Tři týdny po výpravě do Českého lesa vyrážíme s kamarádem Romanem opět do přírody, tentokrát severně od Plzně – na Žihelsko a Žluticko. V sobotu ráno jedeme z Plzně vlakem do Žihle a odsud se vydáváme pěšky směrem ke Kanešovu kopci OK/PL-053. První zastávkou na cestě jsou zajímavé kamenné útvary v lese za Žihlí: Dědek, Bába a Viklan. Nedaleko Viklanu svačíme a ve Sklárně doplňujeme naší zásobu pitné vody a pokračujeme v pochodu. V poledne přicházíme do Tisu u Blatna a „stoupáme“ na Kanešův kopec. (Pokud jste někdy byli na Kanešově kopci, víte, proč píšu „stoupáme“. Těžko se dá mluvit o kopci, natož o SOTA vrcholu. Asi navrhnu Danovi OK1HRA jeho vyškrtnutí ze seznamu českých SOTA vrcholů pro nesplnění podmínky P150.)
Celý vrchol Kanešova kopce je pokrytý chatami se zahrádkami, ale místo na instalaci dipólu 2x20m nacházíme a anténu úspěšně dostáváme do pracovní polohy. Drobný zádrhel nastává až při zapojování rádia. Zjišťuji, že jsem doma zapomněl část napájecího kabelu pro připojení rádia k akumulátoru. Vypadá to, že budu musel na kabelu u IC-703 uříznout konektor, ale nakonec s Romanem přicházíme na provizorní připojení kabelu k akumulátoru. Usazuji se k rádiu a volám na kmitočtu 7032 kHz výzvu. Lovci na sebe nenechávají dlouho čekat. Za čtvrt hodiny provozu je hlavní nápor volajících stanic zvládnutý a protože před sebou máme ještě větší část pochodu, vypínám rádio a balíme. Kanešův kopec opouštíme stejnou cestou, jakou jsme přišli, a po hezké pěšině vedoucí většinou lesem směřujeme ke Střele.
Začínáme mít hlad a domlouváme se, že někde za Střelou uvaříme polévku. Na poli pod Radotínem už je hlad větší než naše vůle jít dál. Sedáme si do stínu a Roman se ujímá vaření čočkové polévky vylepšené ráno nalezenými hřiby. Čekání na polévku si krátíme žvýkáním výborného sušeného masa (Romanův výrobek). Posilněni polévkou jdeme dál, v Radotíně znovu doplňujeme zásobu pitné vody a za vsí se na obzoru objevuje náš cíl: Vladař. Pomalu ale jistě se k němu blížíme, za Vladořicemi uhýbáme z cesty a zdoláváme poslední sobotní stoupání. Vrchol Vladaře je porostlý travou a křovinami, mezi kterými se vinou úzké cestičky. Hledání místa na vysílání a přenocování netrvá dlouho, protože záhy objevujeme krásný rozložitý dub, v jehož stínu je hotové ohniště a rovná plocha jako dělaná na ulehnutí. Je tu i ideální vysílací stolek v podobě starého kmenu ležícího na okraji plácku. K tomu sedátko z dalšího kusu dřeva a mám přepychové SOTA pracoviště. Natažení antény a zadrátování rádia je otázkou chvilky. Na 40 metrech je dost stanic jedoucích EU HF Championship, ale naštěstí není tlačenice tak velká, aby se v okolí 7032 kHz nenašla volná frekvence pro můj QRP signál z OK/KA-042. Na moje CQ jako první odpovídá Láďa OK1LV a po něm (a jeho spotu v SOTAwatch) následuje obvyklá šňůra lovců. Mám splněno a můžu se věnovat dalším příjemným věcem. Jdeme s Romanem na okraj vrcholové planiny pro dřevo, rozděláváme oheň a opékáme buřty. Naše hlasy k nám přilákaly na návštěvu trampa nocujícího stejně jako my na Vladaři. Prohodíme s ním pár slov a potom tramp odchází zpátky do své nocležny. V půl deváté si ještě jednou sedám k rádiu a dělám dalších pět spojení. Potom už rádio definitivně vypínám a vracím se k ohni. Kecáme s Romanem o všem možném, pokračujeme v jídle a dvě hodiny před půlnocí zalézáme do spacáků. Je suchá teplá noc, dorůstající Měsíc svítí nízko nad západním obzorem a nám se spí jako v bavlnce.
Probouzíme se do prosluněného rána. Než stačíme vylézt ze spacáků, objevuje se na vrcholu sedm slečen na koních. Zdravíme se s nimi a jdeme připravovat snídani. Teplý čaj a studená snídaně dělají ráno ještě hezčím. Balíme krosny a odcházíme z místa noclehu. Hledáme jezírko na vrcholu Vladaře a s pomocí slečen na koních, které se opět objevují, jej nalézáme. Potom už opouštíme magický kopec a míříme na zastávku do Záhořic. Vláček přijíždí na čas a přes Blatno u Jesenice a Plzeň se vracíme domů.Další pěkný výlet je za námi ...
Žádné komentáře:
Okomentovat