Nezimní zimní SOTA: Stírka OK/PL-037

V neděli 20. ledna jsem podniknul první SOTA výpravu roku 2008. Chtěl jsem aktivovat kopec, který je minimálně za šest bodů (abych si mohl započítat zimní bonus) a ke kterému se můžu přiblížit z Plzně vlakem. Výběr vyhrála sedmisetmetrová Stírka OK/PL-037.

Tomáš OK1JRA už měl na neděli jiný program a o zábavu postaráno měla i moje XYL a tak jsem vyrazil na Nepomucko sám. Cesta vlakem utekla jako nic a za hodinku jsem v „základním táboru“ – vesničce Kovčín. Po obloze se honí mraky a pofukuje studený vítr, ale vzhledem k datu jde o přepychové SOTA počasí. Nikde o okolí Kovčína nejsou po sněhu ani památky. Nejdřív jdu po okraji lesa směrem na Myslív. Po několika stech metrech dostávám nápad zkrátit si cestu přes pastviny a pole. Nápad je to pěkný, ale některá místa jsou dost mokrá a musím kličkovat po sušších kouscích pole. Asi kilometr před Myslívem se dostávám na silnici. Procházím Myslívem a konci vsi uhýbám ze silnice do lesa. Na několika stinných místech jsou zbytečky sněhu, ale jinak pěkná a kupodivu i téměř suchá cesta. Užívám si krásnou krajinu a jedním okem pokukuji na displej GPSky, abych věděl jaký kus cesty mi zbývá na vrchol Stírky. Po hodině a půl od startu z Kovčína jsem na Stírce. Cesta obchází vrchol Stírky ze severu a šipka na GPSce ukazuje na hustý mladý lesík. Obcházím lesík a přicházím na kamenitý vrchol Stírky s celkem solidním výhledem na jih.

Stoupáním na Stírku jsem se zpotil a ze všeho nejdřív se proto převlékám do suchého trička. Ještě hlt teplého čaje a hurá vybudovat vysílací pracoviště. Vybavení je klasické: transceiver BMT 226 krmený z gelového akumulátoru 7Ah, čtyřprvková KRCka od Zacha a pět metrů RG58. I stožárek řeším klasicky – anténu dávám na klacek a klacek přivazuji k pahýlu staré břízy. Zjišťuji, že jsem kromě fotoaparátu zapomněl doma také tužku. Naštěstí mám jednu tužku permanentně přibalenou k rádiu. Ještě zatížit lehké věci, abych je nemusel honit po úbočí Stírky a můžu vysílat. Protože se chci dostat zpátky do Plzně ještě za světla, mám na samotný provoz z vrcholu Stírky asi půl hodiny času. Za třicet minut mám v logu 12 QSO a tím pádem Stírku úspěšně aktivovanou. Z DXů jsem slyšel dvě italské stanice, ale s pěti watty jsem se jich nedovolal. Balení jde jako obvykle rychleji než stavění a deset minut po vypnutí rádia jsem připravený vyrazit na zpáteční cestu. Ještě rychlá kontrola jestli jsem na vrcholu Stírky něco nezapomněl a můžu jít. Do Myslívu se vracím stejnou cestou, ale z Myslívu do Kovčína jdu jinak, abych poznal větší kus kraje. Je tu krásně a určitě tady nejsem naposledy. K dovršení blaha si ve vlaku do Plzně dopřávám svačinu a začínám přemýšlet nad dalším SOTA výpravou …