Vandr v Českém lese: Čerchov, Škarmanka, Starý Herštejn

Koncem jara jsme se s kamarádem Romanem domluvili, že podnikneme vandr spojený s vysíláním ze SOTA vrcholů. Vhodná příležitost nastala o víkendu 11.-12. července. Roman vybral Český les a já jsem naplánoval trasu zahrnující tři vrcholy – Čechov OK/PL-088, Škarmanku OK/PL-019 a Starý Herštejn OK/PL-020. Protože o druhém červencovém víkendu probíhá IARU HF World Championship, rozhodl jsem se, že budu z vrcholů vysílat na třiceti metrech. Znamenalo to vyrobit dipól. To se mi podařilo, ale protože jsem ho už nestihl vyzkoušet, jako zálohu jsem s sebou vzal i anténu na 40m. Napájení zajišťoval 4,5 Ah akumulátor. Když jsem v pátek večer zabalil veškeré potřebné vybavení (věci na vysílání, jídlo, vodu, spacák, karimatku, celtu, oblečení), vážila krosna 18,5 kg.

V sobotu ráno jsme s Romanem vyrazili vlakem do Domažlic a odsud dále do Babylonu. V Babylonu jsem zjistil, že jsem doma zapomněl fotoaparát. Trochu mě to rozladilo. Co se dá dělat, holt nebudou z cesty žádné obrázky. Také jsem mohl zapomenout něco důležitějšího.

Za Babylonem jsme zapadli do lesa a začali stoupat na Čerchov. Počasí pochodu přálo – bylo zataženo, ale nepršelo a panovala ideální teplota. Přesto se mi zpočátku moc dobře nepochodovalo. Za dvě a půl hodiny jsme konečně byli na vrcholu Čerchova. Převlékli jsme se do suchých triček, oblékli jsme bundy a pustili se do svačiny. Správce Kurzovy věže nás ochotně pustil do místnosti vytopené krbovými kamny a uvařil nám ke svačině čaj. Byla to příjemná regenerace a příprava na vysílání. Po svačině jsme si na vrcholu vyhlédli dva příhodné stromy a zavěsili mezi ně anténu. Indikátor PSV ukázal hodnotu menší než 1,5 a tak jsem v klidu mohl začít volat výzvu na předem oznámeném kmitočtu 10.118 kHz. Trvalo několik minut než mě zavolal první lovec a ani potom se žádný velký pile-up nerozeběhl. Signály volajících stanic trpěly hlubokými úniky a podle reportů můj signál také nikomu uši netrhal. Jelikož jsme s Romanem před sebou měli ještě pořádný kus cesty, vyslal jsem se po sedmnáctém spojení QRT. Balení šlo rychle a za chvíli jsme byli na odchodu. Při loučení nám správce vykládal, jaký byl o minulém víkendu při Polní dnu na Čerchově les antén. Poslal jsem po správci pozdrav a QSL Pavlovi OK1ZAJ a dali jsme se na pochod.

