Krušné hory mě přivítaly modrým nebem bez mráčku a jarním sluníčkem. Pochod začínám v Zákoutí a po červené mířím pod Mezihořský vrch a odsud hledám cestu na vrchol OK/US-005. Několik set metrů od vrcholu lesní pěšina končí a musím pokračovat pásem hustého mladého lesa. Přemýšlím, jak budu v takovém terénu natahovat anténu, ale naštěstí nějakých osmdesát metrů od vrcholu hustý porost končí a samotný vrchol je až na sazeničky stromků holý. Na okraji planiny mi padlo do oka několik nízkých modřínů. Už vím, kde natáhnu dipól. Při stavění antény je poznat, že mi chybí praxe. Trvá mi pětatřicet minut než dipól rozmotám a dostanu do pracovní výšky. Ta není nijak závratná, jen něco mezi 2,5 a 3 metry nad zemí.
Rádio pokládám na plechovou přepravku, která zbyla na vrcholu po lesácích, a na druhou přepravku si sedám. K rádiu připojuji anténu, akumulátor, klíč a sluchátka, nastavuji výkon 5 wattů a kontroluji PSV. Hodnota 1:1,2 je lepší než jsem čekal. V okolí předem ohlášeného kmitočtu 7032 kHz dávám krátkou výzvu a zároveň přicházím na první problém. Pastička je nejspíš špatně seřízená a mám velké potíže na ní hrát. Kdo mě poslouchá, musí si myslet, že jsem „klíčník“, který má telegrafní pastičku v ruce poprvé v životě. Stydím se, ale nemám možnost ani čas si s pastičkou hrát. Po první výzvě volá HA7UL a hned po něm Cris GM4FAM, David G4CMQ a Danny ON4ON. A další stanice. Dostávám reporty v rozmezí 339 až 579 (většinou 559). Paráda! Až na šifrující pastičku všechno funguje a na vyvolání SOTA pajlapu stačí 5 wattů a proklatě nízko zavěšený dipól! Ke konci pajlapu dělám spojení s Danem OK1HRA a po půlhodině provozu vysílám QRT a začínám balit. Na obloze se objevují první mraky a mám před sebou ještě kus cesty a další vrchol, tak se nechci moc zdržovat. Z vrcholu jdu po pěkné a široké cestě a za pochodu svačím.
K Medvědí skále se blížím přes Lesnou. Procházím kolem VKV vysílacího střediska OK1KIM/OL4A a dělám v rychlosti pár fotek stožárů a antén. U domu stojí několik aut, kluci se už sjíždí na 2.subregionál. Protože chci dodržet ohlášený čas provozu z Medvědí skály, zavrhuji myšlenku zastavit se na kus řeči. Možná při zpáteční cestě. Vtom začíná pršet. Lovím pončo a pokračuji dál k Medvědí skále.
Pod Medvědí skálou mě dnes už podruhé čeká hledání cesty na vrchol. Aspoň že přeháňka už skončila a můžu sundat pončo. Zkouším nadějně vypadající pěšinu. Prvních sto metrů je dobrých, ale potom pěšina končí v polobažině. Vracet se nechci a pásu bažin bych se nejspíš stejně nevyhnul. Pečlivě volím cestu do trsech trávy a daří se mi překonat pás bažin téměř suchou nohou. Za bažinami komplikují cestu na vrchol hustě nasázené mladé stromky, suché pahýly a kameny. Naštěstí mi cestu na vrchol bezpečně ukazuje GPSka. Konečně se ukazuje skalnatý vrchol OK/US-004. Z vrcholu je fantastický výhled do všech směrů.
Vybírám si dva staré suché stromy a věším mezi ně dipól. Jde mi to rychleji než ráno a za dvacet minut je anténa v pracovní pozici. Asi mě popoháněl další tmavý mrak, který se k Medvědí hoře blíží z Německa. Rychle všechno zapojuji a zapínám rádio. Na první výzvu odpovídá Milan S58MU a následují Christian F6FTB, Hans SM3TLG, Ambrosi HB9AGH. Za šestnáct minut mám v logu šestnáct spojení. Poslední QSO je s Danem OK1HRA. Dál na nic nečekám a rychle balím. Stihnu zabalit rádio, akumulátor a bižuterii a shodit anténu na zem. Anténu už smotávám za deště. Loučím se s Medvědí skálou a začínám zpáteční pochod. Chtěl jsem najít lepší cestu, ale v dešti nechci experimentovat a ani času není nazbyt, a tak se opět prodírám nejdřív mladým lesíkem a potom bažinami. Než se vymotám z bažin na pevnou cestu, je po dešti.Znovu jdu přes Lesnou a tentokrát se zdravím s Karlem OK1JKT. Diví se, kde se beru na Lesné. Říkám, že jdu náhodou okolo, hi. Karel mě chce pohostit, ale musím odmítnout, abych došel včas do Boleboře na autobus. Cesta z Lesné je snažší než byl výstup a pochoduje se mi líp i díky povedené KV premiéře hned ze dvou SOTA vrcholů. Před Svahovou zaháním žízeň a únavu šťavnatým grepem a poslední dva kilometry pochodu do Boleboře utečou ani nevím jak. Na zastávce autobusu jsem s desetiminutovou rezervou. V nohou cítím 21 kilometrů horským terénem s těžkou krosnou na zádech, ale únava je to příjemná. Z Boleboře jedu autobusem do Jirkova a odsud vlakem do Kadaně. Ve vlaku dojídám svačinu a těším se na vanu horké vody. :-)
Druhý den dopoledne vyrážím s XYL Zuzkou a fenkou Bety na odpočinkovou procházku. Abychom nešli bez cíle a na lehko, míříme na vrchol Koliny OK/US-050 a nesu s sebou kompletní KV SOTA výbavu. Sluníčko dost hřeje a po osmi kilometrech jsem rád, že jsme na vrcholu a můžu shodit krosnu na zem.
I z Koliny je pěkný výhled, ale já spíš vyhlížím vhodné stromy pro zavěšení dipólu. Se stavbou antény mi pomáhá Zuzka a Bety mezitím zkoumá blízké okolí. Tentokrát nemusím nikam spěchat a snažím se dát šanci ulovit vrchol OK/US-050 všem zájemcům.
Končím po pětatřiceti minutách, ve kterých jsem rozdal po dvou bodech devětadvaceti stanicím ze čtrnácti zemí DXCC. Po vypnutí transceiveru si ještě nějakou dobu vychutnáváme výhled do kraje a klid ...
Žádné komentáře:
Okomentovat