Po pas ve sněhu: Jezerní hora OK/PL-003

Už hodně dlouho jsem se chtěl podívat na Jezerní horu, tyčící se na Šumavě nad Čertovo a Černým jezerem. Proto jsem na neděli 7. února naplánoval SOTA výpravu a pozval na ní také Tomáše OK1JRA a Radka OK1MRK. Kluci se nakonec zúčastnit nemohli, ale naštěstí se ke mně ochotně přidala Renata (kolegyně z práce) a kamarád Roman. Tři lidi už byl rozumný počet pro zimní výpravu do hor.


V neděli ráno jsme v Plzni sedli do vlaku a spolu s davem lyžařů se rozjeli na Šumavu. Dvě hodiny ve vlaku nám v družné debatě rychle utekly a před půl jedenáctou jsme byli ve Špičáku. Bez zbytečného zdržování jsme se dali na pochod, abychom se co nejdříve vymotali z hemžení lyžařů a mohli nerušeně pokračovat k Jezerní hoře. Po krátkém úvodním stoupání podél vleku jsme zdárně a bez kolize přešli napříč čtyřmi sjezdovkami. Dál už trasa vedla lesem. Pochod nám ohromně ulehčovalo to, že byla ve sněhu prošlapaná cesta. Ale i tak jsme se prakticky na každém kroku bořili. Někde jen po kotníky, někde do sněhu zajela noha až po koleno a na jednom místě jsem zapadl po pas a musel jsem se ze sněhové pasti dostat plazením po břiše.


Po žluté značce jsme došli až na rozcestí nedaleko Čertova jezera. Když už jsme tu byli, neodolali jsme a zašli se podívat na jezero. Bylo samozřejmě ukryté pod vrstvou ledu a sněhu, ale pěkný pohled byl na stěnu tvořící východní úbočí Jezerní hory. Udělali jsme pár fotografií, vrátili se na rozcestí a po červené značce jsme pokračovali ve výstupu pod Malý Špičák. K hlubokému sněhu přibylo ještě stoupání a tak ani tenhle úsek nebyl úplně odpočinkový. Výstup jsme přerušili krátkou přestávkou, něco jsme snědli a napili se teplého čaje. Pod Malým Špičákem bylo stoupání na několik set metrů vystřídáno rovinou. Zbývalo zvládnout poslední (a nejprudší) část cesty.


K naší velké radosti byl i finální úsek od Malého Špičáku na vrchol Jezerní hory prošlapaný od skialpinistů a turistů. Ale i tady stačilo šlápnout vedle cesty a ve sněhu v mžiku zmizela celá noha. V nadmořské výšce cca 1200 m skončila vrstva mraků a ukázala se nádherně modrá obloha. Se zářícím sluníčkem nad hlavou jsme po dvou a půl hodinách od startu stanuli ve 13:00 na vrcholu Jezerní hory pokrytém cca 120 cm sněhu. Za bezvětří a teploty na slunci -6°C jsem se převlékl do suché košile, pod bundu jsem přidal ještě teplý svetr a mohlo se vysílat. Doma jsem zvažoval, jestli se z kopce ozvat telegrafem na KV nebo jen na 2m FM. S přihlédnutím ke sněhové nadílce a terénu zvítězila VKV varianta. Navíc jsem chtěl vyzkoušet, jak bude v mrazu fungovat moje nová dvoupásmová FM ručka Wouxun KG-UVD1P. Proto jsem s sebou nesl jen ručku s originálním pendrekem a náhradní akupak.


A tak zatímco Renata s Romanem svačili, já zapnul stanici a začal vysílat. První spojení jsem udělal s Pavlem OK1ZAJ/P (a OK1KDO/P) z Čerchova a dal jsem mu body do Bayerische Bergtag Contestu. Potom na výzvu přišel Mirek OK1GV z Koutu na Šumavě, Luboš OK1ZDA z Plzně a Pavel OK1XBF z Kdyně. Roman mi pomáhal tím, že držel desky s papírovým deníkem a chvílemi při vysílání asistovali lyžaři dorazivší na vrchol. Pět spojení mi pro platnou SOTA aktivaci stačilo a nebyl důvod dál prodlužovat pobyt na vrcholu. Udělali jsme společnou vrcholovou fotografii a několik dalších obrázků a vyrazili jsme na zpáteční cestu po stejné trase.


Sestup jsme zvládli za polovinu doby, jakou jsme šli na kopec, a čtyřicet minut, které zbývaly do odjezdu vlaku jsme na nádraží ve Špičáku využili ke svačině a zhodnocení výpravy.
Osobně jsem naprosto spokojený. Za pěkného počasí jsme ve zdraví došli na Jezerní horu a zpátky, aktivoval jsem další SOTA vrchol, vyzkoušel jsem novou FM ručku a také použití trekových holí v zimním terénu. Zkrátka to bylo prima!

Fotky z výpravy jsou k vidění na Rajčeti.