QSL
Počet potvrzených zemí DXCC OK1-34856 poskočil na číslo 298 poté, co mi v únoru přišly QSL
od expedice T33A na ostrov Banaba a expedice XZ1Z do Myanmaru. Nová
pásmová země (40m) přibyla díky direktu od HV5PUL.
Z Vídeňského centra OSN přišel lístek 4U1VIC
s potvrzením za 40m a 15m. Pro DXCC platí 4U1VIC za Rakousko, ale pro
diplom WAE je to samostatná entita. Direkty mi poslali také Ivo OK1AOF, Leo OH2BPU a Per LA4ESA.
Balíček 152 došlých QSL pro mě vyzvedl a osobně mi jej
předal Radek OK1MRK, za což mu patří můj dík! V zásilce byla celá řada nových
pásmových zemí: 40m – 7X; 30m – 5Z, D2; 20m – KP2; 17m – CO, EU, YO; 15m – UN; 12m – E7, EY, ON, OZ, UA9, UN; 10m – GM, HB0, PJ4, ZP a další lístky znamenající body pro diplomy, na kterých pracuji.
Pro diplom IOTA to jsou potvrzené
ostrovní skupiny EU-187, NA-204 a NA-218, pro diplom DLD osm nových DOKů na pásmu 80m, dále 34
nových prefixů pro WPX, 4 nové distrikty pro RDA a také lístky pro diplomy DIG: 25 evropských prefixů pro EU-PX-A, 35 DX stanic pro WDXS, 3 body pro DIG UKW Plaketu a 7 členů
DIG pro W-DIG-M. Radek mi pomohl
i QSL putujícími opačným směrem a ochotně převzal lístky k odeslání přes QSL
službu
Únorové QSL
SOTA
Křemelná OK/PL-015
Namlsáni pěknou společnou výpravou na Vysoký Hřbet jsme
s Tomášem OK1JRA a Radkem OK1MRK naplánovali na druhou únorovou sobotu
další šumavský výlet, tentokrát na Křemelnou. Přidala se k nám ještě
Renata a neplánovaně také Ota OK1PO. S Tomášem a Radkem jsme se i
tentokrát sešli v Plzni na autobusovém nádraží a výpravu jsme zahájili
snídaní u Malinové. Potom jsme nastoupili do stejného autobusu jako před
měsícem. Jen řidič byl jiný, ale tentokrát jsme ho netrápili požadavkem na
zpáteční jízdenky. Cesta probíhala hladce a bylo znát, jak se za měsíc posunul
čas východu Slunce. V Klatovech se k nám po krátkém zaváhání přidala
Renata a pokračovali jsme dál až do Dobré Vody. Tam jsme autobus opustili a
hned na zastávce naše řady rozšířil Ota OK1PO. Šumava nás přivítala sluníčkem,
bezvětřím, několika flíčky přemrzlého sněhu a krásným výhledem do kraje. Z Dobré
Vody jsme po modré došli do Pustiny a po prohlídce rozpadající se myslivny jsme
sledovali zelenou značku až do bývalého Malého Babylonu. Tady začal vlastní
výstup na Křemelnou. Cesta lesem byla pohodlná a bezpečně nás zavedla až na
vrchol, kde se Radek okamžitě pustil do budování vysílacího pracoviště. Žádná
velká práce to nebyla. Podobně jako v lednu na Vysokém hřbetu, jsme i
tentokrát k aktivaci využili FM pohár, a tak stačilo pověsit na větev Slim
Jima a připojit k němu ručku. Jako první udělal svojí porci spojení Radek,
následoval Tomáš a po něm já. Z osmi spojení, která jsem na 2m FM udělal,
mě nejvíc potěšil s2s kontakt s Honzou OK1YI z Boubínu OK/JC-002 a obvyklé spojení
s Klínovcem OK/KA-001, kde má
základnu ostrovská kolektivka OK1KAD. S jubilejní 100. SOTA aktivací jsem tím pádem mohl být spokojen. Tomáš
z vrcholu provětral také D-STAR a ještě zprovoznil KV poslechové
pracoviště, na kterém jsem si s chutí poslechl telegrafní SOTA provoz na
40 metrech. Samozřejmě nám zbyl i čas na povídání o všem možném i na prohlídku
všeho, co vrchol nabízel (mohyla věnovaná E. T. Setonovi, výhled na Poledník).
Když jsme si vrchol dostatečně užili, přišel čas na další body programu.
