Podruhé na Manětínsku: Špičák OK/PL-051

Při posledním setkání s Tomášem OK1JRA jsme se shodli na tom, že jsme už dlouho nepodnikli společný výlet a rozhodli jsme se to napravit o volném pondělí 16. listopadu. Vybrali jsme si Manětínsko a kopec Špičák OK/PL-051. Do Manětína jsme dojeli autem, protože dostat se tam v rozumnou denní dobu veřejnou dopravou z Plzně je problém téměř neřešitelný. Z Manětína jsme vyrazili po modré směrem k Nečtinám. Počasí nám přálo, obloha sice byla zatažená, ale nepršelo a teplota byla ideální. Značka nás nejdříve vedla po rozbahněné cestě podél Manětínského potoka, potom přes louky a v Lešovicích uhnula do lesa. V lese jsme úspěšně překonali bažinatý úsek, ale současně jsme ztratili značku. Pomohli jsme si satelitní navigací a zbytek cesty na Špičák proběhl bez zádrhelů. Jako obvykle jsme celých šest kilometrů nezavřeli pusu a semleli jsme věci radiové i neradiové.



Jakmile jsme se vyhrabali na skalnatý vrchol Špičáku, otevřel se nám nádherný výhled do všech směrů. Potěšilo nás i vrcholové odpočívadlo, které jsme rychle proměnili na vysílací pracoviště. Instalace dipólu na 40m nám kvůli terénním poměrům trvala o trochu déle než obvykle, ale uspěli jsme a po připojení rádia a akumulátoru jsem byl QRV. Tomáš chtěl vysílat na 2m FM a tak mu stačilo vytáhnout z kapsy ručku a mohl vysílat. Přípravu pracoviště jsme si zpestřili poslechem převaděčového provozu. To, co na OK0N několik „radioamatérů“ předvádělo, bylo tak hrozné, že jsem se musel držet, abych milou ručku nehodil ze skály dolů. (S klidným srdcem bych napsal o jaké takyamatéry šlo, ale bohužel se nikdo z nich neobtěžoval dáváním značky.) Se slovy o zlaté telegrafii jsem zasedl k rádiu a první výzvou na 7032.5 kHz spustil krásný SOTA pajlap. Telegrafní koncert trval bez jediného přerušení 35 minut. Byl to balzám na (d)uši. Radost jsem za tu dobu udělal 41 stanicím z 15 zemí.



Tomáš se na dvoumetru musel snažit podstatně víc. Udělat v poledne všedního dne minimálně čtyři direktní spojení je v OK náročný úkol. Dlouho se zdálo, že se aktivace na 2m FM nepodaří, ale nakonec čtyři spojení Tomáš udělal a měl z toho velkou radost. Z dalšího kopce to Tomáš nejspíš zkusí na 40m SSB (a třeba se časem naučí i telegraf :-).

Na čerstvém vzduchu nám příjemně vyhládlo a po sbalení pracoviště jsme se vydali na zpáteční cestu s úmyslem rozdělat si na vhodném místě ohýnek a opéct si k obědu buřty. Pěkný plácek jsme objevili pod Špičákem na okraji pastviny. Než se přítomné krávy vzpamatovaly z nenadálé návštěvy, už plápolal ohýnek a pekly se buřty. Mezitím začalo poprchávat. Když jsme všechno spořádali a uhasili oheň, pokračovali jsme dál k Manětínu. To už poprchávání plynule přešlo v deštík, ale moc nám to nevadilo. K autu jsme došli se setměním a jízda do Plzně probíhala už za tmy, deště a mlhy.


Tomáši, díky za krásný výlet! Těším se na další společnou SOTA výpravu.