Už dlouhé roky platí pro partu OK1KJO rovnice „první červencový víkend = VKV Polní den“ a nejinak tomu bylo i letos. Přípravy na závod pro nás tentokrát začaly s mnohaměsíčním předstihem, protože jsme se rozhodli, že zkusíme nový kopec a postavíme nové antény. Obojí se především díky úsilí Jindry OK1XR podařilo a tak mohlo v pátek 3. července vyrazit na kótu Výrov s novou dvojicí antén 9 el. DK7ZB zdravé jádro OK1KJO (OK1FKD, 1HJZ, 1MJA, 1NF, 9UKI, 1WF, 1XR) doplněné o Betynku a Aleše OK1CAP.Hned po příjezdu na kótu jsme se pustili do práce. Stavba antén a budování ležení nám i přes panující horko šlo dobře od ruky a s přicházejícím večerem jsme se mohli v klidu posadit ke stolu, klábosit a hodovat.
V sobotu ráno odjeli OK1FKD, 9UKI, 1WF na OK5W připravovat 40m anténní systém na blížící se IARU HF World Championship, Jindra XR se pustil do vaření svých vyhlášených polévek a já jsem zasedl ke KV zařízení s cílem aktivovat Výrov jako SOTA vrchol OK/US-048. Místo mojí obvyklé KV SOTA výbavy (IC-703 + dipól) jsem vysílal na Josefovu K2 s LW 42m a poprvé jsem se kromě čtyřicítky ozval také na třiceti metrech. Zájem o Výrov byl na obou pásmech a do deníku jsem si zapsal celkem 58 QSO včetně tří SOTA/SOTA spojení (HE8AFI/P, HA2VR/P, S57XX/P). Abych učinil zadost SOTA regulím, vyběhl jsem kopec s rádiem + příslušenstvím a 44 Ah akumulátorem. Bohatší o tuhle zkušenost už nebudu nadávat, že je můj 7 Ah akumulátor těžký, HI.
Jako obvykle jsme na kopci přivítali několik návštěv: OK1DDX + XYL, OK1UKC, OK1AMX, OK1AQB, Standu + XYL. Kromě kamarádů nás před závodem navštívila také bouřka. Přišla tak rychle, že jsme se taktak stihli schovat do kuchyňského stanu. Až po bouřce jsme zjistili, že nám otevřenými dveřmi napršelo do vysílacího stanu. Naštěstí voda zařízení nijak neublížila a vše fungovalo jak mělo.
Hodinu před začátkem závodu se z OK5W vrátili montéři, dokončili jsme zapojování 2m pracoviště a byli jsme QRV. Závod jsem rozjížděl já u rádia a Josef FKD jako živý rotátor. V průběhu závodu mě střídal Jarda WF a Josef FKD, anténou kromě Pepíka točil Jirka HJZ a Honza AQB. Spojení přibývala pomaleji než obvykle, ale kilometrový průměr byl lepší a zdálo se, že dosažení 100.000 bodů není nereálné. Příjemným bonbónkem bylo spojení s EA1GA z exotického čtverce IN52 na vzdálenost 1890 km. Rušením (QRM i QRN) jsme trpěli méně než obvykle. Signály silných stanic byly čisté a od hlavního zdroje QRN jsme byli dále a ve výhodnějším směru. Nové antény fungovaly perfektně a až na drobné potíže s notebookem jsme za celý závod neměli žádné technické problémy.
Kýžené stotisícové mety jsme nakonec nedosáhli, ale ani tak jsme po závodě neměli důvod k nespokojenosti. Závod jsme přežili ve zdraví a pohodě my i technika. Bodový průměr 271 km/qso je pravděpodobně nejvyšší, jaký jsme kdy dosáhli. Rekordních je pro nás i 31 spojení se Slovenskem a ani 13 HA stanic běžně neděláme. Na druhou stranu jsme v porovnání s loňským výsledkem udělali o třetinu méně spojení do Německa a méně máme i OK stanic. Zemí jsme udělali 19 (9A, DL, E7, EA, F, HA, HB, I, OE, OK, OM, ON, OZ, PA, S5, SM, SP, UR, YU). Konečných 347 QSO a 94.000 bodů nepovažujeme za špatný premiérový výsledek z nové kóty. Spokojená se závodem byla i Betynka. Kluci se k ní chovali hezky a hlady také netrpěla. :-)
Velkou radost mi udělal Jarda OK1WF, který mne vyhlásil nejlepším operatérem závodu a jako cenu mi věnoval krásný batoh Boll Rock Hopper. Na moje SOTA výpravy je to batoh jako dělaný! Už se těším, až ho při vhodné příležitosti pokřtím.
P.S. Autorem skupinové fotografie je Jirka OK1HJZ.
Žádné komentáře:
Okomentovat