Zabalili jsme batohy a pod vedením Oty jsme zamířili ke sněžným jámám na
severním úbočí Křemelné. Prohlídka stop po těžbě zlatonosného křemene byla
zajímavým zpestřením programu. Před dalším pochodem jsme se s Otou chvíli
dohadovali o tom, jakým směrem je sever, ale nakonec jsme našli společnou řeč a
mohli jsme jít dál. Protože se Ota musel vrátit ke svému autu do Dobré Vody,
kdežto ostatní měli namířeno do Hartmanic, úsek společného pochodu nedaleko od
sněžných jam skončil. Ota s Tomášem šli do Dobré Vody s tím, že Ota
Tomáše do Hartmanic přiveze a Renata, Radek a já jsme pokračovali po trase
Velký Babylon – Kříženec – Kundratice –
Hartmanice. Pro případ potřeby jsme s Tomášem a Otou udržovali radiové
spojení na 70 cm. Šli jsme nádhernou krajinou, sluníčko hřálo a nic
nepřipomínalo zimu, natož zimu na horách. V Hartmanicích jsme se
s Tomášem znovu shledali a v hospodě u Vintíře jsme se odměnili
dobrým obědem. Po obědě jsme stihli ještě rychlou prohlídku zrekonstruované
synagogy a také sladkou tečku v podobě návštěvy místní cukrárny. Naše
spokojenost už nemohla být vyšší a do autobusu jsme nastupovali s úsměvem
na tváři. Ani na zpáteční cestě nás nic špatného nepotkalo a tak mohl Radek
v Plzni pronést obligátní konstatování o vydařené akci. Fotografie z
výletu jsou i tentokrát na rajčeti.
Na vrcholu Křemelné (foto OK1MRK)
Kromě vysílání z „plnotučné“ Křemelné se mi povedlo v únoru
připravit a uskutečnit aktivaci čtyř nevýrazných SOTA vrcholů, které budou ze
seznamu vrcholů časem vyřazeny. Shodou okolností byl každý vrchol v jiném
regionu (PL, US, KA, ST).
Červený vrch OK/PL-079
Jako první došlo na Červený vrch na jižním okraji Obory u
Kaznějova. Malá vzdálenost od Plzně a dobrá dopravní dostupnost mi umožnila
vypravit se na kopec odpoledne uprostřed týdne. Ráno jsem si vzal vysílací
nádobíčko s sebou do práce a po šichtě jsem se místo domů vypravil na
kopec. Vlakem jsem dojel do Obory a po půlhodinovém nenáročném pochodu jsem byl
na kopci. Vybral jsem si suché místo na okraji lesa, mezi dva duby jsem pověsil
dipól a pár minut poté jsem na 7032 kHz mohl vyslat CQ SOTA. V tom se
objevila drobná komplikace spočívající v tom, že pastička s novým
konektorem a kabelem odmítala vysílat tečky. Vyřešil jsem to tak, že jsem
pastičku obrátil na bok a na pádlo, které normálně generuje čárky, jsem hrál
jako na ruční klíč. Kvalita klíčování tím samozřejmě utrpěla, ale nic lepšího
jsem dělat nemohl a vzdát kvůli takové blbosti aktivaci jsem nechtěl. Lovcům
moje QSD zjevně nijak nevadilo a volali jak zjednaní. Hned jako první mě
zavolal Karel ON4FI/P ze Signal de Botrange ON/ON-001 (nejvyšší kopec v Belgii). Lepší začátek SOTA
aktivace snad ani nemůže být. Rychle po sobě následovalo dalších 32 QSO, mimo
jiné s2s kontakt s Juergem HB9BAB/P z Altbergu HB/ZH-015 a spojení s Andreasem DL6AP/P z vrcholu Großer
Müggelberg DA/ND-047, který sice není zařazen mezi SOTA vrcholy, ale kopec to
je. Po aktivaci jsem rychle zabalil a ohřál jsem se horkým čajem. Protože jsem
měl do odjezdu vlaku dost času, nevracel jsem se na zastávku Obora, ale vzal
jsem to lesem do Kaznějova. Z Kaznějova jsem se svezl do Plzně a ještě
před odjezdem vlaku do Vejprnic jsem na nádraží povečeřel u hladového okénka
dobré teplé párky.
Chlum OK/US-057
Tři dny po návštěvě Červeného vrchu jsem vyrazil do přírody
znovu. Víkend v Kadani jsem využil k aktivaci dvou kopečků – Chlumu
OK/US-057 a Koženého vrchu OK/KA-051. K Chlumu jsem se přiblížil autobusem
a samotný výstup byl příjemnou ranní procházkou krajinou Doupovské pahorkatiny.
Obloha byla jasná, zemi zdobila jinovatka a slabý noční mrazík aspoň trochu
zpevnil rozblácené polní a lesní cesty. Na vrcholu Chlumu jsem si vyhlédl
místo, na které svítilo sluníčko, a nedlouho po příchodu jsem byl QRV na 7032
kHz. Přestože jsem doma prohlédl a proměřil telegrafní pastičku, ani na Chlumu
se jí nechtělo vysílat tečky a musel jsem ji znovu použít jako ruční klíč. Moje
klíčování tudíž ani tentokrát nebylo dokonale rytmické, což bylo podpořeno i
tím, že jsem měl kvůli poměrně nízké teplotě vzduchu ztuhlé prsty. Přesto mě
zavolalo 33 lovců. Žádné spojení z kopce na kopec se nekonalo, ale to mojí
radost z úspěšné aktivace nemohlo nijak narušit. Nejvíc mě potěšilo
zavolání OK2ZW. V prvním
okamžiku jsem si myslel, že si někdo dělá legraci, ale když Zdeno
zatelegrafoval svůj jedinečný pozdrav, věděl jsem, že to opravdu on. Když lovci
přestali volat, rozloučil jsem se a po vyslání QRT jsem rádio vypnul. Než jsem
začal balit, posnídal jsem chleba s máslem, borůvkový koláč a horký čaj.
