Škodovka nás svým rozvážným tempem veze směrem k Manětínu, Pepa jí statečně kočíruje a já s Tomášem JRA se kocháme nádhernou krajinou pod šmolkovou oblohou a zároveň spřádáme radiové plány na nejbližší týdny. Než se nadějeme, jsme v Manětíně. Škodovku necháváme odpočinout za Manětínem v místě, kde se od silnice odpojuje cesta na Chlumskou horu. V noci mrzlo, okolní pole se třpytí jinovatkou a svěží vzduch se krásně dýchá. Stoupání není příliš dlouhé, sil máme dost a můžeme pokračovat v klábosení i při cestě na vrcholovou planinu. Na vyhlídce cca 40 metrů pod vrcholem se rozhlížíme do kraje a pokračujeme dál. Po krátkém stoupání už jde cesta prakticky po rovině a shodujeme se, že snazší výstup na SOTA vrchol jsme zatím nezažili. S pomocí GPSky nacházíme triangulační bod na vrcholu, pořizujeme vrcholovou fotografii a hledáme nejlepší místo pro rozbití tábora.
Usazujeme se na čerstvě vzniklé mýtině. Vybraný pařez slouží jako stolek pro rádio. Stožár s KRCkou stavíme hned vedle pařezu, aby si mohl operatér sám natáčet anténu. O několik pařezů dále se usazuje Tomáš a na plot lesní školky věší několik přijímačů. K budování vysílacího pracoviště nám nejdříve hraje čilý telegrafní provoz právě probíhajícího ARRL DX Contestu a posléze meteorologické info vysílané z ruzyňského letiště. Z něj se dozvídáme, že krásné počasí panuje po celé republice. Usazuji se k transceiveru a začínám vysílat. Tomáš se přesouvá o kus dál, aby mohl nerušeně poslouchat. Pepa si sedá vedle mne a sleduje závodní VKV provoz. Stanic je na pásmu dostatek, stačí si vybrat. Jsou slyšet i DXy (HA, 9A), ale s pěti watty a KRCkou moje volání nečtou. Ve stínu se na některých místech stále drží jinovatka, ale na sluníčku je příjemně teplo a je možné bez úhony klečet na zemi. Ve srandovní poloze (kolena a lokty na zemi, zadek vystrčený do vzduchu) v poklidu dělám pětadvacet spojení. Na platnou SOTA aktivaci to bohatě stačí. Střídá mě Tomáš a já se hladově vrhám na první chod svačiny.
Po sedmnáctém spojení Tomáš spokojeně odkládá mikrofon a jdeme připravovat něco teplého do žaludku. Vaření se ujímá Pepa a na mém osvědčeném liháčku kuchtí něco mezi nudlovou polévkou a kaší. Najedeni se ještě chvíli vyhříváme na sluníčku a posloucháme letecký provoz. Potom balíme stožár, anténu a všechna rádia, kontrolujeme, jestli po nás na mýtině nic nezůstalo a chystáme se na zpáteční cestu.
Cesta z vrcholu Chlumské hory je příjemnou procházkou. Pepova škodovka stále stojí pod kopcem a cestě domů nic nebrání. Po nastartování sice škodovce upadla páčka ovládání stěračů, ale jinak je vůz způsobilý jízdy, hi. Hladký návrat do Plzně završuje další podařenou SOTA výpravu. Brzy NSL z dalšího kopečku!
Žádné komentáře:
Okomentovat