Po dlouhých čtyřech letech se nám o druhé lednové sobotě
podařilo uskutečnit SOTA výpravu, které se společně zúčastnili OK1JRA, OK1MRK a
OK1NF. Ze seznamu vytipovaných kopců jsme se hladce shodli na Vysokém hřbetu
OK/PL-017. Vysoký hřbet je „plnotučný“ kopec (tj. jeho vrchol je víc než tisíc
metrů nad hladinou moře), je možné se k němu přiblížit veřejnou dopravou a
výstup na vrchol není nijak zvlášť náročný. Poslední konstatování platí ale za
předpokladu, že na Vysokém hřbetu není sníh, což bylo díky mimořádně mírné zimě
splněno.
„Zima“ na vrcholu Vysokého hřbetu
Společná výprava začala podle plánu brzy ráno na plzeňském
autobusovém nádraží. Zahájili jsme snídaní u Malinové, a když se přiblížil čas
odjezdu autobusu, přesunuli jsme se na nástupiště. Při nástupu do autobusu
došlo na první veselý zážitek. Poté, co jako první nastoupil Radek a poručil
tři zpáteční jízdenky, začala komedie. Řidič se marně snažil přemluvit
pokladnu, aby vydala zpáteční jízdenky. Nepomohla ani konzultace
s papírovým návodem. Na Radka jsem ze svého místa ve frontě neviděl, ale
přede mnou stojící Tomáš se na mě otáčel
a smál se, na rozdíl od ostatních cestujících, kteří začínali být netrpěliví.
Do toho se řidič nešikovně pohnul a zatroubil. Všichni se lekli a chvíli to
vypadalo, že Tomáš leknutím vypadne z autobusu rovnou na mě. To už jsme se
s Tomášem nesmáli, ale řehtali. Po dlouhých minutách marných pokusů a
několika dalších zatroubení jsme se spokojili s jednosměrnou jízdenkou a
mohli nastoupit i ostatní. Cesta k místu startu pochodu už proběhla
hladce. Pořád bylo o čem mluvit a zároveň jsme se mohli kochat pěkným úsvitem a
krásnou krajinou. Po dvou hodinách jsme vystoupili u zaniklé obce Skelná
(Glasserwald) a začali jsme stoupat na Vysoký hřbet. Sníh se ani ve výšce 1000
m nad mořem nekonal a pohodlná cesta nás zavedla až na vrchol. Usadili jsme se
na okraji paseky, na kterou svítilo sluníčko, a Radek se pustil do budování
vysílacího pracoviště. To bylo tentokrát prosté. Vysoký hřbet jsme chtěli
aktivovat v rámci FM poháru a tak stačilo pověsit na větev nejbližšího
smrku Slim Jima a připojit k němu ručku. Na Tomášově rádiu jsme
poslouchali provoz D-STAR a před začátkem FM poháru jsme zvládli i svačinu.
Z radiového hlediska chyběl k dokonalosti už jenom přenosný přijímač, na
kterém bychom si mohli užít šumavský krátkovlnný éter bez průmyslového rušení.
Příště ho musíme vzít s sebou.
V této sestavě jsme vysílali po čtyřleté pauze
Aktivaci začal Radek na 2m. Když měl aktivováno, vystřídal
ho Tomáš a po něm jsem nastoupil já. Z pohledu SOTA má aktivace kopce
v FM poháru výhodu v tom, že stačí donést na vrchol ručku a není
třeba instalovat KV anténu. Vada na kráse takové aktivace spočívá ve
skutečnosti, že člověk navazuje spojení se stanicemi, které program SOTA
nezajímá a jde jim jenom o body do závodu. S tím jsme ale počítali. Smutná
je ovšem úroveň provozu některých účastníků. Jsou „závodníci“, pro které je
problém zapsat do deníku stanici, která vysílá z přechodného stanoviště a
svojí značku doplňuje v souladu s povolovacími podmínkami „/P“.
