Premiéra HB-1A v Dyleňském lese

Na jaře jsem si v internetovém obchodu QRP Project koupil dvoupásmový telegrafní QRP transceiver HB-1A, abych měl na vysílání ze SOTA vrcholů něco lehčího, než je IC-703. K prvnímu ostrému testu nového rádia jsem se ale dostal až o posledním srpnovém víkendu (a článek o tom píši o dalších šest týdnů později ...).

Dvoupásmový QRP transceiver HB-1A

S kamarádem Romanem jsme dali hlavy dohromady a za cíl výpravy tentokrát zvolili Dyleňský les. Přidal se k nám ještě Romanův syn Milan a v sobotu 27.srpna jsme po přesunu vlakem do Dolního Žandova začali pochod na Dyleň a dál. Jako na potvoru se v sobotu zkazilo počasí, ale to nás nemohlo zastavit. Navíc jsme tím pádem byli ušetřeni namáhavého pochodu ve vedru.

Z Dolního Žandova jsme šli po žluté značce až na rozcestí pod Dylení a po prohlédce velkého a bohužel už zdemolovaného vojenského objektu jsme vzali útokem vrchol Dyleně. Krpál to byl pěkný, ještě že nebyl moc dlouhý. Vrchol se topil ve studené mlze z betonové věže byly vidět jen matné obrysy. Vyhlídka na rychlé zlepšení veškerá žádná. Mrzelo mě to, protože jsem si chtěl vyfotit bývalý objekt radioelektronického boje.

Vrchol Dyleně v mlze

Chvíli jsme dumali, jak dipól natáhnout, abych nemusel vysílat z mokré trávy mimo cestu a potom jsme se bez dalšího váhání dali do instalace antény. Na vysílání jsem si půjčil stůl z turistického přístřešku a premiéra HB-1A mohla začít. Byla to vlastně i premiéra nové miniaturní pastičky od Honzy OK1QO. A obojí fungovalo perfektně. Čtyři watty bohatě stačily na vyvolání přiměřeného pile-upu z OK/KA-013.

Poprvé QRV s novým rádiem

Z vrcholu Dyleně jsme sestoupili na státní hranici a podél hranice jsme došli ke Granátovému prameni a ke Středu Evropy. (Respektive k jednomu z údajných geografických středů Evropy.) Voda z pramene chutnala výborně a mohli jsme bez obav doplnit zásoby vody.

Jeden ze středů Evropy

Další zastávkou byl vrchol Čupřiny. Než jsme tam došli, déšť ještě zhoustl. O to víc nás na Čupřině potěšil turistický přístřešek kousek od cesty. Svlékli jsme mokrá ponča,uvařili čaj a teprve po vydatné svačině jsme se dali do instalace antény. I z Čupřiny OK/KA-018 to chodilo moc pěkně a v duchu jsem se radoval, jaké pěkné SOTA rádio jsem si pořídil.

Přepychové pracoviště na Čupřině

Z Čupřiny jsme špapali po signálce až k bývalému uranovému dolu Dyleň. Těšil jsem se na nějaké viditelné pozůstatky po důlní činnosti, ale ukázalo se, že z objektů dolu kromě příjezdové silnice nezbylo nic.

Tak jsem aspoň cestou v lese sebral tři pohozené izolátory, abych Zuzce přivezl něco hodnotného a hlavně krásného ...

Od šachty jsme původně chtěli pokračovat na vrchol vedlejšího kopce, jež je též SOTA vrcholem (Tišina OK/KA-026), ale vzhledem k pokročilé denní doby jsme Tišinu jen obešli a na jejím severovýchodním úbočí jsme začali hledat místo, kde na noc složíme hlavy.

Ideální místo na spaní

Nakonec jsme se utábořili na okraji lesa u křižovatky cest. Ještě před setměním jsme si připravili ležení pod statnými smrky a hned potom jsme na cestě rozdělali oheň. Jakmile se rozhořel, začali jsme sušit mokré boty, ponožky a kalhoty. Z bot a ponožek stoupala pára a taky hrozný smrad, ale ten jsme přebili vůní opékaných buřtů. Na zapití buřtů jsme měli dvě piva, o která jsme se spravedlivě podělili. Než jsme opekli buřty, začaly se trhat mraky a na obloze se objevila spousta hvězd. Unavení celodenním pochodem jsme zalezli do spacáků a okamžitě usnuli.

Ráno jsme u ohýnku posnídali, zabalili krosny a po zahlazení stop jsme se vydali na cestu. Prvním cílem byl vrchol Kameniště OK/KA-038. Stejně jako předchozí úsek pochodu, i v okolí Kameniště byla cesta lemována krásnými houbami. Na lišky, křemenáče, kozáky a hřiby byla radost pohledět!

Na Kameništi jsme secvičeným postupem dostali dipól do pracovní polohy a to dokonce do takové výšky, v jaké nikdy dřív nebyl, tj. možná celé tři metry nad zemí, hi. Opět se opakoval pile-up a protože mezi stromy prosvítalo slunce, byla aktivace Kameniště příjemnou záležitostí.

Na vrcholu Kameniště

Po Kameništi jsme se zastavili u minerálního pramene Jedlová. Minerálka byla tak dobrá, že jsme naplnili všechny lahve, které jsme s sebou vláčeli.

Od Jedlové jsme šli přes Starou Vodu do Lázní Kynžvart. Na nádraží jsme přišli asi tři minuty před odjezdem vlaku do Plzně.

Cestou do Plzně jsme zhodnotili výpravu jako úspěšnou. Já navíc kladně hodnotím rádio HB-1A i dvoupádlovou pastičku OK1QO. Obojí můžu SOTA aktivátorům vřele doporučit.

Kluci, díky za další výlet do pěkných místa a ahoj příště!