Hřebeny: Cukrák OK/ST-074, Hvíždinec OK/ST-063, Vrážky OK/ST-029

Po čtyřměsíční přestávce jsme se s Radkem OK1MRK vypravili na další radiový vandr, tentokrát víkendový. Vybrali jsme si severovýchodní část Hřebenů s úmyslem navštívit tři SOTA vrcholy – Cukrák OK/ST-074, Hvíždinec OK/ST-063 a Vrážky OK/ST-029. Já jsem chtěl aktivovat všechny tři kopce. Radek byl skromnější, pojal vandr méně radiově a spokojil se s tím, že se v éteru ozve jenom z vrcholu Cukráku.

 

Cukrák

 Plán byl takový, že se sejdeme na Smíchovském nádraží, autobusem MHD dojedeme buď do Baní, nebo do Lipenců a tam začneme pochod. Shodou několika okolností jsme se nakonec potkali až v Lipencích, což kromě malého zdržení nemělo na naše putování žádný vliv. Protože jsme chtěli dojít na vrchol Cukráku ještě před koncem FM Poháru, nijak jsme se v Lipencích nezdržovali. Při stoupání z Lipenců jsme se mohli pokochat pohledem panorama se stožáry středovlnného vysílače Praha Zbraslav a také typickou siluetou věže televizního vysílače. Na Cukráku jsme se uvelebili v řídkém borovém lesíku přímo u triangulace a pustili jsme se do aktivace OK/ST-074. Každý jsme udělali pět spojení na 2m FM. Já je stihnul udělat v posledních minutách FM Poháru, Radek lovil dvě stanice ještě po skončení závodu. Poslouchat pozávodní FM provoz některých takyamatérů bylo utrpením a opět jsem se přesvědčil o tom, že čím více poznávám OK amatéry na VKV, tím raději navazuji spojení se zahraničními amatéry na KV. Po úspěšné aktivaci mi Radek předal QSL lístky, které vyzvedl na QSL službě. Lístky už jsem dostal na různých místech, ale v lese na kopci to bylo poprvé, hi. Zajímavé bylo i zjištění, že na triangulační tyč někdo umístil SOTA referenční číslo.

 

Radek OK1MRK při vysílání z Cukráku

Z Cukráku jsme pokračovali po modré k Jílovišti. Samotnému Jílovišti jsme se vyhnuli a nechali se vést červenou značkou až k Černolicím. Tam jsme na vrcholu Červené hlíny vyhlásili přestávku na oběd a zotavení. Teplý oběd bez nutnosti rozdělávat oheň nebo zapalovat vařič zajistilo osvědčené MRE. Posilnění a odpočatí jsme se vydali na další etapu pochodu, která končila na Hvíždinci. Ještě než jsme došli na vrchol, zastavili jsme se u studánky a také na hvíždinecké vyhlídce. Největší místní zajímavostí byla skutečnost, že jsme na vrchol Hvíždince šli z kopce. To se při putování po SOTA vrcholech nestává příliš často. Na Hvíždinci měl premiéru nový odlehčený SOTA dipól, který pro mě vyrobil Radek a já ho den předem bez zbytečného měření přistřihnul na příhodnou délku. Anténu jsme pověsili nezvykle vysoko, možná tři metry nad zem. Dipól vysoko nad terénem (0,07 vlnové délky) a velký použitý výkon (3 watty) udělaly svoje. Na pásmu burácely HQ stanice v probíhajícím IARU HF World Championship, ale jakmile jsem se svojí super výbavou vyslal na 7032 kHz CQ SOTA, kilowattové stanice pochopily, že proti poctivému QRP signálu nemají šanci a já mohl v klidu aktivovat vrchol OK/ST-063. Se zjištěním, že Radkova konstrukce antény se osvědčila, jsem vysílací pracoviště sbalil a z vrcholu Hvíždince jsme vystoupali zpátky na cestu.

 

CQ SOTA z vrcholu Hvíždince

Další plánovanou zastávkou bylo poutní místo Skalka na ostrohu nad Mníškem pod Brdy. Kromě památek, které na Skalce jsou, nás lákala možnost občerstvení formou vhodného studeného nápoje. Už několik kilometrů před Skalkou se u cesty začal objevovat list papíru lákající kolemjdoucí k občerstvení na Skalce. Kromě nabídky nápojů byla na papíře i otevírací doba, která nás moc nepotěšila, protože bylo jasné, že nestihneme dojít na Skalku včas. Ale dobrá nálada nás neopouštěla a na téma našeho pozdního příchodu na Skalku jsme vesele vtipkovali. Na Skalku jsme přišli přesně 45 minut po oficiální zavírací době, a jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že občerstvení má stále ještě otevřeno. Už dlouho mě půllitr piva neosvěžil tak jako tady. Sklenici piva jsme zapili plechovkou pivní limonády a nastal čas zvednout unavená těla a začít hledat místo k přespání. Před odchodem ze Skalky jsme si ještě prohlédli celý areál včetně vyhlídky na Mníšek.