Hned mi bylo lépe a mohl jsem pokračovat v pochodu směrem na západ.
Kožený vrch OK/KA-051
Cestu z Chlumu na Kožený vrch jsem volil tak, aby se mi
dobře šlo, a zároveň jsem moc neprovokoval. Pochod známou krajinou východního
okraje Doupovských hor jsem si užíval a se zájmem jsem procházel místa, kde
jsem byl poprvé. Panenskou byla i samotná aktivace Koženého vrchu OK/KA-051.
Poté, co jsem na příhodném plácku zadrátoval QRP stanici sestávající
z transceiveru HB-A1 a dipólu 2x10m a na 7032 kHz vyslal CQ SOTA, začal
obvyklý šrumec. K mému překvapení se pastička umoudřila a moje klíčování
bylo opět strojově přesné. Měl jsem radost z každého spojení, protože jsem
věděl, že pro každého lovce je to nový kopec. Možnosti navázat spojení
s Koženým vrchem využilo 35 stanic, včetně dvou lovců (Siegfrieda DH3SR a
Steffena DM3CW), se kterými jsem spojení z žádného předchozího kopce
neměl. Po aktivaci a zabalení jsem snědl druhou polovinu svačiny a vydal jsem
se na zpáteční pochod na autobus. Abych stihnul spoj, kterým jsem chtěl jet, a vyhnul
se čtyřhodinovému čekání na další autobus, nezbylo než přidat do kroku. Ale
povedlo se a hodinu po poledni jsem byl zpátky v Kadani.
Krajina Doupovských hor (převzato z internetu)
Na Beckově OK/ST-087
Posledním vrcholem, který jsem měl možnost v únoru
aktivovat, byl kopeček se zvláštním jménem Na Beckově. Také k tomuto
vrcholu jsem se přiblížil autobusem, tentokrát z Kobylis. Samotný výstup
spočíval jenom v tom, že jsem došel do lesa severně od obce Sedlec. Jakmile
byl mezi dvěma stromy ve výšce dva metry nad zemí natažený dipól, vybral jsem
si suché místo osvětlené sluncem a na rozbaleném ponču jsem připravil
krátkovlnné telegrafní pracoviště. Sluníčko hřálo tak, že jsem si troufnul
sednout si na zem a na vysílání zaujmout docela pohodlnou pozici. Ani tentokrát
nebyla nouze o spojení a zavolali také dva aktivátoři – Robert SP8RHP/P
z Kopacze SP/BP-005 a Honza
OK2PDT/P z kopce Obrany OK/ZL-049.
Když po 34. spojení nikdo další nevolal a pohledem na hodinky jsem se ujistil,
že jsem na tom s časem dobře, proladil jsem horní konec telegrafního
pásma, abych zkontroloval, jestli není v éteru ještě nějaký vrchol. A
natrefil jsem na Paula OE8SPW/P, který vysílal z vrcholu Hohenwartu OE/KT-119. Téměř okamžitě jsem se
dovolal a tak jsem aktivaci završil pěknou s2s tečkou. Následovalo už jenom
rychlé zabalení a návrat do Prahy stejným způsobem, jakým jsem se je kopci
dostal.
Silent key
O posledním únorovém víkendu náhle zemřel Ota Pechlát OK1PO. Otovi nebylo ještě
ani 50 let a jen o dva týdny dříve s námi byl na Křemelné. Samozřejmě jsem
tehdy netušil, že Otu vidím naposledy a už že za pár dnů bude Ota poznávat svět
radiových vln z druhé strany ionosféry.
Ota Pechlát OK1PO (foto OK1MRK)
SWL
V únoru jsem se k poslouchání prakticky nedostal.
Přesto jsem si nenechal ujít jednomužnou expedici na ostrov Annobón, odkud se pod značkou 3C0BYP ozval Elmo EA5BYP. Mojí 306. zemi DXCC jsem poslouchal na 20
metrech a bylo velmi zajímavé pozorovat, jak je Elmův signál zkreslen
probíhající geomagnetickou bouří a s ní spojenou aurorální aktivitou. Kromě
číhání na Annobón stojí za zmínku dva nové úlovky na šedesáti metrech: Robin GM3WFJ a Eric G3IMX. Dále mi do SWL logu přibylo už jenom několik speciálních
stanic (GB2RLNI, PH44ZU, SB2014ECC, SC2014ECC, TM39PVJ).
Závody
Od roku 2009 se každý únor snažím nevynechat nizozemský PACC Contest a alespoň na několik hodin
se ho zúčastnit v kategorii SWL. Povedlo se mi to i letos, tj. po šesté
v řadě. Letos se PACC termínově sešel s výletem na Křemelnou. Večer
po návratu ze Šumavy a následující horké koupeli jsem byl zralý odpočinek
v posteli, ale přemohl jsem únavu a ještě před ulehnutím jsem v závodě
zalogoval 48 PA stanic a 18 provincií, což vyneslo 864 bodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat