ, PW7HQ a SK9HQ a také několik DXů z Afriky (5Z4/G3AB, FR4QT), Asie (E24NQN, HZ1TT, JH7QXJ, E24NQN) a Jižní Ameriky (CX2AQ, LU1AW/X). Na druhou stranu jsem z pole poprvé udělal spojení s Čínou (BD7BM) a kromě toho jsem mimo Evropu pracoval s asijskou částí Ruska (R0HQ, RT9A, RX9CM, UA9CDC, UA9CTT, UC9A), Brazílií (ZW5B), Izraelem (4X6FR, 4Z4AK), Japonskem (JH1EAQ, JH1GEX, JH7XMO, JL3JRY), Kanárskými ostrovy (EA8/EA4BQ, EA8DHV), Kyprem (P3X) a USA, konkrétně se státy Massachusetts (K1IR), New Hampshire (KC1XX), Pennsylvania (AA3B) a Virginia (W0NA). Radost mi udělalo také spojení na loď s Markem SP1R/MM a dvacítka nových prefixů pro WPX CW (BD7, CR5, EC3, HZ7, II1, IR1, IU1, JH7, JL3, LX8, OL0, OP0, OR2, PA75, PG2, SB7, SF0, SF1, UC9, ZW5).

Letní QRP závod

Letního QRP závodu jsem se bohužel nemohl zúčastnit s kamarády z OK1KJO, protože jsme se v předvečer závodu vraceli z dovolené v Kadani. Ale díky tomu, že kluci byli v závodním QTH OK5W už od pátku, mohl jsem s nimi pobýt aspoň jeden večer. Na kopci se mnou přes noc zůstaly i děti a samozřejmě se jim taková akce líbila. Večer jsme strávili u ohýnku a když se mi konečně povedlo děti zahnat do postele, šli jsme s Milanem OK1FMX a Karlem OK1CF zkontrolovat noční oblohu s cílem najít na ní kometu C/2020 F3 NEOWISE, která už sice výrazně zeslábla, ale stále byla šance ji spatřit. Dlouho se nám to nedařilo a jediný z nás tří, kdo se nevzdával, byl Milan. A vyplatilo se to, protože pomocí triedru kometu nakonec opravdu na obloze našel. Z komety už byl jenom mlhavý obláček, ale i tak jsem moc rád, že jsem ji viděl. V sobotu ráno si ještě Julie a Jakub zastříleli se vzduchovky a odjeli jsme domů.

Původně jsem měl v úmyslu vyrazit na QRP závod na nějaký vysoký šumavský kopec, ale protože předpověď počasí slibovala na neděli intenzivní déšť, plán jsem přehodnotil a místo vysílání ze Šumavy jsem jenom několik hodin rozdával body z posedu na nejvyšším místě okolí Vejprnic. Ukázalo se, že jsem dobře udělal, když jsem v posedu během čtyř hodin přečkal čtyři pořádné deště. Závod jsem využil na otestování vlastnoručně postavené čtyřprvkové směrovky podle DK7ZB. Zároveň jsem chtěl poprvé dostat do éteru čerstvě vydanou kadaňskou klubovou značku OK1KDN. Povedlo se obojí. Anténa fungovala, i když byla strčená do korun mokrých stromů, a pod novou značkou jsem udělal prvních osmatřicet spojení. To vůbec první samozřejmě s OK1KJO, kterou obsluhoval Josef OK1FKD. Že to bylo spojení telegrafní snad ani nemusím psát. Nejvzdálenějšími stanicemi v deníku byly SN7L (468 km) a SP9KDA (445 km) a po vyhodnocení závodu se ukázalo, že jsem s výsledkem 4 666 bodů kupodivu neskončil na posledním místě.

IARU Region 1 VHF Contest

Podruhé se značka OK1KDN objevila v éteru při rozdávání bodů ve Dni rekordů z rozhledny na Svobodné hoře. Julie udělala 34 spojení na SSB, já k nim přidal dalších 38 spojení a k hodnocení jsem poslal deník s 72 spojeními a 12 389 body. Nejdelší QSO jsme navázali s HA6W (KN08FB, 481 km), všechna ostatní spojení byla pod 400 km. Radost mi udělala zejména spojení s kamarády z OK1KJO, Luďkem OK1HAS a příležitostnou stanicí OL1941FP vysílající u příležitosti stého výročí narození Františka Pavelky, radiotelegrafisty výsadkové skupiny PERCENTAGE a prvního československého výsadkáře, kterému se podařilo seskočit na území Protektorátu Čechy a Morava.

IARU Region 1 Fieldday

Pár bodů jsem rozdal také v SSB části IARU Region 1 Fieldday při aktivaci Svobodné hory na 160 metrech. Za 30 spojení jsem získal 450 bodů a tento výsledek jsem poslal k hodnocení do Německa, protože u nás je dlouhodobě zájem o KV Polní den minimální.

Scandinavian Activity Contest CW

Rád pracuji se skandinávskými stanicemi, a když se letos naskytla možnost udělat pár spojení v CW části Scandinavian Activity Contestu, využil jsem ji a poprvé jsem provětral značku OK1KDN na krátkých vlnách. S QRP výkonem a šikmým dipólem několik metrů nad zemí jsem se z posedu za vsí dovolal devětadvaceti švédských stanic, sedmnácti finských (včetně dvou z Ålandských ostrovů), sedmi dánských, čtyř norských a po jedné stanici z Faerských ostrovů a Islandu. Nahlášený výsledek je 59 spojení a 1 711 bodů v kategorii SOAB QRP.