VKV Polní den 2013 u OK1KJO

Polní den na VKV pro mě není jedním z mnoha radioamatérských závodů, ale pravidelnou společenskou událostí, na které se sejde prima parta. Ani letos tomu nebylo jinak. Po dvacáté v řadě jsem měl možnost prožít první červencový víkend s podobně postiženými kamarády a užít si nejen VKV závod, ale hlavně legraci a příjemnou atmosféru.

Na kopci (Lysá hora, JO60OK) jsme se sešli v pátek a z obvyklé sestavy chyběl jenom Jindra OK1XR, který se tou dobou teprve vracel z dovolené. Po nezbytném přivítání byly rozděleny úkoly a šlo se pracovat. Stavění vysílacího stanu a stožáru se dvěma devítiprvkovými anténami podle DK7ZB jsem se nezúčastnil, protože mi s přihlédnutím k mému vzdělání byl přidělen krumpáč a úkol vykopat ze země kabeláž vedoucí k anténě na 10m a připravit místo pro uložení nového kabelu k rotátoru. Tak jsem kopal a přitom vzpomínal na předchozích devatenáct Polních dnů a také na kamarády, které jsem za tu dobu potkal, a už je na žádném PD nepotkám. Napočítal jsem čtyři jména – Standu OK1TS, Vláďu OK1WT, Radka OK1IBE a Libora OK1HJX, což na dvacet let závodění a průměrný věk mých kamarádů vlastně není až tak špatná bilance.

Naše polní ležení

Jakmile kluci postavili stožár s anténami a připojili IC-746PRO, přišel okamžik pravdy. A nebyla to pravda příjemná. Rádio ukazovalo PSV někde mezi 1:3 a nekonečnem a odmítalo pustit do takové zátěže víc než deset wattů výkonu. Opakované měření ukázalo stejný výsledek. Takže hurá ke kotvám a dolů s anténami. Zevrubná prohlídka anténního systému odhalila u jednoho dipólu uhnilé připojení koaxiálu. Opravy se ujal Josef OK1FKD. Bohužel ani odstranění této závady nevedlo k vyřešení problému se špatným impedančním přizpůsobením. Začali jsme měřit jednotlivé antény a kabely zvlášť a čím víc jsme měřili, tím víc zamotanou hlavu jsme z toho měli. Anténa, která se chvíli tvářila „zdravě“, měla při dalším měření nekonečné PSV a podobně. Jedinou další objevenou chybou bylo prohození několika direktorů. Ale ani správné poskládání antén příliš nepomohlo. U stožáru se konalo téměř vědecké sympozium, ale všechno bylo marné a páteční snaha zprovoznit 2m pracoviště skončila konstatováním, že problém je nejspíš v konektorech, a že je ráno moudřejší večera. Následoval obvyklý rituál – ohýnek a buřty. S podvečerem se ve vzduchu objevily muchničky, komáři a podobná havěť a posezení u ohně nám znepříjemňovaly, co jen mohly. Dopadlo to tak, že téměř každý po opečení buřtů vstal a utekl do baráku. U ohně vydržel jenom Míra OK1JEH a já.

Kde je zrada?

Od sobotního rána pokračovala snaha najít závadu na anténách. Padlo na to celé dopoledne a s ním také můj plán vyrazit na nedaleký SOTA vrchol Velký Špičák OK/US-002 a ozvat se z něj na 40m CW. Potom přišlo poledne a snad sté měření PSV. A ejhle, rádio ukazuje 1:1 a hodnota se nemění ani při opakovaném měření po vztyčení antén do pracovní polohy. Na jednu stranu úleva, na druhou stranu nepříjemný pocit z toho, že jsme neobjevili jednoznačnou příčinu špatného impedančního přizpůsobení, a že se problém může objevit kdykoliv znovu. Naštěstí všechno perfektně fungovalo až do konce závodu, ale to jsme v tu chvíli samozřejmě nevěděli.
 

Jakmile bylo pro závod všechno připravené a funkční, znovu jsem se v duchu vrátil k plánu aktivovat alespoň jeden SOTA vrchol. Aktivace Velkého Špičáku už z časových důvodů nepřicházela v úvahu, ale Lysá hora je přece také SOTA! Abych dostál pravidlům, naložil jsem do batohu vysílací nádobíčko a sestoupal jsem z Lysé hory jen proto, abych udělal pod kopcem čelem vzad a vylezl zpátky na vrchol. Potom už aktivaci nestálo nic v cestě. Anténu jsem natáhl mezi dvěma jeřabinami v obvyklé výšce cca dva metry a s rádiem HB-1A jsem se uvelebil na pokosené louce. Moje SOTA vysílání zblízka sledoval Míra OK1JEH a já jeho přítomnost ocenil hlavně k okamžiku, kdy mě upozornil na blížící se traktor s obracečem sena. Nezbylo než uprostřed svižného telegrafního provozu přerušit vysílání a ustoupit na samý okraj louky. Když traktor projel kolem, přenesli jsme pracoviště na původní místo a vysílal jsem dál. Za čtyřicet minut jsem udělal 36 spojení včetně šesti QSO z kopce na kopec (DL1ASA/P, DL7VKD/P, OK/OM3CUG/P, HA2VR/P, HB9BIN/P a OK2VWB/P). Kuriozitou bylo spojení s Josefem OK1FKD na vzdálenost cca 1,5 násobku použité vlnové délky.
 

