V prvním měsíci nového roku jsem navštívil dva SOTA
vrcholy, jedno radioamatérské setkání, dostal jsem pár pěkných lístků a našel
jsem něco času na poslech.
QSL
Nejcennějším lednovým přírůstkem do sbírky QSL je lístek od FW5JJ, díky čemuž se ostrovy Wallis a Futuna staly mojí 296. potvrzenou zemí DXCC.
Z jižní polokoule je také lístek z australské antarktické základny Casey, odkud loni pod značkou VK0GB vysílal Gerry G3WIP. Kromě nové
pásmové země (17m) je to moje první slyšená a potvrzená základna patřící
Austrálii. Zajímavá je i rychlost, s jakou mi Mehdi F5PFP jako QSL manažer
VK0GB odpověděl na můj direkt. Odpověď jsem měl ve schránce za 14 dnů od
odeslání mého QSL. Opačným extrémem je lístek od Sveina JX9JKA, na jehož potvrzení jsem si musel počkat 536 dnů, tj. téměř
půldruhého roku! Ale samozřejmě je lepší dostat QSL pozdě než nikdy. Pásmovou
zemi mi svými QSL dali Willy OE5WLL
(17m) a Kari OH3GQL (12m).
Z Ruska jsem dostal lístky od Viktora UA0DM
(Židovská autonomní oblast) a Igora UA0IDZ
(Magadanská oblast) a tím pádem mám potvrzené další dva federální subjekty
Ruské federace. Z existujících 83 subjektů mi jich chybí už jen posledních
pět (Kalmycká republika, Ingušsko, Dagestánská republika, Altajská republika a Amurská
oblast). Ruda OK1HWS mi potvrdil poslech české expedice 9A8OK na ostrov Sušac. Direkt mi poslali také Mika OH6NVC, Bart LX2HB, Alfredo IK6IJF jako operátor speciální stanice II6ICA a Josef DK2VA, který ke svému QSL přidal ještě lístek od klubové stanice DL0GS a samolepku. Naopak já odpověděl
direktem Wlodkowi DE1KDC na jeho SWL
report, který mi poslal přes QSL službu, odkud mi opět lístky přivezl Radek
OK1MRK. Bylo jich jenom pár, ale radost samozřejmě udělaly.
Výběr z lednových QSL
SOTA
Vysoký hřbet OK/PL-017
První letošní SOTA výprava je barvitě popsána
v předchozím článku.
Okrouhlík OK/ST-010
Přesně dva týdny po výletu na Šumavu jsem znovu vyrazil do
přírody. Tentokrát se ke mně nikdo nepřidal, a protože jsem po návratu
z kopce potřeboval fungovat, vymyslel jsem si odpočinkovou procházku po
Mirošovsku a západním okraji Brd s cílem aktivovat na krátkých vlnách
Okrouhlík OK/ST-010. Počasí konečně začínalo zimu aspoň trochu připomínat -
bylo pocukrováno sněhem a teplota vzduchu zůstala i přes den pod nulou. Vlakem
jsem přes Rokycany dojel do Příkosic a tam začala vlastní procházka. Měl jsem
dost času a tak jsem si užíval pohodlnou cestu a pěknou krajinu. Litoval jsem
jenom toho, že bylo zataženo nízkou oblačností, a opar nad obzorem bránil dobré
viditelnosti. Na kopec jsem pochodoval po trase Příkosice – Štítov – Trokavec –
Okrouhlík a za celou cestu jsem s výjimkou dvou domorodců v Trokavci
nikoho nepotkal. Cestu na vrchol jsem trefil bez problémů, a jakmile jsem byl
na místě, začal jsem připravovat vysílací pracoviště. Vrchol Okrouhlíku je
zarostlý poměrně hustým lesem, ale prostor na dipól se jako vždy našel. Rádio,
akumulátor, pastičku a deník jsem rozložil na karimatce od Bundeswehru a byl
jsem QRV. Tentokrát jsem musel dát asi čtyři výzvy, než se lovci probudili, ale
potom už nastal obvyklý pajlap. Snažil jsem se udělat každého, kdo měl o
spojení zájem, a nakonec jsem měl v logu 31 spojení. Potom jsem ještě
proladil pásmo, ale žádný další SOTA vrchol v té době na 40m CW
v éteru nebyl a já mohl s klidným srdcem začít balit. Z Okrouhlíku
jsem se vracel stejnou cestou a měl jsem v úmyslu poobědvat v hospodě
v Trokavci. Přes tvrzení na několika cedulích o tom, že má hospoda
otevřeno každý den, otevřeno neměla a oběd musel proběhnout podle záložního
plánu. Ten spočíval v ohřátí jídla z amerického MRE. Nejdřív jsem se
chtěl zastavit někde v lese, ale nakonec jsem využil pohodlí pěkného
posedu na poli za Trokavcem. Po obědě jsem pokračoval dál a na příkosickou
zastávku jsem došel s půlhodinovou rezervou. Protože se mi tam nechtělo
tak dlouho čekat na vlak, prodloužil jsem si procházku až do Mirošova. Potom
následovala už jenom zpáteční cesta vlakem. Po dvaceti kilometrech pochodu na
mírném mrazu a zimní aktivaci kopce mi doma přišla vhod teplá koupel, a aby
nebylo rádia málo, ještě jsem před spaním chvíli poslouchal závodní provoz
v CQ 160m Contestu. I z tohoto výletu jsem dal na rajče nějaké obrázky.
Ozdobené stromy cestou k VVP Brdy
SWL
Týden před koncem měsíce se v éteru objevila dlouho
očekávaná expedice FT5ZM na ostrov Amsterdam v jižní části
Indického oceánu. Její pěkný signál na několika pásmech pro mě znamená 305. slyšenou zemi DXCC a zároveň první
stanici z ITU zóny 68. Z Antarktidy
procházel signál od Michaila RW1AI, jež v této sezóně vysílá z nejstarší ruské
antarktické základny Mirnyj pod značkou RI1ANT.
Tuto základnu jsem slyšel vůbec poprvé a z nového antarktického úlovku mám
pochopitelně velkou radost.
Poslouchal jsem také na šedesáti metrech. Z českých stanic,
které pro letošek dostaly zvláštní povolení k provozu na tomto zajímavém
pásmu, jsem v lednu slyšel dělat spojení Petra OK1RP a Luďka OK1HAS,
z evropských stanic mám v deníku 9A6W,
EA1AYL, EA1DR, EA3CEC, EA6SX, LA8BCA, OU5U a TF1EIN a z DX stanic EA8AK, EA8BPK a 4Z4DX. Kromě
toho jsem slyšel několik dalších stanic marně volat CQ sixty.
Ostrov Amsterdam (převzato z internetu)
Setkání
V úterý 21. ledna se v Plzni konalo
Novoroční radioamatérské posezení. Zúčastnil jsem se ho spolu s Tomášem
OK1JRA a bylo to fajn. Za uspořádání setkání patří díky Pepovi OK1JFH a
ostatním HAMům z radioklubu OK1KFH. O fotodokumentaci setkání se pilně
staral Vašek OK1CVP a výsledky jsou vidět v tomto fotoalbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat