Podzimní report bohužel musím začít velmi smutnou zprávou. V neděli 22. listopadu zemřel výborný kamarád, chlap lamželezo a nestor chomutovského radioklubu OK1KSO František Kadaňka OK1AAU.
Franta byl ročník 1933 a pocházel z jihomoravské
vesničky Senorady. K amatérskému rádiu se poprvé dostal v Brně, kde
byl v letech 1948 až 1951 v učení ve firmě Hubert Klíma & spol.
Po vyučení pracoval jako montér na různých stavbách, mimo jiné na stavbě
hliníkárny v Žiaru nad Hronom, odkud v roce 1953 narukoval
do Banské Bystrice, následovalo Komárno a nakonec byl převelen na letiště
do Žatce. Po vojně nastoupil do chomutovské Poldovky a té stejně jako
severozápadu Čech už zůstal věrný. Dvě zásadní věci Frantova života se udály v roce
1956. Ve Velemyšlevsi si namluvil holku, která se posléze stala jeho manželkou
a v témže roce přišel do radioklubu OK1KSO v Chomutově. Když byl
v roce 1958 zakládající člen a vedoucí operátor OK1KSO Vilém Provazník
OK1PB zbaven koncese, musel Franta rychle na zkoušky, aby se mohl stát vedoucím
operátorem OK1KSO a radioklub tak mohl pokračovat v činnosti. Koncesi se
značkou OK1AAU Franta získal v únoru 1959 a na další víc než půl století
se stal oporou a klíčovým členem OK1KSO. Kolik toho Franta za 64 let práce v radioklubu
udělal, se dá těžko popsat. Jisté je to, že bez jeho práce, nadšení a
zarputilosti by se nepodařilo na konci šedesátých vybudovat v Krušných
horách vysílací středisko a anténní farmu a další desítky let vše neustále
udržovat a dokola opravovat. A to v klimatických podmínkách, které si
málokdo umí představit.
Měl jsem Frantu moc rád a vždycky na něj budu
vzpomínat jako na obětavého a neuvěřitelně pracovitého člověka a kamaráda,
který se uměl radovat ze života a nestěžovat si na těžkosti, jež ho v životě
potkali.
Po desetiměsíční přestávce jsem se na krátkých
vlnách znovu ozval provozem FT8 a během podzimu jsem na pásmech 40m a 30m
navázal řadu pěkných spojení se stanicemi ze šesti kontinentů. Vůbec poprvé
jsem do deníku OK1NF mohl zapsat Keňu (5Z4VJ, DXCC #168, WAZ Digital #37),
Ekvádor (HC7AE, DXCC #169), Maledivy (8Q7RM, DXCC #170) a Seychely (S79KW, DXCC
#171). Spojení s Albánií (ZA/IW2JOP), Afghánistánem (T6AA) a San Marinem
(T77C) zase byly mými prvními QSO digitálním provozem s těmito zeměmi.
Na přijaté QSL lístky byl podzim nebývale
chudý. Direkty mi poslali Daniel DD6DR, Thomas OE9TZV, Zdeno OK1OM a Michal
OK2WMC. Z QSL služby přišla poměrně tenká obálka s lístky pro OK1NF,
mezi nimiž mi největší radost udělaly nově potvrzené prefixy pro WPX CW (4O4,
4U80, HB90, IB9, OL0, UY9) a WPX Digital (GB60, JH9, S56, S58, TK0, UA2, US7,
YF9). Opačným směrem jsem poslal něco přes půl kilogramu (555 g) lístků.
Konečně také mohu začít posílat QSL OK1KDN, protože mi Pavel OK1DRQ připravil,
vytisknul a ochotně dovezl zbrusu nové klubové lístky Radioklubu Kadaň.
Během podzimu jsem za doprovodu Julie aktivoval
jediný SOTA vrchol - Koráb OK/PL-028.
Na kopec jsme vyrazili předposlední listopadovou sobotu a na rozdíl od
předchozích návštěv, kdy jsem na Koráb šel přímo z Kdyně, jsme tentokrát
zvolili cestu přes Kněžskou horu a Branišov. Na Kněžské hoře jsme si prohlédli
pomník letecké nehody vrtulníku Mi-4, ke které zde došlo v březnu roku
1960, a ze stráně nad Branišovem jsme se pokochali krásným výhledem na
severozápadní část Šumavy. K telegrafní aktivaci na čtyřiceti metrech jsem
využil probíhající LZ DX Contest a pod značkou kadaňského radioklubu OK1KDN
jsem udělal 16 spojení. Potom jsem všechno zabalil, posvačili jsme a známou
cestou jsme sestoupili do Kdyně, celou jsme ji prošli a na nádraží počkali na
motoráček do Domažlic. Byl to moc pěkný výlet a jeho jedinou vadou bylo to, že
ani tentokrát jsem nebyl na korábské rozhledně. Už se z toho pomalu stává
tradice. Při první aktivaci byla na vrcholu sněhová vánice, v níž nemělo
smysl stoupat na rozhlednu, protože bylo vidět na pár metrů. Po druhé jsem
z Korábu vysílal v létě, kdy byla na vrcholu pro změnu mlha jako
mléko. A třetí pokus zhatila opatření spojená s epidemií. Ale nevadí,
aspoň mám dobrý důvod vydat se na Koráb znovu!
Jako posluchač jsem byl nejaktivnější na
středních vlnách, kde jsem v říjnu a listopadu strávil několik večerů
lovem nesměrových radiomajáků. Výsledkem bylo 14 nových majáků z Francie:
BLB-397 Blois - Le Breuil, ABY-321 Albert / Bray, LOU-388 Metz / Nancy-Lorraine
- Louvigny, ASM-367 Clermont-Ferrand / Auvergne, CC-391 Chalon - Champforgeuil,
BV-391 Paris Beauvais - Tillé, CH-346 Chambeéry / Aix-Les-Bains, BGP-387 Brest
Guipavas, BO-299 Saint-Étienne - Bouthéon, PL-351 Perpignan - Rivesaltes,
BSC-351 Brive - Souillac, LHO-346 Le Havre - Octeville, CM-369 Avignon -
Caumont, AR-343 Aurillac, dále 7 novinek z Anglie, což je pro mě naprosto
mimořádný počet (dosud jsem jich slyšel pouhé tři!): NT-352 Newcastle, WBA-356
Wolverhampton, WOD-352 Woodley, BHX-406 Birmingham, EX-337 Exeter, LSH-340
Lashenden / Headcorn, WTN-337 Warton a tři nové majáky ze Španělska: CVT-417
Madrid - Cuatro Vientos, VNV-380 Vilanova i la Geltrú, ZRZ-389 Zaragoza.
Pod klubovou značkou OK1KDN jsem rozdával body
v několika závodech. Prvním z nich byl IARU Region 1 UHF Contest.
Za krásného počasí jsem z vršku za Vejprnicemi poprvé vyzkoušel doma vyrobenou
dvoupásmovou anténu DK7ZB na pásmu 432 MHz. Se čtyřmi watty a
šestiprvkovou anténkou cca sedm metrů nad zemí jsem za několik hodin provozu
udělal 32 spojení a 4.163 body,
přičemž nejvzdálenější stanicí v deníku byl OM6A z JN99JC (404 km).
Měl jsem radost, že anténa funguje i na sedmdesáti centimetrech a že jsem
značku OK1KDN poprvé provětral na ultra krátkých vlnách.
Druhou symbolickou účastí v závodu bylo 16
telegrafních spojení v LZ DX
Contestu z Korábu. Hned týden na to jsem v CQ WW DX Contestu udělal za
deset hodin provozu v polních podmínkách s QRP výkonem a dipóly pár metrů
nad zemí na pásmech 40m, 20m a 15m celkem 294
spojení, 79 zemí, 25 zón a 42.120 bodů. Největší radost jsem měl ze spojení
s DX stanicemi z Ghany (9G5FI, DXCC #172), Kuby (CO8LY), Ománu (A42K), Kapverdských
ostrovů (D4Z), Brazílie (ZY5T) a Uzbekistánu (UK9AA). Dále jsem mimo Evropu
pracoval s Gruzií (4L2M, 4L8A), Izraelem (4Z4AK), Kanadou (VE3YAA),
Kanárskými ostrovy (EA8RM), Kazachstánem (UN9L), Kyprem (C44C, P3X), Madeirou
(CR3W, CT3KN), Marokem (CN8KD), Tuniskem (3V8SS), Tureckem (TA7I, YM7KK), a
samozřejmě Spojenými státy americkými (AA9A, K1BX, K1KI, K2LE, K2NV, K2SE,
K3EL, K3PP, K3UL, K4PI, K4XL, K5GN, K8MM, K9RS, KF3B, KI1G, N1LN, N2NT, N2RC,
N3IQ, N3RD, N3RS, N4AF, NO9E, NR5M, NY3A, W1RM, W1WEF, W2MKM, W2XL, W3FV, W3KB,
W5MX, W9VW).
V prosinci jsem také konečně naladil a
poprvé vyzkoušel dipól na 80 metrů, který mi před poměrně dlouhou dobou vyrobil
Radek OK1MRK. Na okraji pole jsem postavil svůj sklolaminátový stožárek
s dipólem nataženým jako invertované V se středem deset metrů nad
zemí a konci ramen cca tři metry nad zemí. Byl jsem moc zvědavý, jak bude
anténa fungovat a jestli bude šance udělat aspoň nějaké spojení na osmdesátce.
Vyzkoušel jsem to v půlhodinovém Nedělním závodě 168 a byl
jsem spokojený, když jsem měl na jeho konci v deníku 27 spojení.
Litoval jsem jenom toho, že jsem dipól nezprovoznil už v listopadu.
Kdybych to udělal, mohl jsem být v CQ WW DX Contestu QRV i na osmdesáti
metrech.
Posledním závodem, ve kterém se na podzim
objevila značka OK1KDN, byl 9A CW
Contest. V něm jsem s QRP výkonem na pásmech 80m, 40m a 20m navázal
160 spojení a 21.762 bodů za
necelých pět hodin provozu. Nejzajímavějšími značkami, se kterými jsem
pracoval, byly příležitostné stanice 4U75B, OL725PLZ, SN95IARU a SX2500S a DX
stanice N1RR (MA) a UN9L.
Žádné komentáře:
Okomentovat