Zatímco jsem telegrafoval na 40m, Milan OK9UKI rozdával body v Polním dnu mládeže, což bylo fajn, protože tím vyzkoušel zařízení a ještě udělal radost radioamatérskému dorostu. Před začátkem hlavního závodu jsme si ještě poslechli několik majáků. Všechno bylo OK a mohli jsme se pustit do závodění. U rádia jsem začínal já a u volantu Míra OK1JEH. Ten se funkci živého rotátoru chvíli bránil, protože se bál, že mu budeme nadávat za špatné směrování antén. Ale rychle se ukázalo, že se bál zbytečně. Nadávat kamarádovi není náš styl a navíc Míra překvapil skrytými vlohami. Nikdy dřív se do závodění nehrnul a letošní Polní den pro něj byl křest ohněm, ve kterém obstál se ctí. Točil anténou lépe než někteří ostřílení členové týmu a všechny nás tím mile překvapil.

U volantu OK1JEH, u rádia OK1WF

Závod probíhal dle obvyklého scénáře. Vyhledávání stanic jsme střídali s voláním výzvy. Řekl bych, že množství stanic, které přišlo na výzvu, bylo nadprůměrné a mírně zlepšené byly také podmínky šíření. Necelé dvě hodiny po začátku závodu jsme měli návštěvu. Na kopec se přijela podívat Zuzka s Julií a svojí sestrou Petrou. Nechal jsem se vystřídal Jardou OK1WF a ukázal jsem Julii království OK5W. Líbilo se jí, jak se točí směrovka na 20m, a zaujal ji také záchod, který se nesplachuje (latrína). Ale největší úspěch měla dílna a kotelna. Tam jsme se museli jít podívat celkem pětkrát. Julie si nasbírala plnou hrst pokladů (šroubky, matičky a podobně, nejlépe rezavé) a byla na vrcholu blaha. Poklady si samozřejmě vzala s sebou domů. Naštěstí je Zuzka tak moudrá a osvícená, že jí v tom nebránila.

Julie sbírající poklady

Když holky odjely, vrátil jsem se k rádiu a s přestávkou na večeři jsem vysílal do půl jedné, kdy mě vystřídal Jarda OK1WF. Ve tři hodiny ráno převzal žezlo Josef OK1FKD a vydržel u rádia až do devíti. Potom jsem na tři hodiny nastoupil zase já, následovali opět Jarda a Josef a na mě zbyla poslední hodina závodu. U volantu se vystřídali Míra OK1JEH, Josef OK1FKD, Honza OK1AQB, Jarda OK1WF a Jirka OK1HJZ. Po čtyřiadvaceti hodinách provozu bylo v logu OK1KJO (kategorie 144 MHz, Multi Op., Low Power) celkem 437 platných spojení a 122.082 bodů. Měli jsme radost, že padl klubový rekord a že technika fungovala spolehlivě celých 24 hodin. Pracovali jsme se stanicemi z dvaceti zemí DXCC (7x 9A, 141x DL, 1x F, 3x G, 10x HA, 5x HB9, 3x I, 1x LA, 8x OE, 179x OK, 25x OM, 1x ON, 2x OZ, 7x PA, 13x S5, 1x SM, 18x SP, 3x UR, 2x YO, 7x YU). Nejdelší spojení bylo jako obvykle se Srbskem (YT7W, 952 km) a největší radost nám udělalo naše vůbec první spojení s Norskem (LA0BY) a spojení se zeměmi, které na 2m děláme jenom výjimečně (Anglie – G4ZFJ, G4CDN, G4SWX; Rumunsko – YO5KAI, YO5KAW). Po závodě následovalo rychlé balení a zbyl čas i na společnou fotografii. V QTH OK5W pobyli kratší či delší dobu tito kamarádi: Franta OK1AAU, Jirka OK1AEZ, Honza OK1AQB, Josef OK1FKD, Milan OK1FMX, Jirka OK1HJZ, Míra OK1JEH, Honza OK1MJA, Honza OK1NF, Jarda OK1WF, Jindra OK1XR, Milan OK9UKI. Ve zdraví a s dobrou partou jsme si užili parádní víkend. Co víc si přát?! Snad jen za rok zase naviděnou!

Parta OK1KJO po úspěšném závodě