 

Výhled ze Skalky na Mníšek pod Brdy

Ze Skalky jsme vyrazili dál s tím, že jakmile najdeme příhodné místo k noclehu pod širákem, ukončíme pochod a utáboříme se. Dopadlo to tak, že jsme došli téměř k vrcholu Vrážek. Tam nám padlo do oka pěkné místo stranou od cesty. V nohou jsme měli 29 kilometrů a od soumraku nás dělily jen minuty. Nebylo nad čím dál přemýšlet. S chutí jsme ze zad shodili krosny a zbytky světla využili k přípravě ležení. Potom už byl čas na večeři u ohýnku, který jsme rozdělali na pěšině mimo les. Dřevo bylo doslova na dosah a bylo tak suché, že jenom zvonilo. Za chvilku voněl vzduch kromě léta také ohněm a opečenými buřty. Mezitím se setmělo a nad lesem se objevil Měsíc a hvězdy. Těžká romantika. Hodinu před půlnocí jsme ohýnek uhasili a zalezli jsme do spacáků. Usínání pod oblohou posetou hvězdami bylo příjemné a rychlé.

 

Večerní posezení u ohně

Ráno jsme si přispali až do sedmi hodin. Tou dobou už sluníčko pěkně svítilo a hřálo. Radek uvařil vodu na čaj, kafe a kakao, já jsem rozdělil klobásu a nový den jsme přivítali lesním piknikem. Po snídani jsme sbalili naše ležení, ještě jednou jsme zkontrolovali ohniště a hurá na poslední SOTA vrchol tohoto vandru. Navigace nás neomylně přivedla na vrchol Vrážek a za chvilku už mezi stromy visel dipól. Ještě připojit rádio, akumulátor, klíč, sluchátka a ... a nic. Pastička pěkně dávala tečky, ale čárku ani jedinou. Už na Hvíždinci byl stejný problém, ale stačilo zahýbat redukcí na konci šňůry od klíče a bylo vyřešeno. Ale včera není dnes a ať jsem hýbal čímkoliv, nic nepomáhalo. Rádio bylo OK a tak jsme podezírali zmíněnou přechodku (jack 6,3 mm/3,5 mm). Když nepomohlo přihnutí kontaktních plíšků uvnitř redukce, došlo na její nevratné rozebrání nožem a nůžkami. Rychle jsme zjistili, že ani destrukce přechodky nepomohla a problém tkví jinde. Zbývala už jenom pastička a kablík mezi ní a rádiem. Po několika pokusech se ukázalo, že jeden z drátků mezi mechanikou pastičky a konektorem je někde přerušený. Vyřešili jsme to vypuštěním šňůry a přímým propojením vývodů od pastičky s torzem přechodky. Provedená úprava nebyla na pohled nic moc, ale byla funkční a to bylo hlavní. Nic dalšího aktivaci Vrážek OK/ST-029 nezkomplikovalo. Provoz byl standartní, překvapivé bylo jen zavolání italské HQ stanice.

 

I takto se dá vysílat

Po vysílání z Vrážek už zbývalo jen sestoupit z Hřebenů k Berounce a dojít na nádraží v Řevnicích. Cestou jsme se ještě zastavili v Halounech v hospodě U Zrzavého paviána. Radek se osvěžil sklenicí kofoly, já vsadil na malinovou šťávu. V horku nám stín a studená limonáda přišly vhod. Když jsme došli na řevnické nádraží, ukazovalo počítadlo na GPS, že jsme napochodovali celkem 40 kilometrů. Čas zbývající do odjezdu vlaků jsme využili na svačinu sestávající z pochoutek z MRE. První jsem sedl do vlaku já a přes Beroun jsem se vrátil do Plzně. Radkovi jel vlak do Prahy vzápětí. V Plzni jsem zjistil, že bych na spoj do Vejprnic musel čekat něco přes hodinu. To se mi nechtělo a raději jsem jel trolejbusem na okraj Plzně a do Vejprnic jsem došel pěšky. Přidat ku 40 km pochodu ještě tři další už bylo to nejmenší.

Fotky z vandru jsou na rajčeti. Autorem většiny z nich je Radek OK1MRK.

 

Záznam trasy pochodu z Radkovy GPS