V noci z pátku na sobotu nezačal jen samotný závod, ale také vichřice. A vypadalo to, že už neskončí. Vichr nepolevil celý víkend a poryvy kolem 130 km/h nebyly ničím výjimečným. V průběhu závodu nám vichřice několikrát poškodila beverage a Jirkovi AEZ s Frantou AAU nebylo co závidět, když ve vichru doprovázeném deštěm museli opakovaně vyrazit na pole opravovat přetržené antény a znovu stavět povalené kůly.
Do závodu jsme sestavili dvě dvojice operatérů: OK1CF+OK1NF a OK1FKD+OK1WF. Závod rozjíždí Karel CF a já. Od první minuty se mezi silnými EU stanicemi vedou urputné boje o kmitočet. Otázkou QRL? se téměř nikdo nezdržuje a vyslání QRL PSE QSY je vesele ignorováno. Na hamspirit a slušné chování na pásmu kašlou stanice ze všech koutů Evropy …
Po několika prvních výzvách zjišťujeme, že k transceiveru na RUN pracovišti nejde připnout americký beverage. Na opravu není čas a Karel musí poslouchat na TX anténu. Já poslouchám na druhém pracovišti na beverage a slabé stanice, které Karel neslyší, mu „dohazuji“. Docela nám to jde a provozní styl, kdy jeden vysílá a druhý poslouchá, užíváme v závodě mnohokrát a souhra je lepší a lepší. První noc jsou fb podmínky na západ a volají nás i W6 a W7 stanice. Dělat na stošedesátce šnůru stanic ze západního pobřeží je pro mě obrovský zážitek.
V sobotu dopoledne předáváme opratě Jardovi WF a Josefovi FKD a jdeme s Karlem na pár hodin na kutě. Den je samozřejmě slabší než noc, ale kluci poctivě bojují a přidávají do logu nová spojení a násobiče. Další střídání stráží nastává v podvečer. Karlovi CF se daří opravit přepínání antén a i RUN pracoviště může od tohoto okamžiku poslouchat na všechny beverage. Ale příroda je mocná a zuřící vichřice s deštěm chvílemi působí tak silné QRN, že v něm zanikají i nejsilnější signály.
Druhá noc je o poznání méně výživná, ale mohlo by být i hůř. Po půlnoci se nechávám vystřídat Josefem FKD. Karla CF střídá Jarda WF až nad ránem. V neděli dopoledne začínáme opatrně odhadovat, že bychom se na konci závodu mohli dostat přes hranici jednoho miliónů bodů. Přes den přichází jalová doba, stanice nevolají a ani hledání nepřináší nová spojení. Na několik hodin opouštíme pracoviště a sbíráme síly na finiš. Odpoledne naposledy střídáme operatéry. Žádné velké pileupy se nekonají a chvíle, kdy nikdo nevolá, si s Karlem krátíme klábosením a čtením posledních čísel QST. Večer přeci jen přicházejí světlejší chvilky, rejt stoupá a miliónová hranice padá. Ale ještě není vyhráno. Půldruhé hodiny před koncem závodu se začíná z koncového stupně valit hustý bílý dým. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsme měli solidní pileup. Ještě jedno pokusné zaklíčování a už víme, kde je zrada. Anténní konektor shořel na uhel. Karel CF a Jirka AEZ se rychle pouští do opravy. Podařilo se a můžeme znovu rozjet pileup. Amíci pěkně volají a dvacet minut před koncem závodu přichází z opačné strany poslední násobič – volá nás Standa 3W3W (OK1JR). Ve Vietnamu je sluníčko už nad obzorem, ale Standa má vynikající signál.
Osmačtyřicet hodin uteklo jako voda a závod je za námi. Většina z nás zalézá do postelí. Jirka AEZ slyší na stošedesátce zobat Alexe W0ZTL ze Severní Dakoty a tak volá výzvu a W0ZTL po chvilce skutečně přichází a dává Jirkovi poslední chybějící stát pro diplom WAS 160m! Tím má Jirka splněno a může jít v klidu spát. Mně se kupodivu ještě spát nechce. Sedám k rádiu a lovím na dlouhých vlnách NDB majáky. Do postele jdu až před pátou ráno.
Pár čísel na závěr: V CQ WW 160m jsme získali 1.097.878 bodů za 1475 spojení se stanicemi ze 77 zemí DXCC a 45 US/VE států a provincií. Do logu jsme zapsali 1100 evropských stanic a 300 stanic ze Severní Ameriky. Nejvíc Američanů máme ze států Florida (27 QSO), New York (23 QSO) a Virginia (19 QSO). Z Kanady bezkonkurenčně vede provincie Ontario (16 QSO).
CU in CQ WW 160m 2009!
Žádné komentáře:
Okomentovat