Z Čerchova jsme sestoupili nejkratší cestou do Capartic. Sestup nám zpříjemnily výborné lesní jahody a borůvky. Za Caparticemi na nás spadlo pár kapek, ale jak rychle přišly, tak rychle odešly a žádný déšť se nekonal. Výstup na Haltravu byl po čerchovské rozcvičce jednodušší a cesta na vrchol Škarmanky už vedla po hřebenu Českého lesa. Pochod komplikovalo jenom bahno, které vyplňovalo celou šířku pěšiny. Jako by voda váhala, jestli se má vydat do moře Severního nebo Černého. (Hřeben tvoří rozvodí Labe – Dunaj.) Bahno jsme zdárně překonali a došli jsme na Škarmanku. Tady nás čekalo překvapení v podobě několika desítek dětí a pár dospělých. Těšil jsem se, že po průchodu Caparticemi už nepotkáme po zbytek dne živou duši a teď tohle. Děti byly z tábora v Klenčí pod Čerchovem a na Škarmance měly připravenou jakousi dobrodružnou hru. Naštěstí je vrchol Škarmanky dost rozlehlý a nebyl problém najít stranou ležící místečko na vysílání. Instalace antény nám s Romanem šla ještě lépe než na Čerchově a v ohlášený čas jsem se ozval na 10.118 kHz. Ani tentokrát nevznikl pile-up. Nakonec jsem se spokojil s dvanácti spojeními a vypnul jsem rádio. Ještě jsme nebyli u cíle a chtěl jsem aspoň zhruba dodržet časový rozvrh. Zároveň s námi odcházely ze Škarmanky i děti. Po pár metrech jsme je předešli a začali jsme potkávat zajímavé zjevy čekající právě na děti z tábora. Cestu nám postupně zkřížili trollové, staří Germáni a Keltové. Ubránili jsme se a zamířili jsme do Vranovského sedla a odsud na Starý Herštejn.


Vidina blížící se večeře a odpočinku po dlouhém pochodu nám pomáhala překonat rostoucí únavu. Poslední kilometry pochodu rychle utekly a stáli jsme pod zříceninou Starého Herštejna. S radostí jsme ze zad shodili krosny a vyškrábali se na vrcholovou skálu. Naskytl se nám krásný výhled do okolí, který si Roman ještě vylepšil, když vylezl na zbytek hradní věže. Věž nám poté posloužila jako místo pro uchycení jednoho ramene dipólu. Druhé rameno jsme zavěsili na strom a mohlo se vysílat. Na pásmu mě opět čekaly slabé signály s hlubokými úniky. Jakmile jsem měl v deníku tucet spojení, prohlásil jsem radioamatérské cíle výpravy za splněné a spokojeně jsem ukončil provoz. Roman mezitím objevil plácek pod skalním převisem jako dělaný na nocleh. Přestěhovali jsme pod převis krosny, připravili jsme ohniště, posbírali dřevo a rozdělali ohýnek. Voňavé buřty a dobrý chleba nám po celodenním pochodu chutnaly dvojnásob. Roman s sebou vzal na zapití buřtů litr piva a ač mi pivo nic moc neříká, s chutí jsem ochutnal. Už jenom proto, že je Roman sládkem ve stříbrském pivovaru a pivo, které přinesl, bylo jeho dílem. Vydatná večeře naší únavu dovršila. Rozbalili jsme spacáky, převlékli se a ulehli. Nad hlavami nám šuměly mohutné buky, u nohou praskal ohýnek a na skále tančily odlesky plamínků. Zkrátka romantika.

Ráno vyhnala Romana ze spacáku zima. Prošel se po okolí a poté znovu ulehl. Nikam jsme nespěchali a definitivně jsme vstali až před devátou hodinou. Uvařili jsme čaj, posnídali, zabalili naše ležení a vydali se na cestu. Vrátili jsme se do Vranovského sedla a odsud jsme pokračovali nádhernou krajinou přes Vranov, Pivoň, Mnichov a Hvožďany do Poběžovic na vlak. Ten nás odvezl do Domažlic, kde jsme přesedli do vlaku na Plzeň a vrátili se domů.

Vandr se nám vydařil po všech stránkách. Ve zdraví jsme došli kam jsme chtěli, podívali jsme se na krásná místa, pokecali jsme, počasí bylo celý víkend nad očekávání dobré. Mě navíc potěšila úspěšná aktivace dalších tří SOTA vrcholů. Aktivovat v jednom dni tři vrcholy se mi ještě nikdy nepodařilo.

Bylo to fajn a už teď přemýšlíme, kam se společně vydáme příště.


P.S. Protože jsem nemohl udělat žádné fotografie, půjčil jsem si dvě fotky z internetu. Autorem fotografie Čerchova je Petr Havránek, Starý Herštejn vyfotografoval Filip Matoušek.