Neschopnost nebo lenost takových „závodníků“ zapsat správně značku protistanice
jim ale nebrání v tom, aby začali protistanici poučovat o tom, že
v závodě se „/P“ nedává. Nechápu ani uvažování operátora, který řekne
„slyším Tě tak 53, ale do závodu Ti dám 59“. V podmínkách FM poháru se
hned v úvodu píše: „Závod se pořádá
za účelem získání zručnosti na pásmu a sbírání poznatků pro velké závody nejen
pro mladé radioamatéry.“ Pokud jsou zmíněné nešvary těmi poznatky, které by
začínající amatér měl v FM poháru nasbírat, tak potěš Pánbůh. V naší
soukromé soutěži o nejhoršího operátora dne zvítězil jeden doveda z JN79, který
se na pásmu nestyděl používat neslušná slova a pro kterého byla značka s „/P“ jazykolamem,
který mu dle jeho slov „zlomí játra“. Na druhou stranu bylo na pásmu několik
noviců (OK9), jejichž provozu se nedalo nic vytknout. Což je do budoucna dobrý
příslib. Po úspěšné aktivaci na 2m Radek vyměnil anténu a na jeho Háčovku
(kolineár dle PA0FRI v provedení OK1MRK) jsme ještě rozdali pár bodů na
70cm. Tím jsme radio-aktivitu z vrcholu Vysokého hřbetu završili.
Tomáš OK1JRA vysílá, Radek OK1MRK si dělá poznámky
Jakmile jsme měli zabaleno, došlo na společnou vrcholovou
fotografii a potom jsme se procházkovým tempem vydali směrem
k Hartmanicím. Cesta pěkným lesem byla zpestřena několika pasekami a
loukami s výhledem do kraje. Bylo vidět, že i na nejvyšších kopcích podél
hranice je o sníh nouze a vrcholy jsou jen „pocukrované“. Když jsme došli do
Karlova, zaujal nás starý bazén u bývalého vojenského rekreačního střediska.
S Radkem jsme se na sebe jenom podívali a všechno bylo jasné. Zabočili
jsme k prázdné nádrži a za chvíli už jsme byli v plavkách. Tomáš se
k této kratochvíli nepřidal, jen utrousil poznámku o magorech a chopil se
fotoaparátu, aby zaznamenal naší radost z koupání a opalování. Po vítaném
osvěžení jsme se oblékli a pochod mohl pokračovat. Uctivým obloukem jsme obešli
Peklo a přes Hamižnou jsme došli do Hartmanic. V cíli naší cesty bylo
nečekaně živo. Místní hasiči opečovávali techniku a otevřeno mělo také
informační centrum. Hned jsme tam zašli a zakoupili několik pohledů. Zároveň
jsme se dozvěděli, že je otevřena i místní synagoga. Z informačního centra
jsme se přesunuli do jediné fungující restaurace a z nabídky hotových
jídel jsme si bez potíží vybrali oběd. Než jsme ho dostali, stihli jsme ještě
napsat pohledy. Vzpruženi dobrým obědem jsme hospodu opustili a čas zbývající
do odjezdu autobusu jsme věnovali prohlídce synagogy. Kluci se spokojili
s pohledem zvenčí, já jsem neodolal a v rychlosti jsem si prohlédl i
vnitřek pěkně zrekonstruovaného horského svatostánku. Synagoga stojí za
podrobnější prohlídku, ale na ní už tentokrát nezbyl čas. Aspoň mám důvod
k další návštěvě Hartmanic. Zpátky do Plzně jsme jeli stejným autobusem se
stejným řidičem. I zpáteční cesta rychle utekla a v Plzni jsme mohli
konstatovat, že i tentokrát se akce vydařila. Tomáš dokonce výlet označil
známkou kvality „Poník friendly“. Jsem rád, že se výlet všem líbil a doufám, že
se společně znovu brzy někam vypravíme!
Závěrečná ŽROTA
Fotky z výletu jsou jako obvykle na rajčeti.
Žádné komentáře:
Okomentovat